Svatební cesta na Seychely 9/? - Dějiny - otrokářství

30. května 2011 v 20:41 | Gregor Moldavit
Dnes odbočím od dovolené u moře a budu se věnovat dějinám a politice. Kdo má už politicky ujasněno, ať to nečte.
Snad si někdo vzpomene na poslední díl vyprávění "Tristan a Isolda". Šel jsem vinicí kolem onoho místa, kde réva každý rok ovíjí keř růží. A skutečně, už se zase šlahouny vínečka pnou kolem rudých květů růží. Je to moc pěkné, chodit takovou krajinou a cítím se při tom šťastný a spokojený. Dokonce to štěstí nestojí ani korunu. Jenže už proto bych, podle různých bojovníků za růžové zítřky, zasloužil tvrdý trest. Já jsem v kapitalismu šťastný? Pak jsem, citováno zcela přesně, "zloděj, který si nakradl". Při tom ani nejsem, dle jejich norem, vykořisťovatel, nýbrž obyčejný vykořisťovaný. Ale přesto, opět citát jednoho přípisu na moji osobu, "si se mnou po převratu už poradí". Poněkud to odporuje standardním výrokům dnešních novokomunistů, že kdyby se zase dostali k moci, tak už nebudou stavět vyhlazovací koncentráky. To přeci bylo kdysi, to se nemůže opakovat. A co znamená v řeči komunisty "si s někým poradit"? Neznamená to náhodou, poslat na převychování, tedy nechat ho někde v koncentráku umlátit? Tuto třídní nenávist popsal už Karel Čapek ve svém fejetonu "Proč nejsem komunistou".

Tento úvod jsem musel napsat, protože chci dále vyprávět o Seychelách, tentokrát začnu o politice, a značně u toho odbočím. Až to budu mít za sebou, napíšu třeba o tom, jak jsme jednoho dne vypluli s místními rybáři na moře. Politickému vývoji na tomto tropickém ostrově, a srovnání dějin tam i v ČR, se vyhnout nemůžu.

Nejsem Karel Marx, který psal od rána do večera s doutníkem v hubě, finančně podporován vykořisťovatelským synem Engelsem. Já se musím živit prací a to celý den. Jsem na tom časově zoufale, takže všechno pouze v nějaké zkrácené formě.

Vezměme to úplně od začátku. Kde se tyto ostrovy uprostřed oceánu vzaly?
Povětšinou bývají takové ostrovy původu vulkanického, jako třeba Maledivy, i když ty vulkány dávno zmizely pod hladinou a rostou na nich korálové útesy, které ten pokles mořského dna vyrovnávají. To tady ten případ není, Seychely jsou ze žuly.
Vícekrát jsem slyšel výrok:
"To je žula, vulkanická hornina."
Není! Myslel si to nejspíše i Julius Verne, když psal svůj vynikající román "Tajuplný ostrov". Trosečníci z balónu se zachránili na vulkanickém ostrově a bydleli tam v jeskyni v žulovém domě. Žula není vulkanická hornina (nýbrž plutonická) a na vulkanickém ostrově ji tedy taky nenajdete. Navíc byste v žule takovou jeskyni těžko hledali. Jak by měla vzniknout?

Seychely nejsou nějakým způsobem vytvořené ostrovy, ale jakýsi pozůstatek prakontinentu jménem Pangea. Řečeno poněkud zjednodušeně: Když se bůh rozhodl stvořit Zemi, položil kamsi do prázdna Seychely a kolem nich postavil ten zbytek Zeměkoule. Pak všechny kontinenty kousek odšoupnul, aby ty Seychely mohly být pěkně osaměle v oceánu.
Ten stát se jmenuje Repiblik Sesel, v jejich vlastní řeči, což je kreolština, vzniklá z francouzštiny.

Jeho plocha je 308 km2, když bereme jen pevninu. Kdybychom k tomu ovšem připočítali oceán mezi ostrovy, který si tento stát coby své území nárokuje, pak by to dalo zhruba jeden milion km2. Těch jejich pár vojenských lodí ovšem nemá žádnou šanci tuto plochu skutečně hlídat. Dokonce i vody kolem hlavních ostrovů jsou ohroženy somálskými piráty. Velké lodě zřejmě vysazují malá pirátská plavidla, která se po přepadech nákladních lodí opět ukryjí v mateřské lodi. To jsem tam slyšel, ale více konkrétně nevím.

Jak je to s obyvatelstvem původním a dnešním?
Seychely znali už arabští mořeplavci, pro Evropu je objevil Vasco de Gama. Byly ale prázdné, počátkem novověku je s oblibou používali coby základny piráti. Trvale osídleny byly teprve začátkem 18. století.

V životě jsem potkal více revolucionářů, barevných i bílých, kteří ve svém boji za nový, spravedlivý svět požadovali odchod bílého muže z kolonizovaných území, za účelem přenechání původnímu obyvatelstvu. Jeden český novokomunista polistopadového typu šel dokonce tak daleko, že chtěl vystěhovat všechny bělochy ze Severní Ameriky a zemi předat opět Indiánům. Docela bych ho chtěl u toho vidět. Mimo otázku, kam ty bělochy chce dát, by měl následující problém. Indiáni o území mezi sebou neustále válčili. Jak by asi člověk takovéhoto rozumu ten kontinent rozděloval? Všichni Indiáni by mu totiž tvrdili, že jejich kmen byl na tom, či onom území dříve, než kmeny ostatní. Tito bojovníci za nový, spravedlivý svět, by svým rozumem půl světové populace vyhubili a tu druhou půlku rozválčili.

V každém případě je tomu tak, že na Seychelách, ač patří k Africe, byli první bílí osadníci Francouzi a museli by se tedy dnes vystěhovat ti barevní, kteří přišli o něco později. Přesněji řečeno tam byli zataženi coby otroci a sice z různých částí Afriky. Dále tam později přivandrovali Číňané a Indové. Dnešní obyvatelstvo je směsice toho všeho dohromady. K tomu přijde, že jeden běloch měl třeba i více než sto levobočků s celou řadou černých otrokyní. Seychelan tedy není nějaká národnost. Podle toho, jak ty geny v kom prorazí, najdete dokonce i uvnitř jedné rodiny různé typy. Zatímco otec vypadá jako Ind, syn je spíše černoch, jeho sestra podezřele světlo-hnědá, a tak různě podobně.

Počátek osídlení byl tedy ve znamení otrokářství. Výrobní systém otrokářský znamená, že jeden otrokář vlastní jiné lidi, coby bezplatnou pracovní sílu. Zdarma většinou ale nejsou. Otroka je potřeba koupit, pak jim musí dávat aspoň životní minimum, aby mu neumřeli hlady. Kdy vznikl a kdy skončil tento systém? Vznikl v pradávnu, ještě před vznikem prvních států a neskončil nikdy. Kolik stál nebo stojí jeden otrok? Od nuly do obnosu odpovídajícímu dnes koupi osobního auta. Otrokářský systém a obchod s otroky byl Velkou Británií zakázán v roce 1833. V každé zemi to ovšem bylo k jinému datu a některé na to nemají zákony ještě ani dnes. Anglické bitevní lodě pak v oceánech pásly po otrokářských lodích a bez milosti je potápěly. To ovšem kapitáni řešili tím, že otroky spoutali a naházeli přes palubu. Loď byla při prohlídce čistá jako lilium, jenom musela otočit nazpět do Afriky a nachytat tam nové. Ty potom prodat v Karibiku, nakoupit rum, dovézt do Anglie a tam prodat. Už jedna taková plavba kolikrát stačila majiteli lodě, aby se zaplatila cena lodě i všech výdajů kolem a ještě měl na léta vystaráno. Obchod s otroky byl a je natolik výnosný, že se ve všech dobách vyplatil i přes všechno riziko. Počet skutečných otroků na světě v dnešní době se odhaduje asi na 27 milionů, z toho velká část děti. Jenom je proti otroctví dnes těžké bojovat, když bylo oficiálně zrušeno. Jestliže otrok dříve mohl stát i malé jmění, pak dnes je levnější než kdy před tím. V Africe je cena člověka od 30$. A v Evropě? Podle časopisu Fokus (rok 2010) lze koupit v ČR sexotrokyni bez velkých problémů. Cena nebyla uvedena, ale viděl jsem už skoro 20 let před tím televizní pořad, jmenoval se "holky z Teplic". Majitel bordelu si děvky na silnici posbíral a odvezl do Německa. Snadněji a levněji, než kdyby v Čechách byl koupil králíka nebo slepici.
Dnešní otroci jsou z velké části děti, které musí pracovat až 16 hodin denně a nestojí nic. Většinou v zemích třetího světa. Rodiče je nemůžou uživit a dají tedy i zdarma člověku, který se o ně slíbí "postarat". V Evropě pak je často kritizováno za tyto praktiky Portugalsko. Viděl jsem v jednom pořadu z té země hrob desetiletého kluka, který přišel v továrně o život. Stál na něm nápis "Továrna s tím nemá co dělat, byla to vůle boží". Církevně tedy posvěceno!

I já jsem byl otrokem! Nebylo potřeba mě kupovat, byl jsem podle zákonů zdarma.
V roce 1967 jsem narukoval do kasáren v Berouně. 6 dní výcvik, v neděli nalézt na korbu náklaďáku a celý den sbírat na poli brambory. Jezeďáci nám dali basu piva, sotva jedno na osobu a chleba se salámem, na přilepšení k vojenské stravě. Peníze prý za naší práci taky dostaneme, ale to posílají do kasáren. Pracovali jsme tak celou řadu nedělí, nikdo se neptal, jestli si chceme přivydělat, bylo to dáno rozkazem. Na ty peníze, které jezeďáci skutečně zaplatili, jsme se pak ptali celé dva roky. Odpověď vždy zněla, že soudruh kapitán Eibl, který s ostatními důstojníky hrál každý den na gorodku z dlouhé chvíle nohejbal, ještě neměl čas to vyúčtovat. Nedostali jsme za práci mnoha neděl nikdy ani halíř, všechno lampasáci ukradli. Jedno věděli dobře, v tom sytému se voják nikde neodvolá.
Měsíčně jsme dostávali 75 Kčs a navíc trpěli hlady. Stát sice dával na osobu dost peněz, ale co nerozkradli důstojníci, rozkradli kuchaři. Jestliže vojenská služba a třeba nasazení při živelní katastrofě, jsou věcí cti, pak špinavá neplacená práce určitě ne. Právě té ale bylo stále dost a neměla s obranou země co dělat. Jestliže třeba důstojník potřeboval napastovat podlahu v kanceláři, neudělal to sám a nenajal firmu. Zavolal si vojáka základní služby a dal mu to rozkazem. Bylo zcela samozřejmé, že voják za to nic nedostane. "Vždyť je to voják." a to bylo v tehdejší společnosti vyslovováno tak, jako v jiných dobách a zemích výrok: "Vždyť je to negr!" Že voják základní služby je bezprávní otrok, který za svojí práci nedostane žádnou finanční odměnu, považoval důstojník za věc naprosto samozřejmou.

Dokonce i celý vojenský výcvik byl jen podvod, důstojníci povětšinou svému řemeslu vůbec nerozuměli. Přečtěte si "tankový prapor". To všechno ve věku, kdy se měl člověk zdokonalit ve svém oboru a naučit se, že tvrdá poctivá práce se vyplatí. My se naučili přesný opak.

Z vojny jsme odešli ve věku dvaceti let naprosto zdemoralizovaní a bez nejmenších iluzí o životě v socialistické vlasti, z velké části i propadlí alkoholu. Naučili jsme se tvrdou vojenskou zásadu: "Když nevyprcáš ty s vojnou, vyprcá vojna s tebou". Kdo nekrade, bude okraden, kdo zaváhá nežere, kdo nelže, ten si svoje neštěstí sám zavinil. Po roce 1968 pak, že kdo nezradí, bude zrazen a odsouzen. To jsme si odnesli do civilu a většina se toho patrně už nikdy nezbavila. Všechno je potřeba obelhat, okrást a ošvindlovat. V pozdější, civilní práci to často nebylo jiné, vykazovaly se úspěchy, které neexistovaly. (Důstojníci se okamžitě postavili na stranu okupantů, ti jim garantovali jejich místa i do budoucnosti.) Málo kdo si dnes uvědomuje, že to celé pokrytectví a prolhanost těch let zavinilo demoralizaci prakticky celého českého národa, s následky, které trvají dodnes. Když přišel rok 1989, nemohli Češi zavádět kapitalismus po vzoru Rakouska nebo NSR, protože v těch zemích žili jiní lidé, než žili v Čechách. Tato demoralizace národa byl jeden z důvodů proč se přechod na kapitalismus v Čechách nepovedl a dnešní průměrný Čech není se svým životem spokojen.

Snad si nyní čtenář udělá i představu o tom, jak těžké bylo zavádět evropský systém, neřku-li demokracii, v africké zemi, kde převážná většina obyvatelstva žila sto let v otroctví, později v kolonialismu.

Pokračování politiky příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 31. května 2011 v 12:00 | Reagovat

Mám spoustu výhrad. Základní vojenská služba byla povinná, přesto, že jsem ji neabsolvola, nikdy bych neříkala, že to byl otrokářský systém. Spousta chlapů na ni dnes vzpomíná v dobrém a mnoha letech se i pravidelně scházejí, což otroci nedělají. Když se to vezme  s nadsázkou moji spolužáci, kteří bydleli na internátech (také tam nešli dobrovolně), museli dělat "rajony", na večeře chodit v dvojstupu a museli dělat podobné" hovadiny" a protože byli mladí, byli nenasytní, tudíž stále hladoví.Neustále nám ostatním, co jsme bydleli doma vyjídali svačiny. Přesto všechno měli více volného času než my, neboť rodiče pro nás měli vždy nachystanou práci.

2 babka babka | 31. května 2011 v 12:18 | Reagovat

Předchozí odstavec dá  se říct, byl úsměvný v porovnání s otrokařením na plantážích kávy a jiných komodit.
Možná byl i úsměvný otrokářský systém v porovnání s otrokářským systémem dnešním, kdy honba za stále vyšším ziskem a úspěchem před konkurencí nezná mezí.
Na ČT 24 Horizont jsem viděla dokument, který svědčí o tom nejhorším svinstvu páchaném na bezradných a podvedených obětí.
Jedná se o rybářské lodě.Zlákají lidi z třetího světa pro práci za lepších pracovních podmínek a slíbí práci dobře placenou. Tím, jakmile nastoupí na loď, stanou se jenom číslem v peněžním deníku. Peníze žádné nedostanou, mnohdy pracují i 24 hodin denně, když onemocní nebo už jsou slabí a nemohou pracovat, stanou  se přítěží. Prostě je podříznou a hodí do moře. Prý se často stává, že spolu se sítěmi s rybami vytáhnou i mrtvá zohavená těla.
Bylo to svědectví dvou chlapců, kterým se podařilo z lodě utéci.

3 babka babka | 31. května 2011 v 12:39 | Reagovat

Ráda si přečtu pohádky, ráda zabloudím do minulosti, ale politika se mně ve vašem podání nelíbí.
Například citát: dnešní průměrný Čech není se svým životem spokojen.
Nevím, jak to mám chápat. Všechno se průměruje. Jak mám chápat průměr Čecha?
Pokud to nezmu kol a kol, co se děje ve Španělsku a ve Velké Británii, jsou Češi stále stádem  poslušných oveček. Ale jak dlouho, ukáže čas.

4 autor článku autor článku | 31. května 2011 v 13:25 | Reagovat

[1]: babka
"...Spousta chlapů na ni dnes vzpomíná v dobrém a mnoha letech se i pravidelně scházejí, což otroci nedělají... "
Jak víte, co dělali otroci po propuštění na svobodu v různých časech a zemích? Celá řada jich dobrovolně zůstala u svých majitelů, protože si jiný život neuměli představit.

Že se mladým klukům peníze na stravu ukradnou a dostanou jídla málo a ještě mizerné? "Inu božíčku, ti mladí by jen žrali."

Takové reakce jsem pochopitelně očekával. Že člověk 2 roky dělal otroka? "Vždyť je to jen voják, vždyť je to jenom negr." Přesně jak jsem to napsal. Společnost na to je zvyklá a chápe to jako zcela samozřejmé. "Někomu se to nelíbí, no ten se musel zbláznit."

Dokud budou lidé v Čechách takto smýšlet, bude tam pořád vrstva zlodějů milionářů a vrstva okradené chudiny. Vždyť je to tak přeci v nejlepším pořádku, co by kdo chtěl?

5 JM JM | 1. června 2011 v 0:31 | Reagovat

Po přečtení Vašeho článku se mně vnucuje jediná otázka: "Co toho pána žere?. Proč pořád pomlouvá zemi, z které utekl, údajně za lepším?
Nám je tu dobře i bez Vás!

6 autor článku autor článku | 1. června 2011 v 9:45 | Reagovat

Už jsem to sem vícekrát napsal. Pokud někdo neví k čemu je historická rekonstrukce, zamyšlení nad tím, co a jak bylo a jaké to mělo následky, pak to jednoduše nemusí číst. Čtenář může souhlasit, nebo to vidět jinak, ale pokud vůbec nechápe, o čem ten článek je, pak sem taky nemusí psát scestné komentáře o tom, jak jsou u něj doma přesto všichni zdrávi.

7 Zdenka-matka Zdenka-matka | 1. června 2011 v 10:13 | Reagovat

No ano, vojna prý není kojná. Manžel byl u PTP, syn chytl posldní rok, kdy u nás byla ZVS povinná. Tedy přežil. I když to byl ztracený rok a zdravotně samozřejmě na vojně strádá každý.
Ovšem žijeme tu v republice, tak moráolní devastaci si až tak neuvědomujeme, protože v tom žijeme celý život. Jen je možná třeba si ujasnit, odkud ryba páchne. A že to, co nás morálně devastuje nemusíme přijímat, nechávat se tím semlít.

8 JM JM | 2. června 2011 v 0:31 | Reagovat

Ten Váš článek jsem si přečetla pozorně ještě jednou a pochopila jsem toto.
-Kdo dodržuje zákony /branná povinost/ je vůl.
-Kdo ctí význam slov domov, vlast je naivní prosťáček.
-Kdo neemigroval je primitiv.

9 autor článku autor článku | 2. června 2011 v 11:06 | Reagovat

http://www.novinky.cz/diskuse?id=239319&articleId=/zahranicni/svet/235104-nezletile-nigerijky-mely-obchodnikum-s-lidmi-rodit-deti-prodavane-k-ritualum.html&sectionId=745

Dnes je na SEZNAM článek týkající se tématu otorkářství. Matka dostane za novorozeně přepočteno 2800 korun, to je prodáno za 109 000 korun. O takovéto margi se jiným obchodníkům nesní a proto otrokářeství přežívá dále. Jak jsem napsal, nejen v Africe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama