Svatební cesta na Seychely 7/? - Pobřeží želvoviny

4. května 2011 v 19:47 | Gregor Moldavit
Tahle želví kapitola je určena pro děti, nebo pro babičky a vnoučky. Budeme si povídat pohádky, pak tady máme jednu písničku a dva filmy. Všechno pochopitelně o želvách. Když kliknete na tu fotku, kde Slávka krmí želvu, uvidíte první film:

Kde se na světě vzala želva? Nejspíše tu byla dříve než celý svět, který je taková placka a leží na zádech obří želvy, která s ním plave v nekonečném oceáně. Toliko dávná představa. Želva byla zřejmě už tehdy brána coby symbol něčeho prastarého. Jak lidé mohli vědět, že se dožívá téměř 200 let? Jak želva vznikla, o tom se povídá všelicos, třeba tahle pohádka odkudsi ze střední Asie.

První želví pohádka - O lakomé stařeně:
Ilustrace Jana Holečková

To byla jednou jedna stařena a ta byla tuze lakomá. Jednou se rozhodla, že si k obědu udělá pilaf s rýží a švestkami. Sice ještě měla rýže dost, ale nechtěla své zásoby tenčit. Napadlo ji, že její sousedka je taková čarodějnice, která má všeho víc než dost a šla si tedy rýži vypůjčit k ní. Třeba na to za čas zapomene a nebude ji chtít nazpět. Stařena vzala hlubokou misku, která vypadala jako taková polokoule. Sousedka se nechala obměkčit a naplnila ji tu misku rýží.

Uplynul nějaký čas a lakomá stařena rýži nevrátila. Jenže čarodějnice na to nezapomněla. Jednou potkala stařenu a otázala se, kdy konečně tu rýži míní vrátit? Ta přislíbila, že večer přijde a rýži přinese. Doma si však pomyslela, že po takovém čase už přeci sousedka neví, jakou misku si vypůjčila. Vzala tedy plochou misku, naplnila ji a rýži přinesla. Čarodějnice jen smutně pokývala hlavou a pravila:
"Ty máš jednu hlubokou misku na zádech, tou si půjčuješ a jednu plochou misku na břiše, tou vracíš. Ať to tedy každý na tobě vidí!" A máchla do vzduchu kouzelnou hůlkou.

Lakomá stařena se vydala nazpět domů, ale po cestě klesla na všechny čtyři a jen pomalu a namáhavě se vlekla dále. Když přišla do své chýše, nebyla už to stařena, ale želva. Ta má od té doby jednu kulatou misku na zádech a jednu plochou na břiše.


Jak jsem ze začátku tohoto seriálu uvedl, museli jsme ke svatbě opatřovat nové křestní listy, nechat překládat a zaplatit za obřad 95 €. Minulý týden jsem náhodou četl, že v ČR jsou na tom svatebčané lépe, tam se za ten obřad neplatí nic.
http://www.novinky.cz/diskuse?id=235527&articleId=/ekonomika/232053-svatba-se-da-v-cesku-poridit-skoro-zadarmo.html§ionId=5
Čekal jsem, že to čeští čtenáři článku budou kvitovat s povděkem, leč chyba lávky:
Názor s nejvíce souhlasnými hlasy (301)
Karel Zálešák, Bořetice
Pátek, 29.dubna 2011, 05:18:51 | Souhlasím | Nesouhlasím | +301
Samozřejmě, prstýnky z měděného drátu, na úřad a do kostela pěšky, bez rodičů, jen s dvěma svědky, oběd v bufáči made in Asia.
A to co ušetříme si můžeme schovat pro případ, že bychom museli do nemocnice nebo k lékaři, aby jsme měli na všechny poplatky.

Takový duševní produkt, ale za půl dne 301 souhlasných bodů. Co to tam v těch Čechách žije za ubrečené lidi? Jeden člověk tam připsal zhruba můj názor:
Ivan Ošmera, Kopřivnice
Pátek, 29.dubna 2011, 05:23:57 | Souhlasím | Nesouhlasím | +5
Když je něco drahé brečíte, když je něco levné brečíte, tak co vlastě chcete?

To asi nevědí oni sami. Na stránkách SEZNAMu to funguje následovně:
Poplatky jsou vysoké.
"Oni nás chtějí stáhnout z kůže. Bééééééé."
Poplatky jsou nízké.
"To oni nás chtějí okrást jinde. Bééééééé."
Poplatky nejsou žádné.
"Co je to potom za svatbu, to máme mít taky zadarmo prstýnky z drátu a jít tam pěšky? Bééééééé."
Kdo nebrečí jako želva, není Čech. Kdyby jim vláda na svatbu ještě připlatila, budou zase jenom brečet a nadávat na ty lumpy ve vládě, kteří připlatili tak málo. Bééééééé!

Jelikož je tahle kapitola určena pro děti, chtěl bych na ně apelovat, aby tohle po těch ubrečených dospělých neopakovaly. Jinak, děti, vyrostete a budete dále žít v ubrečené zemi.

V jednom dílu jsem se zmínil o lidech, kteří nepotřebují svobodu, protože na cestování nemají peníze. Někteří novomanželé by si měli rozmyslet, jestli chtějí pořádat honosnou svatbu, nebo si udělat spíše skromnou a za takto ušetřené peníze pak třeba krásnou svatební cestu někam do světa. My to konečně udělali taky tak. Co bude, až budeme muset k lékaři nebo do nemocnice, nás nezajímá. Kdo myslí jenom na to, ten si tu nemoc sám přivolává. Nám je 63 let a ještě jsme tu poměrně těžkou cestu do tropů hladce zvládli. Jako obvykle jsem při naší ostrovní stravě odboural z břicha něco přes jedno kilo špeku, což je vyloženě zdravé. (Kupte si u řezníka 1 kg špeku, uvidíte, jaká je to flákota. A to musí srdce prokrvovat a člověk nosit sebou.)

Na Seychely jsme sice letěli jako na svatební cestu, ale hlavně proto, že jsme je chtěli už dávno vidět. Žádné další obřady a ceremonie jsme tam neprovozovali. Na svatbu jsme ve skutečnosti už dávno zapomněli. Jen tento seriál se tak ještě jmenuje.
Tady vidíte želvy, které přišly do školy a sedly si do první lavice. Paní učitelka přichází zleva. Určitě mají nejdříve hodinu zpěvu. My si tady můžeme zazpívat taky a sice takovou píseň o jednom muži a jedné želvě. Klikněte na tu fotku:

Druhá želví pohádka - O chytré želvě :
Malá želva plavala ve vlnách blátivé řeky Limpopo. Tu se objevil hroch a zavrčel na ni:
"Co tady máš co pohledávat, ty želvo jedna placatá. To je moje řeka. Koukej, ať jsi z ní pryč, nebo tě vezmu do tlamy a odtáhnu na dno, až se utopíš."
Želva se polekala, rychle doplavala ke břehu a vylezla na něj. Tam si právě vykračoval slon a obořil se na želvu:
"Co se tady želvo potuluješ? Tady chodíme my, sloni. Koukej odsud zmizet do vody nebo tě rozšlápnu."
A slon zvedl svoji těžkou nohu tlustou jako sloup. Želva vyděšeně zalezla do bahna a tam smutně přemýšlela, co si nyní v životě počne? Tu si všimla tlustého lana, které tam pohodili rybáři, protože už bylo opotřebované. Náhle dostala nápad. Vzala jeden konec a vytáhla ho na břeh. Hned k ní přispěchal slon:
"Tak ty už jsi tady zase, no dobrá, jak si přeješ." A už začal zase zvedat nohu.
Želva ho však zaskočila.
"Počkej s tím, slone, radši chvíli. Což nevíš, jakou já mám sílu? Když se mi zalíbí odtáhnu tě do blátivé řeky Limpopo a utopím. Přijď večer sem k tomu lanu a omotej si ho kolem chobotu. Já budu na druhém konci, až zavolám, začneme oba táhnout.
Druhý konec lana želva zatáhla se břehu do řeky. Hned se taky objevil hroch a začal zase vyhrožovat. I tomu želva řekla, ať přijde po setmění ke konci lana, vezme ho do tlamy a čeká na její zavolání.
Jak asi všichni víte, v tropech se po celý rok stmívá zhruba kolem šesté hodiny večer, a to velmi rychle. Slunce zapadlo a když malá želva uviděla, že slon i hroch přišli, zavolala na ně z úkrytu.
"Pozór, lano uchopit a teď táhni ty hlupáku!"
Slon i hroch popadli konec lana, oba rozzlobeni, co že si to ta mrňavá želva dovoluje jim říci. Oba byli přesvědčeni, že si ji k sobě přitáhnou a pak jí to pěkně spočítají. Však co to? Lano kladlo neuvěřitelný odpor.
Hroch byl ve vodě, která ho nadnášela. Slon ho tedy poměrně snadno vytáhl na břeh. Tam se ale hroch vzepřel a táhl slona směrem k řece. Nějakou dobu se tak přetahovali, až se lano přetrhlo. Hroch žbluňknul do vody a slon si sedl na zadek. Oba pak koukali radši zmizet, protože se styděli, že mají sotva takovou sílu jako malá želva.

Druhý den hroch kouká, v blátivé řece Limpopo k němu plave želva.
"Uhni mi hrochu z cesty," povídá mu klidně.
"Ale jistě, statečná želvo," chrochtá hroch uctivě, "tady můžeš plavat kdy a jak se ti zachce."
Potom želva vylezla na břeh, aby si trochu prohřála krunýř. Šel kolem slon a hned vlídně praví:
"Nenech se rušit v odpočinku, ty silná želvo, já tě opatrně obejdu. Tady můžeš chodit celý den, já se ti vždycky vyhnu."
Od té doby želva žije ve vodě a když se jí zachce, vyleze na břeh a nikdo ze zvířat se neodvažuje jí nějakým způsobem obtěžovat.


Nyní mám na děti dvě otázky, schválně jestli to vymyslí?

1. Jakým způsobem kojí máma želva malá želvátka, když je na prsou pancéřovaná?

Tady se mi jistě všechny děti vysmály. Želva není žádný savec, klade vajíčka, z nich se vylíhnou malá želvátka a musí se o sebe od první chvíle postarat sama. Jen malý zlomek to ovšem dokáže a dosáhne dospělého věku. To ale stačí na to, aby želvy zůstaly na světě a nevyhynuly. To by byla veliká škoda. Naopak, kdyby z každého vajíčka byla jednou dospělá želva, tak bychom se my pro samé želvy na svět vůbec nevešli.

2. Jak želva roste, když je nahoře i dole sevřena v krunýři?

To už není tak snadné. Šnek nebo nautilus přidávají materiál na konec skořápky a sunou se za ním. Kdyby želva přistavovala mezi spodním a horním pancířem, pak by při vyklenutí toho vrchního musela vypadat jako pyramida a svojí váhu by neunesla. (Už tak si možná občas říká, že je to votrava se s tím krunýřem tahat.) Jak to tedy ta želva dělá?
Odpověď naleznete na tomto obrázku. Pancíř želvy je složen z různých nepravidelných pěti-, nebo šestiúhelníků, mezi kterými jsou švy. Do nich želva může přidávat materiál a tím krunýř zvětšovat. Ten materiál je ze začátku bílý, pak ztmavne.


Třetí želví pohádka - Lesní závod:
Zvířátka v lese vyhlásila soutěž o nejrychlejšího běžce. Vítěz dostane tu nejkrásnější hlávku zelí. Liška, kuna a veverka prohlásily, že taková odměna je pro ně zcela nezajímavá a soutěže se nezúčastní. Nadšeně se ale hlásil zajíc, on že bude o tuto cenu bojovat. Na to se zase odhlásil jezevec, křeček a králík, proti zajíci nemají šanci, to není fér. Takže nakonec zůstal zajíc sám a zdálo se, že ze soutěže nebude nic. Tu se odkudsi pomalu přivlekla želva. Hm, taková pěkná hlávka zelí, na tu by měla docela chuť. Poběží tedy závod. Zvířátka vrtěla hlavou, ale přihlásit se směl každý, nemohla tedy nic říci.
Trasa závodu byla z palouku až k začátku mostu přes potok, kde les končil. Závod byl odstartován.
Mohlo to vypadat asi takhle. Ten obrázek jsem náhodou našel na internetu, odkud pochází, nevím.

Zajíc vyrazil a za chvilku zmizel mezi stromy. Želva se krok sun krok vydala za ním. Ostatní zvířátka želvu zvědavě následovala.
"Pomalu a jistě, pomalu a jistě," funěla si želva do taktu jako lokomotiva a svým želvím tempem šlapala po vytyčené trase.
Zajíc pádil s větrem o závod až vyběhl z lesa a uviděl most přes potok. Jenže nikde nikdo. Jak mu mají zvířátka vítězství uznat? Bude nutno počkat, až se objeví ti ostatní se želvou. Zajíc si lehl na zem a v tu chvíli usnul.
Želva se konečně dostala na konec lesa. K mostu zbýval jen malý kousek. Když viděla spícího zajíce, zaradovala se a přidala na rychlosti jak jen mohla. Jí se aspoň zdálo, že už běží hrozně rychle, ale zvířátka ji následovala pro ně docela pomalou chůzí.

Zajíc poklidně spal, když se mu zdálo, že zaslechl nějaké kroky. Otevřel oči a hrůza, želva už byla jen několik kroků od mostu. Vyskočil na všechny čtyři a vyrazil za ní. Trvalo skutečně jen malý okamžik, než ji doběhl a jako střela vyběhl na most. Jenže to už bylo pozdě. Všechna zvířátka viděla, že to byla želva, kdo se přední nohou jako první mostu dotkl.

Pověst slavného běžce želva tím vítězstvím sice nezískala, zato tu nejkrásnější hlávku zelí. Zvířátka si pak odnesla zkušenost, že ono je na světě všechno možné, dokonce aby želva zvítězila v běhu nad zajícem.


Kliknutim na tu fotku želvy se dostanete na poslední film. Má ale 31 MB, menší se mi to nepodařilo. Tu písničku jsem chtěl původně vložit do toho filmu. My jsme ale těch želev nafilmovali moc málo, písnička je delší. Tak jsem ji dal samotnou a z ní ve filmu jenom tu hudbu:

Pokračování...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. května 2011 v 21:52 | Reagovat

To jsou pěkné a poučné  pohádky. Měl byste je dát do toho webu pohádek pro dříve narozené děti.Informace u edithholá.blog.cz

2 Kunc Kunc | 5. května 2011 v 21:19 | Reagovat

Pěkné pohádky, ale bohužel v Čechách je posledních 20 let je jen pohádka o zvířátkách a Petrovštích. Zvířátka jaksi nevyhrávají a pravda s láskou kradou za bílého dne. Říká se tomu blbá nálada a jak to dopadne nikdo neví. Ale nejsem pesimista, věřím, že je zde ještě hodně slušných lidí. Poučení – život je moc krátký na to, abychom si ho nechali znechutit.

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 6. května 2011 v 15:46 | Reagovat

Děkuji za nabídku pohádek o želvách pro pohádkový blog a kulíšky. Než je tam dám, chtěla jaem se jen informovat k autorství. Mám dát jen Váš blog nebo celé jméno + blog? Ilustrace dělala Jana Holečková. Můžete mi říci, jestli kdo to je? Snažím se blog pohádek pro rodiče předčasně narozených dětí dělat rodinně, takže bych ráda uvedla, tak trochu aspoň jednou větou, kdo jste a pro koho jste tyto pohádky vymyslela. A kdo je ilutrátorka. Děkuji za pochopení. Želví pohádky posléze budou na pohadky-pro-kulisky.blog.cz. Pokud máte nebo vymyslíte ještě nějaké, budeme rádi. Edith

4 Gregor Gregor | 6. května 2011 v 19:34 | Reagovat

[3]: E. Holá
Netušil jsem, že rodiče předčasně narozených dětí čtou nějaké speciální pohádky. Pokud se Vám ale ty želví hodí, můžete je jistě převzít. Ilustrace pochopitelně také. Zbylé údaje Vám pošlu mailem.

5 Dalekolekora Dalekolekora | 23. května 2011 v 12:55 | Reagovat

Moc pěkné, všechno...

6 Armand Armand | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 20:27 | Reagovat

no comment:-)

7 Ivan Ošmera Ivan Ošmera | 7. září 2014 v 23:59 | Reagovat

Já jsem v textu. A někdo mě chválí za komentář na novinkách? Tak to je něco, hmmmm, obvykle na mě lidi na novinkách nadávají. Je hezké vidět, že inteligence z Čech nevymizela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama