Duben 2011

Svatební cesta na Seychely 6/? - Jižní kříž

24. dubna 2011 v 22:14 | Gregor Moldavit
Už jsme skoro týden nazpět a celkem zotaveni. Museli jsme nejdříve naspat těžkou zpáteční cestu, která se prodloužila o jednu noc, zásluhou závady na letadle. V našem věku už je taková cesta do tropů dost velká zátěž.
Do mojí sbírky více či méně kýčovitých suvernýrků (foto neúplné) mi přibyl onen dvojitý kokos, tedy jeho zmenšenina z palmového dřeva za pár drobáků.
Ten skutečný váží 18 kg a na prodej ani nebyl. Držím ho tady obráceně. Prodávají pouze ty menší, vyfouklé a za nekřesťanské peníze, počínaje od 150 €. Za jeden! Na vývoz má stát monopol, musíte mít certifikát. Takovéto ceny jsme jednoduše neakceptovali, jako třeba ještě lodní jízdenku na Praslin a nazpět, za 85€, nacpáni kdesi v podpalubí. Za to bych v Evropě (aspoň co si vzpomínám z dřívějších let) přeplul z Dánska do Norska i s autem.
Ořech jsem tedy nekoupil, zato nám rybář Johnson vnutil při odletu 6 kg ryb. Jak jsme to celé nazpět zvládli, o tom někdy příště. Slávka včera upekla tu první, sotva se vešla do trouby a bude na dvakrát.

Před lety jsem tady o tomto kokosovém ořechu, připomínajícím ženský šos, napsal věděcké pojednání:
http://gregormoldavit.blog.cz/0812/picaty-pribeh
Pohoršil se pouze jeden sprostý hulvát, ženy to snášely statečně a s humorem. Jedna mi dokonce napsala, že výraz "píčatý, -á, -é" převzala do svého slovníku a bude od teď používat.

Nyní však pokračování o tom, jak jsme hledali pirátský poklad, na základě našich znalostí astronomie i astrologie. Na to musí čtenář nejprve získat patřičnou kvalifikaci.
Řekněme, že jste na malém ostrově kdesi uprostřed oceánu, kousek nad rovníkem. Nyní vyplujete na loďce kamsi do dáli, až kolem sebe vidíte od obzoru k obzoru jenom vodu. Nemáte kompas, hodinky ani sextant, GPS pochopitelně taky ne. Mimo jiné, souřadnice svého ostrova stejně vůbec neznáte. Kterým směrem se nyní vydat nazpět domů? Je tady vůbec nějaká šance vrátit se živý? Jedna možnost by tu byla a jmenuje se "kamal". Ten vynalezli bezpochyby Arabové. Musíte vědět, jestli jste od svého ostrova západně nebo východně, zbytek už je řešitelný. Co je to kamal? Takové kuchyňské prkýnko na krájení cibule, ve tvaru úzkého obdélníku. Čím blíže rovníku, tím užší, ale není nutný nějaký přesný rozměr. Každý si ho nejprve musí zjustovat sám pro sebe a svůj ostrov. Doprostřed se vyvrtá díra, protáhne provázek, na kterém je na konci uzel, aby ten provázek neprolezl tou dírou celý.
Provázek napnu a dám mezi zuby. Prkýnko podržím tak, aby jeho spodní hrana byla v zákrytu s horizontem. Nad horní hranou vidím Polárku. Prkýnko táhnu tím provázkem k sobě tak, aby Polárka nakonec byla na jeho vrchní hraně. Třeba si tam na ní udělám i malý zářez. Na provázku potom druhý uzel, který mám mezi zuby. Tím jsem si zafixoval svojí zeměpisnou šířku, aniž bych ji musel číselně znát. Uprostřed oceánu potom můžu kdykoli v noci moji zeměpisnou šířku nalézt a po ní plout na západ, či východ, tak dlouho, až na můj ostrov narazím. Jestliže Polárka je nad horní hranou, musím plout na jih, tedy od ní pryč a obráceně. Přesnost je dána schopností takového navigátora. V každém případě ale nejspíše nepostačující, pro jeden malý ostrůvek. Jenže ten je většinou součástí nějakého souostroví a když to naleznu, pak už se v něm dále zorientuji nebo ostrovanů na ten můj zeptám. Tak se navigovalo i za pomoci pozdějších optických přístrojů. Najet zeměpisnou šířku a po ní domů. Nikdo totiž nevěděl, kolik je hodin, aby mohl určit také zeměpisnou délku. Teprve kapitán Cook dostal onen legendární Harrison-chronometr a mohl plout po ortodromě nebo loxodromě.

První, kdo tady narazili na podivný problém s Polárkou, byli asi Portugalci. Ta jim totiž najednou zmizela pod obzorem, což si nejprve neuměli vysvětlit. Jednoduše přepluli rovník a ocitli se na jižní polokouli. (Ono podivné vyprávění Féničanů, kterému v antice nikdo nevěřil, že viděli slunce na straně půlnoční.) Portugalští mořeplavci však brzo vyzkoumali, že na jižní polokouli je zase vidět Jižní kříž, podle kterého lze také navigovat. Je to už ale těžší, žádná jeho hvězda není v prodloužení zemské osy. Pokud někdo neví, kde ho tam na nebi hledat, tedy pomůcka je prodloužit pás Orionu směrem k souhvězdí Kentaura. To jsou bytosti z řecké mytologie a tím je zcela jasné, že to bude mít co dělat s pokladem La Buse, jak on sám naznačil. Jelikož nejcennější v něm je onen 7 stop dlouhý zlatý kříž z Goy, přímo se vnucuje myšlenka, že ukazatelem směru k němu tady bude Jižní kříž!

Jak Slávka esotericky vybádala, poklad byl uložen na Point au Sel, což je ten ostroh a malá zátoka uprostřed fotky vpředu. Tam jsme si najali bydlení, označeno červenou čárou.

V různých řečech, včetně češtiny, jsem na internetu nalezl dotazy na kvalitu této vilky pro 3 páry, Villa Adorable. Vedle je hlučná silnice, ale v ostatních bodech ji můžu doporučit. Jinak je tam ticho, tedy aspoň když tam nejsem já a nedělám pokusy s otevíráním kokosových ořechů, jak ještě někdy popíšu. My platili 70 EUR na den, už to ale zvýšili na 79.
http://www.thedreamdestination.com/seychellen_villa/villa_adorable.html

Z hvězdné mapy jsem vybádal, že při západu slunce bude Jižní kříž nad tím výběžkem do moře. Už trochu výše, přímo nad ním by byl asi začátkem března. Tak tomu taky bylo.
Fotografovat souhvězdí od hladiny moře není zrovna snadné, ale nakonec jsem to ze stativu dokázal. Ty spojnice jsem tam domaloval, na nebi vidět nejsou.
Nadešel večer a vyšel Jižní kříž. Ten je nyní nutno promítnout nazpět těsně na ten ostroh a vést spojnici těch dvou hvězd.
Na břehu ta linie pak označuje místo, kde byl zakopán pirátský poklad. Zbývá už jen vysvětlit, jak věděl La Buse, z jakého místa se na to celé my dva se Slávkou jednou budeme dívat? To tedy já bohužel nedokážu, ona ale tvrdí, že tak je to správně. Navíc je tu okolnost, že za 300 let to pobřeží už musí vypadat úplně jinak. Nejen příboj, ale i

příliv

a odliv, asi 1,5 metrů, navíc práce korálů a kořenů palem, musí nezbytně měnit průběh pobřeží už i v průběhu několika měsíců.

Leč v dalších dnech jsme se vydali na ono vybádané místo, poklad hledat.
A skutečně! Ono místo, které nám hvězdy i astrologická vnuknutí ukázaly, kde byl uložen pirátský poklad, jsme našli. Mělo to jen jednu slabinu, žádný poklad tam nebyl!
Zato Slávka našla malou pláž, kterou si zabrala coby své výsostné území.

Na této cestě jsme natočili také více filmů. Jednou je chceme zpracovat a přidat k nim naši hudbu. Jenže to se musíme nejprve naučit. Třeba se ale někdo podívá na takový malý kousek, náš první pokus. Problém je, že když zmenším velikost na mpg, zhorší se kvalita. Udělal jsem jakýsi kompromis, teď to má 15MB. Kliknout na ten poslední obrázek s tou pidipláží.

Vzpomněli jsem si taky na jednu poetickou ostrovní píseň. Kdo chce ten kousek slyšet, ať klikne na tuhle profesionální fotku Jižního kříže v zenitu.


Pokračování...

Svatební cesta na Seychely 5/? – Kolik to celé stojí?

13. dubna 2011 v 19:03 | Gregor Moldavit
Želva pomalá
malý Big Ben

hindu templ
píčatý ořech, sádrová zvětšenina
čaj
skořice
západní pobřeží
koření
kuchtíme
Slávka nalezla místo na kterém v minulém životě, coby La Buse, zakopala pirátský poklad. Jenže on už tu není. Který lump nám ho ukradl?

***

Kolik stojí taková cesta na Seychely? Svatební nebo normální? My jsme pochopitelně na normální. Nejsme tak bohatí, abychom mohli dostávat nějaké slevy 20% v luxusních hotelech za 7000 EUR na 2 týdny. V hotelu, kde platíte 5 EUR za sklenici minerálky a ještě od vás očekávají, že si tam necháte vystrojit svatební hostinu. My tady žijeme skromně v bungalovu u moře a o všechno se staráme sami.

V posledních letech se stalo zvykem pořádat svatby v romantických koutech světa. Proč ne, ale to je přeci jen pro ty bohatší. V minulém roce otřásla tuto branži následující příhoda:
Švýcarský pár si udělal svatbu na Maledivech. Vše hezky nafilmovali, jak jim tam místní zaměstnanec hotelu dělá přednášku, pak spolu zasadí palmu, atd... Všechno moc hezké, než ten film jednou viděl nějaký expert, který rozuměl té řeči. Tak se onen pár dozvěděl, že ten člověk jim během celého obřadu ve své mateřštině sprostě nadával.

My nejen že tady nepořádáme svatbu, ale neletěli jsme ani s žádnou cestovkou a do žádného hotelu. Přes internet se koupí letenka a zajistí nějaké ubytování v apartmentu, kde má člověk malou kuchyňku a ložnici. Víc není potřeba.

Může si takovou dovolenou udělat průměrný Čech?
A proč by nemohl? Jenže denně čtu na českém internetu výplody typu:
"Co je mi platná svoboda cestování, když na to nemám peníze."
Dotováno okamžitě kladnými body. Pochopitelně, vždyť ten autor je ve společnosti sobě rovných. To jsou ti, kteří vědí, že "dobře už bylo", kteří tenkrát klíčema necinkali.
Na adresu takového člověka říkám:
"Kdo nepotřebuje svobodu, ať už z jakéhokoli důvodu, by měl někam zalézt a hluboce se stydět a ne to ještě na veřejnosti vytrubovat a hledat si spřízněné duše."

Pár takových lidí jsem poznal. Tak např. ten první, silný kuřák. V Německu stojí krabička cigaret snad 5 EUR. Když budeme denně kouřit každý jednu (jsme pochopitelně oba nekuřáci) pak je to za rok 3650 EUR. To je více, než nás celá ta cesta stála. To se pak ale nazývá:
"Co je mi platná svoboda cestování, když peníze raději dávám za návykové látky."
Další příklad člověka, který údajně nemá na cestování peníze:
Znalost jazyků - čeština. S tím chce vystoupit z letadla někde na rovníku a začít si tam sám všechno zařizovat? Ten by zase měl říci:
"Co je mi platná svoboda cestovámí, když na to nemám kvalifikaci."

Jak jsme to udělali my?
Přes internet Slávka zabukovala spojení. Pro nás oba tam i nazpět 1500 EUR, odlet z Frankfurtu. Appartment u moře na ostrově Mahe - 70 EUR na den. Jíst musíme doma taky, tady je to trochu dražší, navíc nějaký ten taxi a vstupné. To bychom tedy měli zhruba 3000 EUR pro oba komplet na dva týdny.

Jak jsem uvedl, nám to zaplatila z větší části Angela Merkel, ta baba komsomolská, neboť jsem coby ženatý dostal nazpět daně od začátku roku 2010. Coby svobodný jsem je měl o dost vyšší. Ale jinak jsme si se Slávkou na tu cestu museli vydělat prací a tuhle poslední možnost, jak se dostat k penězům, mají všichni ostatní taky!

Jak je to s tou cizí řečí? Pochopitelně se nejlépe cestuje lidem, jako je moje dcera, která mluví všude za chvíli řečí místních. Teď zrovna španělsky, protože je v Mexiku. Ale to není nezbytně nutné. Ono stačí umět trochu anglicky a člověk se skoro všude nějak domluví. Tolik anglicky se průměrný člověk může hladce naučit za rok.

Takže když někdo z těch, kteří zatím nepotřebovali svobodu (místo zahrnout mě řadou nenávistivých nadávek) odsune cigarety na stranu a začne se dřít angličtinu, může za rok sedět v letadle na druhou půlku Země a patřit k těm, kteří svobodu potřebují.

Pokračování...

Svatební cesta na Seychely 4/? – Bílé nemehlo

10. dubna 2011 v 19:03 | Gregor Moldavit
Dnes je to pro nás už 8. den na Seychelech.
Jsme zabydleni v malém bungalovu na břehu oceánu, sami si hospodaříme a vede se nám dobře. Na tropické vedro a vlhkost jsme si částečně zvykli.
Jak každý vidí na této fotce, jsem coby rybář úspěšný. Pokud by snad někdo měl pochyby, pak zcela právem. Máčím tu udici velmi znalecky, ale ještě jsem nic nechytil a jak mi říkají místní znalci, s tímto klacíkem ani nechytím. Tu rybu, je to red snapper, mi dal do ruky rybář Johnson, ať si s tím to bílé nemehlo nechá udělat fotku, dříve než tu umře hlady. Koupil jsem ji od něj pak za 3 EURO. Měli jsme ji na dvakrát.
Slávka tady zase fiktivně harpunovala rejnoka. Jak ho Mr. Johnson harpunoval skutečně, jsem nafilmoval. Ukážu někdy jindy. Není s ním žádný špás, bodlina na konci ocasu může způsobit smrtelné zranění.
Nakoupit koření a zeleninu je tady snadnější než kde jinde na světě a pak už potřebujeme pouze nekonečnou zásobu tekutin. Vodu, šťávy, kompoty, kolu a rum.
Večer rybu naporcuji a krájím zeleninu. Brambory, rajčata, papriku, lilek, cibuli, česnek a zázvor. Slávka to všechno spatlá dohromady, přisype asi kilo koření a vrazí na hodinu do trouby. Na konec vyždímat hromadu citronů, které nám místní dali zadarmo, a naše večeře je hotová. K snídani máme fujtajblícké ovesné vločky s mlékem, jako doma, k obědu trochu ovoce. To prý abych byl zdravý a potentní.
Slávka má ve zvyku se s každým hned zakecat. Za pár dní tu máme známé. Včera jsme od nich byli pozváni na večeři. Paní Johnson, 50 let, má svoji velkorodinu pod kontrolou, kuchyni pak neméně. Pojem kreolská kuchyně, trochu Afriky a hodně Indie, je dost známý. Ona si dala záležet, aby od všeho bylo něco.
Napíši o tom všem doma ještě trochu více, ale dnes bych rád popsal ten první a mimořádně zajímavý dojem z tohoto večera.
Ti lidé jsou absolutním protikladem lidí v Čechách. Posuďte sami.
"Jak se vám daří?"
"Dobře, moc dobře."
"Žijete rádi na tom vašem ostrově?"
"Ale jistě, tady se žije docela pěkně. To je náš domov."
"A co vaše vláda, jste s ní spokojeni?"
"Ano, je to dobrá vláda, 85% obyvatelstva souhlasí s její politikou."
"Vy jste tu přeci měli socialismus jako ve východní Evropě. Jaké to v něm bylo?"
"Dobré, náš prezident znárodnil cizí firmy a majitele velkých pozemků. Ostrov se dostal do rukou obyvatelstva. Zavedlo se bezplatné zdravotnictví a sociální pomoc. Do školy šly všechny děti, i ty z chudých rodin."
"Ale on vám přeci ten socialismus nakonec nefungoval a padl, jako v Evropě. Co ten kapitalismus od roku 2004?"
"Je dobrý. Sociální vymoženosti zůstaly, pouze to teď celé funguje jinak. Nový prezident to dělá zase dobře."

Všechno je dobré, jinou odpověď neznají. Ti lidé v této rodině jsou rybáři, taxikáři, ženy pracují v hotelu, nemocnici, atd. Od rána do večera, nikdo není státní činitel a nikdo jim zadarmo nic nedá. Přesto je všechno dobré, všechno chválí. Po návštěvě ČR, kde člověk slyší přesný opak, je to skutečný šok.

Nedělejme si při tom nějaké iluze o pozemském ráji na tropickém ostrově. Socialismus ten stát zadlužil, kapitalismus ho nezachránil. Od poloviny roku 2008 jsou Sechely bankrot. Co je mi platné, že mi stát dává teoreticky nějaké socialistické vymoženosti, když na ně prakticky nemá. K tomu přišly kapitalistické ceny. Jenže ti lidé říkají, že se jim vede dobře.

Ale ono je tady ještě něco úplně jinak než v Čechách. Je tomu asi měsíc, co jsem četl na SEZNAMu, že většina Čechů neovládá jiný jazyk, než svoji mateřštinu. Kdosi tam připsal, že když chce někdo ČR navštívit, má se naučit česky. Jistě, výplod jednoho chudáka, kupodivu byl ale zahrnut mnoha kladnými hlasy. Ano, černoch z Afriky má umět česky. Tady v našem bungalovu máme zaplacený i úklid. Ráno přijde mladá holka Kreolka vyměnit ručníky a vše vydrhnout. Můžete si s ní začít povídat anglicky, ona tu řeč nakonec ovládá lépe než já. Zkuste to s pokojskou v Čechách. To samé v této rybářské rodině. Už děti si s námi povídají pěkně anglicky o všem možném a ti staří právě tak. Byl by omyl domnívat se, že je to jejich mateřština. Tou je kreolština. Jelikož já neumím francouzsky, jejich druhou řeč, přejdou tedy do angličtiny, jejich třetí řeči. Věk osm let a považují to za samozřejmé. Že by snad ten důvod ke spokojenosti nebyl pouze v té vládě?

Pokračování...