Tristan a Isolda 14/14 – Réva a růže

3. března 2011 v 19:49 | Gregor Moldavit

Více než rok žili Tristan s Isoldou v oné začarované jeskyni. Nevíme to tak přesně a nevíme dokonce ani jestli spolu byli neskonale šťastni. Žili sice jeden pro druhého a pro svoji lásku, ale stačí to skutečně člověku na celý život?

Král Mark nelitoval svého rozhodnutí, poslat ty dva pryč, ale trpěl steskem po Isoldě. On ji skutečně miloval a nyní mu chyběla. Dokonce i přesto, že mu byla nevěrná s Tristanem. Kdyby o tom nedrbalo celé království, byl by se s tím král Mark snad i nějak smířil. Milovala Isolda jeho? Jak se zdá, určitým způsobem taky. Navíc zřejmě brala vážně svoje povinnosti královny, což byla dobročinnost, podporování špitálů a podobně. Isolda nebyla typem ženy, které by stačilo být pouze manželkou krále. Jak už řečeno, byla například zkušená lékařka a chtěla taky praktikovat. Jakoby tenhle manželský trojúhelník nějakým způsoben docela šťastně fungoval a ti tři patřili k sobě.

Aby zapomněl na Isoldu, snažil se král Mark nějakým způsobem rozptýlit. Často pořádal hony, které trvaly i více dní. Tak se někdy na podzim, druhého roku odloučení od Isoldy stalo, že se s lovci vzdálil od Tintanglu a museli přenocovat ve stanech. Druhého dne lov pokračoval. Král se při pronásledování jelena odloučil od své družiny a nakonec v lese sám ztratil.

Tristan měl v jeskyni dojem, že zaslechl z venčí troubení rohů. Opásal se mečem a vyšel z jeskyně. Nic už však nebylo slyšet, proto se vrátil. Zavřel ony dveře, meč pro jistotu pohodil na postel, pak si lehl vedle Isoldy a oba znavení láskou tvrdě usnuli.

Král Mark bloudil lesem, až stanul před velkou skálou. V ní ho zaujaly kovové dveře, které zřejmě střežily nějakou jeskyni. Rozhodl se přijít této záhadě na kloub. Na dveřích našel podivný mechanismus a začal se s ním potýkat. Brzy pochopil, že nyní má možnost ukázat sám sobě, do jaké míry mu to myslí. (Dnes bychom řekli, že si udělal inteligenční test.) A skutečně, za nějakou dobu vše promyslel, tahal páčky sem a tam až mechanizmus klapnul a dveře se otevřely. S taseným mečem vešel král Mark do jeskyně. Rozhlížel se na všechny strany, upoutala ho podivná okna na stropě a tu si všimnul i postele uprostřed jeskyně. Došel k ní a strnul. Leželi na ní Tristan a Isolda, oba zcela nazí a spali tvrdým spánkem.

Král Mark si kolikrát vyčítal, že vystavil Isoldu nebezpečí onoho krutého božího soudu. Měl mít sám tu odvahu ji za nevěru zabít a Tristana rovněž, ale ne ji vydat církvi. Není tohle snad ten skutečný boží soud? Jak se mohlo stát, že našel tuto jeskyni, otevřel záhadný mechanismus a stojí nyní nad nimi s taseným mečem? Není možné, že Bůh nyní skutečně promluvil?

Stál nerozhodně, pak začal zvedat meč ke smrtícímu úderu. Vtom si povšiml, že mezi Tristanem a Isoldou leží Tristanův meč. Neklamou ho oči? Nechtěl mu Bůh snad nyní říci, že Isolda vždy skutečně byla věrná žena. Ti dva leží už více než rok spolu v jednom loži a přesto jejich těla rozděluje meč? Se zatajeným dechem stál tam král Mark, meč zvednutý nad hlavou a díval se na Isoldy nahé tělo. Tohle nahé tělo snad bylo hříšné, ale její duše pro něho a snad i Boha zůstala čistá. Král zabodl svůj meč do postele mezi ně, Isoldě navlékl na prst svůj královský prsten a rychle vyšel z jeskyně.

Tristan s Isoldou se probudili, uviděli meč a prsten. Zvolna začali chápat, že nad nimi stál král Mark s mečem. Oba se na sebe podívali a věděli, že jejich čas v jeskyni je u konce. Snad je to skutečně Bůh, který si přeje, aby se rozešli a vrátili každý ke svým povinnostem. Ale už žádné podvody, přetvářky a lži. Je na čase jít od sebe navždy pryč!

Druhého dne se naposledy políbili a nasedli na koně. Isolda sňala jeden ze svých prstenů a podala ho Tristanovi.
"Kdybys mě potřeboval, pošli po někom tento prsten. Budu bez prodlení následovat toho, kdo mi ho přinese."
Nato vyrazili každý jiným směrem.

Král Mark seděl zasmušile v komnatě když zaslechl křik rytířů z nádvoří. Co že to volají? Utíkal po schodech a vyběhl ven z hradu. Tam stála Isolda, zpěněného a na smrt znaveného koně odváděli zbrojnoši do stáje. Král Mark nebyl chvíli mocen slova. Pak před ni poklekl, objal její nohy a šťastně vzdechl:
"Už nikdy mě neopouštěj!"

Tristan se vrátil do Parmenie. Rohalt byl už mrtev, za něj vládu převzali jeho dva synové. Oba ji s potěšením předali Tristanovi a zůstali v jeho službách. Země byla rozválčena se sousedy a dávno bylo potřeba silného krále, který by poměry urovnal. Tristan vytáhl do války a sám stál v každé bitvě vždy v čele svého vojska. Rytíři ho chránili jak mohli, ale viděli, že Tristan nehledá hrdinské činy, že hledá svoji smrt. Ta však nepřicházela, z každé bitvy se Tristan vrátil jako vítěz a nezraněný.

Výčet oněch bitev a dobytých území není pro náš příběh důležitý. Více nás bude zajímat jeho další vztah k ženám. Ten žádný nebyl, Tristan myslel stále jenom na Isoldu a bez ni už nechtěl dále žít. Až jednou se vše jakoby změnilo. Tristan se spřátelil s rytířem, jehož jméno bylo Girfelt. Jako většina ostatních jmen tohoto příběhu, i tady najdeme v různých verzích různá jména. Všechny verse se však shodují, že ten měl sestru, jejíž jméno bylo Isolda, zvaná Běloruká.

Tristan ji nejprve nevěnoval pozornost. Ona však bez dechu poslouchala, když Tristan seděl v zahradě, hrál na harfu a zpíval:

Isoldo, moje lásko, Isoldo mé soužení,
Isoldo moje krásko, Isoldo mé utrpení.
Ty jsi pro mě klenot, jsi mé boží spasení.
Ty jsi můj celý život, ty jsi jeho ukončení.

Domnívala se, že tato píseň patří jí a byla šťastná. Tristana si zamilovala hned při prvním setkání.
Toho nakonec napadlo, že když si vezme dívku jménem Isolda, zapomene pak třeba na tu první. Požádal tedy otce Isoldy o její ruku a ten rád souhlasil. Mít v rodině krále Tristana znamenalo nejen čest, ale i vojenské zabezpečení jeho panství. Konala se slavná svatba a po ní nadešla svatební noc. Co se v ní událo?

Jednoho dne si všichni vyjeli na lov. Stalo se na jednom místě, že hnala Isolda koně s větrem o závod a její bratr za ní. Tu vjela do potoka až voda vystříkla. Po koňském hřbetě pak natekla jí voda mezi stehny až do klína. (Spodní prádlo středověk prakticky neznal.) Isolda ucítila vodu na svém ženském místě a posteskla si:
"Kolik měst dobyl můj choť, však ta voda je udatnější rytíř než on, neboť až k této tvrzi se on nikdy neodvážil."
Girfelt zastavil koně vedle ni.
"Co právě řekla moje sestra?"
"Nic, jen tak pro sebe jsem si cosi pověděla. To není důležité." Odvětila Isolda.
"Všechno jsem slyšel. Je pravda co říkáš?"
Přikývla Isolda.
"Je tomu tak, jsem stále ještě panna."
"Jaká to urážka našeho rodu!" rozohnil se Girfelt,
"Tristan musí zemřít."

Ten příběh má ještě mnohé zápletky, zůstaňme jen u nejdůležitější události.

Girflet chtěl skutečně zabít Tristana, ale ten se odmítl v souboji bránit. Nemůže se dotknout jiné ženy, než svojí Isoldy a nic než smrt si nepřeje. Na to se dohodli, že se vydají do dalších válek a budou hledat smrt společně. V jedné bitvě se Tristan střetl s irským rytířem, který měl meč potřený oním jedem, jaký používal Morold a Tristana zranil.

V chýši u moře se Girfelt a Isolda o něj starali, však všechno bylo marné. Rána se neuzavřela a jeho tělo začalo hnisat. Takovouto smrt neměl Tristan v plánu. Jednoho dne zavolal Girfelta:
"Vezmi tento prsten, najdi nejrychlejší loď a pluj do Tintanglu. V přístavu si sežeň koně a cválej s ním na hrad. Tam nepozorovaně předej královně Isoldě tento prsten. Bude tě následovat.
My budeme vyhlížet tvoji loď na obzoru. Pakliže se budeš vracet bez ní, nech vyvěsit černé plachty."
Girfelt znal majitele obzvláštní štíhlé a rychlé lodi. Za krátký čas už proráželi vlny směrem ke Cornwallu. Na koni vjel na hradní nádvoří a podařilo se mu najít Isoldu. Té předal prsten.
"Osedlejte mého koně," zakřičela Isolda na sluhy.
V přístavu seskočili z koní, aniž by se o ně dále starali a loď odrazila od břehu.

Sluhové přiběhli ke králi a vyprávěli, že Isolda náhle odjela s jakýmsi cizím rytířem. Král Mark okamžitě nařídil své družině opásat se meči a vyrazili za ní. V přístavu se dozvěděl, který směr loď s Isoldou nabrala a vyplul se svojí královskou lodí za nimi. Ta však byla o mnoho pomalejší.

Isolda Běloruká vyhlížela z okna chýše, až konečně zvolala:
"Vidím naší loď, Girfelt se vrací."
"Jaké má ta loď plachty?" otázal se Tristan.
Isolda věděla, že Tristan čeká na jinou ženu a zalhala.
"Černé. Jako havran černé."
"Pak mi není pomoci," vzdychl Tristan a skonal.
Isolda pochopila, že ze žárlivosti udělala velikou chybu, padla k Tristanovi na lůžko a objala jeho tělo.

Tak ji našel Girfelt s Isoldou, když přišli do chýše.
"Odveď tu ženu!" poručila Isolda Girfeltovi, "chci zůstat s Tristanem sama."
Girfelt přikývl a vyvedl svou sestru z chýše. Isolda si lehla na postel vedle Tristana, několikrát vydechla a její srdce se zastavilo.

V přístavu meče a zlaťáky krále Marka rozvázaly místním jazyky a tak se dozvěděl, kde najde svojí Isoldu. Že tam najde i Tristana, o tom nepochyboval. S taseným mečem vrazil král Mark do chýše. Před sebou na posteli spatřil dvě mrtvá těla.

Král Mark nechal oba převézt do Tintanglu a pohřbít v zámecké zahradě. Oba dva vedle sebe.
Na hrob Tristana nechal král Mark zasadit vinnou révu a na hrob Isoldy růži. Obě rostliny vzrostly a réva ovinula svými výhonky růži a přitáhla ji k sobě. Tak rostly réva a růže spolu v objetí.

Když na podzim povadly růže, dozrála réva. Lidé přišli, sklidili voňavé hrozny a z nich vymačkali sladkou šťávu. Ta zkvasila a stalo se z ní víno, nápoj lásky. Z té lásky zrodili se pak noví lidé a z těch lidí zrodila se zase nová láska.

Konec
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 topol topol | 3. března 2011 v 20:34 | Reagovat

Díky za tuto hezky vyprávěnou legendu
o veliké lásce. Po dobu dvou měsíců
jsem skoro každý večer hledal a doufal
najít nové pokračování.

2 Zdenka-matka Zdenka-matka | 3. března 2011 v 20:46 | Reagovat

Zlomené srdce se zastavilo............

3 Ella Ella | E-mail | 3. března 2011 v 20:47 | Reagovat

Děkuji za celý soubor Vašeho vyprávění.

4 kraken kraken | 3. března 2011 v 22:54 | Reagovat

Balada ukazuje, že lidé v každé době touží po romantické lásce  snad právě proto,že je tak vzácná. Díky za vaší práci s převyprávěním. Budu se těšit, že někdy připravíte zase tak pěkné počtení.Zdravím a ještě jednou díky.

5 Viveka Viveka | 4. března 2011 v 8:15 | Reagovat

Děkuji za převyprávění silné legendy. Také jsem nedočkavě vyhlížela každé další pokračování.
Odráží se v ní touha každého z nás po lásce a po jejím naplnění bez konfliktů se ctí, pravdou, věrností.. doufám, že jsou i příběhy se šťastným koncem.

6 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. března 2011 v 15:04 | Reagovat

[5]:Bylo to pěkné, zajímavé převyprávění legendy. Neměli to také nijak lehké, že? Díky za pěkný zážitek ze čtení.:-)

7 babka babka | 4. března 2011 v 22:56 | Reagovat

Děkuji a těším se na další setkávání.

8 Kunc Kunc | 5. března 2011 v 20:09 | Reagovat

Jedno oko nezůstalo suché. Příběh lásky, jejího naplnění a konce je starý asi jako lidstvo samo. Po lásce všichni toužíme  a pokud už ji máme, nedovedeme si jí vážit a děláme vše pro to, abychom si mohli zdůvodnit, proč chceme zase jinou. Moc krásně, poutavě a s humorem napsáno. Někdo vám tady radil že by jste měl psát dějepis pro střední školy. Věřím že touto formou podané dějiny by žáci hltali i přes to, že dnes málo čtou. Přeji pěknou svatební cestu a těším se na vaše turistické zážitky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama