Tristan a Isolda 13/? – Jeskyně lásky

1. března 2011 v 20:28 | Gregor Moldavit
Předcházející díl: Tristan a Isolda 12/? - Boží soud



Ozval se udivený pokřik. Jak to, že to žhavé železo Isoldu nespálilo? Nejméně to dokázal pochopit biskup, který přeci musel s tou možností počítat. Jaksi zapomněl, že podle jeho vlastní definice to měl být soud a ne výkon trestu. On sám přeci tvrdil, že když Isolda řekne pravdu, železo ji nespálí. Isolda řekla pravdu a Bůh dal, že se tedy nespálila. Tak čemu se divil? Jenže ten biskup nejspíš na boha vůbec nevěřil a proto si nemohl takovou věc v hlavě srovnat. Odkdy mu bůh fušuje do jeho soudů? Takže z toho usoudil, že Isolda musí být ve spolku s ďáblem. Na toho zřejmě skutečně věřil. Já bych si to na jeho místě asi myslel taky, ale já můžu, nejsem biskup, ten by na boha věřit měl.

Ať už bylo rozčarování všech těch církevních i světských hodnostářů jakékoli, byli v tuto chvíli zcela bezmocní. Bůh rozhodl, že Isolda je nevinná a musela být okamžitě se vší ctí propuštěna. Isolda se za pomoci Brangeny rychle oblékla, nastoupila na loď a nechala odrazit. Onen svatý poutník s holí už tam na ní čekal dávno před tím. Co se dělo během plavby domů, se nedochovalo. Bůh jednoznačně neměl námitky, aby Isolda ležela v náruči onoho svatého muže, tedy Tristana, to jeho soud přeci dokázal.

***

Jak se dalo čekat, přišel po předchozím dílu dotaz, co že to byl za trik, když Isoldu to železo nespálilo? Jenže co vám na to mám já odpovědět? Nebyl jsem u toho a nejsem autorem onoho originálního spisu z roku kolem 1200. Jeho autor nám tady tento popis božího soudu zanechal, bohužel bez vysvětlení. Pokusme se o něj sami.

Často jsem četl o různých fakírech, kteří jsou v transu schopni chodit po žhavém uhlí, aniž by se spálili. Já sám ale nic takového nikdy neviděl. Jenom fakíry co foukají oheň z pusy a podobně. Podle jednoho takového popisu jsem si v dětství zkusil nastříkat na ruku loužičku benzinu a zapálil ho. Jelikož plamen stoupá směrem vzhůru, skutečně jsem si ruku nepopálil. Je ovšem potřeba to včas sfouknout. Nasliněným prstem prý lze přejet po žhavém železe. To jsem nezkoušel a zkoušet nebudu. V každém případě by to musel být jen zlomek vteřiny. Držet žhavé železo v dlani delší dobu, bez těžkých popálenin, považuji za vyloučené. Žádná mast a podobně na tom nic změnit nemůže. Leda, že by snad... Leda, že připustíme zázrak, tedy působení nadpřirozené bytosti, jako je bůh, nebo ďábel. Tím se ovšem dostaneme do podivných sfér. Proberme různé teorie.

Bůh udělal zázrak z křesťanské lásky (konečně tím míníme onoho boha křesťanského) a zachránil Isoldu před popálením.
Tohle bych vyloučil. Tenhle bůh nechal ve svém jménu umučit a upálit statisíce kacířů a čarodějnic, nevinných nejen z dnešního pohledu, ale dokonce i ve smyslu tehdejší obžaloby. Tenhle bůh soucit s lidmi tedy určitě žádný nemá.

Bůh se soudu skutečně zúčastnil a choval se dle představ církve, tedy byl takový, jak ho církev lidu presentovala. Isolda řekla pravdu, to pro něj bylo rozhodující a udělal zázrak.
Pak ale musel být naivní jako tříleté dítě, když jí zblajznul takový jednoduchý trik. Vždyť Isolda skutečně vina byla. Pouze neschopný žalobce, tedy onen biskup, neuměl obžalobu řádně formulovat. Možná ještě nebyl pohlavně zasvěcen a nevěra u něj znamenala skutečně jenom "ležet v náruči". O nějakém souložení vůbec nic nevěděl. Pak ale byl dost chybně na svém místě prokurátora (a zároveň kata) a bůh, coby soudce, s tím už nemohl nic dělat. Tahle teorie ale moc pravděpodobně taky nezní. (Jinak máme množství důkazů, že tito zástupci boha o sexualitě věděli tak ledacos. Když si přečtete výpovědi čarodějnic na mučidlech, je to čistá pornografie. Mezi způsoby mučení, zvláště u mladých holek, patřilo taky znásilňování.)

S tímto bohem se zřejmě moc daleko nedostaneme. Co tedy ďábel? Potkal jsem slušný počet věřících, kteří neustále vykládali něco o díle ďáblově, nějaký bůh se jim z jejich náboženství už dávno vytratil. Co když měl biskup pravdu, že boží soud rozhodl ďábel?

Nejprve musíme připustit, že skutečně fyzicky existuje, ale pak má církev těžký problém. Jak je to s oním dogmatem, že je pouze jeden bůh? Pokud ten ďábel existuje, pak je to přeci druhý bůh a o nic menší, než ten první. Kdyby měl dále zůstat jenom jeden bůh, musel by ho papež prohlásit ne za trojjediného, ale čtyřjediného. Otec, syn, Duch svatý a Ďábel. To zatím papež neudělal.

Nevymyslel jsem nic nového. Někdy po roce 1000 začali přicházet z Byzance, tehdejšího centra vzdělanosti, tzv. "catarhi", od toho výraz "kacíř", kteří přinášeli novou teorii. Jsou dva bohové, jeden dobrý, druhý zlý. Právě proti nim později papež založil inkvizici. Odchylka byla nakonec pouze v tom, že druhého nenazývali ďábel ale zase bůh, jako jsem to právě udělal i já. Ona inkvizice měla původně přesvědčovat formou diskuze, ale když argumenty došly, nahradily je mučící nástroje.

Dále by nám ten biskup musel vysvětlit, jak mohl něco takového připustit? Co měl ďábel co pohledávat u božího soudu? Proti jeho vlivu církev svatá přeci musela ten soud nějak isolovat. Pokud to nedokáže, ať žádné boží soudy nepořádá, vždyť jim z toho vyleze fraška. To je jako by u dnešního soudu vynášel rozsudek jeden falešný svědek a ne soudce.

To ještě není všechno. Když definujeme, že bohové jsou dva, "bůh" a "ďábel", pak měli pravdu catarhové, že jeden je dobrý a druhý zlý. Teď by ale přišel skutečný šok.
Ten první, jménem "bůh", nechal ukřižovat Krista, umučit a upálit od svých pozemských zástupců nekonečné tisíce nevinných ubožáků, kteří na něj dokonce věřili a modlili se k němu. Bůh dopustil, aby jeho jménem přišel biskup se žhavým železem k Isoldě.
Ten druhý, jménem "ďábel", tomu prvnímu jeho dílo neustále kazí. Ten zabránil, aby Isolda byla strašným způsobem popálena, trestem za svojí lásku ke svému milenci Tristanovi. Ďábel pokazil boží soud a nechal mladou, krásnou holku odejít svobodnou a nezraněnou.

No, a teď mi řekněte, který z těchto dvou bohů má být ten dobrý a který zlý a zkuste to šetrně vysvětlit nějakému církevnímu hodnostáři.

***

Po návratu Isoldy nazpět k manželovi, mělo být všechno v nejlepším pořádku. Bůh dokázal její nevinu a všichni pomlouvači museli navždy zmlknout. Kupodivu se nic takového nestalo, právě naopak. Je to skutečně velmi s podivem. Jestliže na boha tenkrát věřili všichni, pak na onen boží soud zřejmě nikdo. Ten biskup nebyl výjimka. Konečně všichni dobře věděli, jak se věci mají a bůh pro ně možná nebyl tak neomylný, jako je definován dnes pro nás. Právě z takovýchto spisů vyplývá, že lidé ve středověku nebyli zdaleka takoví blbci, jak nám to školní dějepis podává. Nebýt církve svaté, která sice sama šířila vzdělání uvnitř své organizace, ale skutečné myslitele bez milosti likvidovala, mohl stát člověk na Měsíci možná už někdy v 19. století.

Král Mark nebyl se svou "vírou" na soudy toho biskupa zrovna výjimka. Boží soud sem, nebo tam, už měl té nevěry po krk. Tristana a Isoldu si zavolal a pravil jim zvýšeným hlasem:
"Už mám vašeho chování právě dost. Vrabci si tady cvrdlikají, že královna je králi nevěrná s jeho synovcem a král je celému království pro smích. Bůh rozhodl, že Isolda nemá být potrestána. No dobrá, čert ví, jak to bylo. Tak si zabalte každý svých pět švestek, vezměte co chcete a koukejte odsud zmizet."

Tristan s Isoldou se smutně rozloučili s celým královským dvorem. Jak ona báje praví, to vypovězení je strašně mrzelo. Asi sotva uvěřitelné, ale zřejmě by byli raději zůstali dále na dvoře krále Marka v Tintanglu. Pro mě dost divná představa, že Isolda radši žila s králem a zahýbala s Tristanem, než žít někde jinde pouze s ním. Zřejmě tomu tak ale skutečně bylo. Ti dva byli do sebe nějak divně zamilovaní.

Tristan vzal pouze svůj meč a svoji harfu, Isolda taky jen pár drobností a vydali se na cestu do neznáma. Sebou vzali ještě starého učitele Kurvenala. Ten měl vědět, kde se usadí a vrátit se hned nazpět. Občas je potom navštěvovat a přinášet zprávy ze světa.

Jejich osud byl opět zcela neobvyklý. Šli pouhé dva dny, když v opuštěném kraji našli prazvláštní jeskyni. Zvána prý už tehdy byla "jeskyně lásky". Vytvořily ji ve skále před dlouhým časem podivné bytosti, ne lidé a ne zvířata, aby se do ni chodily milovat. Možná to byli mimozemšťané, protože vše bylo na tehdejší dobu technicky nadčasové. Jeskyně měla ve stropě tři okna, každým však bylo vidět něco jiného. Uprostřed byla široká a pohodlná postel z jakéhosi neznámého materiálu. Dveře byly kovové, daly se zamykat z obou stran, ale ne klíčem, nýbrž jenom jakýmsi komplikovaným mechanizmem. Otevřít je tedy mohl pouze člověk, kterému to nějakým technickým nebo magickým způsobem myslelo. Běžný plebejec se dovnitř nedostal.

Jestliže tato jeskyně byla do té doby zvána "jeskyně lásky", pak za jejich pobytu si to jméno jistě znovu plně zasloužila. Tristan s Isoldou se v ní denně na té posteli milovali a nic jiného už k životu nepotřebovali. Pili vodu z potoka, něco jako jídlo neznali a nepostrádali. Jejich láska a esoterická energie oné jeskyně jim potraviny plně vynahrazovaly. Žili bez jídla, ale hlad nepociťovali. Jestliže se říká, že lásky se člověk nenají, pak oni se jí najedli.

Snad by na tomto místě bylo nejlepší vyprávění ukončit. Jenže v oněch dobách si lidé neuměli představit konec, když hrdinové jsou ještě na živu. Něco jako "žili šťastně až do smrti", by byli také nepřijali, to přeci nemůže být pravda ani v pohádce. No a žít bez práce a jídla, jenom z lásky, to by asi zase nepřijal dnešní čtenář. Kladný hrdina přeci musí něco budovat, nebo aspoň bořit. Takže příběh dopovídáme až příště.

Pokračování...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. března 2011 v 22:43 | Reagovat

No, myslím, že s Tristan dovedl zařídit, aby mu někdo něco přivezl a že by jim k životu stačilo jen milování? Co kdyby byla těhotná? Tak bez následků se to přece dělá málokdy. Jedině, že by byla neplodná, ta Isolda. No uvidíme.

2 Gregor Gregor | 2. března 2011 v 9:58 | Reagovat

[1]: Jak to Isolda dělala, to nevíme. Patrně ale ani král Mark nestál o potomka, který by vypadal jako druhý Tristan.
Pilulky tenkrát nikdo vyrobit neuměl, tenhle problém se řešil potratem. Celkem běžně ho dělaly porodní baby, což v novověku zavdalo příčinu k honbě na čarodějnice, když církev potřebovala pracovní síly na své stále větší zemědělské pozemky. Proto začala tyhle baby coby čarodějnice likvidovat. Pro nevolníky to ale byla pomoc v nouzi. Děti si musely živit sami, při tom zdarma robotovat na panském a církevním a v neděli ještě do kostela a tam po vlastní neplacené práci všechny církevní služby platit. Jak řekl Hus: "Narodil se ti syn, zaplať, umřel ti otec, zaplať."

Tristan s Isoldou měli aspoň tu výhodu, že nebyli nevolníci a mohli se milovat od rána do večera.

3 kraken kraken | 2. března 2011 v 14:27 | Reagovat

Myslím, že celá balada Tristan a Isolda je kompilát několika různě starých textů, které v době jejího vzniku kdovíjak dlouho kolovaly mezi lidmi.Stejně  nakonec vznikly i biblické texty. Motivy z této balady byly použity i v evropských pohádkách o přisvojení si cizích zásluh a spravedlivém trestu, nebo starém králi,který chce za ženu mladou,kterou ale miluje mladší, ale králi oddaný muž. Prostě takové středověké moralitky. Což nemíním nijak pejorativně, jen připomínám tuto kulturní kontinuitu, které je třeba si vážit.

4 babka babka | 2. března 2011 v 21:16 | Reagovat

čtyřjediného. Otec, syn, Duch svatý a
Ďábel.
---------------------------------------
Vezmeme-li v úvahu, že ďábel se nachází v několika tělech najednou, pak z toho plyne, že ďáblů musí být více...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama