Tristan a Isolda 8/? - Osudná plavba

13. února 2011 v 11:13 | Gregor Moldavit
t-i3
Tohle vyprávění jsem začal psát po návštěvě hradu Runkelsteinu v tyrolském Bolzanu. Je to vysvětlení, o čem pojednávají fresky terra verde v jedné jeho komnatě. Jelikož tam bylo zakázáno fotografovat, musel jsem si je opařit jak se dalo. Některé mají špatnou kvalitu. K nim můžu přidat obkreslené kopie, na kterých jsou detaily dobře patrné.
ti-kopie1
Na zádi lodě stojí Tristan s Isoldou a pijí, nic zlého netuše, onen čarovný nápoj lásky. Komorná Brangena zatím laškuje s jakýmsi vousatým kupcem, aniž by onu lahev střežila. To jí má přijít draho, bude muset Isoldu ve věcích lásky s králem trochu zaskočit, jak se čtenář ještě dozví.
Malíř fresek, jehož jméno se nedochovalo, byl jistě vynikající umělec, na lodi sám ale určitě nikdy neplul. V jeho představách jsou tam pasažéři celou dobu plavby na sobě nahňahňaný jako dělnická třída v pražské tramvaji.

***
Po závěrečném diplomatickém úspěchu poslal Tristan svého učitele Kurvenala s lodí za obzor, aby přivedl rytíře i barony. Jeho loď dostala ještě doprovod, což u baronů vyvolalo veliké obavy. Domnívali se, že na ně pluje irské loďstvo. Byl vůbec zázrak, že se rytířům podařilo udržet je těch několik dní na místě. Stále totiž zdůvodňovali, proč je nezbytně potřeba vrátit se do vlasti, tedy zbaběle upláchnout. Když uviděli, že jim z první lodi mává Kurvenal, hluboce si oddechli. Ten jim potom krátce popsal, co se událo. Nyní tedy mají vzít svá brnění a zbraně, aby udělali v přístavu vojenskou přehlídku a táhli slavnostně ku hradu. Když baroni uslyšeli, že mají zbraně použít toliko na parádu, byli náhle plni statečnosti. Vzájemně se při vylodění předháněli a každý chtěl najednou stát v první řadě. Irsko ještě nezažilo armádu s takovým bojovým duchem.

Na hradním nádvoří pak průvod ukončili, provolali slávu králi i jeho rodině, a vrhli se jako hejno kobylek na připravené pohoštění. Tristan měl pro ně ještě jedno veliké překvapení. Isolda dostala, řekněme jako nevěsta do výbavy, všechny syny a dcery baronů, které vybral Morold v minulých letech jako tribut. Tak se baroni mohli vrátit i s potomstvem. Ještě za staletí se pak v oněch baronských rodinách vyprávělo, jak onen předek vyplul kdysi do Irska, aby přivezl svému králi nevěstu a zbavil je tam zároveň strašného draka. Že to všechno ale dokázal pouze Tristan, kterého tam oni neposlali pro nevěstu, nýbrž zahynout, o tom nepadlo nikdy ani slovo. Jméno Tristan se v jejich vyprávění vůbec neobjevilo. To všechno dokázala ona slavná výprava, jíž jejich předek byl členem.

Dokonce i když se baroni mohli obejmout se svými syny, nepociťovali k Tristanovi nic než nenávist. On dokázal to, co oni si nedokázali ani představit, on je všechny svým hrdinstvím hluboce zahanboval. Když se vrátili z Irska intrikovali proti němu dále a usilovali mu o život. Blaho království, kterému údajně sloužili, jim neleželo na srdci, toliko prospěch, politická moc a majetek vlastního rodu.

Nadešel čas rozloučení. S velikým průvodem a parádou všichni dorazili do přístavu. Ještě před tím měla matka královna vážný rozhovor s Brangenou. Coby osobní komorná musela zůstat s Isoldu a žít s ní už navždy v Cornwallu. Služebnictvo v těch dobách byly nevolníci, kteří museli tam, kam šel jejich pán. Brangena nic nenamítala, byla Isoldě bytostně oddána a považovala za naprosto samozřejmé, že zůstane po jejím boku, dokud smrt je nerozdělí. Matka ji svěřila malou truhličku, ve které byla uložena lahev se zvláštním lektvarem. Byl to nápoj lásky, nazývaný tenkrát "jed lásky", což mělo své důvody. Ten musí dát králi a Isoldě, až tuto vystrojí na svatební noc. Až tento nápoj vypijí, pak se do sebe zamilují a vše ostatní už půjde tak nějak samo. Dobře myšleno, leč člověk míní a bůh mění.

Tristan dostal pak úkol skutečně rytířský. Bude po cestě tělesným ochráncem Isoldy a je osobně zodpovědný předat ji králi čistou a nedotknutou. Tristan přísahal při všech svých rytířských ctnostech tento úkol splnit bez ohledu na vlastní život. Přísahu vyslovil zcela vážně, byl ochoten střežit Isoldino panenství třeba proti celému peklu. S kýmkoli zkřížit meč, kdo by se na ní snad jen v hříchu podíval. S každým jiným, ale na svou vlastní osobu nějak zapomněl.

Pohlédl již on snad někdy v hříchu na ní? Nebo snad, nedej bože, ona pohlédla tak na něj? Zajisté zcela vyloučeno, neboť Tristan byl syn královského vychování, vytříbených mravů a k ženám tedy pociťoval pouze zbožnou úctu. Pokud kdy v písních ženy opěvoval, toliko jejich oči, jejich věrnost a zdrženlivost. Isolda princezna pak byla ctnost sama, myšlenek toliko zbožných, jakémukoli nejmenšímu pokušení zásadně odmítavá.

Toliko slušelo se napsat v tomto rytířském románu, aby zachována byla pravidla středověké literatury. Když tato pravidla však pomineme, vypadalo všechno úplně jinak.

Jak prohlásil kdysi Giacomo Casanova coby stařec na českém zámku Duchcov.
"Vím, ženy jsou ctnostné, věrné a zdrženlivé." Načež s malým povzdechem dodal,
"jen já sám v mém životě zatím takovou ještě nepotkal."

Isolda matka okukovala už znalecky onoho páchnoucího harfeníka, neboť si dovedla představit jeho tělo, až její dílo bude dokonáno. O sám se ve vaně ještě div neutopil a už jí koukal za výstřih, když ho koupala. Kotníky ženy neukazovaly, (koho taky zajímají?) ale výstřih býval už tehdy docela svůdný.
Komorná Brangena mohla na něm oči nechat, ale patřila k personálu, takže pro ní přicházel v úvahu tak leda onen truchses, o kterého ale ani ona nestála. Ten Tantris byl sice taky pouze učitel její paní, jenže obě Isoldy po něm vrhaly takové pohledy, že si Brangena nechala všechny iluze pro svoji osobu zajít. Isolda dcera s Tristanem spolu při hodinách hudby často prohodili lechtivé poznámky, vzájemně se okukovali jak mohli, ale nesáhli na sebe více, než že on přiložil své ruce na její, aby správný prstoklad na struny jí ukázal. Isolda při tom cítila zvláštní chvění, nepříjemné jí to rozhodně nebylo.

(Když to vezmeme přesně, on už i středověká literatura měla svůj socialistický realismus. Jednou v těch dobách přišli ctnostní občané města ke starostovi a trpce si stěžovali:
"Ten Boccaccio píše neslušné knihy."
"Napsal jenom neslušné knihy?" otázal se starosta.
"Nikoli, i slušné," odvětili občané, "ale ty my jsme nečetli.")

Zajisté byli tehdy vychováni šlechtici k rytířským ctnostem, bylo jim uloženo ctít zákona a mluvit pravdu, neboť bůh to všechno vidí. Co však platno, když brzy udělali si zkušenost, že ten bůh většinou nevidí nic, nebo vidět nechce. Vyrostli pak z nich muži silní, však v srdcích jejich mísí se láska s brutalitou a zdrženlivost s chtíčem, a byli zbujní a boha si nevážili. Ženy pak byly cudné a bohabojné, však i ony měly své sny a své potřeby, a když na urostlé muže pohlédly, pak často stávalo se, že své klášterní vychování alespoň na jednu noc rády zapomínaly. Dokonce i ženy v orientálních harémech, za vysokou zdí, hlídány eunochy a strážci s meči, rodily pádišahovi potomky, ještě než jeho oko na nich spočinulo. Snad skutečně bůh všechno vidí, však nevyzpytatelné jsou jeho cesty.

Při loučení probíhaly srdceryvné scény, ale konečně také Isolda, podpíraná Tristanem přešla po úzké lávce na palubu. Lana ze břehu byla odhozena, ozvaly se ostré povely, aby námořníci pořádně zabrali, a plachty se zvolna začaly nadýmat. Bachraté karavely, teprve předchůdkyně těch, které až o hodně později měly překřížit oceán, se zvolna vykolébaly z přístavu. Mělo trvat více dní, než dorazily z Irska do Cornwallu.

Už druhého dne se zvedl vítr a moře vzdulo. Na palubě byla i řada služebných, které si Isolda vzala sebou. Ty dostaly mořskou nemoc a bědovaly tak usedavě, že Tristan nechal přirazit v jedné zátoce a vysadil je na břeh. S nimi šla i Brangena, která houpání lodě snášela rovněž velmi špatně. Jen Isolda odmítla opustit svoji kajutu. Tristan ji přišel utěšovat, v Cornwallu, že si zvykne a bude tam nakonec šťastná. Moc tomu ovšem sám nevěřil. Isolda požádala o něco k pití. Tristan tedy zavolal jednu služebnou, která zůstala na palubě, ať přinese nějaké dobré víno. Ta chvíli hledala, až našla truhličku a v ní lahev. Otevřela ji, znalecky přičichla, a oběma nalila. Oba si pohlédli do očí a přiťukli. Víno nechutnalo špatně. Tristan poslal služebnou pryč, vzal onu lahev a dolil. Tak ji spolu vypili až do dna.

Vítr se zmírnil, služebné vrátily na palubu a lodě odrazily od břehu. Brangena vešla do kajuty ke své paní a uviděla otevřenou truhličku i prázdnou lahev.
"Kdo ji vypil?" otázala se vyděšeně.
"Ale přeci my dva spolu," odvětila bezelstně Isolda.
Brangena těžce dosedla na koji a zabědovala.
"Co jste to udělali? Veliké utrpení a svoji smrt jste právě vypili."

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. února 2011 v 16:28 | Reagovat

Jo, pít se nemá. Navíc, co kdyby to byl opravdu jed a ne nápoj lásky? Kdyby se otrávil ten starý král, musela by si vzít Tristana a bylo by to vyřešeno.

2 Gregor Gregor | 13. února 2011 v 16:43 | Reagovat

[1]: Těžko říci, co by se stalo, kdyby si byla toho Tristana jednoduše vzala a oni se nechali vysadit někde na břehu. Tak bychom se dnes třeba dočetli, že se za měsíc zase rozvedli a pohádky byl konec. To musela být zakázaná láska a nevěra, aby příběh přežil staletí.

3 Viveka Viveka | 13. února 2011 v 18:02 | Reagovat

Díky za další pokračování :-)

4 Viveka Viveka | 13. února 2011 v 18:04 | Reagovat

Gregore, kdoví, a třeba ne. Kdyby žili v klidu šťastně až do smrti, ani bychom se o nich nedozvěděli, to by nebylo nic dramatického.

5 babka babka | 13. února 2011 v 19:37 | Reagovat

Mně napadá něco úplně jiného. Král se bude přeci jen ženit... Ovšem Isolda, ta to nebude. Hádám správně?

6 Gregor Gregor | 13. února 2011 v 20:25 | Reagovat

[5]: Babka je druhá Isolda. Patrně má za sebou nějakou podobnou romanci.

7 babka babka | 14. února 2011 v 21:54 | Reagovat

To jako čarodějka?

8 Zdenka-matka Zdenka-matka | 15. února 2011 v 10:40 | Reagovat

Spíš vědma ?  :-)

9 babka babka | 16. února 2011 v 19:22 | Reagovat

Nic z toho. Jen se mně někdy podaří číst mezi řádky...

10 Viveka Viveka | 17. února 2011 v 6:58 | Reagovat

Babko, není potřeba mezi řádky, stačí normálně číst, pan Gregor to podal přímo po lopatě: "Brangena zatím laškuje s jakýmsi vousatým kupcem, aniž by onu lahev střežila. To jí má přijít draho, bude muset Isoldu ve věcích lásky s králem trochu zaskočit, jak se čtenář ještě dozví."

11 babka babka | 17. února 2011 v 11:57 | Reagovat

Tak, tak...

12 Kunc Kunc | 17. února 2011 v 20:01 | Reagovat

Lidské tužby a povaha se v podstatě po staletí nemění. Nátura těch lumpů- baronů mě cosi silně připomíná. Jako vždy zajímavě a poutavě napsáno. Již se těším na další pokračování.

13 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. února 2011 v 23:01 | Reagovat

Já také...

14 krasavice krasavice | 31. října 2011 v 16:20 | Reagovat

ještě jsem to nečetla ale myslím že to bude dobrá knížka :) nevíte někdo co znamená slovo IMPOZANTNÍ a slovo KREATIVNÍ? potřebuju to do školy

15 Bezdák pod mostem :D Bezdák pod mostem :D | 21. března 2013 v 19:35 | Reagovat

JO OK ale mam to do školy :-( neni tam to co ja potřebuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama