Tristan a Isolda 7/? – Ženich pro Isoldu

9. února 2011 v 20:30 | Gregor Moldavit


Isolda se rozmáchla ke smrtícímu úderu, v tom okamžiku ale ztratila jistotu. Může skutečně zatnout meč do hlavy bezbranného člověka, sedícího ve vaně? Ale vždyť i její matka rozkázala, že každého z Cornwallu je nutno popravit, ačkoli je naprosto nevinný. Tento člověk je nejen z Cornwallu, ale je to na rozdíl od jiných skutečně ten, kdo Morolda zabil. Ano je nutno zasadit mu smrtící úder! Její ruka s mečem se dala do pohybu. Vtom se za ní ozval výkřik a ta ruka zůstala vězet v sevření jiné ruky. Za ní stála komorná Brangena, svírala její zápěstí s mečem, na které se pověsila svojí plnou vahou.
"Co to dělá moje paní?" křičela vyděšeně.
"Hned mě pusť, nebo tě nechám popravit. Co si to dovoluješ vztáhnout na mě ruku."
Brangena zaváhala, její stisk povolil, ale na jejím zápěstí spočinula další ruka. Byla to matka Isolda, která nebyla rovněž daleko a rychle přiběhla, když zaslechla to pištění. Jak zde vidíme, všechny tři ženské pořád zvědavě slídily kolem.
"Co to děláš, zbláznila ses?" Zakřičela matka.
"Víš kdo je ten muž?" křičela nazpět Isolda dcera?
"Jistě vím, to je Tantris."
"Ne, to je Tristan, vrah tvého bratra."
Matka dále svírala její ruku, Brangena se jí snažila být nápomocná a tak se tři ženy praly o meč, aniž by se dalo poznat, která bojuje se kterou proti které.
Během té tahanice Brangena ječela, zatímco matka s dcerou se hádaly.
"Je to náš host a zabil draka."
"Ale taky mého strýce."
"Je pod naší ochranou."
"A hleďme tvojeho miláčka."
"Co si to dovoluješ? Dej sem ten meč!"
"Nedám!"
"Ten pacient je bezbranný."
"Ale je z Cornwallu a už i jako takový má být zabit."
"Tenhle je výjimka."
"Ahá výjimka, o žádné jsi nikdy nemluvila."
"Tak o ní mluvím teď. Jestli ho zabiješ, vezmeš si truchsesááá!"

To konečně zabralo. Isolda dcera povolila a matka odhodila meč do kouta.
"Tenhle člověk je příliš cenný, než aby mohl být zabit. Ať už je to kdo chce."

Tristan seděl celý vyjevený ve vaně a znovu se o něj pokoušely mdloby, tentokrát ale ne kvůli dračímu jedu. V originále příběhu se dále neřeší otázka, do jaké míry byla matka tím dceřiným sdělením překvapena. Ale i 800 let po této události bychom mohli zrekonstruovat, že s největší pravděpodobností vůbec. Že tohle je Tristan musela vědět už když před ní ležel těžce nemocný a páchnoucí harfeník, který ji žádal o pomoc.

Irové, kteří přivezli tělo Morolda, znali podrobnosti souboje, tedy i druh a místo jeho zranění. Ta rána nesla stopy jí známého jedu, proto hned věděla, jaký protijed použít. Bylo jí určitě i známo, že ten Tristan je nadaný hudebník i jeho podoba. Nebylo těžké dát si tohle všechno dohromady. Coby královna i lékařka však odmítla vzít tuto skutečnost na vědomí. Tento člověk dostal v její zemi i na jejím hradě asyl a ona se ujala jeho ošetřování. Víc nechtěla vědět a víc pro ni nesmělo existovat! Byl to harfeník Tantris a nikdo jiný!

Pro královnu Isoldu bylo snadné vydat rozkaz, popravit každého z Cornwallu, to konečně za ní dělali ti jiní. Velmi těžké je ovšem pro lékařku zabít vlastníma rukama svěřeného pacienta. Takového, kterému nikdo nemohl pomoci, jen ona sama na základě svých mimořádných vědomostí. Byl to sice právě ten, který jejího bratra zabil, ale je konečně rozdíl zabít někoho v poctivém souboji a zabít bezbranného nemocného člověka.

Říká se, že smrt jednoho člověka je tragedie, smrt tisíců statistika. Lidský mozek skutečně tímto způsobem funguje. Zabít jednoho člověka, provést chladnokrevnou vraždu, to chce řadu zvláštních vlastností, nebo naopak musí některé základní vlastnosti takovému člověku chybět. Stát se masovým vrahem je naopak snadnější, než ukrást v pekárně jednu housku. Stačí třeba převzít zodpovědnou funkci na základě vlastní hluboké a čisté víry, nebo vysoké politické uvědomělosti. Svědomitě vykonávat svojí práci a třeba se u toho sám ani neobohatit, pracovat 12 hodin denně z idealismu. A najednou má člověk při nejmenším morální spoluvinu na masové vraždě, ani neví, jak vlastně k tomu přišel? Vždyť on jenom odstraňoval zlo, kacíře, zrádce, vykořisťovatele, on jenom budoval nový, krásnější svět. Proto také dějiny těžko rozlišují mezi šíleným zabijákem a zachráncem lidstva. Dnes masový vrah může být zítra slaven jako největší humanista, ale také obráceně.

Vraťme se však zase do Irska, do onoho hradu, kde leží ve vaně jeden muž a před ním stojí tři načepýřené ženy. Vraťme se opět k onomu mladému páru, ať už se konečně dostaneme k oné zamilované části vyprávění, jak bylo ze začátku slíbeno.

Konala se veliká slavnost, na které měl král oficiálně vyhlásit zasnoubení své dcery Isoldy a truchsesa. Ten seděl v sále vedle vystavené dračí hlavy, každou chvíli sáhl do jedné z mnoha mís na stole a něco uždíbnul, jinak do sebe vítězně obracel jeden kalich vína za druhým.
Ozvaly se fanfáry a král započal svojí řeč.
"Vzácní hosté. Dovolte abych …" a jal se uvádět bohatýrskou legendu o nezměrném hrdinství, poté, co drak byl mrtev a nikdo vůbec nevěděl, jak se to vlastně stalo. Po válkách a revolucích se to konečně dodnes dělá tak podobně.
"Dračí hlava je důkazem, že to byl náš truchses, kdo draka zabil a..."
"Nikoli!" ozval se ženský hlas. Všichni se otočili a král si pomyslel, že to zase budou nějaké komplikace, když mu jeho vznešená choť ráčila vpadnout do řeči. Hned měl neblahé tušení, že dojde k hádce, ve které ona, jako obvykle vyhraje. V tom se taky nemýlil.
"Ta hlava dokazuje pouze to, že jí truchses usekl z dračího těla, ne že draka zabil. Když on se k němu odvážil, byl už drak mrtvý. Před ním ho zabil tento hrdina."
Do sálu vešel Tristan, v hadru svíral dračí jazyk.
"Zabil jsem draka, abych získal za ženu Isoldu. Potom jsem mu vyřízl jazyk, tento však zastrčil pod košili. Netušil jsem, že z něj jdou jedovaté páry. Proto jsem se musel nejprve vyléčit, nežli jsem mohl předstoupit před krále a podat důkazy. Ať truchses otevře dračí tlamu a ukáže v ní jazyk!"
Truchses, bledý jako křída, zavolal na pomoc několik kuchařů a s jejich pomocí dračí tlamu otevřel. Jazyk v ní nebyl.
Ozval se strašný chechot, náhle každý už vždycky věděl, že tenhle truchses to přeci být nemohl.
Tristan krátce vylíčil co a jak se skutečně událo a dokonce mohl mluvit pravdu, což se jemu zase tak často nestávalo.

Truchses ho na místě vyzval na souboj, boží soud ať ukáže, kdo má pravdu. Tristan ochotně souhlasil, ale truchses si to hned zase rozmyslel. Nemůže prý zabít hosta z cizí země. Všichni se při jeho zdůvodnění váleli smíchy po zemi. Nato truchses ještě vztekle dodal, že Tristan pro něj stejně žádný konkurent není. Isoldu smí přeci dostat pouze šlechtic a ne nějaký potulný šumař. Doprovázen výsměchem pak ze sálu utekl.

Ta poslední jeho poznámka byla ovšem velmi závažná. Onen Tantris byl přeci jenom kupec. Tristan mohl sice poukázat na svůj královský původ, ale nepoukázal, ono se mu to takhle docela hodilo do krámu.
"Milostivý králi, vzácní radní. Můj původ není důležitý. Nechci Isoldu pro sebe, nýbrž pro muže nadevše vznešeného. Pro cornwallského krále Marka."
Dosud dobře naladěná Isolda se u toho sesypala.
Sálem zašumělo překvapením. Radní s králem dali hlavy dohromady, chvíli huhňali to i ono, až na konec vyhlásili:
"Ano, souhlasíme. Dost už bylo nesvárů mezi oběma zeměmi. Isoldu dostane za ženu král Mark."
Isoldy samotné se pochopitelně zase nikdo neptal a ta opětně mohla jenom zabědovat.
"Cože, já si mám vzít nějakého starce a ještě kdesi daleko za mořem? To jsem si mohla vzít rovnou toho truchsesááá." A jala se zase bulet.

Tento příběh není v Čechách příliš známý, ale jak to bude teď dále asi většina čtenářů ví.

Aby matka čarodějka vyřešila problém manželství své dcery a cornwallského krále, uvařila čarovný nápoj lásky. Chutnal jako víno a měl být vypit o svatební noci. Isolda se s králem do sebe zamilují a budou žít šťastně až do smrti. Toliko její plán. Jenže během plavby do Cornwallu dostali Tristan s Isoldou na lodi žízeň, tu láhev našli a společně vymlaskli.

Pokračování...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdenka-matka Zdenka-matka | 9. února 2011 v 21:39 | Reagovat

Tak to je skvostný :-)))))))))))

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. února 2011 v 23:08 | Reagovat

Už se mi to začíná líbit, tedy zatím... Aby se do sebe mohli zamilovat, nemuseli vymlasknout nápoj lásky, ne?

3 Gregor Gregor | 10. února 2011 v 8:55 | Reagovat

[2]:Nejdříve mu samou láskou chtěla useknout hlavu, takže ten nápoj vymlasknou asi potřeba bylo. Ale třeba by se to bylo za čas nějak podobně vyvinulo i samo. Lidské tělo takové chemikálie produkuje i bez čarování.

4 Kunc Kunc | 10. února 2011 v 19:33 | Reagovat

Láska je mocná čarodějka a protivy se přitahují.

5 Viveka Viveka | 11. února 2011 v 13:20 | Reagovat

Paráda. Vysvětleno, že královna Isolda nebyla blbá a Tristana poznala hned :-)
Skvěle psáno, opět, Gregore, doufám že to dopíšete.

6 babka babka | 11. února 2011 v 14:57 | Reagovat

Od toho je královna Isolda čarodějkou, aby přičarovala lásku. Není však blbá, aby si její dcera měla vzít starého krále, když mladého zachránila...

7 kraken kraken | 12. února 2011 v 15:58 | Reagovat

Měl byste psát historické učebnice. Byly by u žactva velmi oblíbené, pokud by se nestaly přímo bestselerem. :-)

8 Viveka Viveka | 13. února 2011 v 18:00 | Reagovat

Kraken má pravdu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama