Tristan a Isolda 5/? – Strašný drak

4. února 2011 v 18:44 | Gregor Moldavit



Cornwallské koráby se blížily ke břehům Irska. Rytíři svírali své meče a tvářili se statečně. Baroni se o to ani nepokoušeli, s ubývající vzdáleností k Irsku úměrně ubývala i jejich sebejistota a hrdost. Náhle viděli celé množství "objektivních" důvodů, proč to raději obrátil nazpět. Královský dědic a jejich příští král už pro ně nebyl tak důležitý, jak to samolibě vykládali v bezpečí na královském dvoře. Marně jim Tristan připomínal, že to celé byl jejich nápad. Baroni štkali, oni že Morolda nezabili, to byl jen on sám, proč nyní mají kvůli němu přijít v Irsku o hlavu. Jen ať prý si dále páchá hrdinské činy, ale netahá do toho je. Oni přeci mají důležitější úkoly ve své zemi.

Konečně nechal Tristan stáhnout plachty a zastavit v bezpečné vzdálenosti, kdy z Irska nešlo ještě koráby za čárou obzoru vidět.
"Vy všichni zůstanete tady! Jen já sám se svým učitelem popluji dále první lodí. Vystoupíme na břeh a půjdeme namlouvat princeznu. Umíme jejich řeč, uděláme co je v lidských silách. Vy sami jste nám ten úkol dali. Chce snad někdo z baronů jít s námi?"
Nikdo se nehlásil, Tristan pokračoval.
"Nyní tady zůstanete 6 dní. Když se do té doby nevrátíme, otočíte a poplujete nazpět. Ne ale dříve!!! Kolem vás občas proplují irské lodě. Posádky by se vás mohli zeptat, kdo jste. Nyní proto zůstane na palubě pouze ten, kdo mluví irsky. Ostatní ať zalezou!"

Zalezli všichni. Tristan pak se svým učitelem, jehož jméno bylo Kurvenal, vypluli tou první, nejmenší lodí sami k přístavu. Přijati byli tam velmi nevlídně, první otázka zněla, zdali nejsou z Cornwallu? Tristan se prohlásil za kupce z Parmenie, v bouři ztratili ostatní lodě, které snad za čas taky dorazí. Nato přislíbil platit za parkování lodě v přístavu jednu marku ve zlatě za každý den. Navíc vytáhl z pytle zlatý kalich a daroval ho veliteli stráže. Ten rázem změnil své chování a byl od té chvíle samé porozumění a samá ochota.

Jaký byl jejich plán? Když zde Tristan pobýval v královské rodině coby nemocný učitel hudby, často slýchal o strašném draku, který dělá jejich okolí nejisté, spaluje úrodu a hubí stáda i lidi. Král sám vyhlásil, kdo že by toho draka zabil, dostane jeho dceru Isoldu za ženu. (Což každý čtenář ví, páč to vždy bývala běžná odměna za zabití draka i v Čechách. Drak to byl v tomto případě pouze jednohlavý, tedy lehčího kalibru, ale oheň chrlit uměl.) Mnoho reků pokoušelo se ho již zabít, však žádný z nich se nazpět nevrátil. Drak je všechny spálil svým ohněm z tlamy a poté sežral. Tristan však neměl jinou možnost, než se s ním utkat, aby tím získal Isoldu. V případě úspěchu mu pak ovšem pořád zbýval druhý úkol, neméně těžký. Totiž vysvětlit jí i jejím rodičům, že ji vůbec nechce pro sebe, ale pro svého, už poněkud letitého, krále. Ještě ke všemu v Cornwallu, který byl jejich úhlavním nepřítelem.

(Zcela paradoxní na této situaci bylo, že celou tu námahu, nebezpečí a výdaje si Tristan klidně mohl ušetřit. Baroni nechtěli nic jiného, než otočit a mazat co nejrychleji nazpět, král o žádnou nevěstu nestál a doufal, že se vrátí živí, ale bez ní. Tristan sám by v případě úspěchu byl jenom přišel o trůn, který už měl, coby zatím jediný dědic, v kapse. Já na jeho místě už bych byl dávno zase za obzorem, ale já se na rozdíl od něj hold nenarodil jako hrdina.)

Nadešlo ráno druhého dne. Tristan nařídil Kurvenalovi, aby se v přístavu vydával za kupce a čekal na něj, dokud se nevrátí. Nato si oblékl brnění, mečem se opásal a vyšvihnul se na koně...

Nyní ale musím odbočit, i když někdo asi bude remcat, že nejdu přímo k věci. Ale jinak by mi zase někdo jiný mohl vyčíst technické nesmysly. Musím upřesnit pojmy. Tak předně si Tristan nemohl obléci brnění, neboť sám se do něj ani z něj nikdo nedostane. Za další se v něm nelze na koně vyšvihnout, většinou bez nějakého zdvižného zařízení vůbec dostat. Takže se shodneme na tom, že si nechal obléknout brnění a nechal se vyšvihnout na koně. Další oprávněná otázka ovšem zní, kde ho sebral? Jelikož měl sebou i celé jezdecké vybavení, nutno vycházet z toho, že si ho přivezl tou lodí. Tuto teorii by potvrzoval i český Bruncvík, putující po světě zhruba v té samé době. Jak píše Jirásek (a ten to musel vědět) vydal se Bruncvík plus 30 jeho věrných tehdy do světa. Když došli až k moři koupili si loď, naložili na ni svých 31 koní a sebe, načež vypluli do dálek.
"Čtvrt roku bloudili po moři, aniž by věděli kudy..." Ta doba je naprostý nesmysl, to by už dávno byli umřeli hlady. Zbytek věty je pak jediné, čemu by se dalo věřit. Vždyť neznali kompas ani orientaci podle hvězd, navíc ani netušili, že Země je kulatá. Největší plavba, kterou do té doby těch 31 Pražáků podniklo, byla od Vyšehradu na druhý břeh Vltavy. I kdyby sebou byli měli GPS, nebylo by jim nic platné, protože ani nevěděli, kam se chtějí dostat. Závěrem zbývá otázka, jestli kolem roku 1200 existovala taková loď, na které se dalo transportovat 31 koní. Nyní už ale nazpět k milostnému příběhu. Jedno víme jistě - lodě tenkrát ještě byly malé, ale láska už v tu dobu byla tak velká, jako je dneska!

Tristan dojel do dračího údolí. Všude to páchlo shnilotinou a válely se vybělené kosti. Drak na sebe dlouho nedal čekat a oba se hned srazili v boji na život a na smrt. Drak nejprve vypustil oheň, ještě než se k němu Tristan mohl přiblížit. On sám se kryl štítem, ale jeho kůň padl k zemi mrtev. V okamžiku, kdy se drak začal zase nadechovat, k němu Tristan přiběhl a vrazil mu do chřtánu kopí. Drak začal couvat a oheň mu zřejmě vyhasl. V dalším boji utržil Tristan ještě pár lehčích zranění, neboť drak používal zuby a drápy. Nakonec se mu ale podařilo v nestřeženém okamžiku bodnout drakovi meč do srdce. Ten padl mrtev k zemi, souboj byl ukončen.

Tristan byl zcela vyčerpán, sil mu příliš nezbývalo, ale potřeboval důkazy. Otevřel drakovi zubatou tlamu a vyřízl z ní jazyk. (Jak vidíte na oné fresce terra verde z hradu Runkelsteinu. Podle malíře byl ten drak docela mrňavej, to u nás bývali draci o kus větší.) Ten jazyk mohl pouze strčit pod košili, jinou možnost neměl. Netušil, že z dračího jazyka jdou jedovaté páry, které se mu kůží dostávají do těla. Neušel tedy příliš daleko, jeho smysly se zakalily a on ztratil vědomí.

Na onom královském dvoře žil také jeden proradný truchses. (Tento výraz by znamenal asi něco jako hofmistr. V tehdejší rytířské literatuře měl vždy truchses negativní vlastnosti, na rozdíl od statečných rytířů bez bázně a hany.) Tento truchses si přál dostat Isoldu za ženu a tak se vždycky, když se někdo pokusil zabít draka, plížil nenápadně za ním. Sám to zkusit si pochopitelně netroufal. To udělal i tentokrát, když viděl Tristana vjet do dračího údolí. Když se po divém ryku nějakou dobu nic nedělo, připlížil se na místo souboje. Našel mrtvého koně i draka a velmi se zaradoval. Drak sežral rytíře a zašel na zranění. Pro něj ten nejlepší výsledek. Svým mečem, který sice nosil, ale jinak nepoužíval, upižlal po nějaké době drakovi hlavu. Naložil ji na svého koně a vedle něj kráčel nazpět ke hradu. Dračí hlava vypadala tak hrůzostrašně, že se jí sám bál, ale podařilo se mu tvářit se hrdě a statečně. Ještě před ním běželi jeho lidé a vykřikovali, že truchses zabil draka a zbavil království velikého utrpení. Zpráva se před ním šířila jako lavina.

Na hradním nádvoří očekávala ho již královská rodina i všichni radní.
Truchses, který se před tím ještě zamazal dračí krví a zašpinil blátem, započal pečlivě připravenou řeč:
"Milostivý králi. V těžkém boji jsem já sám draka zakuchnul. Jak si jistě vzpomeneš, dal jsi své královské slovo, že kdo by tento čin vykonal, dostane tvoji dceru za ženu. Isoldu miluji, chci ji za ženu a doufám, že svému slovu dostojíš."
Král byl sice překvapen, že co se nepodařilo vybraným rekům, dokázal tento hradní povaleč, ale co mohl dělat? Dračí hlava, pod kterou se prohýbal truchsesův kůň, byla pro něj jasným důkazem.
Nezbylo než přikývnout. Nato se ovšem ozvalo zakvílení jeho dcery, která v této záležitosti nebyla vůbec tázána.

"Cože?" vyděsila se přítomná Isolda. "Tenhle dohlížitel v kuchyni, který tam uždibuje špičky rohlíků, to by měl být můj manžel?" Otočila se a blízká hysterii pádila do své komnaty. Její matka královna pádila za ní. Tam se pokusila Isoldu nějakým způsobem uklidnit s poukazem na okolnost, že někoho si konečně už vzít musí.
"Nikdy si nevezmu toho blbého truchsesáááá!" zavyla Isolda a jala se bulet.

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. února 2011 v 19:48 | Reagovat

Tedy, vy z toho uděláte ještě komedii. Poněkud ponurou, ale místy k smíchu.
(Mimochodem, jak se cítíte jako skoro novomanžel? Paní poslouchá nebo naopak?:-)

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. února 2011 v 19:49 | Reagovat

Pardon, tedy skoro ještě novomanžel...

3 babka babka | 4. února 2011 v 19:52 | Reagovat

Isoldo, nebul a přemýšlej. Něco vymysli. Třeba rytířské turnaje...

4 Gregor Gregor | 4. února 2011 v 20:16 | Reagovat

[1]: ruza
Poslouchá mě vždycky, když poslouchá, co říkám, což se ale stává zřídka. Coby hlava rodiny rozhoduji o důležitých věcech a o na o těch nedůležitých. Zatím se ještě nic důležitého nestalo, takže všechno rozhodla vždy ona sama. Občas mám poradní hlas, kterému ovšem není přikládán velký význam.

5 Gregor Gregor | 4. února 2011 v 20:24 | Reagovat

[3]: babka
Žádný turnaj! Ona si nikdy nevezme toho truchsesááá!

Všechno se dozvíte v dalším dílu.

6 Zdenka-matka Zdenka-matka | 5. února 2011 v 13:37 | Reagovat

:-))))))))))
Pěkný čtení .-)

7 Kunc Kunc | 5. února 2011 v 17:34 | Reagovat

Láska v tu dobu byla stejně velká jako dneska a také lidská povaha se asi od těch časů nezměnila. Lumpové se najdou v každé době. Tak jak pokračují přípravy na svatební cestu za teplem? Již se těším na vaše cestovatelské zážitky. Dříve byli malé lodě, dnes zase cestovatele oblažují letištní prohlídky. Zkrátka stále se něco děje.

8 Gregor Gregor | 5. února 2011 v 17:58 | Reagovat

[7]: Kunc
Že se od té doby ani lidské zlo a zvrácenost nezmenšily, budu muset v jednom dílu také napsat a uvést patřičné důkazy. Ty fresky v onom hradu o tom všem velmi názorně vyprávějí. O lásce i jejímu opaku.

Začátkem dubna startujeme na Seychely. Do té doby musím tento příběh dopsat, protože odtud si jistě přivezu materiál aspoň na půl roku vyprávění.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama