Tristan a Isolda 12/? – Boží soud

26. února 2011 v 15:12 | Gregor Moldavit


Tristan si mohl po přistání Isoldu vzít za ženu sám, říci Markovi ať si najde jinou nevěstu, vzdát se trůnu v Cornwallu a vrátit do Parmenie. Tam měl konečně taky svoje království a Rohalt by mu ho byl rád vrátil. Neudělal to a raději se s králem Markem zcela nečestným způsobem o jeho ženu dělil. Takže resultát: Tristan Isoldu miloval horoucně až za hrob, ale zase ne natolik, aby si ji vzal za ženu.
Je sice pravda, že Mark ho pro nevěstu poslal, Isoldin otec mu dal dceru ne pro něho samotného, ale pro krále Marka, jenže na to se ti dva mohli taky akorát vykašlat. Pro Marka by to byla dost velká ostuda, ale zase třeba ne tak velká, jako když si celé království šušká, že mu žena zahýbá se synovcem.

"Jsi ochotna podstoupit boží soud?" otázal se zmanipulovaný král Mark své ženy.
"Ano," odpověděla Isolda, aniž by pohnula brvou. "Bůh sám ví, že jsem nevinná a všem vám to dá poznat."

Tohle pronést ledovým hlasem, byl od Isoldy neuvěřitelný výkon. Na něco takového musela být už v mládí připravována od matky. Kde soudí bůh, tam nelze čekat žádnou spravedlnost, to věděl každý. Kdo je k němu povolán, je odsouzen už předem. To Isolda také věděla, právě tak, jako že vina skutečně je. Vždyť byla manželovi nevěrná kdykoli ji nechal chvíli samotnou. Tahle Isolda by nejspíš přelstila i dnešní lžidetektor. V její tehdejší představě musel tuhle nestoudnou lež slyšet i bůh sám, ale s ní to vůbec nehnulo.
Její blafování jak v pokru mělo svůj účel. Jakýkoli pokus o vytáčení, by vše byl jenom zhoršil. S neuvěřitelnou profesionalitou vyškoleného agenta tedy souhlasila, bůh že její nevinu dokáže. Bůh si při tom nejspíš musel pomyslet, že tuhle drzost jí u soudu pěkně spočítá. Nebo měl jiné starosti a lidem se do jejich soudů v jeho jménu vůbec nemíchal, ani o nich nevěděl. Král Mark tím ale byl zmaten a rozhodl se onen soud odvolat. Tenhle trik tedy Isoldě vyšel, jenže už bylo pozdě. Církev ji měla v drápech a vzít vše nazpět už nešlo.

Jak vypadal takový boží soud? Po vzneseném obvinění musela obžalovaná žena přísahat, že to není pravda a na důkaz vzít do ruky rozžhavené železo. Pokud mluví pravdu, pak se bůh už o ní nějak postará. Když se ale spálí, je to důkaz její viny.

Pro dnešního, racionálně myslícího, člověka je celkem jasné, že odsouzená neměla nejmenší šanci, ale když ji potom církev popravila, pak ne vlastním rozsudkem. To přeci rozhodl bůh. Ono jim to tak nějak fungovalo.

Možná mi čtenář neuvěří, ale poznal jsem lidi, kteří by ještě dnes byli schopni brát něco takového vážně. Moje žena měla v papírech katolické náboženství a pracovala jako vychovatelka duševně zaostalých holek v klášteře. Když byly naší dceři čtyři roky, postavil ji místní farář pod tlak. Naše dcera stále ještě není pokřtěna, mimo jiné je nemanželská, neboť jsme neměli církevní svatbu, toliko na úřadě, což on neuznával. Dcera je tedy pohan a to jí přijde draho. Cituji doslova:
"Když já jí nepokřtím, nemůže přijít do nebe."

My si o tom jeho nebi něco mysleli, ale nehádali se. Až ženě naznačil, že takto nemůže dále zodpovědně pracovat na své funkci, tedy že ji z práce vyhodí. Dále bude naše dcera ve škole prašivá, při hodině náboženství bude muset stát na chodbě. To byla zcela vědomá lež, ty hodiny jsou vždy jako poslední, aby mohly děti pohanů jít klidně domů. Jenže to jsme nevěděli. Farářovi lhaní nevadilo, má se mluvit pravda, ale to přeci platí pro ostatní a ne pro něho. Jeho lži jsou svaté.
Svatbu jsme mu odmítli, ale dítě jsme do toho v našem středověkém katolickém městečku tahat nechtěli. Tak jednoho dne vítězně přišel a vykládal:
"Bla, bla, bla, bla,… a pak řeknu "tímto tě křtím" a ty pocítíš obrovské štěstí. To Bůh tě přijal do svého království."
Se ženou jsme se na sebe vyděšeně podívali. Za co toho boha považuje, za svého ministranta?

Byl konec 20. století a středověký rituál započal. Byla tam ještě jedna matka s novorozenětem a to bez přestání řvalo. Barbar zapatlal novorozeně i dceru trochou oleje a pak je zase namočil vodou a pořád něco žvanil. Novorozeně řvalo a řvalo. Konečně přišlo zaklínadlo, "... a tímto tě křtím". Moje malá dcera si pamatovala, co jí před tím řekl, nyní že má přijít ten jeho bůh, vyděšeně přiběhla ke mně, objala mě a pevně se držela. V německé společnosti jsem ji česky, aby tomu nikdo nerozuměl, vysvětlil, že my se toho jeho boha nebojíme. "Uvidíš, že se nic nestane, to jenom jemu straší v hlavě."
Novorozeně řvalo, dcera pociťovala hrůzu a tak je oba bůh přijal do svého království. Jaké to obrovské štěstí! Ale ten farář si vůbec nevšiml, že jeho bůh právě nebyl doma a do obřadu se nezapojil. On to udělal podle předpisů, tak je to pro jeho pámbíčka závazné a basta! Oba čerství pokřtěnci už nemají cestu do nebe uzavřenou. Čtyřletá holka ale dobře pochopila, že nějaký bůh s tím celým rituálem neměl nic společného.

***

Boží soud byl církví určen za 6 týdnů a sice v malém městečku jménem Caerlon. Je to mimochodem jedno z míst, kde podle různých archeologů mohl stát onen bájný hrad Kamelot krále Artuše.

Isolda měla strach, obrovský strach. Není jasné, proč se nepokusila o útěk? Možná byla v tu dobu už hlídaná jako skutečný odsouzenec. Poslední dny pak trávila v modlitbách, kterým jinak velký význam nepřičítala. Pracovala však i na možnosti praktického řešení. Nejprve si zjistila, jak přesně bude znít obžaloba a kladený dotaz. To s Tristanem prodiskutovala, ten se pak vymluvil na politické záležitosti a z Tintangelu zmizel.



Nadešel čas, lodě přirazily k pobřeží u města Caerlon. Povšimněte si vyobrazení na této kopii oné fresky. Byla namalována někdy po roce 1400, tedy asi v naší době husitské. Takové "boží" soudy se tenkrát běžně praktikovaly, ten malíř tedy namaloval s velkou pravděpodobností scénu, kterou v podobné formě skutečně viděl.

Jak je oděna Isolda při vystupování z lodě a jak vedle vpravo při onom božím soudu? Vpravo vidíte, že je bosa a má na sobě pouze jakési letní šaty. Docela slušivé, jenže takovéto šaty byly v tu dobu zcela nemyslitelné. Je to jen hrubá košile na nahém těle, v jaké se upalovali kacíři. Takto oblečená při oficiální příležitosti a ještě před biskupem, to je jako by dnes musela stát žena před soudem úplně nahá! Kdo jí nařídil se takto vysvléci? Inu pan biskup, kterému jinak není u žen žádný výstřih dost těsný a žádná sukně dost dlouhá.

Proč ten biskup drží ono žhavé železo v kleštích? Neměl by snad jít jako první příkladem a dokázat, že člověka čistých myšlenek, říkajícího pravdu, nemůže rozžhavené železo popálit? Proč ho tedy nevezme do holé ruky on sám?


U tohoto obrázku se mi hned vybavil jistý slovenský pán, který nám na novinkách řadu let vyhrožoval koncem světa. Každá záplava, ač bohužel zatím jenom lokální přes pár vesnic, pro něj byla důvodem k halasnému jásotu. To dělá v neskonalé dobrotě jistý hrůzný přízrak, zvaný bůh a my to máme za naše hříchy. Koncem roku jsme se pak dozvěděli, že pámbíček ráčí seslat na nás silné "žiarenie" a všechny nás upálit. To vše nám oznamoval jako třetí, nezúčastněná osoba, která nás pouze přišla varovat. Bůh se na něho vykašlal, hluboké výstřihy a nemravné obrázky na internetu jsou mu zřejmě buřt, ale dejte tomuto moralistovi tu možnost a on to vezme do ruky sám. Tady ho vidíte namalovaného, jak právě zastupuje boha při zkoušce věrnosti Isoldy. Už se těší na to pošušňáníčko, jak ji bestiálně zmrzačí. Za ním stojí skupina vážených pánů, přišli coby svědkové, jak bůh rozhodne. Oni sami nic, jenom při pohledu na vysvlečenou Isoldu jim tečou sliny z huby.

Lze si udělat dokonalou představu o tom, jak takový zástupce boha vypadal. Morálně zvrácený, chlípný pokrytec, kterému jeho funkce dala dokonalou možnost se tímto sadistickým způsobem vyřádit. Že žhavé železo nelze vzít do holé ruky a žádný bůh na tom nemůže nic změnit, věděl takový církevní hodnostář moc dobře. Jeho úmysl ale byl svléknout ženu a mučit ji. O nic jiného mu nešlo. Postavte ho dnes za to před soud, on sepne ruce, protočí oči do nebe a začne cynicky žvanit, že on nic, to bůh, kterého on je pouze pokorným služebníkem. To jen bůh mu to všechno takhle nařídil. Bůh rozhodl, že žhavé železo ženu spálilo. On ji ho pouze nacpal do ruky.

Je něco takového možné i dnes? Docela určitě. Jak jsem uvedl, takovýchto služebníků božích mezi námi pobíhá pořád dost. Jako láska se od středověku nezměnila, tak ani lidská zvrhlost. Jak ví ten biskup, že bůh si přeje aby... Jednoduše si to přeje on a svádí to na svého pámbíčka. Dejte takovým zástupcům boha na zemi tu funkci a moc a oni s tím zase ochotně začnou.

***
Isolda měla vyjít na břeh, jenže všude bahno, pánové tenkrát musely dámy v dlouhých sukních vzít do náruče a vynést na suchou zem. Isoldě se nabídlo více mužů, ale ona ukázala na jednoho svatého muže s poutnickou holí. Jenom ten se ji smí v tuto chvíli dotknout. Svatý muž ji vynesl na břeh, tam však začal pod její tíhou vrávorat až s ní padl na zem. Při tom ji dále pevně svíral v náruči. Přispěchali k němu biřicové a začali ho bít za jeho provinění. Isolda ho však chránila, je to starý nemocný muž, za nic nemůže.

Obřad započal. Isolda byla vysvlečena, biskup vytáhl kleštěmi žhavé železo z ohně a pronesl vražedným hlasem:
"Isoldo, přísahej před bohem, že jsi nikdy neležela v náruči jiného muže, než tvého chotě, krále Marka."
Ta odpověděla:
"Před bohem přísahám, že jsem nikdy neležela v náruči jiného muže, než krále Marka a támhle toho svatého poutníka."

Jelikož onen svatý muž nebyl nikdo jiný než převlečený Tristan, řekla Isolda čistou pravdu a vzala železo do ruky. Chvíli ho držela, pak ukázala dlaň. Byla nepoškozená.

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 26. února 2011 v 17:56 | Reagovat

Jaký to byl fígl,že Isoldu nepopálilo žhavé železo?
Jinak: náboženský fanatik je velice nebezpečný pro sebe i své okolí...

2 Gregor Gregor | 26. února 2011 v 18:48 | Reagovat

[1]: Jo, to bude těžké vysvětlování.

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. února 2011 v 0:07 | Reagovat

[1]:Není to jako přeběnout po rozžhaveném uhlí. Když se prý přeběhne rychle a před tím se chodidla namočí do vody tak se nic nestane. Třeba jí Tristan  něčím namočil dlaně...

4 kraken kraken | 27. února 2011 v 10:16 | Reagovat

Nemá smysl hledat racionální vysvětlení  úspěchu Isoldy. To bychom museli požadovat i blžší specifikaci draka s jedovatým dechem, kterého zamordoval Tristan. Je to prostě legenda a jako taková má právo na básnickou licenci.  Mnohem horší je současná skutečnost, kdy ve Vatikánu existuje hlavní exorcista, tedy muž specializovaný na vyhánění ďábla. A to v roce 2O11 !!!!

5 Gregor Gregor | 27. února 2011 v 11:09 | Reagovat

[4]: Jak správně řečeno, Tristan a Isdolda není žádná historicky dokázaná událost. Přesto může v příštím dílu prodebatit, co se třeba na tomto místě udát mohlo.

6 Zdenka-matka Zdenka-matka | 27. února 2011 v 14:00 | Reagovat

No, třeba tehdy znali tekutý azbest, či co...

[4]:jj a stejně by mne zajímalo, kolik lidí tím vyháněním něčeho, co v některém člověku třeba není, zahynulo.

7 babka babka | 28. února 2011 v 19:08 | Reagovat

Zdenko, snad si to tady přečtete. Setkala jsem se u lékaře s paní asi v mém věku a protože jsme probraly všechno možné i nemožné přišlo i takové téma vyhánění Ďábla z těla. Přiznala se, že jako malé dítě, byla velice neposedná. Dnes by se řeklo, že byla hyperaktivní dítě. Podle její babičky byla posednutá ďáblem. Prý se dokonce pokusila přes nějakého člověka, co v kostele posluhoval informovat, kam a na koho se má obrátit s takovou záležitostí. Od té doby uplynulo mnoho let, ale bylo vidět,že ta paní se do konce svého života s tím nevyrovná.  Říkala: ten člověk byl naštěstí rozumný a rozmluvil jí to. Ona by prý neváhala a klidně by nechala  mne, svou vnučku mučit. Vyslechla jsem ten rozhovor a ničemu nerozuměla, jen mně ta slova utkvěla v paměti. Co to znamelo, jsem se dozvěděla později...

8 Zdenka-matka Zdenka-matka | 1. března 2011 v 12:41 | Reagovat

[7]: Ano, přečetla jsem tento příspěvek.
To, že je někdo hyperaktivní, není důvodem podrobit ho exorcismu. Tyto stavy může lehce zvládnout psycholog. Ani psychiatrická onemocnění exorcismus  neřeší. To by si měl ten, kdo tento obřad provádí velmi dobře uvědomit, že může člověka při tomto procesu i zabít.
Ovšem tyto praktiky nejsou vlastní "jen" Vatikánu (byla jsem dost překvapena, když o tom jeden jejich kněz hovořil, že se to dodnešní doby praktikuje), ale myslím, že je provádí různá náboženství, nejen křesťanství.
O vlastní přímé zkušenosti bych nepsala, že ano.

9 babka babka | 1. března 2011 v 16:43 | Reagovat

Zdeno, jsem člověk zvědavý i zvídavý. Mohu se zeptat, co jste tím "něco" myslela?
------------------------------------
vyháněním něčeho, co v některém člověku třeba není,

10 Gregor Gregor | 1. března 2011 v 18:46 | Reagovat

V rakouském Tyrolsku léčili rodiče tak dlouho své dítě exorcismem, až jim na to umřelo. Nějaký doktor je dal k soudu a byl z toho podivný proces. Farář, který k tomu rodiče vedl, hezky vysvětlil, že ty metody vyčetl z bible. Co teď? Jestliže stát garantuje náboženskou svobodu a nechá církev vyučovat ve školách náboženství, nemůže na druhé straně nikoho za jeho víru trestat. Nakonec soudce udělal roznožku mezi středověkem a dnešním světem. Rodiče byli shledáni coby viníci na smrti svého dítěte, ale bez dalšího trestu. Jak je to možné, to nechápu. Jestliže za trestní čin je sazba třeba 2 až 4 roky, a někdo ho spáchal, pak ten soudce přeci nesmí dát nějakou sazbu mimo tohoto rozmezí. Tedy ani ne žádný trest. Ale nejsem jurista.

11 Zdenka-matka Zdenka-matka | 1. března 2011 v 20:04 | Reagovat

[9]:Předmětem exorcismu je vyhánění ďábla. A ďábla vyhánějí věřící lidé, tedy věří, že v někom ďábel je.
A nebo nevěří, ale úkon provádí a za vyhánění si vezmou odměnu. Ovšem jak to může dopadnout, je lépe popsáno v kom. 10.
Ovšem mate mne, pokud se někdy vyhnání povedlo, jak to, že ten, kdo toho dosáhl, ještě nebyl "církví svatou" prohlášen za svatého, poněvadž to by bylo přeci na úrovni zázraku....

Brrrrr, to si nevyberem mezi Božím soudem a exorcismem. Ještě aby nás upálili a očistným plamenem přivedli do nebe....

12 babka babka | 1. března 2011 v 20:31 | Reagovat

Ano, to vím. Ale jak se to praktikuje.
Dovedu si představit práci psychologa, psychiatra. Trestají je bitím? Nebo jak?

13 Zdenka-matka Zdenka-matka | 1. března 2011 v 21:13 | Reagovat

[12]: Myslím, že každé náboženství má vypracované své postupy. Chyba je, že na to může doplatit nevinný člověk.

14 Zdenka-matka Zdenka-matka | 1. března 2011 v 21:23 | Reagovat

.... lidmi vypracované postupy, ovšem  ve jménu .... lidé se zříkají zodpovědnosti za své činy tím, že prý je konají ve jménu.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama