Tristan a Isolda 11/? – Svatební noc

21. února 2011 v 20:43 | Gregor Moldavit


"Ne, ne, ne!" jala se protestovat Brangena.
"Měla jsi dávat pozor na jed lásky, všechno je tvoje vina. Teď to musíš zachránit!" Rozhodla Isolda.
To už tak bývá, že se všechno svede na nějakou služebnou, panstvo si přeci nemá co vyčítat. Kdož ví, jestli ten nápoj lásky byl vůbec funkční? Ona taková láhev vína a hluboký pohled do očí... No, to už se dnes tak přesně nedozvíme.
Brangena si spočítala, že pokud z té aféry budou nějaké popravy, ona půjde jako první. Ještě z ní udělají čarodějnici a budou ji vyslýchat, za použití tehdejších metod. Takže nakonec souhlasila, ten život se nějak přežít musí. Ano, převezme tu funkci.

Přistání v Tintanglu bylo slavné. Baroni se vracejí jako vítězové, jejich výprava zabila draka a přivezla králi nevěstu, za účelem produkce královského nástupce. Nechali si od davu tleskat a provolávat slávu.

Tristan vedl Isoldu a připadal si jak ve funkci orientálního eunocha, služebníka v harému. Při nejlepším jako královské páže. Tu funkci ale měl skutečně převzít večer, o královské svatební noci, a to se mu náramně hodilo do krámu. Lidé ho hned poznali, zapomněli na barony a začali provolávat slávu jemu. Další důvod pro barony ho nenávidět. Navíc o něm vždycky šířili, že je spolčen s ďáblem a sbírali proti němu spojence v řadách církve.

(Ve válečných dobách, tedy skoro pořád, to církvi příliš nevadilo. Čeští husité se po své porážce často nechávali najímat jako žoldáci do různých armád. Konečně nic jiného, než bojovat neuměli. Šla o nich pověst, že jsou spolčeni s ďáblem a to bylo docela slušné doporučení pro každou válečnou výpravu, za tu víru jedinou pravou. Šlo o to zvítězit, tedy si nahrabat, a jestli jim k tomu dopomůže bůh nebo ďábel, to bylo církvi svaté nakonec srdečně buřt!)

Přeskočme nyní celou tu slávu, svatbu a celé to juchcání a pojďme se indiskrétně hrabat v detailech oné svatební noci. Král Mark byl král dobrý a spravedlivý, ale také král slabý a zřejmě ne příliš chytrý. Proto se baronům hodil na svou funkci, mohli ho manipulovat, ovlivňovat politiku a hlavně, hezky si na funkcích poradců přikrádat. Tentokrát to byl Tristan, kdo ho mínil pěkně oblafnout. Co mu taky zbývalo? Král se pochopitelně hned ze všech stran dozvěděl, že Isolda je mu už dávno s Tristanem nevěrná, ale příliš tomu nevěřil. Znal Tristana coby čestného člověka a tohle si neuměl představit. Bylo mu celkem jasné, že když spolu byli takovou dobu na lodi, pak se něco takového drbat musí, ale to nelze brát vážně. Všechno konečně zjistí o svatební noci.

Večer se Tristan ujal stráže před ložnicí novomanželů. Byl nakonec snad jediný, komu král mohl důvěřovat. Tristan měl všechno promyšlené, jenom neudělat nějakou chybu. Prakticky to celé proběhlo zhruba následujícím způsobem:

Král, oblečen v jakési noční košili (jinak lidi spali v tu dobu povětšinou nazí) se odebíral na lože a Tristan mu přivedl podobně oděnou Isoldu. Na to sdělil, že je nutno zhasnout svíce a také to udělal. Isoldu rychle vystrčil za dveře, popadl už připravenou Brangenu a šoupnul ji králi do postele. Isoldu vytáhl na chodbu a tam zavřel do skříně na halapartny. To jako kdyby někdo šel kolem, aby se nedivil.

Král objal svoji nevěstu a oddal se královským povinnostem stran obstarání dědice trůnu. Brangena, coby předem vypreparovaná agentka, znala svůj úkol a pokoušela se nahradit svoji paní, chovat se tak, jak by se asi chovala ona. Jenže jak by se ta chovala, to nevěděla ani Isolda sama. Chápu, že čtenáře, (nebo že by snad i čtenářky?) zajímají další podrobnosti. Tyto se ovšem nedochovaly. Brangena druhý den striktně odmítla cokoli sdělit. Nevíme tedy ani, jestli milování s králem hodnotila spíše kladně, nebo to pro ni bylo pouze utrpení. V každém případě udělal král Mark zkušenost, že všechno byly jenom pomluvy, rytíř Tristan mu přivezl Isoldu coby pannu!!!

Král Mark zřejmě nebyl velký znalec žen, ale ono tomu bude nejspíš tak, že královna a komorná se anatomicky zase tak moc neodlišují, aspoň ne na onom tak důležitém místě.

Konečně se ozvalo zavolání:
"Víno!"
Tristan vytáhl Isoldu ze skříně, šoupnul ji do komnaty, ta došla k posteli, vytáhla Brangenu a lehla si na její místo. Tristan popadl Brangenu, vyvedl potmě z místnosti a zavřel do skříně na halapartny. Pak se rychle jal rozsvěcet svíčky. Na to jim nalil do kalichů víno. Nyní to měl být onen nápoj lásky, který ovšem nebyl k dispozici, neboť ho Tristan s Isoldou, jak čtenář už ví, dávno vymlaskli.

Brangena se potmě ve skříni s halapartnami oblékla, podařilo se jí to aniž by se na nějakou napíchla. V době gotiky a jejích hávů až na zem, jistě výkon hodný cirkusového eskamotéra. Tristan zanechal Isoldu osudu, vyšel z ložnice, rozhlédl se, jestli je vzduch čistý a vypustil Brangenu ze skříně. Ta si, po tom všem poněkud vratkou chůzí, už mohla legálně odcupitat. Vždyť byla komorná Isoldy a její přítomnost u královy ložnice nikoho neudivovala.

Tristan si zamnul ruce, tak tenhle trik mu perfektně vyšel. Isolda si ruce nemnula, král po víně pokračoval ve svých povinnostech svatební noci a obšťastňoval Isoldu, aniž by si té změny všiml. Té nezbylo, než to chápat tak, že posvátný svazek manželství byl uzavřen církví svatou a co bůh spojí, to holt člověk nerozdělí.

Celý další příběh, až na výjimku jednoho krátkého času, už není milostný příběh, ale smutné vyprávění o nevěře, podvodu a přetvářce. Brangena při tom stála za nimi a pomáhala jim co jí síly stačily. Dobromyslný král netušil, že Isolda je mu s Tristanem nevěrná kdykoli na chvíli otočí hlavu. V onom románu z té doby si můžeme přečíst, kde a jak ti dva co praktikovali a jaké výmluvy Isolda králi předkládala. Tomu sice všichni jeho poradci donášeli o veliké nevěře jeho ženy, ale on to radši ani nechtěl tak přesně vědět, neboť Isoldu skutečně miloval. Nakonec baroni pověřili trpaslíka Merlota, aby královnu špehoval a pomohl načapat ji s Tristanem v usvědčující situaci. Trpaslík se na takovou funkci asi hodí, protože je mrňavej a není ho moc vidět. Merlot měl za krátký čas tolik poznatků, že o tom mohl napsat celý erotikon, ale žádné důkazy. Juristicky viděno, všechno výpověď jednoho svědka. Fotografie předložit nemohl, to ještě nebylo vymyšleno. Dokonce ani dalekohled v tu dobu ještě nebyl. Nezbylo tedy než vzít jedné noci krále sebou.

Na onom místě, kde se Tristan s Isoldu scházeli, byl takový malý rybníček a košatý strom. Král s trpaslíkem vyšplhali do koruny stromu, usadili se tam a vyčkávali. Skutečně. Z jedné strany se přiblížil Tristan, z druhé strany přicupitala Isolda. Ještě než se však oddali milostným hrátkám, všimli si, že v měsíčním stínu se ve vodě zrcadlí královská koruna. (Ten král to bez ní zřejmě nevydržel ani při šplhání na strom. Nebo ji měl na hlavě tak naraženou, že už mu nešla sundat. Rovněž Isolda je s ní vyobrazena i v posteli. Spát s korunou na hlavě musí být dost nepohodlné. A jak to vlastně dělala, když používala natáčky? To si tu korunu dala přes ně? Ve skutečnosti král nosil korunu jen při oficiálních příležitostech. Král Karel IV. za ní dokonce pokaždé platil nájem církvi, neboť podle jeho názoru patřila svatému Václavovi.)

Když Tristan a Isolda zjistili, jak se věci mají, jali se hrát divadlo. Isolda mluvila o tom, jak ji mrzí, že jsou podezříváni a jak je věrná a svého manžela miluje. Tristan přikyvoval, ač trpěl krutá muka, že si na ni nemůže ani sáhnout. Nato se zase rozešli, aniž by tu noc své žíravé chemikálie v těle byli zneutralizovali.

Král slezl ze stromu, Merlotovi strašně vynadal za šíření falešných pomluv a mazali domů.

Jenže ono to tak do nekonečna nešlo. Když už o té nevěře věděl skutečně každý, stal se král celému království pro smích. Jestliže podváděný manžel je nazýván paroháčem, pak král Mark byl pro celé království statný dvanácterák. Musel s tím nakonec něco udělat. Nějakou dobu posílal Tristana pryč na služební cesty, ale on byl hned zase nazpět. Isolda měla hromadu odůvodnění, proč musí tam či onde něco zařídit a vymykala se tak jeho kontrole. Co teď?

Nerad, ale nakonec byl Král Mark přinucen obrátit se na onu instituci, která v té době měla monopol na neomylnost a řešení všech problémů, tedy na církev svatou.

(Myslím, že ne na inkvizici. Ta byla založena krátce před naším příběhem a neměla původně ani onen vyhlazovací účel. Měla pouze přesvědčovat kacíře, že se ve svých představách mýlí. Nutno však říci, že církev měla své metody "přesvědčování" už dávno před tím a inkvizici konečně ani nepotřebovala.)

Církevní hodnostáři se nějakou dobu dohadovali a pak vynesli rozhodnutí přímo ďábelské: "boží soud!"*

Pokračování...

* Ne všude měla inkvizice neomezenou moc. Např. v severní Itálii musel být církevní rozsudek potvrzen civilním soudem, jinak byl neplatný a nemohl být vykonán. Někde se inkvizice moc neprojevovala, jinde, např. ve Španělsku, praktikovala genocidu vlastního národa.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. února 2011 v 23:59 | Reagovat

Jeto parádně napsané. Humor to koření a nalehčuje tu nepříliš šťastnou dobu, kdy se nemohl zamilovat kdokoliv do kohokoliv. Páni, to jsem to zamotala..

2 Zdenka-matka Zdenka-matka | 22. února 2011 v 11:42 | Reagovat

A stačilo pouze vzít proti jedu lásky protijed.

3 kraken kraken | 22. února 2011 v 15:08 | Reagovat

Jo jo, žárlivost je jednou z nejhorších lidských vlastností. Kdyby jí nebylo, stačila by jedna ženská klidně pro celou vesnici. :-)

4 babka babka | 22. února 2011 v 15:58 | Reagovat

[3]:
No, nO. Záleží, jak velká by ta vesnice byla.

5 babka babka | 22. února 2011 v 16:00 | Reagovat

s tou korunou si nás dobře dobíráte. Kdyby ji neměli, jak bychom poznali, kdo je kdo?

6 Gregor Gregor | 22. února 2011 v 16:04 | Reagovat

3, 4, Jen ať si v té vesnice vezmou všichni chlapi jednu ženskou dohromady a já si tam zase vezmu sám všechny zbylé ženy. Budu jako paša v harému.

7 kraken kraken | 22. února 2011 v 16:06 | Reagovat

Proti gustu žádný dišputát, ale neděsí vás vidina množiny tchýní ?

8 Gregor Gregor | 22. února 2011 v 16:09 | Reagovat

[5]: Když jdu v noci šmírovat svojí ženu, s kým mi zahýbá, tak si neberu korunu, ať už jsem král, nebo ne. Vždyť je na dálku vidět, protože se leskne.

9 Viveka Viveka | 22. února 2011 v 17:01 | Reagovat

Já myslím, že ty koruny jim jenom kreslil malíř, aby se poznalo kdo je kdo na tom nepříliš zdařilém obrázku :-) spát a šmírovat v nich asi nechodili

10 babka babka | 22. února 2011 v 19:22 | Reagovat

[6]: To si troufáte...

11 Zdenka-matka Zdenka-matka | 24. února 2011 v 22:16 | Reagovat

Tož zajímavá vesnice. Jen nevím, jestli bych byla tou jednou vyvolenou ženou pro  šechny, nebo jestli bych skončila v harému :-)

12 Gregor Gregor | 25. února 2011 v 8:19 | Reagovat

[11]: Teď už zbývá jen takovou vesnici najít.

13 babka babka | 26. února 2011 v 17:59 | Reagovat

Pane Gregore, máte tak velkou šrajtofli?
Tolik žen není žádná maličkost. To jsem měla na mysli, že si troufáte. hi,hi

14 Gregor Gregor | 26. února 2011 v 18:50 | Reagovat

[13]: Já myslel, že ony budou živit mě.

15 Kunc Kunc | 28. února 2011 v 13:58 | Reagovat

Nevynalezli už tohle někdy rusové, že všechny ženy půjdou do kolchozu? A s tím živením nevím, aby to nedopadlo jako v rodině, že jedna matka uživí deset dětí, ale deset dětí neuživí jednu matku. Víte co dnes stojí šminky a jiné důležité věci bez kterých se žádná žena neobejde? Moc pěkně napsáno, už chvátám na další pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama