Tristan a Isolda 4/? – Tantris, královna Isolda a dcera Isolda

29. ledna 2011 v 19:07 | Gregor Moldavit

Předcházející díl: Tristan a Isolda 3/? - Obr Morold


Tristan po souboji dokázal ještě dojít ke svému koni a nasednout na něj. K Irům přicválal a pohrdavě na ně zavolal:
"Vezměte svého pána sebou domu ať každý vidí, jaký tribut platíme tady v Cornwallu těm, kteří k nám s mečem jako nepřátelé přijdou. Vzkažte vašemu králi, že jiný už nikdy čekat nemůže!"
Provázen voláním slávy všech obyvatel se vrátil do hradu. Už na nádvoří se ale bezvládně zhroutil.

V Irsku s velkým zármutkem pohřbili vévodu Morolda. Jeho sestra Isolda, žena irského krále Gurmuna hned vydala přísný rozkaz, kdykoli by u nich v přístavu na břeh vstoupil kdokoli z Cornwallu, musí být hned zajat a popraven. Tak zahynulo v příštím čase mnoho nevinných lidí, než se konečně tento krutý rozkaz po všech zemích kolem rozkřikl a všichni kupci i námořníci se to dozvěděli.

V Cornvallu se pak všichni, snad kromě baronů, ač těm Tristan zachránil syny, z vítězství náramně radovali. Tristan sám však důvod k radosti neměl. Vévoda Morold řekl pravdu. Jeho meč byl namočen do jedu a ten začal sžírat jeho tělo. To zvolna měnilo barvu a začalo zapáchat, rána se nehojila a nezavírala. Nikdo z učených doktorů mu nedokázal pomoci, bylo zřejmé, že Tristan musí zemřít. Tu se rozhodl k zoufalému činu. Nechal rozhlásit, že vyplouvá do Salerna, s několika věrnými se však vydal na malé lodi do Irska. Doma se to nikdo nesměl dozvědět, aby baroni neposlali do Irska zprávu o jeho příjezdu. Nenáviděli ho a usilovali mu o život, jak to jen šlo. Ani král Mark mu už nemohl být dostatečnou ochranou. 

(Baroni ho nenáviděli, protože měl všechny dobré vlastnosti a velké schopnosti, které jim a jejich synům chyběly. Jim nešlo o blaho jejich země, pouze o moc a bohatství vlastních rodin. Žádného člověka, žijícího v dnešní ČR, jistě nepřekvapí když napíši, že tomu dnes rozhodně není jinak. I dnes existuje vládnoucí oligarchie, nejen v průmyslu, ale i ve vysokých státních funkcích, placených z daní poplatníků, která má za úkol pracovat pro blaho státu, tyto funkce však zneužívá k vlastnímu prospěchu a státu více škodí, než prospívá. Státní zakázky dávají do firem svých příbuzných a tučný podíl se jim oklikou vrací na soukromá konta. Teplá místa obsazují opět svým potomstvem, bez ohledu na jejich schopnosti, neřku-li poctivost. Byl by ovšem hluboký omyl domnívat se, že to začalo v roce 1989. Tohle privatizování státu do vlastních kapes existovalo dávno před tím, už od roku 1948. Po roce 1968 a 1989 pak vše dostalo ještě další dimenze.
Tito oligarchové se vzájemně nemilují, neboť si jsou v boji o podíl na moci a příjmech konkurenti. Rádi se však spojí proti někomu, kdo by chtěl skutečně poctivě své zemi sloužit. Někoho takového nemůžou mezi sebou potřebovat.)

Loď jedné noci za tmy dorazila k irským břehům. Tristan se rozloučil s druhy, přestoupil do malého člunu a sebou si vzal toliko svojí harfu.
"Když se do roka nevrátím, pak vězte, že už nejsem mezi živými."

Koráb otočil na moře a Tristanův člun hnán větrem se zvolna přibližoval k přístavu. Netrvalo dlouho a lidé v přístavu objevili člunek, který se houpal na vlnách a ze kterého byla slyšet hudba. Nasedli do lodi, připluli k němu a přitáhli ho ke břehu. Tristan neříkal nic, jen seděl a hrál na harfu.

"Jaký podivný je to harfeník." Šlo od úst k ústům. "Jeho tělo je ošklivě nemocné, ale on hraje, jako by všechny múzy byly s ním."
Tristan vysvětlil, že byl vsazen do člunu, neboť pro jeho zápach ho nikdo nechtěl mít poblíže. Moře ho pak přihnalo až k nim. Moc života už mu nezbývá, chce si tedy ještě na svoji harfu zahrát. Lidé poslouchali a dávali mu potraviny i peníze. Pověst o zázračném harfeníkovi se rychle rozletěla všude kolem a dostala i do královského hradu.
"Přineste ho sem, pokusím se ho vyléčit, přikázala královna Isolda."
Když se Tristan ocitl před ní, snášela statečně jeho zápach.
"Jaké je tvé jméno?" chtěla vědět.
"Jmenuji se Tantris," zněla odpověď.

Tristan vešel později do dějin pro svoji velikou lásku k Isoldě, ne zrovna pro svoji pravdomluvnost. V celém příběhu lže jako když tiskne, v tomto případě mu však skutečně nic jiného nezbývalo.

"Nejsi z Cornwallu?"
"Jsem z Parmenie," zalhal Tristan částečnou pravdou.
"Když tě vyléčím, staneš se pak učitelem hudby mojí dcery Isoldy?" otázala se královna.
"Ze srdce rád," přitakal Tristan a zahrál na svoji harfu, až ta zaslzela.

Královna byla vskutku mocná čarodějnice, nebo zcela jednoduše vzdělaná lékařka. Uvařila silné lektvary, ve kterých se denně koupal a ránu mazala jakousi podivnou mastí. K tomu pil její zvláštní odvary, a při tom cítil, že se mu začínají vracet síly. Už za několik dní se jeho zápach zmírnil a rána se začala zavírat. Tristan mohl začít s vyučováním. Jak brzy všichni zjistili, věděl a uměl toho mnohem více než byla pouze hra na strunné nástroje a Isolda se ve všem stala jeho vděčnou žačkou. Ve své touze po vzdělání i bez hnutí brvy snášela jeho zápach. Co teprve když se natolik uzdravil, že se z něj začal zase stávat krásný a silný mladík. Právě tak vyučoval i královnu jazyky, zeměpis a další vědy. Vzdělaný člověk, na rozdíl od nevzdělaného, má totiž potřebu vzdělávat se stále více. Nevzdělaný vychází z toho, že už všechno ví.

Jenže právě v tom návratu jeho původní podoby bylo skryto veliké nebezpečí. Co když ho pozná někdo z těch, kteří byli v Cornwallu s Moroldem? Tristan se za několik měsíců zcela uzdravil a rozhodl vrátit se co nejrychleji domů. Královna o tom nechtěla ani slyšet a stanovila lhůtu až za rok. To by ovšem pro něj znamenalo, že v Cornwallu ho budou už považovat za mrtvého. Nic nemohli baroni potřebovat více. Tristan tedy znovu královnu obelhal svojí truchlící ženou, která na něj čeká a neví zdali ještě žije, a tak různě podobně. Měl skutečně mnoho talentů a lhaní patřilo nesporně mezi ně. Královna se nechala přemluvit a propustila ho.

Tristanův příjezd na Tintangel byl doprovázen obrovským jásotem. Šuškalo se, že má nějakou těžkou nemoc a nikdo neví, jestli se vrátí. Hlavně prostí lidé si mnoho slibovali od jeho vlády a doufali, že si poradí s barony, kteří je nemilosrdně ždímali a nechali robotovat. Neméně potěšen byl král Mark, který ho i s dvorní družinou okázale přivítal už před hradem. Tristan byl zdráv a zářil mladistvou silou.

Nadešel večer a ku slavnostní hostině, kde se král Mark chystal Tristana oficiálně prohlásit svým dědicem, zasedli nejvyšší představitelé království. To ovšem byli z větší části právě oni baroni, kteří Tristanovi přáli smrt a nikterak se tím ani netajili. Dokonce i to, že porazil Morolda a zachránil jejich syny zvyšovalo jejich nenávist. Nikdo z nich neměl odvahu se mu postavit, Morold je přeci neporazitelný. Náhle přijde kdosi cizí a zabije ho. Tím sice syny zachránil, ale taky nastavil zrcadlo jejich zbabělosti. Tristan byl pro ně větším nepřítelem, než byl Morold.

Král Mark vše věděl, co však mohl dělat? Král ve skutečnosti má značně omezenější moc, než král v pohádce. Je od šlechty zvolený a od ní i sesaditelný. Bez šlechty nedá dohromady ani vojsko a je na jejich finanční podpoře závislý. (Král Karel IV, blahé paměti a taky věčně bez peněz, tenhle problém řešil tím, že se opřel o katolickou církev. Tím ovšem vyháněl čerta Belzebubem a do sotva řešitelných problémů se pak dostali jeho synové Zikmund a Václav.)

Předem domluvení baroni nyní přednesli své rozhodnutí:
"Náš nejmilostivější králi! Všichni víme, že Tristan je mimořádně statečný, vzdělaný, atd..." Po výčtů jeho kladů přišlo očekávané "ale"…
"... je to člověk, který k nám přišel z ciziny už téměř v dospělém věku. Ty, králi Marku jsi ještě dost mladý, abys mohl mít vlastního syna. Může být snad lepšího krále, než narozeného na tomto dvoře?" (Jistě může, ale takovéto výroky se hezky poslouchají a jejich autoři se můžou bezpečně schovat za pojem "vlastenectví".)
"Naše přání, tedy i přání lidu," pravil úlisně jeden z baronů, "je, aby sis vzal za ženu princeznu Isoldu z Irska. Vypráví se o ní, že je mimořádně krásná a k tomu vzdělaná. Váš syn ať se pak stane králem v Cornwallu."
Král Mark byl znechucen chováním baronů, ale takticky odpověděl.
"Dobrá, přijímám. Však chci pouze Isoldu a žádnou jinou."
Vycházel z toho, že král Gurmun by mu svoji dceru nikdy za ženu nedal, čímž se všechno vyřeší nějak samo a Tristan zůstane jeho následníkem. Však zvrácenost baronů neznala meze.
"Pro tvoji nevěstu ať se vydá Tristan, ten nejsilnější a nejstatečnější z našeho dvora."
"Tohle je tedy váš úmysl!" rozzlobil se král. "Víte dobře, že když Tristan vstoupí na půdu Irska, bude okamžitě zabit. O nic jiného vám nejde."

Tu povstal Tristan a pronesl svoji řeč.
"Nebude pokoj v našem království, dokud já zde vedle baronů budu žít. Oni mi budou stále usilovat o život, neboť nejsem jako oni. Leží mi na srdci naše vlast a ne moje statky a truhly peněz, jako jim. Nuže dobrá, vypluji do Irska. Nebál jsem se Morolda, převezmu i tento úkol. Však poruč králi, ať baroni plují se mnou. Když padnu já, zahynou i oni. Pak nebyla moje smrt zbytečná."
Král souhlasil, ač nerad. Baroni se vyděsili, ale odmítnout královský rozkaz už nemohli. Požádali tedy aspoň o vojenský doprovod.

Praví se, že za nějaký čas vyplulo z Tintanglu několik lodí a zamířilo do Irska. Na nich se do nejistého podniku vydalo 80 statečných rytířů a 20 zbabělých baronů. Na té první stál pak na přídi Tristan, který všem velel.

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Viveka Viveka | 29. ledna 2011 v 21:20 | Reagovat

Paráda, čtu s napětím, díky.
Příběh v hrubých rysech znám, ovšem takto poutavě a s tolika podrobnostmi je pro mně nový.

2 Zdenka-matka Zdenka-matka | 30. ledna 2011 v 9:04 | Reagovat

Už jsem také přečetla :-)
Jak je ta lidská historie i současnost plná nenávisti, závisti, bojů, podřezávání krků,... tak jsem zvědava na tu lásku nesmrtelnou mezi Tristanem a Isoldou, vyváží to vše nedobré ? :-)

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. ledna 2011 v 16:05 | Reagovat

V životě to spíš bývá naopak, že? Lásku často zabíjí touha po moci a bohatství.

4 babka babka | 30. ledna 2011 v 20:53 | Reagovat

Podobně jako Jiřík jede pro  svého krále pro zlatovlasou pannu...

5 Kunc Kunc | 31. ledna 2011 v 20:34 | Reagovat

Jak se ty dějiny opakují stále dokola a lidé jsou nepoučitelní.

6 Viveka Viveka | 2. února 2011 v 17:35 | Reagovat

Zdenko, ptáte se, jestli ta láska vyváží vše nedobré - tak ale otázka nestojí! I kdyby nebylo té lásky, všechny ty nenávisti, boje, podřezávání krků by stejně byly! Nejsou cenou za tu lásku!
Díky za ni, protože ona je nadějí, že to s námi není až tak špatné.

7 Viveka Viveka | 2. února 2011 v 17:37 | Reagovat

Víte, co je zajímavé, že královna Isolda, ač sama čarodějka a moudrá léčitelka, nepoznala, čím je způsobena Tristanova nemoc. Přitom údajně ona jediná znala protijed a pravděpodobně umíchala i jed, kterým byl meč Morolda napuštěn.

8 Zdenka-matka Zdenka-matka | 2. února 2011 v 22:48 | Reagovat

[6]:Viveka
ještě trochu jinak - až láska převáží vše nedobré, naděje se naplní :-)

...dobrat se podstaty nemoci... následek svého činu nepoznala,...
snad znala "celostní medicínu", posílila organismus ...

Je tam něco důležitého... jít zpět po stopě nemoci, činu, bodu zvratu...

Neumím to vyjádřit, oč mi jde.

9 gregormoldavit gregormoldavit | 3. února 2011 v 12:34 | Reagovat

[7 Viveka
K této otázce se ještě dostaneme, ač v originálu z oné doby není řešena.

Potřeboval bych trochu více času, abych to někdy dopsal do konce. Rytíře Iweina jsem musel nechat nedokončeného, možná se k němu vrátím někdy v důchodu. Tento příběh bych rád dovyprávěl. Další díl někdy v příštích dnech.

10 babka babka | 4. února 2011 v 19:57 | Reagovat

7 Viveka
Možná pravdu znala, určitě znala. Ale nemělo by to žádný děj, kdyby hrdina hned padl a to v "nečestném boji".

11 Renda Renda | E-mail | Web | 24. října 2011 v 18:20 | Reagovat

Díky za info, hledám informace, poněvadž co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama