Tristan a Isolda 3/? – Obr Morold

23. ledna 2011 v 17:31 | Gregor Moldavit
Poslední díl: Tristan a Isolda 2/? - Král Mark

"Jistě vzpomeneš, králi Marku, na svého přítele Rivalina, prince z Parmenie." Začal vysvětlovat Rohalt.
"Jak bych mohl zapomenout. Přijel mě před lety navštívit a zůstal dlouhou dobu. Kdo mohl tušit, že to bylo naposledy. Nebylo tehdy na mém dvoře lepšího jezdce a silnějšího rytíře v turnajích. On vynikal nad nás všechny, v neposlední řadě i svojí krásou. Zmámil mi tu všechny dvorní dámy, dokonce i moji..."
"... dokonce i tvoji sestru Blanciforu. Neboť nebylo tehdy na tvém dvoře krásnější ženy, než byla ona. Když ti dva se poprvé sešli, jako by pro sebe byli stvořeni. Tak se k sobě hodili. Byla jistě Boží vůle, že ti dva se tady nakonec vzali. Jaký ti dva byli pár, těžko by na světě kdo našel podobný. Tak bylo mi vyprávěno. Sám jsem v tu dobu prodléval v Parmenii. Viděl jsem je oba spolu teprve po jejich návratu domů. Leč nebylo jim souzeno radovat se spolu delší dobu. Jak víš, Parmenii už krátce po jejich svatbě napadl kníže Morgan z Anglie..."
"Vím, Rivalin padl při obraně své země... Chceš příteli Rohalte říci, že ... To tedy znamená, Tristan je ... Ale jistě, nyní už konečně vím, koho mi Tristan připomíná. Blanciforu!"
"Z dobrého důvodu, vždyť to byla jeho matka a ty jsi jeho strýcem."
"Kdo jsi pak vlastně ty Rohalte? Vyprávěj, jak se vše tenkrát událo."
"Byl jsem tenkrát královským maršálem armády v Parmenii. Po napadení jsem velel vojsku, ale brzo mi bylo jasné, že převaha vetřelce je příliš veliká, že se jen těžko ubráníme. Když se Rivalin vrátil, svedli jsme rozhodující bitvu, ve které jsme byli poraženi a Rivalin padl. Kníže Morgan pak postupoval nezadržitelně kupředu.
Jednoho dne vjel ten vetřelec vítězně na bílém koni do nádvoří královského paláce. Podepsal jsem kapitulaci a stal se jakýmsi jeho prvním sluhou a výběrčím daní. Musel jsem to udělat, abych zabránil velkému krveprolití. Lepší potupný mír, než nechat celé království vydrancovat a vypálit. Však nikdy jsem nepřestal doufat, že se vše zase změní. Mojí nadějí byl Rivalinův syn. Ano, jeho syn. Den před konečnou porážkou jsme se stáhli do královského paláce. Právě ten den Blancifora porodila syna a při tom zemřela. Snad by byla vše přestála, ale právě při porodu se ještě dozvěděla, že její choť padl. To už neunesla a odešla za ním.

Věděl jsem, že Morgan jako první, co učiní, bude královského syna nechat zabít. Nebude čekat, až doroste v muže a přijde si své království nazpět vybojovat. Podařila se mi na poslední chvíli ještě lest. Moje žena si lehla do postele a křičela, jako by v bolestech. Pak chůvy přinesli novorozeně a já ho vydal za svého potomka. Protože jsem zjednal smír a byl ochoten spravovat zemi z milosti dobyvatele, bylo toto dítě ponecháno na živu. Však nikdo se neradoval jeho narozením. Cítili jsme všichni veliký smutek, neboť jeho rodiče zahynuli a s nimi i svoboda naší země. Proto dostal tento chlapec v onen tristní den jméno Tristan, tedy Smutek.

Co ještě říci? Nebyl jsem chudý a dokonce Morgan mě dále za mojí práci platil. Udělal jsem tedy to jediné, co ještě bylo v mých silách. Dal Tristanovi to nejlepší vzdělání. Už v útlém věku byl nadaný a mimořádně bystrý. Však když chlapec jen trochu povyrostl, začal se nápadně podobat své matce. To bylo nebezpečné a proto jsem ho musel poslat do světa. Pak už jsem ho jen zřídka vídával. S učiteli šel z jedné země do druhé, všude se učil jejich řeč a řemesla. Až jednoho dnes vstoupil na palubu norského korábu, jehož majitel se ho však pokusil unést. Tento koráb v bouři ztroskotal na pobřeží tvého království a dále už vše víš. Já pak roky hledal jsem Tristana po mnoha zemích. On byl a je moje i naší země poslední naděje.

Rohalt domluvil, povstal a uklonil se králi. Okamžik panovalo napjaté ticho, pak se ozval bouřlivý potlesk. Všichni provolávali slávu Rohaltovi i Tristanovi. Král Mark zvedl číši a připil, což všichni udělali hned po něm. Nato dal znamení rukou a když se křik utišil, promluvil.
"Je moje vůle, aby se Tristan stal mým dědicem a vaším budoucím králem. Nemám potomky a on je můj nejbližší příbuzný. Všichni ho znáte. Na celém dvoře není lepšího, kdo by můj těžký úkol mohl převzít."
Znovu se ozval bouřlivý potlesk, neboť většina sdílela tento názor a byla tím rozhodnutím nadšena. Ano, většina, ale ne všichni. Sedělo tam také více baronů, kteří si za příštího krále představovali spíše vlastní potomky. K Tristanovi chovali zášť už od začátku. Právě proto, že jejich syny svojí úrovní tolik zastiňoval. Těchto nepřátel se pak Tristan až do konce svého života už nezbavil, jak se má čtenář ještě dozvědět.

Tímto dnem skončil pro Tristana čas učení a započala pro něj doba válečná. Jeho úkolem bylo nyní zabíjet. On sám nebyl tím nikterak nadšen. Jestliže se rád věnoval šermu a s vděkem si vyslechl pochvaly svých učitelů, pak mnohem raději na loutnu zahrál a při sklizeném potlesku se i lidem prostým zdvořile ukláněl, od srdce potěšen jejich jásotem.

Není možné napsat na tomto místě celý román, proto musím mnoho dalších událostí v životě Tristana zde podat jenom v několika větách. V boji si už dávno získal jméno a král Mark ho pasoval na rytíře. (Tento titul není dědičný a každý, ač třeba syn krále, si ho musí vybojovat. Právě tak například i Karel IV., který se musel vyznamenat v bitvách v Itálii, aby se stal rytířem a mohl sám velet vojsku.) Tristan se vrátil s Rohaltem do Parmenie, zorganizoval odpor proti utiskovateli a s několika rytíři se pak přeplavil do Anglie. Nalezl knížete Morgana, který byl právě na lovu jen s několika členy své družiny. Tomu se dal poznat a v souboji ho zabil. Pronásledován se probil na pobřeží, kde dostal posilu z Parmenie a rytíře knížete Morgana tam porazil. Jeho vlast tím byla osvobozena a on se v ní stal králem.

Tristan a Morold

Však Tristan žil v posledních letech na dvoře krále Marka, a Cornwall se mu stal domovem. Proto
udělal následující rozhodnutí. Ponechal si titul krále Parmenie, jeho správu však přenechal Rohaltovi s veškerou pravomocí. Ten se skutečně k tomuto úřadu pro svůj věk, místní znalosti a životní zkušenosti hodil mnohem lépe. Tristan se vrátil do Cornwallu, aby se tam připravil na svou životní úlohu, být jeho králem. Jistě k tomu byl ten pravý a měl všechny schopnosti. Snad byl by i ony intrigující barony potřel a svou pozici upevnil, ale jakási podivná síla, proti které ani král nic nezmůže, rozhodla jinak. Do dějin neměl Tristan vejít jako mocný král, tato síla rozhodla, že se měl stát hrdinou milostného příběhu. Tak budu dále vyprávět o veliké lásce, té největší, o jaké se nám z těch dob vyprávění dochovalo. Byla to ona, která ty dva udělala nesmrtelnými. Kdo vzpomněl by si dnes ještě na Tristana, kdyby to byl pouze král.

Než se však dostaneme k oné veliké lásce, nutno vysvětlit jak a co se událo, aby cesty Tristana a Isoldy se mohly zkřížit.

V Irsku vládl tehdy král Gurmun, jehož žena se jmenovala Isolda a jeho dcera právě tak Isolda. Ta Isolda matka byla mocná čarodějnice. Znala léčit nemoci, jako nikdo jiný tenkrát na světě, dokázala namíchat nápoj lásky i všeliké jiné lektvary. Bratr Isoldy matky a tím strýc Isoldy dcery byl obr Morold, irský vévoda. Nebyl to přímo obr pohádkový, pouze muž mimořádného vzrůstu a síly za čtyři muže. Tento Morold vybíral pak pro svého švagra daně ve všech královstvích Britanie, která neměla sílu se jemu s jeho vojskem ubránit. To byla, jak se dochovalo, asi všechna. Jeden rok muselo každé království zaplatit 300 mincí měděných, druhý rok stříbrných a třetí rok zlatých. Čtvrtý rok pak 30 mladíků, synů šlechticů. Jen jedním způsobem šlo tomu zabránit, a to soubojem s Moroldem. Však žádný z baronů neměl tu odvahu, raději dávali mu své syny, aby on je navždy kamsi odvlekl.

Právě v tu dobu, kdy se Tristan vrátil na dvůr krále Marka, přišlo pro Morolda na řadu království Cornwallu a nadešel onen čtvrtý rok. Baroni metali los, aby 30 mladíků vybrali. Tu pravil jim Tristan. "Nebudeme více platit tribut Irsku. V souboji se Moroldovi postavím a jej zabiji."
To se velice líbilo baronům. Buď své děti ušetří, nebo Morold zabije Tristana. Obojí se jim náramně hodilo, to druhé snad ještě více, než ono první.

Nadešel den třetí, kdy souboj měl být započat. V plné zbroji a pancířích se Tristan a Morold proti sobě postavili. Na štítech zářil každému erb jejich království. Tak stáli proti sobě, obrovský Morold, se silou čtyř mužů a mladík Tristan, v boji ještě málo zkušený. Takto pravil mu Morold.
"Jak pozoruhodný jsi ty mladý muž. Slýchal jsem o tvých schopnostech i hraní na loutnu. Nechci tě zabít. Nech mě vybrat náš tribut a staňme se přáteli."
Odpověděl mu Tristan.
"Souhlasím, staňme se přáteli. Vzdej se tributu a po všechny časy bude dobře v obou královstvích."
"To není možné," namítl Morold, "tribut vybrat musím, pročež ve jménu božím začněme."

Jejich meče se srazily. Bojovali oba dlouho, aniž by jeden z nich převahu získal. Až Tristan nedokázal vykrýt jednu těžkou ránu, meč Morolda prorazil jeho brnění na stehně a zbarvil se krví."
"Tím je souboj rozhodnut a ty jsi mrtev," pronesl Morold. "Můj meč je potřen jedem, který tvé tělo zahubí. Jen moje sestra Isolda zná protilék. Zanech souboje a vzdej se. Vezmu tě sebou do Irska a tam se uzdravíš. Zůstaneš pak v našich službách."
Neodpověděl Tristan, jen prudce zaútočil a jeho meč prorazil helmu Morolda. Obr padl mrtev k zemi.

Místo tributu pak přivezli Irové nazpět mrtvého vévodu. Obě Isoldy vymyly mu ránu a v té našly malý úštěpek Tristanova meče. Ten dcera vzala a do své šatule na šperky uložila, kdyby jednou onen meč našla, kterému tato částka chybí, aby pak toho znala, kdo jejího strýce zabil.

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kunc Kunc | 24. ledna 2011 v 20:44 | Reagovat

Krásné vyprávění z dávných věkův, kdy rytíři utkávali se muž proti muži. Jak by to bylo jednoduché v dnešní době, pokud by se například presidenti židovští a Palestinští, Baskové se Španěli, Irové s Angličany, Srbové s Albánci, no zkrátka všichni, kdo si myslí že jen oni mají pravdu takto utkali. Bylo by na světě lépe?

2 babka babka | 30. ledna 2011 v 18:00 | Reagovat

Nebylo. Vždy by se jeden národ cítil ukřivděný, porobený a vždy by se našel někdo, kdo by chtěl národ vysvobodit...
Tak to bylo v legendách a tak to je i dnes. Zabrat vojensky nebo ekonomicky a podmanit si, co největší strategické území.Důvody byly a jsou "osvobodit".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama