Tristan a Isolda 1/? - Mořská bouře

15. ledna 2011 v 22:18 | Gregor Moldavit

Nikdo na palubě ani nevěděl, jak dlouho už zuří tato hrozná bouře a zmítá jejich korábem. Plavidlem ještě velmi nedokonalým, malým bachratým korábem oné doby, asi kolem roku 1200, možná ale už někdy dávno před tím. Jisté je pouze to, že bouře běsní už několik dní a nocí. Však pojem o čase už všichni ztratili, den a noc nelze v temných mračnech rozeznat. Nikdo z posádky také nechápe, proč se jejich loď už dávno nepotopila? Vlny ji přelévají a vichr bičuje otrhané zbytky plachet na stěžních. Už dávno všichni měli ležet na dně moře, tady něco není zcela normální. Jakási nadpřirozená mocnost si s nimi pohrává.

"To je trest a zloba Boží za únos toho chlapce!" Předhodí rozzlobený kapitán majiteli korábu. Tím je norský kupec, vracející se z obchodů v Bretani. Vlastně to býval poctivý člověk i obchodník, ale tentokrát se neuváženě nechal ztrhnout k podlému činu. V posledním přístavu prodal, či výhodně vyměnil své zboží a vše zdálo se být jako obvykle. Bylo až do chvíle, kdy na palubu vstoupil jakýsi podivný jinoch, doprovázen svým učitelem, který mu byl zároveň tělesným strážcem. Tento chlapec mohl být snad 14 let starý, oděn byl ve skvostném, bohatě vyšívaném rouchu z hedvábí a působil na první pohled velmi sympaticky. Brzy se mělo ukázat, že se jedná o chlapce zcela mimořádně, dalo by se říci nadpřirozeně, chytrého a nadaného. Ten chlapec našel na palubě jakýsi strunný nástroj. Sňal ho ze stěny a zahrál na něj. Všechno na lodi dokázal pojmenovat a vysvětlit účel. Jakou řečí ho na palubě kdo oslovil, takovou s ním začal rozprávět. Pak ho zaujala nasazená šachovnice. Zavolali tedy jejich nejlepšího hráče a dali se s ním do hry. Čas plynul a chlapec získával převahu.
"Jak neuvěřitelný jinoch," pomyslel si kupec. "Takového bychom u nás mohli potřebovat. Na světě není mnoho takových lidí."
Nechtěl chlapce prodat do otroctví, ani si z něj udělat otroka svého. Chtěl ho pouze mít na svém dvoře a využívat jeho schopností. Dát mu všechno, blahobyt, drahé šatstvo, nejlepší jídlo. Všechno, kromě svobody. Kupec nechal potají odrazit od břehu.

Za nějaký čas chlapec zjistil, že loď se kolébá na vlnách. Podíval se z okna a vykřikl. Jeho ochránce sáhl po meči, však námořníci se na něj sesypali a sevřeli ho, že se nemohl ani pohnout. Nato ho vsadili do člunu, dali mu džbán vody a jedno veslo. Ať si poradí jak umí. Skutečně ho za čas našla jiná obchodní loď a vzala sebou nazpět do Bretaně. Tam vyprávěl, co se přihodilo. Jeho otec se neprodleně rozhodl vydat na cestu a hledat ho. Chlapce zavřeli do malé kabiny a s napjatými plachtami pluli nazpět do Norska. Netrvalo však dlouho a zvedla se strašná bouře.

***

Na obzoru se objevila země. Však běda, je to skalnaté pobřeží. Pro posádku korábu tím nadešla poslední chvíle. Je marné pokoušet se ještě o záchranu, vichr nezadržitelně žene koráb na skaliska. Snad ještě poslední modlitba a loď se o skálu tříští na kusy. Úlomky stožárů a trámu se rozlétly na všechny strany. Posádka lodi mizí v hlubinách.

Však právě v tom okamžiku, jako by zázrakem, se bouře uklidnila. Mezi troskami lodi se nad hladinou objevuje onen unesený chlapec. Drží se pevně kusu stožáru a tak se mu podaří nechat se vlnou vyplavit na břeh. Pevně se tam zachytí útesu, počká až vlna opět ustoupí do moře a šplhá po skále. Konečně dosáhne travnatou plochu nad pobřežními skalami a tam vyčerpán padne na zem. Jako jediný ze všech přežil zánik onoho korábu a zachránil se. Neví kde se nalézá, je bez prostředků, bez jídla i bez vody, vlastní toliko potrhané, mokré šaty, ale žije.

Jméno toho chlapce je Tristan. (česky Smutek)

Hrad Runkelstein

Tento příběh je pokračování mého vyprávění z Jižního Tyrolska. Někdo možná četl několik dílů příběhu rytíře Iweina, který je nádherně ilustrován freskami na hradě Rodeneggu. I tady můžu ukázat neméně poutavé fresky. I tady bylo ovšem zakázáno fotografovat, takže z nich můžu uvést jenom několik. (Získaných jak se holt dalo.) Jsou z hradu Runkelsteinu v Bolzanu.
terraverde
Namalované jsou pozoruhodnou technikou terra verde (zelená země) Umělec není známý, jedná se o malbu kolem celé stěny komnaty a jeden výjev přechází do druhého. Zde vyprávění začíná soubojem Tristana s Maroldem, k čemuž my se dostaneme až trochu později.

Tristan a Isolda je patrně největší a nejslavnější milostný román celého středověku. Sepsán byl kolem roku 1200, ale vyprávění samo je starší.

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ruzenka ruzenka | E-mail | Web | 15. ledna 2011 v 22:49 | Reagovat

Zajímavé vyprávění, těším se na další.

2 Kunc Kunc | 17. ledna 2011 v 20:25 | Reagovat

Konečně jsem vás po tom zmatku za pomoci Přemka našel. O vaše pohádky a dějiny bych nerad přišel.Vyprávění o Tristanovi a Isoldě je věčný příběh lásky. Moc se těším na další pokračování. Přeji ať se svatební cesta na Seychely vydaří a jak ji s humorem vám vlastním popíšete nám vděčným čtenářům.

3 Zdena Zdena | 18. ledna 2011 v 7:53 | Reagovat

:-)

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. ledna 2011 v 20:12 | Reagovat

Tak nevím, napsala jsem všechny blogery, o které byl zájem do oblíbených položek pod sloupek MENU, když se tam tukne a jsou v našem blogu.cz je jistota, že jste tam. Ostatní mám v Odkazech pod názvem webu, kde je lze najít.:-)

5 babka babka | 28. ledna 2011 v 20:16 | Reagovat

Dalo mně to práce než jsem vás našla.

6 Stephen Stephen | E-mail | Web | 29. března 2012 v 15:06 | Reagovat

A votom to je....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama