Svatební cesta na Seychely. 1/? - Svatba 1.

10. prosince 2010 v 12:39

Je všeobecně známo, že v dnešní době stalo se pro Evropany velikou módou pořádat svatby na exotických ostrovech, jako jsou Maledivy, Seychely, Kajmanské ostrovy a podobně. Ti bohatší při tom nechávají balíky peněz v luxusních hotelech, ti obyčejně vydělávající tam pak dělají jenom svatby jednoduché, leč romantické. No a čeští bezdomovci tam nejspíš dělají pouze ty nejskromnější svatby, na lavičce v parku, s litrem krabicového vína...

Počkat! Tahle teorie bude asi nějaká chybná. Jak se má český bezdomovec na ty Seychely dostat? Nevím, napíšu vám pouze o tom, jak jsem se tam dostal já, kolik to stálo a co jsem tam viděl a zažil.

Seychely, foto z internetu

Po jistých zkušenostech s českými internetovými čtenáři si nyní dovedu představit třídně uvědomělé útoky na vykořisťovatele, který si z krve a potu dělnické třídy dělá takovouto dovolenou. (V článku o Havlíčkovi jsem zde byl nazván zlodějem, co teprve při popisu korálových ostrovů.) Nebo to zaplatili moji zazobaní rodiče, kteří k penězům přišli všemi zločineckými způsoby.

Jak že to tedy bylo s tou mojí svatební cestou? Je mi 62 let a oženil jsem se (teprve podruhé) začátkem listopadu roku 2010, čili nedávno. Moje rodiče si v důchodu koupili trabanta, takové to auto, co "jezdí dobře", jak mi tenkrát napsali, a s tím v Čechách dobře jezdili do lesa na houby. Považuji za nepravděpodobné, že by jim existence Seychel byla vůbec známá. To už je ale nějakých 30 let.

Kdy jsem já byl na Seychelách? Nikdy. Ale až/když se tam dostanu, planujeme v květnu, pak vám o nich napíšu celý román, třeba podobně jako z Řecka, a ukážu řadu barevných fotek. Tohle je pouze 1. díl o té svatbě. Takové chudé, jistě chudší, než měl kdokoli z vás. Určitě nejchudší, jakou tahle naše bohatá vesnice kdy za posledních sto let viděla. Ale ten den bylo krásné počasí, se ženichem a nevěstou už to bylo co do krásy horší, leč všichni svatebčané, oba dva, zářili zdravím a spokojeností.

Vinice v Badensku, foto vlastní

Svatební cestu jsme si udělali ještě ten den odpoledne, úplně zadarmo. Nám stačí vyjít za barák a jsme ve vinicích. Bydlíme moc krásně a vážíme si toho. Začal už listopad, ale ten den byl ještě naposledy "goldener Oktober", jak to Němci nazývají. Ke svatbě byly různé důvody. Jelikož se zde jedná o popis cesty do světa a ne milostný román, uvádím pouze rozhovory kupecko-hokynářské, jež měly zabezpečit její financování.

Nyní ale od začátku, jak se to všechno přihodilo:
"V tomhle hotelu na Seychelách mají novomanželé 20% slevu," pronesla významně Slávka, tak asi někdy začátkem léta, listující právě v katalogu korálových ostrovů Indického oceánu.
"Budiž jim to přáno," zafuněl jsem lhostejným hlasem, ještě nic zlého netuše. Pak to přišlo:
"A proč jim, proč ne nám?"
"Protože my nejsme... Hele, neblbni, jó, mám jednoho rozvodu až po krk. A pak, ono by to už ani nešlo. Měl jsem jedny slušné kalhoty na poslední svatbě, ale to mi bylo 30 let. Z těch jsem břichem vyrostl a jiné holt nemám. Online přes internet se asi zatím ještě ženit nejde. Že ne!?" Tím celý problém uzavřel, jak jsem se mylně domníval.
Slávka ale ženskou (ne)logikou neuznala můj neotřesitelný argument.
"Ty kalhoty ti koupí Angela Merkel a navíc zaplatí skoro celou dovolenou na Seychelech."
"Angela Merkel, ta baba komsomolská, ta bere, ale nedává. Když už, tak v Africe nebo v Řecku, ale ne těm, kteří jí ty krásné peníze vydělávají. Z té nic nevyrazíš." Chtěl jsem diskusi znovu uzavřít.
Leč Slávka mi to vysvětlila v celé šíři a jala se mne přesvědčovat, abych si nešlapal po štěstí.

Jak jsem tady kdysi přiznal, žil jsem v poslední době už v polygamii, ač jsem o to nestál, ale žádná žena se neodhodlala k tomu, přijít ke mě na stálo. Člověk byl původně tvor stádový, třída savců si na život v párech moc nepotrpí. Řečeno jednoduše, ono žít v polygamii je snadnější než v páru. (Na Ilonu jsem čekal, že ke mě přijde, ale ona nepřišla. V tomhle věku už je nereálné měnit zem, zvláště když člověk má svoji práci, chatu za Prahou, atd...)

Slávka v tu dobu žila už dlouhá léta v Africe, plavala denně 3 kilometry v moři, což jí ke štěstí stačilo a muže už dávno nebrala na vědomí. Mužské plemeno jednoduše neuznávala, občas se ale na nějakého podívala v internetu. Jak si tam tak jednoho večera říkala a ukazovala, našla náhodou tento blog:
Sladká pohádka o dortech

Pohádku si přečetla, jelikož se jí líbila, našla si k tomu 2. díl, pak ji napadlo podívat se, co ještě tenhle Gregor napsal. Nakonec přečetla prakticky všechno a ještě napsala dceři, která je v Německu ředitelkou mateřské školky, jestli se na ten blog nechce podívat. (Ta je už 2. generace Brežněvovské emigrace, narozená v Německu. Umí ale dobře česky, což není v žádném případě věc běžná. Ty "děti" už jsou dávno dospělé, některé mluví česky plynule s trochu cizím akcentem, některé ani slovo.) Dcera odepsala, že toho Gregora zná, páč ho už dva roky překládá dětem ve školce. O něčem takovém ten Gregor nikdy neměl tušení. (Třeba to jednou nějaké z těch dětí sepíše a udělá z toho knihu lidových německých pohádek. Jako takové by pak mohly ve zpětném překladu vyjít třeba i v ČR. Jinak to bohužel nebude možné, výtvory ve vlastním jazyce Češi neuznávají.)

"Moje další přítelkyně vás prý pozve na svíčkovou, ale teprve až si ji vezmu," zvěstoval jsem druhý den kolegům ve firmě, kteří se letos na tu svíčkovou už vícekrát ptali. Už ji párkrát u mě dostali a sice od více českých žen, které mě pak všechny opustily. Slávka se zdála být výjimkou. Přišla kdysi ke mně jednoho zimního večera roku 09, vlastně chtěla pouze navštívit onoho člověka, který napsal tolik pohádek. Ale ona už neodešla, zcela naopak se usadila v mém bytě jako žába na prameni a našla si tu hned i slušný přivýdělek coby učitelka piána.

"Moje další žena říká, že vám udělá svíčkovou, já ji pak odvrhnu a ona zůstane svedená a opuštěná. Takže svíčkovou až po svatbě! Taková blbost, že jo, co ty ženské furt s tím heiraten mají?"
Jeden kolega, sedící před obrazovkou, přerušil své vědecké bádání nad hrou Solitaire a jal se surfovat v internetu.
"Dostaneš daně nazpět od 1. ledna." Patrně má svíčkovou rád.
"Ale víš ty, co stojí rozvod?"
"A kolik dělají tvoje daně za rok a kolik u ženatého? Za ten rozdíl bys měl pomalu dva rozvody. Poplatek je asi 50 EURO," zkoumal dále finanční záležitosti kolem svatby.
"50 EURO, copak kradu?" zabědoval jsem, "víte kolik by se za to dalo nakoupit rozumných věcí, třeba zdravého alkoholu podporujícího trávení?"
Obzvláště zlomyslná kolegyně, zvaná Kleine Gejša, která mi dělá všechno naschvál, hned ve firmě zahájila sbírku na oněch 50 EUR, když prý na to nemám sám, oni mi ke štěstí dopomůžou. (Ono to nakonec stálo 95 EUR, ty svoločnyje kapitalističeskyje tvrdili, že při bordelu v našich papírech je přirážka, ale zato nás oddával sám pan starosta naší vesnice o pěti číslech. K tomu později.)
Printer v místnosti začal chrlit jeden papír za druhým. K mému zděšení formuláře pro uzavření posvátného svazku manželského.

"Tady se na ten salát podívej," předal jsem ty výtisky doma Slávce. "Mě formuláře vyplňovat nebaví. Máme vůbec všechny ty podklady?"
"Hm, potvrzení o rozvodu? Ale to já už jsem dávno vyhodila. Nikdy mě nenapadlo, že se ještě někdy budu vdávat."
"Jo, nikdy nenapadlo, naposledy včera. Ale když to potvrzení nemáš, tak se nedá nic dělat. Žádné potvrzení, žádná svatba!"
"Tobě se to předkládají papíry o rozvodu, když je to pár let. Moje rozvody už jsou starého data, proto podklady už jsou dávno ztracené." To pronesla hlasem babičky ze Starého bělidla, poučující na prsou ještě nevyvinutou Barunku.
"Vykládej to úředníkům na radnici," zachrochtal jsem vítězně.

Považoval jsem tím záležitost za vyřízenou, jenže znáte ženské. Když si ženská, něco usmyslí, tak to múúúsíííí mííííííít!!!
"A co když někdo nebyl ženatý, kde má vzít potvrzení o rozvodu?" Jala se hledat cestu oklikou.
"Když někdo je v našem věku a ještě nebyl ženatý, tak to už klidně může vydržet až do smrti." Namítl jsem chabě, sám nevěříc v úspěch svého výkladu.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 10. prosince 2010 v 15:16 | Reagovat

Vida, k čemu je dobrý internet...

2 autor článku autor článku | 10. prosince 2010 v 15:20 | Reagovat

Babka je zlomyslná, jako moje kolegyně "Kleine Geisha".

3 caracola caracola | 10. prosince 2010 v 15:25 | Reagovat

Máte pravdu, že investovat do alkoholu  je velmi rozumné, protože kde jinde dostanete 40 % ?

4 autor článku autor článku | 10. prosince 2010 v 15:36 | Reagovat

[3] caracola

Jen málo lidí ví, že za carského Ruska měla vodka pouze 38%. To změnili až bolševici a zavedli předpis na 40%, aby se tak vyrovnali tomu dekadentnímu západu. Dodnes je ovšem v Rusku otevřená otázka, jestli bylo potřeba dělat kvůli těm dvoum procentům takovou revoluci?

5 caracola caracola | 10. prosince 2010 v 16:10 | Reagovat

4-autor- :-)))))

6 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. prosince 2010 v 19:29 | Reagovat

...Vinice v Badensku, foto vlastní....

To je skoro stejný kopec a vinice, jako máme za domem my :-) Nádhera. A vůbec, červený Vavřinec, Pálava,... ta vodka na to přeci nemá .-)

7 Kunc Kunc | 10. prosince 2010 v 21:49 | Reagovat

Vyvíjí se to slibně, jste určitě ve firmě v kolektivu oblíben, jak se to psávalo dříve v posudcích. Příští blog může mít název - kterak spisovatel ke štěstí přišel.  Tak držím palce a ať se vám se Slávkou daří. Těším se na pokračování.

8 Láda Láda | E-mail | 10. prosince 2010 v 22:29 | Reagovat

Výborněs e to četlo! Nemá někdo blog vaše žena? Zajímalo by mne, jak ta by to popsala.

9 autor+článku autor+článku | 11. prosince 2010 v 7:04 | Reagovat

[6] Zdenka-matka

Vodku nepijem, ale víno. Zvolna mu už začínáme i trochu rozumět.

V Německu najdete mnoho končin, kde to vypadá hrozně podobně, jako v Čechách. (Tím myslím i Moravu)

10 autor článku autor článku | 11. prosince 2010 v 7:12 | Reagovat

[8] Láda

Slávka nemá blog, ale pomáhá mi s mojí tvorbou. Jinak mě vede při našich pokusech o společné hraní a zpěv. Má na to kvalifikaci, já sám nepoznám vysoké C od houslového klíče.

Tohoto článku se bála, konečně si sem řada lidí chodí jenom zanadávat. Jistě ale přispěje něčím zajímavým a vlastními fotkami, až se z té cesty vrátíme. Je hrozně potěšující, že to někoho zajímá a nechtějí tady jenom číst o tom, jak je dneska všechno špatné.

Ještě ale nevím, kam se příští rok přesunout?

11 Ludmila Ludmila | E-mail | 11. prosince 2010 v 10:01 | Reagovat

Pane Gregore,ono je dneska všechno opravdu ještě horší než špatné a vypadá to,že i naděje už to vzdala.Ale ještě o tom číst,když už to musíme žít?!Vaše blogy jsou naprosto perfektní.Moc ráda je čtu a doufám,že ještě hodně dlouho číst budu.Jen nevím,kde od příštího roku budou.Ale vy své věrné čtenáře jistě neopustíte a dáte jim vědět,kde vás najdou,že ano ?

12 autor článku autor článku | 11. prosince 2010 v 10:35 | Reagovat

[11] Ludmila

Já nevím, jak to vlastně všechno je? Celý život slyším, že je všechno tak špatné, že už to více nejde, ale ono to vždycky nějak šlo. Za svého života jsem přežil asi 10 zaručeně jistých konců světa a když nadešel další rok, ve kterém jsme měli všichni už určitě vymřít hlady, ztloustnul jsem já o další kilo. Při tom jsem nikdy nepatřil k nějaké privilegované vrstvě.

Musím se lidí zeptat, kde bych mohl publikovat příští rok? Já to ale chtěl značně omezit, protože jsem na tom špatně časově. Taky se musíme se Slávkou více věnovat hraní a zpěvu. Jak říkal Lenin: "učit se, učit se, učit se."

Aspoň občas bych asi něco napsat měl, i kdyby to byla třeba zase jenom pohádka pro děti. Vlastně mám jednu rozepsanou, ale do Vánoc už ji dopsat nestihnu.

13 Zdenka-matka Zdenka-matka | 11. prosince 2010 v 14:14 | Reagovat

Dovolím si poznámečku - je plno možností, kde psát blog, ale na některých je takové množství autorů, že se tam nedá arientovat. První dva jsou vytvořené pro autory odcházející z Novinek. Které jsou ovšem komerční (je nutno platit) a které ne, nevím, neznám ani další podmínky.

http://blogujeme.unas.cz/

http://blog-blog.cz/

http://blog.cz/

http://blog.idnes.cz/

http://bigbloger.lidovky.cz/

http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/

14 babka babka | 11. prosince 2010 v 20:03 | Reagovat

Já chci svíčkovou jako "Kleine Geisha"...

15 rucuk rucuk | E-mail | Web | 13. prosince 2010 v 22:21 | Reagovat

Pane Gregore, vy to stejně nevydržíte a budete psát. Dobře se to čte, nadávání si nevšímejte. Ať to jde jak jde, skromní lidé vyžijí a všechno přežijí. Nemusí každý všechno mít. Hezké svátky přeji vám i paní a napište co a jak bylo.

16 jan+rich jan+rich | E-mail | 14. prosince 2010 v 23:53 | Reagovat

Ten háček,Bože,kde je ten háček k reagování blogistů?Netrapte nás,Gregore.Že by jen tak obyčejná věc,jako je sunutí do chomoutu?Umravněte nás,Gregore.Rich.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama