Iwein, rytíř se lvem 4/? - Hrad s padacím mostem

3. prosince 2010 v 19:51
...Oba odhodili zbytky kopí, otočili koně a tasili meče. Ty zvedli k nebi, znovu se proti sobě naplno rozjeli a jejich těžké meče o sebe zazvonily až se stromy kolem zatřásly.

Mnohokrát se oba bojovníci ještě proti sobě rozjeli, ale vyrazit druhému meč z ruky se ani jednomu nepodařilo. Oba byli příliš silní a zkušení. Nato přešli k šermu na koních. Jejich meče o sebe zvonily, ale i tento souboj se vlekl aniž by jeden z nich získal zřejmou převahu. Snad byly zde síly vyrovnané, jenomže čas pracoval pro mladšího z nich. Král Ascalon si příliš pozdě uvědomil, že je sice stále velkého vzrůstu a své mladistvé síly, ale už nevydrží tak dlouho, jako dříve. Dech mu začal docházet. Kdož ví, proč stále trval na tom, že jen on sám, jako vždy, bude studnu i mramorový stolec chránit. Proč neobklopil se rytíři v nejlepším věku, jako to udělal král Artuš? Snad proto, že obklopen byl pouze lichotníky, kteří mu říkali, co slyšet chtěl, ne co by slyšet měl. Tak bývalo tomu u mocných tenkrát a tak zůstalo po dnes. Král Ascalon poznal, že začíná být v pohybech pomalejší, než jeho protivník a dobře věděl, co to znamená. Snad až v této situaci si uvědomil, že jednou se jeho vyšší věk musel v takovémto souboji projevit. Nyní viděl už jen jedinou možnost, kterou bychom ze zdvořilosti ke králi snad mohli nazvat taktický ústup. Stáhnout se z otevřeného pole za bránu hradu. Tu možnost otočit koně mu ovšem Iwein nedal, bez ustání na něj útočil mečem. Konečně v jedné chvíli provedl Ascalon rozmach příliš pomalu a nekryl se plně štítem, čehož Iwein okamžitě využil. On stačil bleskurychle provést rozmach i úder.

Špice jeho meče zasáhla přílbu krále Ascalona, prorazila ji i lebku a zbarvila se krví.

Král Ascalon se zapotácel a zasípal. Iwein stáhl koně o dva kroky nazpět, připraven okamžitě znovu vyrazit. Závažnost protivníkova zranění se nedala v prvním okamžiku odhadnout. Právě této chvilky ale Ascalon využil, zasadil koni ostruhy a vyrazil cvalem na útěk směrem ke svému hradu. Iwein chtěl zavolat cosi hanlivého, pak ale raději pobídl svého koně a rozjel se za ním.

Oba jezdci hnali své koně v šíleném tempu. I v tomto závodě si byli vyrovnaní, oba měli vynikající koně a byli znamenití jezdci. Vzdálenost mezi nimi se nezmenšovala, král Ascalon však ztrácel krev a měl svůj čas odměřený. Netrvalo dlouho a na cestě před nimi se objevil hrad. Jeho vstupní brána byla chráněna padacím mostem, vraty, kamennou chodbou a padací mříží. Král Ascalon se prohnal po padacím mostě, který se okamžitě za ním začal zvedat. Rytíř Iwein se hnal plnou rychlostí za ním a nebyl zřejmě svým rozumem schopen chápat, že se řítí do propasti a v nejlepším případě za ní do smrtelné pasti. Všechno, co si uvědomoval bylo, že musí svého protivníka dostihnout a zabít. Proto se s ním přeci utkal.

Most už byl skoro napůl zvednutý, když k němu v plné rychlosti dorazil. Nyní už nebylo jiné řešení, Iwein pobídnul svého koně ke skoku. Spíše zázrakem než čím jiným spolu přeletěli zející hlubinu pod nimi, překonali okraj mostu a dopadli na jeho zadní šikmou, zvedající se plochu. Kůň se vyrovnal s nárazem dopadu, zavrávoral ale hned se postavil na všechny čtyři a vřítil se s jezdcem do kamenné chodby. V tu chvíli na její druhé straně přeťali stráže lana padací mříže. Tato, opatřena kovanými špicemi na své spodní straně, se s rachotem zřítila právě v ten okamžik, kdy byl Iwein s koněm pod ni. Opět, spíše zázrakem, jej mříž minula o necelou dlaň. V tu chvíli vyletěl ze sedla, přeletěl přes hlavu koně a dopadnul na kamennou dlažbu. Instinktivně se však při tom stočil do kozelce, takže se po dopadu několikrát překulil aniž by se zranil. Chvíli viděl před očima jenom jiskřičky, brzo se ale vzpamatoval. Vedle něj ležela přední půlka jeho koně, ta zadní byla na druhé straně brány, na ní namáčknutá. Na konci chodby uviděl nádvoří, to plné zbrojnošů a rytířů. Tu si všiml malých vrat v chodbě, hned vedle něj. Ta nebyla zamčená, vykopnul je nohou a za nimi se objevila úzká temná chodbička. Do té vběhl a pádil ke světlu na její druhé straně. Sotva vyběhl na světlo denní postavil se mu do cesty jeden strážce. Toho srazil pěstí a utíkal dále malou uličkou vedoucí podél hradeb.
Stavitel tohoto hradu se asi vzhlédl v oné rytířské pověsti. Jelikož ale tato, jakož i hrad, vznikly zhruba v té samé době, musíme připustit i druhou možnost, že ta pověst z hradu pochází, nebo že se to tady skutečně odehrálo.

Iwein proběhl několik úzkých klikatých uliček, aniž by koho potkal, ale smysl to nedávalo. Hledali ho všude a museli za chvíli najít. Konečně uslyšel dupot a hřmot zbraní za rohy z obou stran ulice. Rychle se vmáčknul do jednoho dveřního výklenku v průčelí domku, kde se ovšem mohl schovat jen do té doby, než stráže dojdou k němu.

Teprve nyní si začal uvědomovat, že pronásledovat krále do jeho hradu byla pěkná pitomost. Vzít nazpět to ale nešlo, nadešel čas připravit se k poslednímu boji. Nechat se zajmout a popravit tehdejším způsobem se mu rozhodně nechtělo. Jako rytíř má právo padnout v boji, tuto smrt mu snad darují. Nesmí se nechat chytit živý!

Harašení pancířů se přibližovalo, Iwein sevřel jílec meče. Tu se náhle dveře za ním otevřely, čísi ruka ho uchopila a vtáhla dovnitř. Cítil, jak ho někdo odstrčil na stranu a ona tajemná ruka právě tak rychle ty dveře zase přibouchla. Za okamžik na to se už tudy ulicí prohnaly stráže.

Pokračování...

Dnes na závěr ještě jedna píseň, která se k tomu rytířskému románu nádherně nehodí. Kdo je tu donský Kozák, ať zpívá s námi. Ať zpívají s námi i kubánští Kozáci i kozaté Kubánky. Stěnka Razin
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenka-matka Zdenka-matka | 4. prosince 2010 v 8:35 | Reagovat

Tož pěkné, teda nepěkná past pro oba. Přežije vůbec některý?

Ještě že je tu ten zpěv, i když slova vlastně neposlouchám,spíš tóny....něco tam je....

2 caracola caracola | 4. prosince 2010 v 16:03 | Reagovat

Nevíte náhodou z které doby balada Stěnka Razin pochází ? Uměla ji moje matka, které by dnes bylo 106 let a  to s českým textem.

3 autor článku autor článku | 4. prosince 2010 v 16:35 | Reagovat

[2] caracola

Stěnka Razin byl poražen a popraven roku 1671. Stala se z něj, jak jinak, legenda, která se skutečností nemá moc co dělat.

Píseň je lidová a není mi známo, kdy vznikla. Asi to neví nikdo. Já ji v každém případě slyšel už v dětství. Textů a překladů je celá řada. Ten náš by snad mohl být nějaký původní. Je zpíván často i s velkým patosem operními zpěváky, ač z něj vyplývá pouze jedno: že to byl opilec a násilník. Ale ta melodie se líbí celému světu.

4 babka babka | 4. prosince 2010 v 21:47 | Reagovat

Píseň je vlastně tragický příběh dvou mladých lidí. Také mne ji učila moje matka.

Na ostůvku v řece Volze, v jedné skalní jeskyni, žil tam vůdce loupežníků Stěnko Razin nazvaný.

Stěnko Rázin měl milenku, která jej milovala,každého dne časně z rána polibkem ho budila.

Pak se mně už plete...Vstávej vzhůru Rinaldíno, Rinaldíno probuď se, tvůj lid už je dávno vzhůru, vysoko stojí slunce.

5 babka babka | 4. prosince 2010 v 21:50 | Reagovat

Tuším, že jsem to napsala špatně. "Píseň je vlastně tragický příběh dvou mladých lidí."

-----------------------------------------------------------------

On ji zastřelí a sám zbaběle prchne.

6 Láda Láda | E-mail | 4. prosince 2010 v 22:05 | Reagovat

Moje matka ji zase zpívala s jiným textem, Stěnko Razin, popichován kozáky, ji hodil do Volhy.

7 babka babka | 4. prosince 2010 v 22:23 | Reagovat

6] Láda,

Máte pravdu. Já si ten konec už nepamatuji...

8 Hanako Hanako | 7. prosince 2010 v 14:25 | Reagovat

Za ostrůvkem v řece Volze, v ranní páře nad vodou, objevil se znenadání Stěnka Raz n s lodí svou...odkaz na Google Stěnka Razin Hudba. Tuto verzi zpívávala moje maminka nar.l9O9. A kněžna skončila ve vlnách...

9 Maher Maher | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 10:05 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama