K.H.Borovský v Brixenu 8/? - Kdo má právo?

17. listopadu 2010 v 18:54

Čas v Tyrolsku plynul, malá Zdenka si hrála s místními dětmi a naučila se od nich jejich nářečí. Rodiče se bavili, když slyšeli její tyrolské žvatlání:
"Des ischt mir glei." ( Das ist mir gleich. To je mi jedno.)
"I kim geschwind." (Ich komme schnell. Příjdu hned.)

Brixen

Jak jsem se už zmínil, dnešní Tyrolák na úrovni umí německy jako italsky a domluví se tedy bez problému od Malty po Helgoland. Aspoň tam, kde ti místní ovládají svoji mateřštinu i ve spisovné formě a ne pouze dialekt svého kraje.
(Maltská řeč je směsice italštiny s arabštinou, každý Malťan ovšem umí také anglicky. Dialekty jsou v němčině tak silné, že Němec z jihu a ze severu se spolu vůbec nedomluví, leda hochdeutsch, tedy spisovnou němčinou. Že Tyrolákům moc nerozumím už jsem uvedl, ale nerozuměl bych ani dialektu lidí tady v kraji, kde už léta žiji. On se totiž ani v běžné řeči dávno nepoužívá, takže ho slyším pouze když se někde sejde nějaký patriotický spolek, který ho uměle udržuje.)
Mezi starými lidmi v Tyrolsku ještě najdeme lidi, kteří umí buď jednu nebo druhou řeč, ale jsou i vzdělanci, kteří umí všechny tři řeči toho kraje, tedy německy, italsky a ladinsky. Ta poslední je řeč potomků krále Laurina. Nepodobá se němčině ani italštině, ale má mnoho slovanských výrazů. Konečně tam existuje i hrstka lidí, kteří umí jenom ladinsky. Ti nepotřebují žádnou televizi, protože by nic nerozuměli a jejich akční rádius je omezen pouze na několik vesnic. Oni se stejně za celý život od vlastního domku ani moc nevzdálili.

Člověk, který mluví pouze jednou řečí, si to sám ani neuvědomuje, ale dokáže taky pouze jednou řečí myslet. Rodiče nemůžou dát dítěti nic lepšího do života, než rovnou dvě řeči, jakkoli mateřština může být více používána.

Jestliže Havlíček poukázal na to, že Slované nejsou jeden národ a panslavismus Čechům nic nepřinese, pak věděl o čem mluví. Dokázal se totiž domluvit více řečmi a poznal více zemí. Brixenský okresní hejtman Knoll, který se o Havlíčka staral jak mohl a byl mu zřejmě přátelsky nakloněn, ho v jednom úředním dopisu popisuje následovně:
Hawliczek je 31 let stár, katolické náboženství, spíše štíhlé postavy, nosí však hlavu trochu k prsům skloněnou, měří asi 5 stop...
Mluví všemi slovanskými nářečími, pak německy, italsky a francouzsky.
Brixen 22. března 1853

Různé slovanské řeči hejtman Knol zřejmě považoval za nářečí, Havlíček musel nezbytně umět i rusky. Odpovídalo by tehdejší představě, zřejmě spíše německé, že Slované jsou jeden národ.
Když jsem to téma začal - jedno české přísloví říká, že kolik řečí mluvíš, tolikrát jsi člověkem. Jak zmíněno, člověk je pak schopný i jinak myslet. Důkladné výzkumy ukazují, že se psaním je to podobně. Analfabet není skutečného lidského myšlení schopný, orientuje se pouze jakýmsi dvourozměrným způsobem, a pokud myslí, pak jen v přítomnosti. Dále - člověk myslí ve větách a kdo nedá dohromady logickou větu, nedá dohromady logickou myšlenku. Vzpomeňte na hrůzné inzeráty, které jsem v jednom dílu uvedl. Lidé jako Havlíček, Božena Němcová, Palacký a ostatní se musí v hrobě obracet. Nejde ale jen o české kulturní dědictví. Kdo by si takového partnera vzal, musí počítat s tím, že tak, jak ten píše, bude taky vychovávat děti, řídit auto, vařit, starat se o domácnost, atd... Tedy všechno jenom nedbale a chybně.

(Tuto sbírku inzerátů si může každý skoro denně rozšířit, např. dnes:
"...zažila sem hodně zklamání a bolesti už to nechci dál prožívat zvonu a zvonu...chci najít kluka co mě budu brát takovou jaká sem a nebude mi říkat že se mám změnit pokud ho mám ráda adt.neměl by být starší 25let"

Věk 17 let. Jakou má taková holka šanci najít pro své budoucí děti otce na úrovni? Vždyť je sama prakticky analfabet. Jak to, že takové inzeráty vidím na titulní stránce prakticky pokaždé, když se dostanu na SEZNAM? Je to snad v dnešních Čechách běžná znalost vlastní mateřštiny?)

30. září 1854 odjela Julie s dcerou nazpět do Čech. Havlíček je tam poslal, Zdeňce bylo 6 let a musela jít do školy. Z nějakého důvody byl Havlíček přesvědčen, že jeho pobyt v Brixenu jde ke konci a on se bude moci vrátit taky. Psal na úřady v Innsbrucku a ve Vídni a stále poukazoval na to, že byl zavlečen do vyhnanství bez jakéhokoli soudního rozsudku. Je tedy držen v zajetí, aniž by mu byl znám důvod. Existuje lidový výrok: "Však ty už víš za co." To je ovšem výsměch jakémukoli právu svobodného člověka. Jeho vyhnanství podepsal císař a to zřejmě v té době stačilo. Dnes je soud poslední instance. Zažil jsem vícekrát, že někdo dal k soudu vládní rozhodnutí, ten vynesl rozsudek, že vláda jednala neoprávněně a ta musela vzít rozhodnutí nazpět. Např. (v Německu) když bylo zkráceno právo odepisovat najeté kilometry do práce. Po soudním rozhodnutí nám vláda musela pár stovek vrátit nazpět. Nutno ovšem říci, že si našla jiné způsoby, jak se zahojit.
Mimochodem, ono zatýkání bez soudu, pouze na podpis mocné osoby, je i dnes v totalitních státech běžné. Za komunistů bylo možné taky. Zajímavý juristický příklad bylo zatčení ministra vnitra Rudolfa Baráka, v roce 1962. O tom se v jeho době mnoho mluvilo, nikdo ovšem netušil, co se skutečně událo. Nad vysvětlením v Rudém Právu už se tehdejší Čech mohl jenom pousmát.
Pozice KSČ byla v tu dobu neotřesitelná, ale boj o moc uvnitř strany byl běžný. Tehdejší president A.Novotný tenkrát dostal varování od svých věrných, že Barák připravuje puč a chce se dostat na jeho pozici. Novotný sebral ministra vnitra L.Štrougala a vlítli Barákovi do bytu s vysvětlením, že je zatčen. Ten se přirozeně otázal, jestli mají podepsaný zatykač od generálního prokurátora. Pochopitelně neměli, Novotný zaváhal, ale Štrougal dostal nápad.
"Ty přeci můžeš jako president zatknout každého i bez zatykače."
"To se ví, že můžu," pravil Novotný a nechal Baráka odvést. Tento, snad 2. nejmocnější člověk v ČSSR, pak dostal 15 let.

V byrokracii Rakouska-Uherska putovaly dopisy sem a tam. Např. Bach odepsal, že jemu byla kompetence dávno odebrána, nutno napsat na toho i onoho. Po dlouhých tahanicích bylo ve Vídni konečně rozhodnuto, že Havlíček se smí vrátit do vlasti, když se zřekne veškeré literární a novinářské činnosti! To byla ovšem vyložená facka do tváře českého národa. Tady se nejednalo o nějaké zákony a pořádek, to byl jednoznačný útlak. V té době mohl být Čech vlastencem a zároveň oddaným státním příslušníkem Rakouska-Uherska. To se vzájemně nevylučovalo, jako dnes může být Čech vlastenec a zároveň zastánce EU. Takováto rozhodnutí Vídně ovšem byla pro národ nepřijatelná a český vlastenec musel zvolna ve Vídni vidět nepřítele své země.

Havlíček to podepsal. Měl už patrně v roce 1851 v plánu stáhnout se z literární činnosti a věnovat soukromému hospodářství a v Brixenu už na nic jiného ani nemyslel. Nebyl to zdaleka tak bojovný člověk, jak z něj dějiny později udělali.
(Soukromně odhaduji, že Havlíček by to dlouho byl jako podnikatel nevydržel a začal stejně zase psát, aspoň do šuplíku. Člověk s takovým nadáním ho nemohl nechat ležet lady. Nevěřím, že bůh stvořil zemi za 6 dní a pak už jenom káral hříšníky. Skutečný tvořitel se nemůže zastavit.)

Patrně to byl tento podpis, který mu v té době vynesl pohrdání českých vlastenců. Těch, kteří ho v Brixenu velmi ochotně zapomněli a sami možná podepsali zcela jiná lejstra. Vzpomínám na politické prověrky roku 1971. V podniku se 3000 zaměstnanci nepodepsali tři. Nevím kdo byli ti dva, já byl ten třetí a Češi mě prohlásili za blbce. Na jakýkoli odboj měly právo jen dnes už mrtvé ikony. Současník je blbec. To musel ještě živý Havlíček po navratu do Čech pochopit.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 17. listopadu 2010 v 19:34 | Reagovat

No jo, někdo má dva  kabáty, někdo tři a někdo i více...

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. listopadu 2010 v 10:13 | Reagovat

Kdo má právo?

Je více druhů práv. Na. př. přirozená práva, přiznaná zákonem, dohodnutá, pěstní atd.

3 Honza QV Honza QV | 18. listopadu 2010 v 12:08 | Reagovat

Kdo má právo?

Na to je jednoducha odpoved - jak nazev jedne pisnicky od skupiny ABBA napovida:

"The Winner Takes It All"   (vitez bere vsechno)

- Penize urcuji moc a penize a moc urcuji pravo...A to i v takzvanych "demokratickych" zapadnich statech.

"...Slysim vystrely stale znit,

i tamti lide chteji zit!

Prijde vsak povel "Jdete vpred!", nabijet, strilet, zabijet!

Zahodte sny a jdete dal, kdo vlastne jim ten rozkaz dal - kdo ma pravo ?..."

(The Greenhorns "Kdo ma pravo")

4 Honza QV Honza QV | 18. listopadu 2010 v 12:24 | Reagovat

autor:

Kdyz uz mluvite o tom tyrolskem "zvatlani", pridal bych jeste zname (nazev jedne narodni pisnicky):

"Tirol isch lei oans" (Existuje jen jedno Tyrolsko)

Pro starsi generace existuje stale jeste JEN JEDNO Tyrolsko (jako kdysi) - a ne "Severni", "Vychodni" a "Jizni" Tyrolsko.

http://www.youtube.com/watch?v=vQ8YenzAGf8

5 misak misak | 19. listopadu 2010 v 4:00 | Reagovat

píšete nějak málo občas se objeví na blogu i někdo jiný,měl by jste zrychlit ...

6 Láda Láda | E-mail | 19. listopadu 2010 v 17:24 | Reagovat

To, že císař není neomezený vládce, že i on musí respektovat rozhodnutí soudu...atd., to se vžívalo jen pomalu. I dnes se mnozí lidé diví, že lze žalovat vládu či stát a že to lze vyhrát, to nechápou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama