Iwein, rytíř se lvem 1/? - Tajuplný hrad v Tyrolsku

26. listopadu 2010 v 20:02
Kdo z vás by snad zavítal do tohoto kraje, neměl by si nechat ujít jeden zajímavý hrad nedaleko Brixenu, jehož jméno je Rodenegg.

Tento hrad byl vícekrát obléhán za selských bouří, jenže sedláci ho dobýt nedokázali. Byli to amatéři. Jinak jsou osudy hradů, coby nedobytných pevností, spíše smutné. Pro laika se to zdá být hrozně těžké, ale ono dobýt takový hrad bylo v pozdějších dobách kolikrát věcí několika dnů. Jinak se obránci nechali vyhladovět až to vzdali sami.

Co teprve hrady mrňousové? Než vám začnu vyprávět rytířskou pověst, podívejme se na pár z nich.
Tento hrádek na ostrově Lanzarote jsem před mnoha lety oblézal a uvažoval, jestli by se nedal ukrást a vzít sebou domů. Do letadla by se ale nevešel, což je tak jediné, co se dá o jeho velikosti říci. (Neumím moc skenovat staré diáky, tahle fotka je z internetu. Škoda, že nemám fotku z druhé strany, s onou střílnou pro jednoho muže.)
Pokud by zde útočilo 30 pirátů škuneru ze 16. století, snad by pevnost odolala. Nějaká trochu slušná armáda z jakékoli doby, ozbrojená těžší zbraní než je zauzlený ručník, by ho musela dobýt za slabou hodinku. Skutečně byla tato pevnost vícekrát dobyta. Právě tak snadno ji ale dobyli Španělé zase nazpět, když k ostrovu vyslali pár válečných lodí.

Už ve středověku nebyly takovéto malé hrádky žádný problém. Například Karel IV. se jednou rozhodl ukončit řádění loupeživého rytíře jménem Pancíř. Sebral pár žoldáků, přitáhl k jeho hradu a dal vrhat na bránu smolné věnce. On toho rytíře kdysi za zásluhy vyznamenal zlatým řetězem. Když mu ho přivedli v poutech, řekl na vysvětlenou:
"Nemám dosti řetězů zlatých, tentokrát musíš vzít toliko obyčejný." A položil před něj oprátku.
Když Žižka táhl českou zemí a drancoval ji, dobyl prakticky každý hrad a klášter. Ty hrady byly skutečně spíše proti vlastním nevolníkům a sousedním šlechticům. Už menší vycvičené a vyzbrojené armádě dlouho odolat nemohly.

Možná by někdo namítl: "A co třeba pan Roháč z Dubé, který po bitvě u Lipan odolával na svém hrádku přes půl roku?"
Ano, ve filmech a románech. Obléhal ho totiž Hynek Ptáček z Pirkštejna, slavný prohrávač bitev doby husitské, kterýžto byl jeho synovec a vůbec neměl v úmyslu hrad dobýt. Z rozkazu Zikmunda obléhal, ovšem tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Nakonec si Zikmund pomyslel, že tohle je v té české zemi typické, na nikoho se nelze spolehnout, všechno si člověk musí dělat sám. Přitáhl k Sionu s vlastním vojskem a dobyl ho prakticky obratem. Jistě výborně střílel puškař Zelený, ale dobýt ten hrad při vojenské technologii tehdejší doby nepředstavovalo žádný problém.

Nyní se však vraťme do hradu Rodenegg.


Zde byl udělán v roce 1972 překvapující objev. Když z nádvoří vystoupíte po těch třech schodech do dveří a podíváte se dovnitř uvidíte malou místnost.

Ta byla od pradávna vyložena dřevem a sloužila ke všem možným účelům. V poslední době si tam majitelé hradu zašli posedět na skleničku vína. Jelikož dřevo už začalo silně trouchnivět, bylo nutno ho odstranit. To se stalo a všichni užasli. Pod ním se objevily nádherné fresky z půlky 12. století. Bohužel zničené na místech, kde dřevo bylo opřené o zeď. Ale i tak jsou ty zbylé fresky veliký poklad.

Podívejme se na tu první. Vpravo stojí divoký lesní muž nadlidského vzrůstu a drží v ruce mocný kyj. Pravou rukou kamsi ukazuje. Uprostřed člověk otočený doleva, za ním je vidět hlava jeho koně. Ten člověk nabírá vodu ze studně do své helmy a vylévá ji na mramorový stolec vedle ni. Jen málo lidí dnes ještě ví, o čem je toto vyprávění. V Čechách pak nejspíš jenom pár jedinců. Pro ty, které by to snad zajímalo, začnu dnes tuto pověst vyprávět:

Iwein, rytíř se lvem (čti Ívajn)
Večer se nachýlil na hradě Kamelotu, těžká mračna kolem zapadajícího slunce vyvolávala chmurnou náladu. Rytíř Kalogrenant se prsty opatrně dotknul své ještě nezhojené rány na hlavě. Poněkud mu zlepšilo náladu, že už není tak citlivá a zdá se být na dobré cestě k uzdravení. Ještě jednou pohlédl z okna a zasedl k dubovému stolu. Sáhl po zdobeném kalichu a vrhnul pohled na stolníka stojícího opodál. Ten se hned chopil objemného džbánu vína, aby rytíře obsloužil. Tu jeho ruku se džbánem pevně sevřela čísi ruka druhá. Ruka silná, která by snad kámen mohla drtit. Stolník pochopil, uklonil se a předal džbán mladíkovi, který si sám přál raněného rytíře Kalogrenanta obsloužit. Onen mladý muž nebyl žádný sluha. Zle by se potázal, kdo by ho snad za sluhu kohokoli, včetně za sluhu krále Artuše, byl prohlásil. Byl sice v jeho službách, ale coby rytíř. Nejmladší z jeho rytířů stolu kulatého, který teprve před krátkou dobou v soubojích své kvality prokázal. Od samotného krále Artuše byl za rytíře jeho družiny pasován. Rytíř Artušova stolu kulatého! Největší čest, jaké mohl tehdy v té zemi mladý muž dosáhnout. Jeho jméno bylo Iwein, a byl to muž ne jen silný a v boji téměř neporazitelný, velké postavy a odvážný, ale právě tak i slov rozvážný a dbalý rytířských mravů i ctností. Jen se svým životem si příliš nelámal hlavu. Byl ochotný pustit se kdykoli do každého dobrodružství, aniž by si předem spočítal, jak velké je nebezpečí. Jako by těch životů měl aspoň sedm a mohl tedy o několik přijít. Jestliže byl rytíř Iwein ve svém věku stále ještě na živu, pak jistě pro to, že byl velmi silný a mimořádně dobrý bojovník, ale taky pro to, že měl občas více štěstí, než rozumu. Nebo snad těch životů skutečně sedm měl.

Kalogrenant byl už starší člověk, navíc vážně zraněný, proto si Iwein považoval za čest posloužit mu. Nalil ze džbánu víno do jeho kalicha a ještě se při tom lehce zdvořile uklonil. Poté nalil vína i sobě, pohlédl na lavici vedle Kalogrenanta a pak tázavě na něj. Ten přikývl, ač bylo znát, že dost nerad.
"Ehm, příteli Kalogrenante," započal rozpačitě Iwein. "Jsem šťastný, že tvá rána se tak rychle hojí. Nebude trvat dlouho a ty opět sedneš na koně v plném pancíři."
Kalogrenant neodpovídal, však rytíř Iwein neustával. Nějakou dobu mluvil kolem horké kaše a pak se odvážil přejít k věci.
"Všichni se ptáme, jak se ti to přihodilo? Víme, že jsi z nás nejsilnější, to nemohl udělat obyčejný člověk..."
Kalogrenant nebyl daleko toho vstát, odseknout Iweinovi, ať přestane obtěžovat a odejít z místnosti. Však právě v tom okamžiku se z přítmí kouta místnosti ozval ženský hlas.
"Milý Kalogrenante, Iwein je přeci tvůj přítel. Však nejen on, my všichni bychom rádi zvěděli, jak se vše událo?" Aniž by si byli všimli, vešla do komnaty choť krále Artuše, královna Ginevra. Oba chtěli povstat, aby jí prokázali úctu a poklonili se. Ta je však rázným pohybem ruky zarazila.
"Poseďte, stateční rytíři, a nenechte se rušit. Leč, když jste tohle téma už začali, dovolte mi poslechnout si to vyprávění také. Nejlépe se všemi ostatními. Prokažte nám tu čest a pojďte ke stolu kulatému!
Sloužící nečekali na jejich rozhodnutí, uchopili se kalichů a nesli je ze dveří. Přání královny bylo jim rozkazem. Ta sama hned vstala a následovala je. Bylo by neodpustitelně nezdvořilé zůstat nyní sedět. Oba rytíři, chtě nechtě, spěchali za ní. Vešli do hodovního sálu, kde u stolu kulatého seděl už král Artuš i všichni ostatní rytíři. Iwein hned zasedl na své místo vedle svého přítele, rytíře Gawaina.

rytíři stolu kulatého, malba z Francie, 14. století

Kalogrenant pochopil, že to vše bylo tak předem připraveno. Nyní ale už nemohl nazpět, nemohl nechat sedět krále, královnu i všechny ostatní. Rozpačitě a neochotně usedl na své místo u stolu kulatého. Stolník před něj postavil jeho kalich a dolil vína. Zraky všech okolo se na něj upřeli. Teď už nemohl odmítnout. Váhavě započal:

"Nechtěl jsem o tom nikdy mluvit. Snad bylo by lepší zapomenout. Však trváte na tom, co mi zbývá? Tedy poslyšte, jak tomu bylo! Vy, všichni tady, jste už slyšeli o tajemném lesu, jenž nese jméno Breziljan."
V sále vzrušením zašumělo. Ozvali se výkřiky, že ten, či onen si cosi podobného myslel. Král Artuš mávnutím ruky všechny rychle utišil.
"Nuže," pokračoval rytíř Kalogrenant, "do tohoto lesa jsem se vydal."

Pokračování...

Pár lidí se zajímalo o naše hraní a zpěv. Ono je to strašně těžké. Je nám 62 let, aby ty naše hlasy nějak zněly, musí být absolutně synchronní. Ještě to není tak přesné, ale už jsme se zdokonalili. Dostal jsem vzkazy, že někdo nemůže otevřít formát mp4. Dnes tedy nezmenšeno ve formátu wav. Jenom první sloka, ale i ta má 8 MB:
kytara a keyboard - amazing grace
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 26. listopadu 2010 v 23:10 | Reagovat

O králi Artušovi jsem poslouchávala v rádiu pořad na pokračování, ale už si z toho moc nepamatuji.

Mezi freskami se text 2x opakuje.

2 caracola caracola | 27. listopadu 2010 v 14:10 | Reagovat

Legenda o Roháčově  odporu na Sionu je pouze legenda. Stačí se tam podívat,abychom zjistili, že tuto tvrz by snadno dobyli i ti sedláci. Neměla totiž skoro žádné opevnění a stojí v podstatě v rovině.

3 Láda Láda | E-mail | 27. listopadu 2010 v 17:15 | Reagovat

to 2

Dějepis tvoří ideologové. Z někoho udělají hrdinu, z jiného padoucha. U některých se to i občas mění.

4 Naviivan Naviivan | E-mail | 28. listopadu 2010 v 12:18 | Reagovat

Zizka velel sedlákúm a delnému lidu.Ten se vzbouril práve proto,ze byla zeme plundrována.Na stranu Husitú se tehdy pstavili i Cestí páni,kterí byli pozdeji na Staromestském námestí popraveni.Komu dnes prospívá znevazování Ceských dejin?

5 Zdenka-matka Zdenka-matka | 30. listopadu 2010 v 17:24 | Reagovat

....znevažování českých dějin...

Nežijeme v prázdném prostoru a většina států byla vytvořena na základě národů. A ty se mnohdy bránily všelijak. Snažily se i do svých pověstí či legend vložit to, co bylo dle jejich domnění národu prospěšné.

Po mnoha staletích lze jen velmi těžce dokazovat, co a jak se ve skutečnosti dělo.

Vždy´t i při nedávném otevření hrobky Tychona de Brahe byli vědci překvapeni, že v hrobce nalezli pozůstatky více lidí.

A tak se prolínají legendy, pověsti, pohádky s domněnkami, skutečností,... skrytou za věky.....

6 Zdenka-matka Zdenka-matka | 30. listopadu 2010 v 17:24 | Reagovat

P.S.

Tentokrát nešla hudba otevřít mě :-(

7 autor+článku autor+článku | 30. listopadu 2010 v 18:06 | Reagovat

[6] Zdenka-matka

Zkuste obyčejný media player. Stáhnout lze zadarmo.

Dějiny znevažovat bude asi těžko možné. O to snadnější je falšovat a překrucovat, jak se to někomu hodí do krámu. Snažím se právě tohle nedělat, ač se to leckomu nelíbí.

8 Zdenka-matka Zdenka-matka | 30. listopadu 2010 v 20:09 | Reagovat

[7] autor+článku, 30.11.2010 18:06

Zkusím to stáhnout .-)

Vzpomeňme ovšem na Rukopisy, co se kolem nich dělo.

Je lépe být pyšný na skutečné, než na překroucené dějiny.

A to, nač pyšní být nemůžeme, se stejně nějakým způsobem projeví. I s tím je třeba se umět vyrovnat a jít dál :-)

9 jan+rich jan+rich | E-mail | 3. prosince 2010 v 0:26 | Reagovat

Prosím citovat zdroje,nebo konstatovat,že jde o pokus o historioikum ve volném podání či o vlastní legendu ság na Britských ostrovech.Už pro tu podbízivost o to prosím.Rich.

10 jan+rich jan+rich | E-mail | 15. prosince 2010 v 0:22 | Reagovat

Tak co,Moldavite,stojí Ti český blbec v odst.9 za odpověď?Či mimo akademickou půdu za to nestojím?

Pozn.:Tykám jen těm,kteří se mnou bezdůvodně nechtějí  

            komunikovat.

11 Gustaf Gustaf | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 7:05 | Reagovat

Vstřebal jsem to, neboť žádný učený z nebe nespadl....žeee:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama