Výstup do říše krále Laurina 2/? - Co vyprávěl vikingský jarl

12. října 2010 v 17:59

Zas moře se vzdulo
hromy duní a burácí,
kde tolik korábů plulo,
temné vlny se obrací.

Liják moře bičuje,
z nebe se blyští
a na vlnách té sluje
kdosi dovádí a piští.

Kde divé vlny se valí
hrozný vichr kvílí,
tam jak děti si hrají
malé mořské víly.

Náhle světlo je míjí,
lampa kdesi bliká,
víry do čehosi bijí,
vlna čímsi smýká.

Plachtu lano ovíjí,
vlny o kýl se tříští,
to bouří se probíjí
pyšný koráb příští.

Ploutve se mihly,
kde víry se točí
a jakoby zasvitly
tam dvě zelené oči.

Hrom vítr přehluší,
jarl kormidlo svírá,
přitom ani netuší,
kdo z moře naň zírá
...
...
Z romance vikingského knížete s mořskou vílou se zrodila Sittlieb.

...Za temných zimních večerů sedávala často rodina se všemi členy, služebnictvem i námořníky v hodovní síni. Pili z rohů medovinu, hráli na strunné nástroje, zpívali a vyprávěli si příběhy. Sittlieb nadevše milovala tyto večery, zvláště když se právě vrátil koráb z daleké plavby a námořníci přinesli nová vyprávění z cizích krajů. Podivné příběhy, snad pravda snad pohádka. Kdo někdy měl své sny a touhy, ten by byl poslouchal až do rána. Sittlieb si stále více přála vydat se sama do světa a být to jednou ona, kdo bude vyprávět své zážitky těm ostatním. Tak o tom snila jako malé dítě a její sny se ještě více prohloubily v dospělém věku. (Pokračování ságy krále Laurina. Sittlieb byla dcera vikingského jarla a mořské víly, má tedy ve vyprávění jakousi dualitu. Někdy je člověk, jindy pohádková bytost.)

Jednoho chladného severského večera seděli všichni pospolu, nebe rudě hořelo, a jarl začal vyprávět o malém podivném království ve vysokých horách. Slyšel prý o něm při své poslední cestě v zemi jménem Saxland. (německy mluvící země) Všichni hned ztichli a jarl pokračoval.

"Tam, kde na jihu končí studené moře, leží krajina plná lesů a polí, tam rostou plody, které my tady na severu neznáme a podivná zvířata žijí. Tam leží osady tak velké, že je člověk za půl dne sotva přejde. V té zemi tekou řeky široké jako mořský záliv. Kdož ví, kde mají svůj počátek a jak dlouhou mají za sebou cestu, když do moře přitékají. Tam žijí lidé, kteří dokážou kovat krásné a pevné meče i s nimi dobře zacházet. Dovedně znají tesat kámen i dřevo obrábět, šít krásná roucha a připravovat lahodné nápoje i pokrmy. Jen v mořeplavbě se nám Vikingům nemůžou rovnat. Pravda, i oni mistrně sekerou i pilou vládnou a známo jim je umění stavět velké koráby, které každé bouři vzdorují. S nimi ale přec jen v blízkosti pobřeží se drží a daleko na sever ani na západ na otevřené moře se neodvažují. Ne, tak jako my mořem plout, to by nikdy nedokázali. Už vůbec pak ne mořem studeným."

Jeho řeč vzbudila veselí a pýchu drsných seveřanů. Hned ale všichni zase zmlkli a jarl pokračoval ve svém vyprávění.

"Kdo přejde tu velkou zemi Saxland směrem na jih, ten se dostane k horám, které sahají až do nebe6. Ačkoli v teplé jižní zemi, přesto na vrcholcích těch hor prý leží i v létě sníh. Cesta přes tuto ledovou krajinu je obtížná a nebezpečná. Mnohý z těch, kdož se tam vydal, se už nikdy nevrátil. Však ten, kdo by ty hory dokázal přejít až na jižní stranu, tam kde už snad téměř končí, ten by možná nalezl podivný horský masiv, jménem Rosengarten. Na jeho vrcholu leží malé království trpaslíčků. V něm vládne mocný a bohatý král Laurin. Ti trpaslíci kutají zlato a pěstují překrásné růže. Laurin, sám také trpaslík, je prý nepřemožitelný. Vlastní kápi neviditelnosti a pás, který mu dává sílu dvanácti mužů. Mnohý z okolních panovníků by jistě rád ukořistil něco z jeho zlata, ale zatím se to nikomu ještě nezdařilo. Jen trpaslíci sami vědí, jak se po tajných stezkách dostat z údolí k vrcholu. Ten je navíc ještě omotán pozlaceným hedvábným vláknem, kterého si nikdo nepovšimne. Když o něj lidská noha zavadí, ihned zburcovány jsou stráže s meči. Království Rosengartenu je naprosto nedobytné."

Jarl dovyprávěl, byl odměněn nadšeným potleskem a vzletným přípitkem. Dobrý vypravěč měl u tohoto lidu úctu jako dobrý bojovník nebo mořeplavec. Tím vším byl ovšem jarl bezpochyby taky. Sittlieb mohla být na svého otce právem hrdá.

Když hluk ustal a všichni se rozhlédli po novém vypravěči, tu ku všeobecnému překvapení povstala Sittlieb. Nebylo zvykem, že by vyprávěly ženy, ale nebylo jim to ani zakázáno. Co chce a může vyprávět jarlova dcera, která sama ještě daleko od hradu nebyla?

"Bude mi brzy devatenáct let, jsem dospělá a ráda bych se vydala do světa na zkušenou, jako to dělají ostatní mladí šlechtici. Půjdu tam, kde leží Saxland. Projdu tou velkou zemí až k těm k horám, jež sahají do nebe. Přejdu ty hory, najdu království Rosengartenu i cestu k jeho vrcholu. Vstoupím jako rytířka do služeb krále Laurina, budu jeho bojovníkem i pěstitelkou růží."
Ilustrace Jana Holečková

***
Sittlieb se začala připravovat na cestu a já taky, ač zcela jinak než ona. Společný ovšem zůstal náš cíl, ona bílá skvrna jménem Gartl, vstup do říše krále Laurina.

On ten výstup není tak těžký, jak by se při pohledu na tu stěnu zdálo.

Tam na ten levý horní roh té kostičky čokolády se dostanete po malé horské stezce. Pak je to ještě slušný kus taková jednička, kde člověk musí použít ruce, ale nic těžkého. Na konci je to horolezecky trojka, navíc ještě jištěná ocelovými lany. To se nazývá italsky ferata (konečně jsme tady v Itálii) německy Kletterpfad. (Česky nevím.) Trochu se ovšem člověk vyznat musí, i tahle cesta si občas bere své oběti. Pár lidí už tu o život přišlo, nejmladší křížek se jménem, který jsem při výstupu měl potkat, nesl datum 4.7.2010.
Moje cesta tedy vedla zkrz ty mraky, ale napřed jsem musel být zase zdravý.

Doktorka mě s tím hrudníkem poslala k ortopédovi. Vlezl jsem k vyloženě špatnému, navíc známému tím, že statky nehromadí v nebi, ale zásadně na zemi, kde moly a plíseň je ničí. To se mu zdá být buřt, kdož ví, co by se s nimi třeba stalo v tom nebi? Jednou budu profesionální pacient, budu mít všechny nemoci a znát všechny doktory, pak už takovou chybu neudělám. Nyní jsem ještě coby nemocný teprve začátečník.

Ani mě neposlouchal, jsem prý simulant, ať vypadnu a přijdu až budu mít peníze. Na kasu se mnou nemíní zabíjet čas. Řečeno pochopitelně malou oklikou. Musím ale dostat masáž páteře takovou sbíječkou, co ještě vysílá ultrazvuk. To se platí soukromě, za jedno šmidli-šmidli 50 Euro. Tři jsou minimum, tak jsem to zkusil. Jedno behandlung trvalo ani ne 10 minut. Po tom třetím mi uštědřil hroudu do zad a prohlásil, že ta páteř je nyní ve značně lepším stavu. Namítnul jsem, že to je potěšující, ale já přišel s bolestmi hrudníku, na kterých se zatím nic nezměnilo.

Pomyslil jsem si, že to stáří s takovým zdravím a takovými doktory bude pěkná votrava. Pak jsem si do toho v dubnu zlomil nohu. To už se mnou žila v mém bytě Slávka. Jak ona sama tvrdí, poslala ji ke mně Nebeská Síla. Tento pojem převzala z mojí pohádky o černouškovi, který zachránil slunce.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Láda Láda | E-mail | 12. října 2010 v 21:59 | Reagovat

Je tady příběh Sittlieb i příběh váš a u objího si přejeme šťastný konec.

2 Olga Dašková Olga Dašková | E-mail | 13. října 2010 v 12:09 | Reagovat

Chtěla bych se stát také přispěvatelem vašeho blogu. Nemám ale webové stránky.Olga

3 autor článku autor článku | 13. října 2010 v 12:36 | Reagovat

[2] Olga Dašková

Tyto stránky se koncem roku ruší. Mnoho autorů tady uvedlo, kam oni se stěhují. Když ty články projdete, naleznete řadu adres.

4 Olga Dašková Olga Dašková | E-mail | 13. října 2010 v 13:34 | Reagovat

Můj příspěvek se týká důchodové reformy a přípravy na ni.Souhlasím s tím, že nejlepší zajištění stáří je odvod pojistného pracující generací a okamžitý převod na důchody. Prodlužování věku k odchodu do důchodu se nikomu nelíbí. Nejsnažší cesta je zvýšit odvody o 1,66%.Protože 61/60= 1,0166 . Postupným zvyšováním odvodů lze zajistit vyrovnání poměru důchodců k počtu pracujících . Spoření na stáří totiž nezajišťuje udržení životní úrovně, ani to není příliš reálné, protože platy jsou velmi různé a každý není poslancem. Ing Miroslav Dašek, Praha

5 autor článku autor článku | 13. října 2010 v 14:35 | Reagovat

[4] Olga Dašková

Na tomhle místě to bude každému buřt!

6 Ladislav Jílek Ladislav Jílek | E-mail | 13. října 2010 v 20:08 | Reagovat

to 4

Paní Olgo či pane Miroslave (nevím, co platí), blog na toto téma jsem zveřejnil počátkem února letošního roku. Byla k němu dosti velká diskkuze. Převažoval názor, že penzijní fondy budou lepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama