Píseň Nibelungů 8/8 - Smrt Nibelungů

7. října 2010 v 18:55
Chování Burgundů už nelze nazvat statečností, spíše propadli šílenství. Když Dietrich žádal mrtvolu Rüdegera, aby ho mohli pohřbít, Burgundové odmítli.
"Pojdtě a vezměte si ji," vyzval je Volker. (*1)

Konečně král Etzel rozhodl, že i Dietrich, jako jeho vazal, musí nastoupit do boje a ten už se nezdráhal. Zaútočil s Góty na palác a mrtvého Rüdegera si skutečně vyzvedl. Hned v první vlně padl Giselher a Volker. I Gótové měli kruté ztráty, ale po několika dnech už zbýval ze všech Burgundů pouze Hagen a Gunther. Všech ostatních 600 mužů, nejlepších burgundských šlechticů, už padlo.
Dietrich si nechal obléci pancíř a sám vstoupil do paláce. Marně však vyzýval Hagena aby se vzdal. On sám byl rovněž mohutné postavy a v boji zkušený, jako jeden z mála si mohl dovolit s Hagenem bojovat. Za normálních okolností by výsledek byl ovšem velmi nejistý. V tu dobu už byl však Hagen po tolika dnech i nocích zcela vyčerpaný. Odmítl se však vzdát, Dietrich ho musel v souboji zranit, než ho potom mohl spoutat. Nato se vydal do haly znovu a přivedl v poutech i Gunthra. Oba pak předal jako zajatce Kriemhildě a jejím bojovníkům. Ovšem s tvrdou podmínkou, že jim nesáhne na život.

Na konci příběhu, jako by se všichni už pomátli na rozumu. Snad šílení nesmyslným zabíjením po tisících. Jde jim o zlato Nibelungů, životy vlastní či cizí je nezajímají.

Kriemhilda požadovala od Hagena, aby ji prozradil, kde se nachází zlato Rýna, tedy poklad Nibelungů, který kdys přivezl Siegfried? Hagen odmítnul, nemůže to prozradit, dokud Gunther žije, tomu je povinen mlčením. Tento byl sice její bratr, ale nenáviděla ho jako vraha Siegfrieda. Proč to Hagen řekl, a co si od této odpovědi sliboval, není vůbec jasné. Musel vědět, co se stane. Moje vysvětlení: Před svou smrtí považoval Hagen za nejdůležitější zachránit poklad Nibelungů. Kriemhilda, na jejíž rukách už byla krev tisíců, ho nikdy nesměla dostat. Pro Hagena důležitější, než život Gunthera. Pro toho už stejně nemohl nic udělat. Zlato tenkrát (zatímco dneska?) mělo větší cenu než lidský život. Gunther byl spoután jako zajatec. Za krále by byl Hagen ještě bojoval, jenže co znamená král, když jeho národ už neexistuje? Zlato má svoji hodnotu po všechny časy! Proto Hagen tuto větu vyslovil. Kriemhilda, ani kdo jiný, nikdy nesmí dostat poklad do ruky. Navždy musí zůstat na dně Rýna.
Jako vždycky a všude udělala Kriemhilda i tentokrát přesně to chybné. Pro zlato Nibelungů nechala Gunthrovi, svému bratrovi, setnout hlavu.
Na to se přišla s naivitou řvoucí do nebe Hagena znova zeptat a jako důkaz mu ukázala hlavu Gunthera. Nyní už jeho král nežije, Hagen má tedy právo ji místo prozradit. Ten tím ale právě dosáhl svého a pitomé Kriemhildě se vysmál:
"Gunther věděl, kde leží zlato Rýna, snad by ti to byl i řekl, ale teď už mluvit nemůže. Zabila jsi vlastního bratra a sama se o zlato připravila. Nyní to ví už jen Bůh a já, a ze mě to nikdy nedostaneš."

Hagen von Tronje, ten, který měl být zabitý jako jediný, je ironií osudu nakonec jediný, kdo strašné vraždění přežil. Jemu samotnému na životě dávno nezáleží. Celou dobu bojoval coby perfektní zabíjecí mašina za Nibelungy, kterým je bezmezně oddán. Ti jsou nyní pobiti do posledního muže. Hagen von Tronje, ten, který zabil Siegfrieda a který vše bere jako svoji pracovní povinnost, se klidně postaví před Kriemhildu a s hlubokým pohrdáním řekne poslední větu:
"Tady máš tu svojí pomstu! Tři tvoji královští bratři a celé Burgundů plémě, pro jednoho bastarda z Tronje."
Kriemhilda se rozmáchne Siegfriedovým mečem. Neporazitelný Hagen, ten, který pobil armádu Hunů, se ani nepohne a nechá si od ni setnou hlavu.

Jenže Hagen nebyl její zajatec, byl ji předán s podmínkou, že jeho život zachová. Na to už se Hildebrant neudrží, vytasí meč a pitomou Kriemhildu zapíchne.
Nad horou mrtvol tam stojí král Etzel, Dietrich a Hildebrant.

Nemůžu vám jistě říci,
co se tenkrát událo,
jen, že po té slavné bitvě
mnoho vdov tam plakalo.

K tomu i jejich knechti,
pro všechny své mrtvé přátele,
zde je konec naší pověsti,
smrt Nibelungů, ticho v kostele.

Doslov autora blogu:
Hagen, centrální postava mojí verze, byl jistě člověk zlý. Na tehdejší dobu ale ne nikterak mimořádně. Nebylo však určitě jeho vinou, že Burgundové byli nakonec pobiti do posledního muže. Proč museli proti sobě nastoupit Rüdeger a Gernot, dva dobří přátelé a vzájemně se zabít? Proč se vyvražďovali hostitelé s hosty, kteří se původně chtěli jen obejmout a vzájemně si připít? To už nebyla vina Hagena, ale vina Kriemhildy. Nebyla to vina lidského zla, nýbrž lidské blbosti.

1. Autor byl bezpochyby ovlivněn legendární obranou Thermopyl. Dokonce i oním "pojď a vezmi si je". Psal jsem o tom trochu více tady na jaře:
http://gregor-moldavit.blogy.novinky.cz/1005/bitva-u-thermopyl-5-leonidas-3

Když se německá Wehrmacht dostala do obklíčení u Stalingradu, zneužil Hitler a Göring tohle vyprávění, právě tak jako hrdinskou obranu Thermopyl, pro svou propagagandu. Dal svým vojákům Burgundy za příklad. Tak, jako tito v obklíčení, mají i oni hrdinsky bojovat do posledního dechu. Že německý voják se nikdy nevzdává, raději padne, pro něj byl základní kámen jeho ideologie. Po velkých ztrátách se Němci nakonec stejně vzdali. Jen malý zlomek jich ovšem ruské zajetí přežil a vrátil se po válce domů.


S Dietrichem a Hildebrantem, dále králem Laurinem a vikingskou dívkou Sittlieb, se můžete znovu setkat v knize "Sága krále Laurina".

ISBN 80-239-4762-1
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 8. října 2010 v 10:26 | Reagovat

Je pozoruhodné a současně i varovné (ale asi zbytečně) co všechno lze propagandisticky zneužít. Lze to pozorovat u většiny národů.

2 autor článku autor článku | 8. října 2010 v 12:12 | Reagovat

[1] caracola

Nibelungy mohl dávat za vzor skutečně jenom Hitler. Já jsem jednoznačně napsal, že to nebyla statečnost ale šílenství.

Jak je to se vzorovými hrdiny, někdy vymyšlenými, o tom už uvedli satiru V+W, Kat a blázen. Tam se jim mrtví hrdinové náhle objevili živí a navíc ochotni mluvit. Poslední, co se těm mocným hodilo do krámu.

Co by asi dělala katolická církev, kdyby přišel Ježíš Kristus a přesně popsal svůj skutečný život. Co by dělali komunisti, kdyby se národ dozvěděl, jak to vlastně bylo s tím J.Fučíkem? Takových příkladů je do nekonečna.

Jednu takovou rekonstrukci mám rozpracovanou a chtěl bych tady uvést v příštích týdnech. Pokud to na těchto stránkách vůbec bude možné.

3 Láda Láda | E-mail | 8. října 2010 v 21:15 | Reagovat

V diskuzi k minulému dílu jsem se pozastavil nad kontrastem mezi českou mythologií (praotec Čech, kněžna Libuše, dívčí válka, Horymír...) a německou mythologií. Dnes bych uvedl jednu informaci, kterou mi říkal pan Valdštýn, který celý život pracoval jako historik ve vojenském historickém muzeu. Mj. tam rekonstruovali všechny historické bitvy a měli na podobná témata i mezinárodní setkání. Pozastavovali se nad chrabrostí germánských bojovníků. kteří postupně prošli Evropou a dobyli Řím. Germánské ságy i zprávy římských letopisců mluví o jejich velké bojovnosti. Když germánskému bojovníkovi usekli pravou ruku, vzal meč do levé a bojoval do poslední kapky krve. Vyslovovali domněnky, že byli zdrogováni. V každém případě byli vychováváni takovýmito pověstmi.

4 autor článku autor článku | 8. října 2010 v 21:25 | Reagovat

[3] Láda

...V každém případě byli vychováváni takovýmito pověstmi...

Těžko. Řím padul v 5. století, všechny tyto pověsti jsou data mnohem pozdějšího, Píseň Nibelungů kolem roku 1200.

I česká mytologie by potřebovala trochu poopravit. Dostala se do ní totiž celá řada prvků z rukopisu Zelenohorského, tedy padělku 19. století.

5 Láda Láda | E-mail | 8. října 2010 v 22:48 | Reagovat

to 4 autor

I Kosovi lze dokázat, že některé jim zaznamenané pověsti jsou nápadně podobné zahraničním vzorům. V souhrnu to však svědčí o duchu, jaký v daném národě a v dané době panoval.

6 Láda Láda | E-mail | 8. října 2010 v 22:49 | Reagovat

Oprava

I Kosmovi (autorovi kroniky) ...

7 caracola caracola | 8. října 2010 v 23:00 | Reagovat

Považuji za docela zajímavé, že lidskou vlastností je lpění na legendách a to i v případě,že existuje dostatek historického materiálu,který legendu vyvrací nebo opravuje. Namátkou uvádím svatováclavskou legendu, legendu o Janu Nepomuckém,, nebo legendu o bitvě na Bílé hoře.Asi je to proto,že legenda je vždy barvitější než prostá skutečnost.

8 autor článku autor článku | 9. října 2010 v 9:43 | Reagovat

[7] caracola

Jednu takovou českou legendu tady míním rozebrat v příštích týdnech. Mám k ní celou řadu podkladů.

Ani Němci nejsou s hodnocením vlastních dějin příliš přesní. Uvedl jsem pověst o germánském vůdci jménem Hermann Cheruský (jak se nikdy nejmenoval), který porazil 3 římské legie. To je sice pravda, ale on sám předně římský důstojník byl a vpadl vlastním do zad. Varus mu důvěřoval a zaplatil to životem. Nyní už ta celá sláva vypadá přeci jen trochu jinak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama