Píseň Nibelungů 7/8 - Smrt Rüdegera

6. října 2010 v 18:31
Byla tu vznesena otázka, kolikrát musí kovář přeseknout a znovu vykovat meč, aby měl nejméně milion vrstev. Kdo má aspoň maturitu, měl by to za chvilku vysypat z rukávu. (Bez EXCELu!) Číslo správně uvedl Lada[5]. Jak se to počítá?

1 překlad 2 vrstvy = 2^1
2 překlady 4 vrstvy = 2^2
3 překlady 8 vrstev = 2^3
atd...
takže rovnice zní:
2^x = 1000000
x = ?
To zlogaritmujeme:
log(2) * x = log(10^6)
(že log(1000000) = 6 snad ještě víte) a máme výsledek:

Počet překladů pro přesně milion vrstev je matematicky
6/log(2) = 19,93156857....
Jenže když tohle číslo předložíte kováři, tak vám ten meč omlátí o hlavu. Počet musí být pochopitelně celé pozitivní číslo.
To je 20 překladů a máme 2^20 = 1 048 576 vrstev.

Ještě několik fotek z města Wormsu.
mostecká věž na mostě Nibelungů
kolo osudu
kašna Nibelungů

Napsal jsem už, že město Worms si nárokuje dědictví Nibelungů. Vystudoval jsem v Heidelbergu a pracoval nějakou dobu severně od něj v Odenwaldu. Tam si zase mnoho vesnic nárokuje mít onen pramen, u kterého byl Siegfried zavražděn. Jeden z nich je dokonce na elektromotor a večer se vypíná. (Jinak přes den zaručeně pravý.) Turisty dnes potřebuje každý, přinášejí peníze. Každý taky ví, že němečtí turisti jsou všude po světě a co se týče jejich peněz by už leckde bez nich nemohli žít, sesypalo by se jim hospodářství. Ne každý ovšem ví, že i Německo samo je vysloveně turistická země a má od Alp až k moři turistům co nabídnout. Kromě nádherné přírody se na jeho území nalézá i 33 objektů zanesených od UNESCO jako světové kulturní dědictví.


Není moc radostné vyprávět o dalších událostech. Obklíčeni ve zbytcích vyhořelého paláce, bez potravin a bez nápojů, mohli Nibelungové ještě den, či dva, bojovat, ale jejich osud byl zpečetěn.

V jednom krátkém příměří promluvil Giselher s Kriemhildou. Apeloval na její burgundský původ. Což chce celý svůj rod vyhubit? Ta chtěla pouze Hagena, ostatní můžou odtáhnout. Giselher striktně odmítnul. Hagena jí nikdy nevydají, raději všichni zahynou s ním. Nato je Kriemhilda nechala od lukostřelců zahnat nazpět do jejich haly.

Snad poslední jiskřička naděje jim svitla, když se ozvalo zabušení na vrata a známý hlas:
"Otevřete, to jsem já, Rüdeger." (*1)

Přináší snad jejich přítel dobrou zprávu? Našel tento schopný diplomat nějaké řešení? Burgundi rychle otevřeli. Tam stál Rüdeger - ale pancéřovaný se štítem a za ním řady jeho válečníků s meči. Co se událo?
Rüdeger řešení hledal, jenže ono žádné už nebylo. Stál ve službách krále Etzla a to znamenalo plnit jeho rozkazy. Konečně dostal i ten rozkaz na Burgundy zaútočit. Král Etzel to nejprve pronesl jako žádost, kterou ovšem nešlo odmítnout. Rüdeger namítnul, že jeho dcera je zasnoubena s Giselherem, nemůže ho přeci zabít. Pak udělal poslední zoufalý pokus. Nabídnul Kriemhildě svůj život, za život Hagena. Ta odmítla a Etzel musel vydat jednoznačný rozkaz:
"Pomsti mého syna!"
"Jestli si troufáš?" zachechtal se mu jeden z Hunů. Rüdeger mu okamžitě zasadil takovou ránu pěstí, že ho zabil. Nyní už mu bylo jasné, že svoji čest nezachrání. Na ničem nenesl vinu, dělal co jen mohl, ale dostal se do situace, ze které pro něj už nebylo žádné východisko.

Zděšeně se dívali Burgundové na přítele Rüdegera a jeho bojovníky.
"Vzdejte se," zakřičel na ně.


"Nikdy," odpověděli Burgundové.
"Pak tedy bojujte," a Rüdeger se sám jako první vrhnul do síně. Proti němu se postavil jeho nejlepší přítel Gernot. Oba napřáhli meče a vzájemně se na ně nabodli. Tak si vzájemně darovali čestnou smrt. Z Burgundů pak už nezbylo mnoho, ale družinu Rüdegera, své přátele, dokázali ještě pobít do posledního.

Dokončení příště...

1. Nechyběly pokusy najít v něm historickou osobu. Všechno ale zůstaly spekulace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 6. října 2010 v 21:56 | Reagovat

Velmi silná legenda. Zajímal by mě váš názor proč vznikla. Jako oslava hrdinství a cti či skrývá jiné poslání ?

2 autor článku autor článku | 7. října 2010 v 8:43 | Reagovat

[1] caracola

Píseň Nibelungů je produkt své doby. Pokud to do konce roku ještě stihnu, ukážu fresky z různých hradů a ukázky z podobných vyprávění.

Kolem roku 1200 jde ke konci doba křížových výprav, ale lokální války jsou prakticky na denním pořádku. Jedna bitva následuje druhou, nikdo kolikrát ani neví, o co nebo za co se bojuje. Tehdejším vojskům chybí kázeň i taktika. Proto měli husité relativně snadné se útoku železných ubránit. Dokázali jenom hnát se kupředu a pak svést rytířský souboj. Proti výstřelům z moždířů a bojovým vozům jim ale brnění a meče byly na nic.

Prakticky všechna vyprávění té doby končí špatně. Lidi si neuměli představit jiný konec, než že všichni jsou pobiti.

3 caracola caracola | 7. října 2010 v 10:49 | Reagovat

Děkuji. Zřejmě je to ozvěna doby, kterou si lze jen velmi obtížně představit.

4 Láda Láda | E-mail | 7. října 2010 v 21:32 | Reagovat

My všicni známe něco z naší mythologie: Praotec Čech, Krok a jeho tři dcery, kněžna Libuše, Horymír a jeho skok z Vyšehradu na Šemíkovi, dívčí válka...atd. Vidím velký kontrast s ve srovnání s německou mythologií.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama