Píseň Nibelungů 5/? - Setkání

3. října 2010 v 9:27
Jako další příklad německého pozdně románského stylu vidíte Mainzer Dom.

Jedním z důležitých důvodů, proč si Kriemhilda nedokázala představit sňatek s králem Etzlem, bylo náboženství. Burgundové byli už křesťané, Asiat Etzel pochopitelně pohan. Coby mocný král neměl taky zapotřebí své náboženství, pokud měl vůbec nějaké, měnit. Tento problém existuje dodnes, tenkrát šlo ovšem o zásadní pojetí světa. Křesťan a pohan neměli jen různé náboženství, nýbrž různý způsob života. Křesťanství (nikoli církev) přinášelo vzdělání a například větší úctu k lidskému životu. Jeho šíření hodnotím pro Evropu pozitivně. Ovšem jen do té doby, než katolická církev převzala politickou moc.
Z doby tohoto vyprávění se nám příliš památek nezachovalo. Stěhování národů a věčné války, co můžeme čekat za kulturní statky?


Nadešel čas a Burgundové se vydali na cestu. Nejednalo se o nějakou malou skupinku, s knechty, rytíři i bojovníky jich bylo několik tisíc, praví se, že více než deset tisíc. (*1) Než však opustili Worms, objevil se biskup Ute ze Špýru a volal:
"Zůstaňte zde, rekové. Ve snu měl jsem vidění, všichni ptáci padli z nebe mrtví na zem."
Hagen, snad jediný, kdo tušil, že biskup má pravdu, ho odbyl:
"Kdo snům věří, tomu se do činů nechce."

Pak 12 dní putovali Burgundové přes Ostfranken, až dorazili k Dunaji, v tu dobu rozvodněnému. Jak se dostat na druhou stranu řeky? Nikde nebyl brod ani most. Utábořili se tedy na břehu k přenocování. Slunce zapadlo a Hagen si sám už za tmy vyšel k řece. Z jejích vln se vynořila víla:
"Hagene, proč neulehneš s ostatními a nespíš?"
"Já spánku moc nepotřebuji."
"Spát nechceš, nebo nemůžeš? Hagene, svědomí tě spát nenechá."
"Vím, ale potřebujeme na druhou stranu."
"Hagene, kdo z vás překročí Dunaj, nikdy se živ nazpět nevrátí."
Nato víla zmizela ve vlnách.

Druhý den šel Hagen po břehu tak dlouho, až našel prám a na něm převozníka. Podivný hrdý muž, co do síly by se jemu vyrovnal. Hagen mu podal těžký zlatý prsten a žádal jeho služby. Převozník však odmítnul, nikdy nepřeveze takovéhoto člověka do své země. Když se Hagen pokusil zmocnit prámu násilím, uhodil ho převozník těžkým veslem takovou silou, že se zlomilo a Hagen klesl na kolena. Však Hagen převozníka zabil, a prám přitáhnul k čekajícím Burgundům.

Putoval s nimi i starý kaplan, který sloužil mše a vedl mravokárné řeči. Při převážení přes Dunaj ho náhle Hagen uprostřed řeky zvednul a hodil do vln. Kaplan neuměl plavat, volal tedy o pomoc boží. Tu se zvednul silný vítr, nafouknul jeho kutnu jako plachtu a zahnal ho ke břehu, ze kterého vypluli. Na Hagena se snesly výčitky. Proč usiloval o život kaplana?
Odpověděl Hagen:
"Kaplan se zachránil, vyváznul z vln. Pravdu tedy měla vodní víla. Kdo překročí Dunaj na druhý břeh, nikdy se živ nevrátí."
Když byli poslední přepraveni na druhý břeh, roztříštil Hagen prám.
"Už ho nebudeme potřebovat."

Po překročení Dunaje přichvátal Burgundům naproti Dietrich von Bern (*2), se svým zbrojmistrem Hildebrantem a mnoha jezdci. Jako první si podal ruku s Hagenem a naklonil se k němu.
"Kriemhilda každý den vzpomíná Siegfrieda, jedete do pasti."

Kašna Nibelungů v Rakousku, na místě, kde se ono setkání mohlo odehrát.

Nyní i královští bratři věděli, že jim jde o život. Jednou se však rozhodli a proto putovali dále, až dosáhli dvůr krále Etzla.

Král Etzel s Krimhildou a synem přijímají Burgundy.

Kriemhilda objala pouze nejmladšího bratra Giselhera. K ostatním se zachovala chladně. Hagena se jedovatě otázala.
"Přinesl jsi mi můj poklad Nibelungů?"
"Můj meč, štít, pancíř a helma už váží dost. Ty jsou mi tady důležitější než zlato." Tak odbyl ji Hagen chladně.
Nic netušící král Etzel je všechny vřele přivítal a hned zval k bohaté hostině. Podivil se, že Burgundové si ponechali meče a drátěné košile.
"Proč jste u hostiny v pancířích," podivil se Etzel.
"To je starý burgundský zvyk," zalhal Gunther.
"Váš zvyk, ať je respektován, však není to pohodlné," odpověděl Etzel.
Kriemhilda ovšem věděla, že to není pravda a jedovatě zasyčela na Dietricha,
"někdo z vás je varoval, kdybych věděla kdo, zaplatil by mi to životem."
"Já jsem to byl," odvětil Dietrich s ledový klidem. "Nyní to tedy víš, dělej co myslíš."
Kriemhilda pochopila, že Dietrich k ní žádnou úctu nechová a že bude stát spíše na straně Burgundů. Že pozváním bratří a Hagena ještě zdaleka nevyhrála. Dietrich se nebál Krimhildy (považoval ji za pitomou, což se v eposech nesmí říkat) ale ona se bála jeho.

Hostina skončila, Burgundové se odebrali spát do dřevěné nádherné haly, která byla pro ně postavena. Hagen a rytíř Volker převzali jako první noční hlídku. Usedli před vchodem se štíty v rukou a tasenými meči na kolenou.
Kriemhilda vše zdáli pozorovala a bez vědomí krále Etzla hledala dobrovolníky proti Hagenovi. 60 se přihlásilo, ale to jí bylo málo. Konečně jich měla 400. S nasazenou korunou a bojovníky v zádech stanula před Hagenem. On ani Volker se nepohnuli, aby prokázali úctu královně.
"Kdo ti dovolil vstoupit do našeho sídla, nebyls pozvaný," začala Kriemhilda provokovat.
"Jsem strážce krále. Kam ten je pozván, jsem pozván i já,"odvětil Hagen klidně.
"Proč jsi zabil Siegfrieda?"
"Dost už tlachání", přerušil ji Hagen, "proč jsi na smrt urazila moji paní Brunhildu? Ty sama jsi vina jeho smrtí. Já jsem zabil Siegfrieda, já Hagen, a zde mě máš."
Vzhledem k tomu, že se Hagen nepohnul, nemohl žádný z Hunů najít důvod k obraně své paní a útoku. Napadnout hosta jejich krále, pokojně sedícího? Jeho obrovská postava, meč a štít jim navíc napovídaly, že bude lepší to nezkoušet. Kriemhilda musela s hanbou i se svými 400 vojáky odtáhnout.

Když druhý den šli Burgundové na mši do kaple, pancéřovaní a s meči, pojal král Etzel podezření, že tady skutečně není něco normální. Nyní bylo na čase informovat ho, jak se věci mají. Jistě by byl zjednal pořádek. Hrdí Burgunové to však neudělali.

Další pokusy Kriemhidy získat za spojence Dietricha nebo Rüdegera byly neúspěšné, oba ji navíc tvrdým způsobem odsoudili. Konečně si našla bratra krále Etzla, jenž zván byl Blödelin (což je buď podoba náhodná, nebo německy znamená "přiblblý"). Slibem slávy a pokladu ho Kriemhilda natolik zviklala, že ještě ten večer přitáhl s tisícem válečníků.

Pokračování...

1. Tato čísla jsou doslovně překládaná ze starých spisů, nelze je ale brát vážně. Podobně jako v bibli je tam většinou nějaká nula navíc, nebo číslo bylo jednoduše vymyšleno.
2. Čtenáři knihy "Sága krále Laurina" tohoto Dietricha dobře znají a vědí, že Bern se německy nazývala Verona. Zde bychom byli v době trochu pozdější, kdy byl údajně z Itálie vytlačen a žil na dvoře krále Etzla. Jeho historickou předlohou mohl snad být ostrogótský král Theodorich Veliký, který dobyl Ravenu. S Etzlem (Attilou) se ovšem nikdy setkat nemohl. Narodil se asi kolem roku 455, tedy 2 roky potom, co král Etzel zemřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 3. října 2010 v 18:39 | Reagovat

Jak jsem již uvedl,vaše vyprávění zaplňuje mezeru v mých znalostech. Jen váhám co je lepší. Jestli vaše komentáře textu,nebo text samotný. :-) Zdravím.

2 Kunc Kunc | 5. října 2010 v 22:11 | Reagovat

Komentáře k textu jsou na místě. Je až zarážející jak se dějiny opakují. Srovnávám to se Slavíkovci u nás.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama