K.H.Borovský v Brixenu 3/? - Pamětní desky

27. října 2010 v 20:07

Havlíčkův domek už je dávno pronajatý soukromým nájemníkům. Ti dnešní to tady nechali pěkně zpustnout, všechno zarostlé kopřivami. Ještě při mojí poslední návštěvě před pár lety byla ta zahrada slušně udržovaná. Havlíček si tady taky pěstoval vlastní zeleninu.

Ten tmavý obdélník v průčelí nahoře je okno a ten vpravo dole, co vypadá skoro stejně, to je pamětní deska. Pod ní pak ještě jedna malá, podstatně mladší. Ty musím vyfotit a vysvětlit.

okolí domku


Branka není zamčená, jenže ouha, ten pes se zdá být dost velký.

Ti lidé v tom domku musí mít všech českých turistů dávno po krk a kdo se moc ptá, moc se dozví. Slávka měla psa a tvrdí, že kdyby tu pes byl, posekali by jistě ty kopřivy, aby měl trochu výběh. Na tom něco je. Takovouhle ceduli si konečně může dát na vrata každý.

Jdu do dvora, pes nikde. Že se ti lidé nestydí takhle lhát. Co by tomu řekl Havlíček?


V tomto domě žil v letech 1852-1855 v zajetí rakouské vlády český novinář a spisovatel Karel Havlíček Borovský, neohrožený bojovník za svobodu svého národa.

Tuto desku si sem dali Češi 8. července roku 1925. Někdo si možná povšimnul, že nápis je česky a italsky. Kde je němčina? Ta byla v tu dobu vlády Mussoliniho tady zakázaná. Ještě když jsem tu býval občas za mlada, trval odboj místních vlastenců proti vládě v Římě. Občas bombové atentáty, ale pouze na objekty, ne na lidi. Jejich hněv měl určité opodstatnění.
"Když si sedlák na Sicílii prochlastá svůj statek, tak nám ho vrazí sem a dají mu všechny výhody. Jen proto, že neumí německy!"
Slýchal jsem od nich a něco podobného jsem slýchával od Sudeťáků z dob 1. republiky.
"Italové nám ukradli naší zemi," nadávali ti staří. "Byla doba, kdy jsme vůbec nesměli mluvit německy."
To bylo ale skutečně jenom za Mussoliniho. Být ovšem v tu dobu u Rakouska, pak by tam zase byli měli Hitlera. Ten němčinu určitě nezakazoval, ale jinak žádný velký rozdíl. Snad jen pro Židy. Italský fašismus neměl žádný rasizmus.

Zapomněl jsem uvést, že Jižní Tyrolsko bylo roku 1919, po prohrané 1. Světové válce připojeno coby válečná kořist k Itálii. Místní obyvatelstvo trpělo válkou velmi silně, vždyť se odehrála z velké části tady v těch horách. Ještě dnes najdete na různých místech celé hromady nábojnic, útržky šrapnelů a kusy ostnatého drátu.

Byl by omyl domnívat se, že v době Havlíčka snad bylo zakázáno mluvit a psát v Čechách česky. Dokonce i dost známý kníže Metternich se k tomu vyjádřil, že více národů a řečí dělá tu skutečnou monarchii. Ona svoboda češtiny ovšem končila na úřadech. Jeden stát, jedna úřední řeč. Být tenkrát já vládcem ve Vídni, jistě bych to byl nedělal jinak. Podívejte se, kolik má dnes EU tlumočníků a kolik to stojí. Jejich počet jde do tisíců. Jedna úřední řeč tenkrát šetřila nekonečnou byrokracii a neustálé výdaje za překlady všech zpráv a dokumentů. Navíc časové prodlevy a celé množství chyb a omylů. Pokud jsem poznal dnešní české panslavisty a bojovníky proti anglické cizáčtině, pak to byli všechno lidi, kteří neuměli jinak než česky. Příští, jistě zcestovalá, generace by v tomto bodě mohla přinést nějaký pokrok. Jednou bychom mohli být tak daleko, jako ve středověku, kdy se všichni vzdělanci z celé Evropy spolu bez problému domluvili latinsky.

Nevím, jestli ještě dnešní mladý Čech zná výrok, "300 let jsme trpěli". Ten by v každém případě potřeboval silnou korekturu. Četl jsem dokonce kdysi jednoho historika, který tvrdil, že 50. léta v Čechách byla rozhodně doba větší temnoty než doba pobělohorská.

Nazpět do Tyrolska. Před pár lety jsem šel s jedním místním znalcem horami kolem Tiersu v Dolomitech. Ve vztahu k italské vládě je tady prý už dávno všechno v pořádku. Ukazoval mi brod přes potok. Ten byl postaven z obrovských kvádrů porfyru od Bolzana. (Dolomit v potoce dlouho nevydrží.)
"Když je nějaký sedlák loajální k nařízením úřadů, pak může zase mít svá přáni. Tohle mu postavili zadarmo, aby se i na jaře dostal na svá pole na druhé straně. Sám by se tím byl na pár let zadlužil."
Dnes má Südtirol samosprávu, s EU také ty státy už nejsou tak těsné a lidé tady už si nestěžují. Zvykli si být německy mluvící Italové.

Snad čtenáře zajímají i problémy národnostní menšiny v zemi mluvící jiným jazykem. K té desce se dostaneme znovu v dalším dílu.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. října 2010 v 12:08 | Reagovat

Autorovi.

" Ona svoboda češtiny ovšem končila na úřadech. Jeden stát, jedna úřední řeč. Být tenkrát já vládcem ve Vídni, jistě bych to byl nedělal jinak".

K tomu lze dodat asi málo, pokud je to myšleno spravedlivě.

Jenže v Rakousko-Uhersku to bylo jinak! Česká koruna spravovaná Habsburky nikdy nezanikla.  F.J. se nedal korunovat a skutkem potvrdil neuznání české státnosti a rozmanitosti zmíněné i Metternichem.

Obskurními způsoby se prezentovala německá většina a výlučnost.

Pro sčítání obyvatel byla vymyšlena kolonka "obcovací řeč". Běžně lidé odpovídali na dotaz sčítacích komisařů, že mluví ( slovně obcují ) německy ( s úřady ) a byli zapsáni jako německy mluvící. Faktickou většinu projevů v běžném životě vedli v rodné řeči.  

Odvozovat od národnosti a jazyka jiné atributy než jim přísluší, je zkrátka nedomyšlenost nebo přímo darebáctví.

Odnárodňování není potřeba, pohyb lidí si vynutí znalost dorozumívacích jazyků a nakonec na určitém území převáží jeden jazyk. Nemám sice autentickou zkušenost, ale ve Švýcarsku se hovoří vícejazyčně a  žádné národnostní spory  za celá staletí nevznikly. Švýcarské "spříseženstvo" bylo založeno na jiném než vrchnostenském a násilném jednání.

2 autor článku autor článku | 28. října 2010 v 12:33 | Reagovat

[1] nar.soc

Že někdo uvede Švýcarsko, jsem očekával. Může být, že to jde i jinak, ale jedna centrální řeč je jistě lepší možnost.

V ČSSR na vojně jsme byli všichni dohromady a každý mluvil svojí řeč. Dokud to byla čeština a slovenština, žádný problém. Ale představme si, že by narukoval člověk mluvící pouze maďarsky.

V uvedeném Tyrolsku, kde žijí Rakušané, se mluví německy, prakticky každý z nich už ale mluví i plynule italsky. Jak si vyřizují papíry v hlavním městě Bolzanu, to nevím. Tabule u silnic jsou dvou- někde i tříjazyčné. (Ladinové.) V každém případě se takový Tyrolák pěkně domluví v kusu světa od Helgolandu po Maltu.

Výraz "obcovat" nebyla žádná urážka. Znamenal tenkrát něco jiného než dneska. Havlíček ve svých dopisech z Brixenu ho často užívá. S někým obcovat znamenalo třeba jít s ním na pivo.

3 Láda Láda | E-mail | 28. října 2010 v 21:14 | Reagovat

Dnes je zrovna 28. říjen a v příspěvcích k jednotlivým dílům seriálu o K.H.B. se přetřásá naše postavení v rámci Rak.-Uherska, Masaryk, vznik nášeo státu....atd.

Dovoluji se k tomu vypíchnout několik bodů, v kterých se mé názory liší od ofickálních:

1. Velké státy jsou stabilnější. Přitom ty velké státy vznikly spojením jazykově značně rozdílných zemí: Velká Britanie do sebe vstřebala Welšany, Skoty, Pikty a já nevím, jak se jmenovaly ty kmeny a národy. Francie vstřebala Gaskoňce, Bretaňce a další, jazykově zcela odlišné národy. Vznikly tak stabilní velké státy. Něco podobného chtělo i Rak.-Uhersko. Asi šli na to nešikovně, nevím.

2. Malé státy jsou hříčkou v ruce mocnějších. Podívejte se na historii každého malého státu, kolikrát byl někým ovládán. V dnešní době, kdy malé státy jsou odkázány na dodávky energie, zbraní a nepřebernou řadu dalších komodit z velkých zmí je jejich nezávislost značně relativní.

3. Masaryk udělal mnoho dobrého a významného, což se všeobcě oceňuje. Dopustil se však i řady chyb, které by v zájmu poučení bylovhodné občas připomenout. Např. přesvědčil velké světové politiky o potřebě vzniku ČSR. Měl však počítat s tím, že za dvcet let rozhodnutím nástupců těchto politiků bude zase ČSR smazána z mapy a o pět let později na konferenci v Jaltě rozhodnutím stejných politiků bude dána jako léno Stalinovi. V nově vytvořeném státu se o moc podělili Češi a (v menší míře) Slováci. Němci, kterých bylo při vzniku státu více než Slováků, byli zcela odstaveni. Měl počítat s tím, že se  to v blízké budoucnosti vymstí.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. října 2010 v 23:30 | Reagovat

[2] autor článku, 28.10.2010 12:33

"čeština a slovenština, žádný problém. Ale představme si, že by narukoval člověk mluvící pouze maďarsky."

Tak si představte, že jsem narukoval 3.1.1960 k 5. techn. pluku do Zákup ( dědic po PTP ) a ve výcvikovém táboře v Luštěnicích ( po Rommelově Afrikakorpsu ) pro vojenské řidiče jsme se sešli. Češi, Moravané, Slováci, Maďaři ( od Dun. Stredy), Východňári ( od Humenného ) a Cikáni.  Za dva měsíce byli všichni přecvičení na vojenské řidiče ( každý měl nějaký ŘP ), přestože se Maďaři, Východňári ani Cikáni zkraje nedomluvili o ničem.

Při tom Cikáni byli v podstatě analfabeti, s bídou se podepsali ( to ještě tři týdny do přísahy cvičili podpis ).

Když se chce, skoro všechno jde nebo to tak vypadá.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. října 2010 v 23:54 | Reagovat

[3] Láda, E-mail, 28.10.2010 21:14

"3. Masaryk udělal mnoho dobrého a významného, což se všeobcě oceňuje. Dopustil se však i řady chyb, které by v zájmu poučení bylovhodné občas připomenout. Např. přesvědčil velké světové politiky o potřebě vzniku ČSR. Měl však počítat s tím, že za dvcet let rozhodnutím nástupců těchto politiků bude zase ČSR smazána z mapy a o pět let později na konferenci v Jaltě rozhodnutím stejných politiků bude dána jako léno Stalinovi. V nově vytvořeném státu se o moc podělili Češi a (v menší míře) Slováci. Němci, kterých bylo při vzniku státu více než Slováků, byli zcela odstaveni. Měl počítat s tím, že se to v blízké budoucnosti vymstí".

Především Francouzi uvítali možnost mít spojence za zády  Německa. Francouz Denis, popularizoval ve Francii dějiny České koruny, Jana  Lucemburského a Karla IV.

Žádný tehdejší politik neodhadl vývoj v Německu. Nikoli Masarykovy chyby, ale francouzský a britský kapitál se Německu vyhnul, ale reparace ve směnitelné měně obě země požadovaly. Tím uvedly Německo do neřešitelné situace, vypukla inflace a řešením byla diktatura po celosvětové krizi. Při tom USA levně koupily německé firmy ( Opel ) a poskytly úvěry ( podobně i Švýcarsko ). Sovětské Rusko za dolary poskytlo suroviny a Hitler začal zbrojit.

Poválečná situace ( I. sv . válka ) ochromila zahraniční obchod Československa zejména s Německem a německy mluvící menšina strádala propadem více, přestože před krizí plédovala po Německo. Za krizi nemohlo Československo, ale světový vývoj. Hitler našel viníky, židovské plutokraty, české utlačovatele zdejších úpících Němců. Zdejší německá menšina na to skočila podruhé. Čeští Němci programově bojkotovali československou státní správu, chtěli autonomii a nakonec přivtělení do III. říše.  Nikdo je programově neodstavil, to je dodnes sudetoněmecká lež, která přiblížila II. sv. válku.

Československu se vymstila důvěra ve Francii a Britanii, státy vedené v inkriminované době hokynáři a slabochy.

Daladier si v koncentráku povzdychl, co jsme to byli za hlupáky. N. Chamberlein svůj debakl dlouho nepřežil a Hitlera kategoricky odsoudil.  

Snad bude EU tím velkým společenstvím, které nebude už nikdy usilovat apriori násilnými prostředky o něčí zájmy.

6 autor článku autor článku | 29. října 2010 v 9:23 | Reagovat

[3] Láda

Nemám ponětí, jakou mírou se Němci mohli podílet na řízení státu, ale v každém případě se jim v ČSR nežilo špatně.

Před lety jsem viděl výborný pořad francouzské společnosti ARTE, vysílaný v němčině. Přes 2 hodiny čistého času, unikátní záběry, které jsem vůbec neznal. Mluvil tam např. V+W.

Rezultát - v žádné zemi neměla před válkou německá menšina taková práva, samostatnost a vlastní instituce, jako právě v ČSR.

S příchodem Hitlera jakoby se všichni zbláznili. Nejenom Němci, příznivci nacistů byli i v jiných národech. Na to se po válce rychle zapomnělo. To všechno jenom Němci a v tom žije svět dodnes. Je zajímavé si přečíst Komenského slovník z roku 1938, kde je Hitler popsán jako silná schopná osobnost, který vyřešila hospodářskou krizi. Dojemné dívat se ve filmu na olympiádu v Berlíně, kde pochodují Francouzi, zvednou paže a zdraví Heil Hitler. Po válce si kupodivu ani Češi nevzpomněli na to, že i oni měli fašistickou stranu. Znáte píseň Babička Mery? "...a ze všech pak nejvíce volala ji polnice. Copak to ta polnice byla?

Problém je a zůstal dodnes, že si Češi a Sudetští Němci nerozuměli v pojmu "domov".

O příchodu Němců do Čech jsem trochu napsal:

http://gregor-moldavit.blogy.novinky.cz/0912/krysar-z-mesta-hameln

Jestliže Němci přišli do království českého, zúrodnili a obhospodařili liduprázdný kraj, postavili domy a usadili se tam, pak tam byli doma a ne Gastarbeitři v cizí zemi. Za 20 let to byli starousedlíci a co říci za 800 let? Onen pohled, že jsou to cizinci v Čechách byl a je zcela nesmyslný. Oni se na ten kraj vždy dívali jako na svoji zemi.

Problém Sudetských Němců není uzavřený. NDR stálo NSR už asi bilion Euro, střední třída neuvěřitelně zchudla. Tak si mnoho mladých vzpomnělo, že jim někde v Sudetech něco patří. Než platit na zadlužený stát, raději se vydat do země svých předků a začít tam od nuly znova, jako v době Přemysla Otakara. Tady tiká časová bomba.

7 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. října 2010 v 11:34 | Reagovat

[6] autor článku, 29.10.2010 09:23

"Znáte píseň Babička Mery? "...a ze všech pak nejvíce volala ji polnice. Copak to ta polnice byla?"

V písničce je text " víc a více volala ji PRAVICE"?

O ideových pátých kolonách, je to nesporné. V ČSR to byla česká obec fašistická vedená Rudolfem Geidelem ( Radolou Gajdou = legionářským generálem, jistou dobu vedl sibiřskou Kolčakovu armádu ). Ve svém fašistickém tažení usiloval o dočasné diktátorské pravomoci už v r. 1927 ( tedy dávno před Hitlerem ) zesílil značně ve spojení s národně sociálním Stříbrným a "stříbrňáky", "vyakčněné" vstupem Beneše do národně socialistické strany ( přejmenování bylo dílem Beneše ) a její konečnou orientaci na demokratické způsoby a nikoli k posílení vůdcovského principu. Podobné tendence byly i v jiných státech Caguolardi ve Francii, Hlinkovci na Slovensku atd.

Bohužel rezidua militarismu v Německu dopustila pozdější výlučnou převahu nacistů se zločinnými tendencemi.

Nakonec největší poučení z toho vytěžili opět Němci, protože dnes se neonacismus množí více v "nových" demokraciích.

Ano i v těch možnostech neokolonizace něco je. Už jen to, že 70% "české ekonomiky ovládají cizinci o něčem svědčí.

Pravdou také je, že převážná většina německých investorů přijde slušně se slušným jednáním, ale teprve zde zvlčí, když si může dovolit, co by doma nešlo. Samozřejmě, je to vina zdejšího prostředí, kdy úřady a vlády ( líně neschopné ) přenechávají konečný soud o "přivandrovalých Němcích" soudruhům z KSČM nebo "ulici" a budí tak resentiment, s nímž dnešní Němci nemají nic společného.

8 autor článku autor článku | 29. října 2010 v 12:14 | Reagovat

[7] nar.soc

Např. na první hrábnutí:

http://www.velkyzpevnik.cz/zpevnik/werich-voskovec-jezek/babicka-mary

  Stoletý věk prý nevadí,

  na předáka je to mládí,

  ze všech nejvíce,

  volala ji polnice.

Že si to po válce někdo pozměnil, to věřím. Jak mi řekli staří, když jsem písničku slyšel v dětství, polnice byla ČS fašistická strana. To byl ale taky jediný zdroj informací, v dějepisu jsem to nenašel. Tam mimo jiné stálo, že válku začal fašismus a ukončil ji komunismus porážkou fašismu. Kdybychom tohle vzali přesně a dosadili si přímo jména stran, pak válku začal nacionální socialismus napadením Polska, a komunismus, napadením Finska a Polska z druhé strany. Fašistické Španělsko zůstalo neutrální a do války nešlo. Přes něj se dokonce vraceli sestřelení letci nazpět do Anglie.

9 Láda Láda | E-mail | 29. října 2010 v 20:15 | Reagovat

to 6 autor

Po vzniku republiky Němci podnikly jakousi akci v Ústí nad Labem, aby získali nějaký podíl na moci. Neuspěli.

Já bych k Sudetským Němcům připomněl, že jejich mentalita, kuchyně, zvyklosti...byly odlišné od Němců v říši. Byli tím bližší Čechům.

Češi od nich získávali řemeslné dovednosti a přebírali jejich kuchyni. Knedlíky prvně vařili Němci, buchty jsou rovněž vynález Sudetských Němců, perník taky (Pumpernikel), nudle též.

Německá města i vesnice byly výstavnější, i když zpravidla žili v horších podmínkách.

10 Josef+Vokurka Josef+Vokurka | E-mail | 2. listopadu 2010 v 22:19 | Reagovat

Ještě hlouběji do dějin sáhnout není třeba vše co bylo se v lidské společnosti opakuje jen k tomu jsou použité modrní prostředky a dokonale propracované psychologicky v oblouku času působící methody.Příkladu z dějin národů je dosti stačí číst a srovnávat.

11 hana hana | 23. ledna 2014 v 13:11 | Reagovat

Dobrý den, náhodou jsem se dostala na Vaši stránku. A chci opravit Vaše vyprávění z Brixenu.
V době, kdy jste stál před brankou pes (vlčák) umřel. Majitele domu jako lháře napadnout to od Vás není pěkné. Ten dům jim už přes generace patří. Můžete se sám na to podívat, dobrá kniha: Georg J. Morava. Rodina Heiss Havlíčka ve svém domě ubytovala z důvodů aby mu pomohla. Že ze svého domu Doz. Dr. Hans Heiss neudělá muzeum, se nesmíte divit, kde by asi s rodinou bydlel. A že zahrada je divoká, tak to nekdy bývá, kždý nemá rád anglický záhon.

mnoho pozdravů
hana

12 gregormoldavit gregormoldavit | 24. ledna 2014 v 10:12 | Reagovat

[11]: hana
To přeci nebylo vůbec myšleno vážně. Domníval jsem se, že i obyvatelé domu by to tak chápali.
Pro mě bylo důležité, že se žádný pes neobjevil. Já mám podobný domek a zahradu, naše vrátka taky nejsou zamčená, ale náš pejsek by někomu prokousl sotva tkaničku od boty.
Jinak jsem považoval za rozumnější cvaknout fotku a za minutu odejít, než obtěžovat zvoněním a ptát se na povolení. Nějak mi to tak vyšlo a tu fotku jsem udělat musel. (I kdyby tam toho psa skutečně měli!)
Jméno Jiří Morava uvádím v prvním dílu. Když píšu na nějaké téma, pochopitelně se nejprve seznámím se vší, co už bylo napsáno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama