Píseň Nibelungů 3/? - Dvě svatby jak řemen

26. září 2010 v 17:45

Kdo vlastně byli Nibelungové? Synové mlhy. Původně se mluví o trpaslících kdesi v podzemí severské země, snad Norska. Později byl Siegfried zván králem Nibelungů von Xanten. Poté, co zabil draka, a zmocnil se "Nibelungenhort", velikého pokladu, který přinesl do Wormsu, přebírá toto jméno i tam sídlící kmen Burgundů. O jejich osudu vypráví Píseň Nibelungů, "das Nibelungenlied".
Siegfried zabíjí draka Lindwurm

Kdo tohle maloval, ten o plazech tedy nic nevěděl. Až půjdete někdy amazonským pralesem, zkuste takto z boku píchnout do anakondy. Schválně jak dopadnete.
Povšimněte si, že tenhle drak je taková dlouhá žížala. Tak se to v nejstarších pramenech vyprávělo. (*1)

Burgundové (*2) byl kmen patřící pravděpodobně k národu Vandalů. V této době zažívá Evropa nevídané stěhování národů a svůj konec západní část Starořímské říše. Germánské kmeny se do ní valí ze všech stran, vraždí a ničí. Jsou to barbaři, Vandalové nebyli výjimkou.

Podívejme se nyní na postavy našeho příběhu, královskou rodinu Burgundů ve Wormsu.

1 král Gunther, 9 jeho žena Brunhilda
3 jeho bratr Gernot,
5 jeho bratr Giselherr
6 jejich sestra Kriemhilda, její gesto vysvětlím později
8 jejich matka Ute
2 Hagen von Tronje
7 Siegfried, manžel Kriemhildy

Už rok žije Siegfried jako vážený host na dvoře Burgundů ve Wormsu. Uchází se o Kriemhildu, ale nějak to pořád ještě neklaplo. Její matka Ute měla kdys zlý sen, že manželství její dcery přinese všem velké neštěstí. (*3)

Kriemhilda je zjevem přímo okouzlující a tak si Siegfried ani nevšimne jedné její výrazné vlastnosti. Že je totiž úplně blbá. (Toliko poznámka překladatele, tedy moje. V originále se to nepíše.)

Nakonec Gunther slíbí Siegfriedovi svoji sestru, když ten mu pomůže získat na Islandu nepřemožitelnou královnu, pannu Brunhildu.
Po přistání na Islandu je král Gunther s úctou přijat. Siegfried se před Brunhildou vydává za jeho vazala. Jenom s jeho pomocí se Gunther může utkat s Brunhildou.
Nikdo neví, jak Brunhilda vypadala, ale takhle nejspíš ne. To je nějaká moderní divadelní verze. Já bych se o tuhle tedy neucházel, a sáhnout ji za ten výstřih bych se neodvážil. Konečně ale taky nejsem Gunther.

Souboj měl tři disciplíny, vrh kamenem, hod oštěpem a skok do dálky. Neviditelný Siegfried, nalepený Gunthrovi na zádech, vždy při vrhu připojil svou sílu, při skoku do dálky pak Gunthra poponesl. Brunhilda je tím překonána a musí se s ním vydat do Wormsu. Tam se slaví dvojitá královská svatba. Nastala noc a novomanželé spolu ulehli do postele.

Když se druhý den ráno objevili Gunther s Brunhildou na balkóně, propukli poddaní v jásot:
"Dnes v noci byl budoucí král zplozen."

(Když se manželský pár politiků objeví na balkóně, drží se za ruce, usmívají se a mávají, můžete se vsadit, že je všechno jinak, než jak to právě budí dojem. V tomto případě to bylo dokonce úplně jinak.)

Jen Siegfried (který sám prožil svatenbí noc jak se patří) se ten den od Gunthra dozví, co se té noci skutečně událo. Poněkud rozpačitě se Gunther v posteli přiblížil k Brunhildě a objal ji. Ta však nedokázala překonat svůj odpor k tělesnému kontaktu a došlo k potyčce. Brunhilda svázala Gunthra do kozelce a pověsila na trám, kde ten si pak do rána odvisel svou svatební noci.
Po třech sportovních disciplínách musí tedy Siegfried pomoci ještě v té čtvrté. Slunce zapadne, Brunhilda ulehne do manželské postele. Otevřou se dveře, do ložnice vejde Gunther a s ním neviditelný Siegfried. Ten se ve tmě přiblíží k Brunhildě a dostane výprask. Tímto náležitě motivován k činu pak Brunhildu pořádně zmydlí. Jak se to odehrálo dále je pro čest královské rodiny mimořádně důležité, ale tak přesně to dodnes nikdo neví.

Brunhilda cítí, jak nadlidská síla trhá její pás cudnosti, muž (ale který?) se jí jako ženy zmocňuje. Se svým pásem a panenstvím ztrácí Brunhilda i svoji zázračnou sílu. Zbývá jí nyní už jen obyčejná holčenčí a to je Gunther pořád silnější. Nepovšimne si, že se dveře ložnice pootevřely a hned zaklaply. Vedle ní leží Gunther a s ním pak stráví svatební noc, jak zákon novomanželům káže. Brunhilda se opět domnívá, že to byl Gunther, kdo nad ní silou zvítězil. V ložnici však chybí její pás a prsten.

Kriemhilda je ten večer znepokojena, kam se Siegfried poděl? Jak to, že najednou tak pozdě přichází a ze strany od ložnice Brunhildy? Siegfried se jí svěřil, že musel tak trochu za Gunthra zaskočit v královských záležitostech. To ovšem neměl dělat. Takovou věc si můžou mezi sebou rozkecat chlapi, ale nemá se to říkat ženské! Jako důkaz své věrnosti předá Siegfried Kriemhildě Brunhildin prsten i pás, čímž je na katastrofu zaděláno.

Nějaký čas po svatbě se Siegfried s Kriemhildou odstěhovali domů do Xanten, kde vládl jeho otec. Snad by se bylo všechno odehrálo jinak, kdyby se už nikdy tyto dva páry byly nesetkaly. Vlastně Siegfried a Gunther se mohli setkat kdykoli, ale nikdy ne ty dvě Hildy. Však osud tomu chtěl jinak.

Brunhilda shledává už dávno podivné, že Siegfried neplatí Gunthrovi léno. Jako jeho vazal by se měl taky občas objevit a doprovázet krále na válečných výpravách. Gunther na její otázky odpovídá jen vyhýbavě. Nakonec svolí, že pozvou Siegfrieda s chotí, kteří žijí v Xanten, na návštěvu a uspořádají velkou slavnost. Tak se opět setkají příbuzní i přátelé. Mají si co vyprávět, hodují a veselí se. Druhý den jdou všichni společně na mši do kostela.

Model Wormské katedrály

Brunhildě jaksi celou dobu vadí, že jí Kriemhilda neprokazuje patřičnou úctu. Ona je manželkou krále, tedy první dámou, Kriemhilda jako by to nebrala na vědomí. Naopak v jednom rozhovoru namítne, že Siegfried je mocnější král než Gunther. Před vchodem do kostela konečně dojde ke střetnutí. Brunhilda považuje za své právo, vstoupit do kostela jako první. Nařídí tedy Kriemhildě, která jde vedle ní, aby se zastavila a nechala ji projít. Kriemhilda odmítne. Tohle si ty dvě měly odpustit, pár tisíc mužů nemuselo být pobito. Jejich chování je však zcela přirozené a dnes by to nedopadlo jinak. Každá se cítí být první dámou a hrdost jí nedovoluje ustoupit. Na tomto místě je jí však skutečně Brunhilda, žena krále, a ta Kriemhildu ostře napadne. Vůbec netuší, do jaké oprátky si tím vstrčila krk. Kriemhilda ji nazve děvkou svého manžela.
"On byl tvým prvním mužem o svatební noci, tvůj král na to neměl sílu." Brunhilda se zhroutí a Kriemhilda jako první vejde do chrámu. Vítězství. Její první a poslední vítězství. Vítězství Pyrrhovo. Po mši ještě předloží Brunhildě důkaz, její pás a prsten.

Brunhilda konečně pochopí, jak se vlastně všechno odehrálo, což ji ovšem mohlo být jasné už dávno. Ty dvě germánské Hildy jako by soutěžily, která toho má v hlavě méně. Jenže nikdy před tím a nikdy po tom v dějinách lidstva, snad nebyla žádná žena tak strašným způsobem uražena. Ještě ke všemu královna!
Tato pozdně románská katedrála je mimořádně zajímavá stavba.
Jak vidíte, má ještě většinu prvků románských, například kulaté oblouky a ne špičaté. Už se ale statečně pne do výšky, jako pozdější stavby gotické.
Tohle je tzv. císařský portál, kterým do chrámu vstupovali císaři a králové. Před ním se taky porafala o přednost Kriemhilda s Brunhildou,
jak praví tato deska. Tento chrám tady byl sice postaven až o 500 let později, ale třeba tam byl už dříve nějaký jiný vchod do jiného chrámu. V každém případě si město Worms nárokuje být městem Nibelungů. Skutečnými důkazy to sice podložit nemůžou, ale my budeme dělat, jako že jim to věříme.

Nyní už má Hagen Siegfrieda právě po krk. Ten sice za nic nemůže, ale když už Kriemhildě všechno vykecal, měl se postarat, aby si to nechala pro sebe. Sice ji Hagen kdysi miloval, ale teď slouží Gunthrovi a jeho vznešené choti. Tahle strašná pohana jejich dvora nesmí zůstat bez trestu. Hagen se cítí osobně napadnutý. V jeho pojetí jako by Siegfried znásilnil jeho paní, kterou on měl hlídat. Situace se navíc nyní stala zcela neúnosnou a je potřeba ji radikálně řešit. Robot Hagen je programován na zabíjení a něco řešit, pro něj znamená zabíjet.

Druhý den byl naplánován velký lov, Burgundové i hosté z Xanten vyráží společně do Odenwaldu (vysočina severně od Heidelbergu). Hagen na sobě nedal nic znát a ráno ještě vlídně rozmlouval s Kriemhildou. Je doba válečná, nikdo neví, co se může přihodit. On se cítí povinen dohlížet i na Siegfrieda, aby tento se jí večer šťastně vrátil. Však jak ho má správně ochraňovat? Siegfried je nezranitelný, však Hagen ví, že má jedno slabé místo, neví ale kde. (Tam, mezi lopatkami, kam mu padl při koupeli onen list z lípy, kam se dračí krev nedostala.) Ze které strany ho má chránit? Snad kdyby Kriemhilda pomohla a na jeho košili tam vyšila malý křížek. No a Kriemhilda (s inteligencí duševně zaostalé slepice), to skutečně udělá, čímž promění svého manžela v pochodující terč.

Na lovu se Hagen držel stále v blízkosti Siegfrieda, který neměl o jeho úmyslu tušení. Oba se spolu na nějaký čas odloučili od zbylé skupiny a dostali se k malému pramenu, který vytékal ze skály. Žíznivý Siegfried pokleknul a sklonil se, aby se napil. Mezi jeho lopatkami uviděl Hagen vyšitý kříž. Ta chvíle mu měla stačit.
Hagen zdvihne kopí, zamíří a zkušenou silnou rukou ho vrhne. Trefil přesně doprostřed kříže, kopí prorazilo hrudník a zastavilo se o rohovinu na druhé straně těla. Siegfried se ještě zvednul, otočil a pokusil tasit meč, nato padnul mrtev k zemi.

Když Burgunďané našli mrtvého Siegfrieda, přinesli ho na hrad a položili před Kriemhildu. Tvrdili, že se od nich vzdálil, a byl asi přepaden nějakými loupežníky. To jim však neuvěřila, Siegfried by se jim byl hladce ubránil, to věděla. Kriemhilda rozhořčeně trvala na tom, že chce znát vraha. (Obrázek nahoře) Nutila tedy jednoho po druhém, aby k mrtvole Siegfrieda přistoupil. (*4) Když se přiblížil Hagen, začala rána v jeho těle znovu krvácet. Kriemhilda nyní znala vraha. Však co může dělat? V tuto chvíli nic, ale v duchu přísahá strašnou pomstu.

pokračování za týden...

1. Lindwurm. (althochdeutsch lint = "had", Wurm = červ) Předlohou skutečně mohla být římská legie, roztažená za pochodu do délky asi jednoho kilometru. Onen Siegfried, staroněmecky Sigurd, má svoji historickou předlohu možná v Arminiovi, který roku 9 n.l. porazil tři římské legie.

2. Burgundové byli jistě znamenití válečníci, ale utrpěli v půlce 5. století porážku v bitvách proti Římanům a Hunům. Jejich zbytky se stáhly na jihozápad do dnešní Francie - Burgundsko.

3. Tento zlozvyk, mít zlé sny, místo postarat se o duševní úroveň a vzdělání vlastní dcery, mají některé matky ještě dneska.

4. Dříve se věřilo, že když k mrtvole přistoupí vrah, začne tato zase krvácet. Německy Bahrprobe. Jako důkaz před soudem to platilo do konce 17. století.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honza QV Honza QV | 27. září 2010 v 11:42 | Reagovat

Diky za moc zajimave vypraveni a obrazky!

Mozna bych jen na rozsireni (pro nektere) dodal, ze Richard Wagner zpracoval toto tema (Nibelungove) ve sve tetralogii (4 opery) "Der Ring des Nibelungen" (Prsten Nibelungu).

Dramaticky obsah jen naznacuje moznosti a dojmy, ktere velky orchestr a chor (oboji pres 100 clenu) mohou u posluchacu vyvolat - "zive" predstaveni treba v Bayreuthu (Wagneruv Festival) je neskutecnym zazitkem.

Dalsi poznamka - mnohe vyznamne osobnosti (m.j. G. B. Shaw) se vyjadrily, ze se Wagner nesnazil pomoci Nibelungu zpracovat jakesi "stare tajuplne dejiny", nybrz aktualni spolecenskou situaci - boj o moc, majetek, intriky, podvody, zrady, ale taky touhu po lasce, spravedlnosti a pod.

Ocividne se dodnes na teto situaci moc nezmenilo....

2 autor článku autor článku | 27. září 2010 v 20:37 | Reagovat

[1] Honza QV

Das Rheingold - Zlato Rýna

Die Walküre - Vakýra

Siegfried - foneticky Sígfríd

Götterdämmerung - Soumrak bohů

19. století byl věk vlastenců i přehnaných nacionalistů. V Čechách jako v Německu. Wagner je pro mě příliš bombastický. Při vší úctě - nejsem zrovna jeho fanatický vyznavač.

"Ocividne se dodnes na teto situaci moc nezmenilo...."

V mé verzi Nibelungů se snažím poukázat na to, že celou tragedii nezavinilo ani tak lidské zlo, jako nekonečná lidská blbost. Na tom se bohužel dodnes nezměnilo nic. Lidská blbost se zdá být věčná.

3 Zdenka Zdenka | 28. září 2010 v 10:00 | Reagovat

Víte, co je zajímavé?

Das Rheingold - Zlato Rýna jsem včera dopoledne  našla na internetu, když jsem hledala pod heslem "...schvěj se..."

...Lidská blbost se zdá být věčná....

No, je to tak. Protože když se mi náhodou v hlavě "vyjasní", samou radostí se opět zblázním a jsem na tom stejně :-)

Ovšem - co se zdá, je jen sen :-)

4 Viveka77 Viveka77 | E-mail | 28. září 2010 v 10:41 | Reagovat

Dobrý den, čtu, že blogy na Novinkách končí, sotva jsem přišla :-(( Vaše příběhy jsou zajímavé, dovyprávíte o Nibelunzích? A můžete prosím prozradit, kam se z Novinek přesunete?

5 Láda Láda | E-mail | 28. září 2010 v 11:20 | Reagovat

Na hradě Bouzov, který patřil Řádu německých ratířů, je řada obrazů ilustrujících germánskou mythologii. Průvodce k nim ává jen stručné vysvětlení.

Poznámka na okraj: Řád německých ratířů ostře vystupoval proti Hitlerovi, hrad proto na počátku války Němci konfiskovali.

6 autor autor | 28. září 2010 v 12:34 | Reagovat

[4] Viveka77

Nibelungy dovyprávím a pak mám ještě rozpracované další články. Konečně ještě zbývají celé tři měsíce. Koncem roku si asi založím vlastní HP a uvedu tady adresu.

7 autor článku autor článku | 28. září 2010 v 12:46 | Reagovat

[5] Láda

Na hradě Bouzov jsem bohužel ještě nebyl, snad to někdy dohoním.

Německá šlechta zpočátku Hitlerem pohrdala. Hindenburg:

"S tím českým svobodníkem se nebavím."

Pro tradiční šlechtické rodiny, ze kterých se po generace rekrutovali generálové, to byl jen ukecaný šašek. Jeho úspěchy hospodářské a zpočátku i vojenské však byly téměř zázračné a začala se roznášet fáma o jeho nadpřirozených schopnostech. Stále více lidí na něj měnilo názor. Nakonec šla i většina německé šlechty za ním.

8 Kunc Kunc | 28. září 2010 v 17:52 | Reagovat

Máte naprostou pravdu, lidstvo místo toho, aby se z dějin poučilo, dělá stále stejné chyby. Pokud dojdou argumenty, řeší se vše silou. Proč dnes válčit a obsazovat cizí země?

9 Láda Láda | E-mail | 28. září 2010 v 21:53 | Reagovat

to 7

Oni mu skutečně dávali přezdívku "český svobodník"?

10 jan+rich jan+rich | E-mail | 28. září 2010 v 23:09 | Reagovat

No coment,falzifikátore.Rich.

11 autor článku autor článku | 29. září 2010 v 8:45 | Reagovat

[9] Láda

Výraz "der böhmische Gefreiter" použil Reichspräsident Hindenburg vícekrát. Jednoduše si pomotal Hitlerovo rodiště Braunau v Rakousku s městem Broumov, německy taky Braunau, ve východních Čechách.

"Mit dem böhmischen Gefreiter rede ich nicht", (s tím českým svobodníkem se nebavím) řekl tedy on, ač v různých filmech to říká například Rommel. Nakonec s ním ovšem mluvil velmi ochotně.

Právě tak Rommel, který se netajil odporem k celé nacistické ideologii, Hitlerovi celou válku věrně sloužil. Úctu k němu ale neměl ani nepředstíral. Jedna sekretářka vyprávěla, jak Rommel vyšel od Hitlera z kanceláře a na plnou hubu pronesl: "Můj bože, to je ale idiot."

12 Honza QV Honza QV | 29. září 2010 v 11:15 | Reagovat

[2]:

Nerekl bych, ze za vsechno muze lidska blbost, nybrz lidska "nenazranost" a touha po moci a bohatstvi. Drive, ale dnes jeste vice jsou moznosti lidi neco zmenit nebo toto "napravit"  velice omezene. Bohati (=mocni) maji diky globalizaci v podstate vetsi moc (a majetek), nez drive feudalove.

Osoby, ktere se proti takovymto "novodobym feudalum" postavi, jsou oznacovany casto jako pravicovi radikalove nebo novodobi naciste. Zvlastni to svet...

Do sportu a kultury (m.j. treba hudba) se politika NEMA michat. Muze snad nekdo za to, kdyz se mu libi hudba Wagnera nebo treba obdivuje vykony Jaromira Jagra ? (prvni byl obdivovan Hitlerem (jeho hudba) a druhy podporoval ODS (m.j. Topolanek, Rath,..).

13 jan+rich jan+rich | E-mail | 13. října 2010 v 0:32 | Reagovat

túú 11)

Ty kluku,ty se mi líbíš!Netkví v tobě sémě Cimrmanovo?A  já do tebe,že jsi uh-hybatel.Tak se měj.Rich.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama