Září 2010

Píseň Nibelungů 3/? - Dvě svatby jak řemen

26. září 2010 v 17:45

Kdo vlastně byli Nibelungové? Synové mlhy. Původně se mluví o trpaslících kdesi v podzemí severské země, snad Norska. Později byl Siegfried zván králem Nibelungů von Xanten. Poté, co zabil draka, a zmocnil se "Nibelungenhort", velikého pokladu, který přinesl do Wormsu, přebírá toto jméno i tam sídlící kmen Burgundů. O jejich osudu vypráví Píseň Nibelungů, "das Nibelungenlied".
Siegfried zabíjí draka Lindwurm

Kdo tohle maloval, ten o plazech tedy nic nevěděl. Až půjdete někdy amazonským pralesem, zkuste takto z boku píchnout do anakondy. Schválně jak dopadnete.
Povšimněte si, že tenhle drak je taková dlouhá žížala. Tak se to v nejstarších pramenech vyprávělo. (*1)

Burgundové (*2) byl kmen patřící pravděpodobně k národu Vandalů. V této době zažívá Evropa nevídané stěhování národů a svůj konec západní část Starořímské říše. Germánské kmeny se do ní valí ze všech stran, vraždí a ničí. Jsou to barbaři, Vandalové nebyli výjimkou.

Podívejme se nyní na postavy našeho příběhu, královskou rodinu Burgundů ve Wormsu.

1 král Gunther, 9 jeho žena Brunhilda
3 jeho bratr Gernot,
5 jeho bratr Giselherr
6 jejich sestra Kriemhilda, její gesto vysvětlím později
8 jejich matka Ute
2 Hagen von Tronje
7 Siegfried, manžel Kriemhildy

Už rok žije Siegfried jako vážený host na dvoře Burgundů ve Wormsu. Uchází se o Kriemhildu, ale nějak to pořád ještě neklaplo. Její matka Ute měla kdys zlý sen, že manželství její dcery přinese všem velké neštěstí. (*3)

Kriemhilda je zjevem přímo okouzlující a tak si Siegfried ani nevšimne jedné její výrazné vlastnosti. Že je totiž úplně blbá. (Toliko poznámka překladatele, tedy moje. V originále se to nepíše.)

Nakonec Gunther slíbí Siegfriedovi svoji sestru, když ten mu pomůže získat na Islandu nepřemožitelnou královnu, pannu Brunhildu.
Po přistání na Islandu je král Gunther s úctou přijat. Siegfried se před Brunhildou vydává za jeho vazala. Jenom s jeho pomocí se Gunther může utkat s Brunhildou.
Nikdo neví, jak Brunhilda vypadala, ale takhle nejspíš ne. To je nějaká moderní divadelní verze. Já bych se o tuhle tedy neucházel, a sáhnout ji za ten výstřih bych se neodvážil. Konečně ale taky nejsem Gunther.

Souboj měl tři disciplíny, vrh kamenem, hod oštěpem a skok do dálky. Neviditelný Siegfried, nalepený Gunthrovi na zádech, vždy při vrhu připojil svou sílu, při skoku do dálky pak Gunthra poponesl. Brunhilda je tím překonána a musí se s ním vydat do Wormsu. Tam se slaví dvojitá královská svatba. Nastala noc a novomanželé spolu ulehli do postele.

Když se druhý den ráno objevili Gunther s Brunhildou na balkóně, propukli poddaní v jásot:
"Dnes v noci byl budoucí král zplozen."

(Když se manželský pár politiků objeví na balkóně, drží se za ruce, usmívají se a mávají, můžete se vsadit, že je všechno jinak, než jak to právě budí dojem. V tomto případě to bylo dokonce úplně jinak.)

Jen Siegfried (který sám prožil svatenbí noc jak se patří) se ten den od Gunthra dozví, co se té noci skutečně událo. Poněkud rozpačitě se Gunther v posteli přiblížil k Brunhildě a objal ji. Ta však nedokázala překonat svůj odpor k tělesnému kontaktu a došlo k potyčce. Brunhilda svázala Gunthra do kozelce a pověsila na trám, kde ten si pak do rána odvisel svou svatební noci.
Po třech sportovních disciplínách musí tedy Siegfried pomoci ještě v té čtvrté. Slunce zapadne, Brunhilda ulehne do manželské postele. Otevřou se dveře, do ložnice vejde Gunther a s ním neviditelný Siegfried. Ten se ve tmě přiblíží k Brunhildě a dostane výprask. Tímto náležitě motivován k činu pak Brunhildu pořádně zmydlí. Jak se to odehrálo dále je pro čest královské rodiny mimořádně důležité, ale tak přesně to dodnes nikdo neví.

Brunhilda cítí, jak nadlidská síla trhá její pás cudnosti, muž (ale který?) se jí jako ženy zmocňuje. Se svým pásem a panenstvím ztrácí Brunhilda i svoji zázračnou sílu. Zbývá jí nyní už jen obyčejná holčenčí a to je Gunther pořád silnější. Nepovšimne si, že se dveře ložnice pootevřely a hned zaklaply. Vedle ní leží Gunther a s ním pak stráví svatební noc, jak zákon novomanželům káže. Brunhilda se opět domnívá, že to byl Gunther, kdo nad ní silou zvítězil. V ložnici však chybí její pás a prsten.

Kriemhilda je ten večer znepokojena, kam se Siegfried poděl? Jak to, že najednou tak pozdě přichází a ze strany od ložnice Brunhildy? Siegfried se jí svěřil, že musel tak trochu za Gunthra zaskočit v královských záležitostech. To ovšem neměl dělat. Takovou věc si můžou mezi sebou rozkecat chlapi, ale nemá se to říkat ženské! Jako důkaz své věrnosti předá Siegfried Kriemhildě Brunhildin prsten i pás, čímž je na katastrofu zaděláno.

Nějaký čas po svatbě se Siegfried s Kriemhildou odstěhovali domů do Xanten, kde vládl jeho otec. Snad by se bylo všechno odehrálo jinak, kdyby se už nikdy tyto dva páry byly nesetkaly. Vlastně Siegfried a Gunther se mohli setkat kdykoli, ale nikdy ne ty dvě Hildy. Však osud tomu chtěl jinak.

Brunhilda shledává už dávno podivné, že Siegfried neplatí Gunthrovi léno. Jako jeho vazal by se měl taky občas objevit a doprovázet krále na válečných výpravách. Gunther na její otázky odpovídá jen vyhýbavě. Nakonec svolí, že pozvou Siegfrieda s chotí, kteří žijí v Xanten, na návštěvu a uspořádají velkou slavnost. Tak se opět setkají příbuzní i přátelé. Mají si co vyprávět, hodují a veselí se. Druhý den jdou všichni společně na mši do kostela.

Model Wormské katedrály

Brunhildě jaksi celou dobu vadí, že jí Kriemhilda neprokazuje patřičnou úctu. Ona je manželkou krále, tedy první dámou, Kriemhilda jako by to nebrala na vědomí. Naopak v jednom rozhovoru namítne, že Siegfried je mocnější král než Gunther. Před vchodem do kostela konečně dojde ke střetnutí. Brunhilda považuje za své právo, vstoupit do kostela jako první. Nařídí tedy Kriemhildě, která jde vedle ní, aby se zastavila a nechala ji projít. Kriemhilda odmítne. Tohle si ty dvě měly odpustit, pár tisíc mužů nemuselo být pobito. Jejich chování je však zcela přirozené a dnes by to nedopadlo jinak. Každá se cítí být první dámou a hrdost jí nedovoluje ustoupit. Na tomto místě je jí však skutečně Brunhilda, žena krále, a ta Kriemhildu ostře napadne. Vůbec netuší, do jaké oprátky si tím vstrčila krk. Kriemhilda ji nazve děvkou svého manžela.
"On byl tvým prvním mužem o svatební noci, tvůj král na to neměl sílu." Brunhilda se zhroutí a Kriemhilda jako první vejde do chrámu. Vítězství. Její první a poslední vítězství. Vítězství Pyrrhovo. Po mši ještě předloží Brunhildě důkaz, její pás a prsten.

Brunhilda konečně pochopí, jak se vlastně všechno odehrálo, což ji ovšem mohlo být jasné už dávno. Ty dvě germánské Hildy jako by soutěžily, která toho má v hlavě méně. Jenže nikdy před tím a nikdy po tom v dějinách lidstva, snad nebyla žádná žena tak strašným způsobem uražena. Ještě ke všemu královna!
Tato pozdně románská katedrála je mimořádně zajímavá stavba.
Jak vidíte, má ještě většinu prvků románských, například kulaté oblouky a ne špičaté. Už se ale statečně pne do výšky, jako pozdější stavby gotické.
Tohle je tzv. císařský portál, kterým do chrámu vstupovali císaři a králové. Před ním se taky porafala o přednost Kriemhilda s Brunhildou,
jak praví tato deska. Tento chrám tady byl sice postaven až o 500 let později, ale třeba tam byl už dříve nějaký jiný vchod do jiného chrámu. V každém případě si město Worms nárokuje být městem Nibelungů. Skutečnými důkazy to sice podložit nemůžou, ale my budeme dělat, jako že jim to věříme.

Nyní už má Hagen Siegfrieda právě po krk. Ten sice za nic nemůže, ale když už Kriemhildě všechno vykecal, měl se postarat, aby si to nechala pro sebe. Sice ji Hagen kdysi miloval, ale teď slouží Gunthrovi a jeho vznešené choti. Tahle strašná pohana jejich dvora nesmí zůstat bez trestu. Hagen se cítí osobně napadnutý. V jeho pojetí jako by Siegfried znásilnil jeho paní, kterou on měl hlídat. Situace se navíc nyní stala zcela neúnosnou a je potřeba ji radikálně řešit. Robot Hagen je programován na zabíjení a něco řešit, pro něj znamená zabíjet.

Druhý den byl naplánován velký lov, Burgundové i hosté z Xanten vyráží společně do Odenwaldu (vysočina severně od Heidelbergu). Hagen na sobě nedal nic znát a ráno ještě vlídně rozmlouval s Kriemhildou. Je doba válečná, nikdo neví, co se může přihodit. On se cítí povinen dohlížet i na Siegfrieda, aby tento se jí večer šťastně vrátil. Však jak ho má správně ochraňovat? Siegfried je nezranitelný, však Hagen ví, že má jedno slabé místo, neví ale kde. (Tam, mezi lopatkami, kam mu padl při koupeli onen list z lípy, kam se dračí krev nedostala.) Ze které strany ho má chránit? Snad kdyby Kriemhilda pomohla a na jeho košili tam vyšila malý křížek. No a Kriemhilda (s inteligencí duševně zaostalé slepice), to skutečně udělá, čímž promění svého manžela v pochodující terč.

Na lovu se Hagen držel stále v blízkosti Siegfrieda, který neměl o jeho úmyslu tušení. Oba se spolu na nějaký čas odloučili od zbylé skupiny a dostali se k malému pramenu, který vytékal ze skály. Žíznivý Siegfried pokleknul a sklonil se, aby se napil. Mezi jeho lopatkami uviděl Hagen vyšitý kříž. Ta chvíle mu měla stačit.
Hagen zdvihne kopí, zamíří a zkušenou silnou rukou ho vrhne. Trefil přesně doprostřed kříže, kopí prorazilo hrudník a zastavilo se o rohovinu na druhé straně těla. Siegfried se ještě zvednul, otočil a pokusil tasit meč, nato padnul mrtev k zemi.

Když Burgunďané našli mrtvého Siegfrieda, přinesli ho na hrad a položili před Kriemhildu. Tvrdili, že se od nich vzdálil, a byl asi přepaden nějakými loupežníky. To jim však neuvěřila, Siegfried by se jim byl hladce ubránil, to věděla. Kriemhilda rozhořčeně trvala na tom, že chce znát vraha. (Obrázek nahoře) Nutila tedy jednoho po druhém, aby k mrtvole Siegfrieda přistoupil. (*4) Když se přiblížil Hagen, začala rána v jeho těle znovu krvácet. Kriemhilda nyní znala vraha. Však co může dělat? V tuto chvíli nic, ale v duchu přísahá strašnou pomstu.

pokračování za týden...

1. Lindwurm. (althochdeutsch lint = "had", Wurm = červ) Předlohou skutečně mohla být římská legie, roztažená za pochodu do délky asi jednoho kilometru. Onen Siegfried, staroněmecky Sigurd, má svoji historickou předlohu možná v Arminiovi, který roku 9 n.l. porazil tři římské legie.

2. Burgundové byli jistě znamenití válečníci, ale utrpěli v půlce 5. století porážku v bitvách proti Římanům a Hunům. Jejich zbytky se stáhly na jihozápad do dnešní Francie - Burgundsko.

3. Tento zlozvyk, mít zlé sny, místo postarat se o duševní úroveň a vzdělání vlastní dcery, mají některé matky ještě dneska.

4. Dříve se věřilo, že když k mrtvole přistoupí vrah, začne tato zase krvácet. Německy Bahrprobe. Jako důkaz před soudem to platilo do konce 17. století.

Píseň Nibelungů 2/? - Hagen a Siegfried

25. září 2010 v 19:24
Kdo je tento silák na malé loďce, typ bojovníka s těžkým mečem, který na svém štítu zvedá poklad Nibelungů (Nibelungenhort (*1)), aby jej vhodil do Rýna? (údajně ho bylo 144 vozů.)
Je to Hagen von Tronje, zbrojmistr a první rytíř burgundského krále Gunthra z Wormsu. Tomu je bezmezně oddán a slouží mu bez nejmenšího ohledu na vlastní osobu. Hagen, který má být centrální postavou našeho vyprávění, je v příběhu absolutní válečný robot, programovaný pouze na svůj úkol. Tak je v něm popisován, a tak ho dávali všem skutečným lidem za vzor nacističtí pohlaváři, kteří si nic nepřáli více, než mít národ takových Hagenů. Onen Hagen von Tronje však žádný nacista nebyl. Něco jako politická ideologie, jakákoli, mu bylo zcela cizí. Správné pro něj bylo vše, co sloužilo jeho králi a království. Ve svém dvourozměrném myšlení dělal vše ku prospěchu svého dvora, většinou ovšem pouze to jediné, co se vyučil, tedy zabíjení. Ať dnes český čtenář posoudí, zdali tento robot nebyl i člověkem, schopným lidských citů.

Tato socha Hagena vhazujícího do Rýna poklad Nibelungů dnes stojí na břehu Rýna ve Wormsu.

Když Hagen dorostl z jinocha v muže, sotva kdo se mu vyrovnal v boji mečem. Byl velké postavy a širokých ramen, k tomu obratný a naprosto chladnokrevný. Žádnému souboji se nevyhýbal a ze všech vyšel jako vítěz. Jeho životní určení bylo stát se vojákem a zabíjet, a Hagen o tom v mladém věku dále nepřemýšlel. Cítil se nepřemožitelný a šel svou cestou budoucího bojovníka. Až jednoho temného večera se mu udála podivná příhoda.
Hagen stál na břehu Rýna, tenkrát křivolakého, se zarostlými břehy, když z jeho vln se mu zjevila vodní víla. Bylo známo, že nadpřirozené bytosti všechno vědí a znají, a proto se jí hned otázal, zdali je on skutečně z mužů ten nejsilnější? Víla přisvědčila, ovšem s tím, že to neznamená nepřemožitelný. Na otázku, jestli zůstane vždy vítězem, mu dala odpověď:
Kdo s mečem zachází,
ten mečem schází,
zahyne, kdo s mečem žije,
však žádný muž tě nezabije.

Snad si ten večer mladý Hagen uvědomil, že o ženách vlastně nic neví. Leč co změní člověk na svém osudu, který určila mu jiná síla, než je síla lidská, dávno před tím, než se byl narodil?

Odkud pocházel Hagen, kde leží Tronje? Kolik autorů, tolik míst. My to za ně nerozhodneme, ale já se přikláňím k teorii, že byl z Tróje. Ano, z té řecké, ležící na Dardanely, kterou po deseti letech bojů vyvrátili Achájci. Je to skutečně možné? Příběh Nibelungů se odehrává v 5. století našeho letopočtu, v době, kdy zanikla Římská říše. Trojská válka se udála ve 12. století před naším letopočtem, v době biblického Mojžíše. Kdož ví? V tomto příběhu jako by se postavy z těch dob znovu vynořily. Například nezranitelný Siegfried, který nápadně připomíná hrdinu Achilla (*2). Siegfried, "nezranitelný" právě tak, jako byl Achilles se svou patou, jako byl Titanik nepotopitelný.
Siegfried von Xanten (ležící na dolním Rýnu) nebyl typ siláka Hagena, jeho nepřemožitelnost pocházela spíše z nadlidských mytických schopností.
(Snad si někdo vzpomene na moje vyprávění "Kamiwaza - Boj třetí cestou")

V mládí se Siegfried vydal do světa, aby zabil draka, což se mu skutečně podařilo. Když tohoto zakuchnul, jeho krev vytékala do jámy a Siegfried se v ní vykoupal. Tím se jeho tělo potáhlo rohovinou, pro tehdejší zbraně neprůstřelnou. Dalo by se říci, že měl hroší kůži, kdyby ten výraz dnes neznamenal něco jiného. Jenže my lidé můžeme dělat co chceme a zůstaneme vždycky zranitelní, ať na těle nebo na citech. Tak stalo se, že mu při koupeli na lopatku padnul list z lípy a na to místo se dračí krev nedostala.
Ve dračí jeskyni za železnou mříží pak Siegfried objeví "Hort der Nibelungen" obrovský zlatý poklad. Ten ještě střeží trpaslík Alberich, který vlastní kápi neviditelnosti. (Kdo četl knížku "Sága krále Laurina" jistě si hned na něj vzpomenul, i to byl trpaslík a vlastnil takovou kápi.) Kdož ví, co byla kdysi předloha? Dokonce i s Ditrichem von Berne se v Písni Nibelungů na konci znovu setkáme.

Siegfried přemohl trpaslíka Albericha a sebral mu jak kápi, tak celý poklad. Nyní, takto finančně založen, si může splnit svůj sen, ucházet se o ruku krásné princezny jménem Kriemhilde, kterážto sídlí ve Wormsu. Králové tam jsou její tři bratři, Gunther, Gernot a Giselher, prvním rytířem a Guntherovým ochránce je Hagen von Tronje.

Siegfried, patrně dle tehdejšího zvyku, si představuje dobytí ženského srdce podobně, jako zabíjení draka. Všechno mečem, jinak to neumí. Vpadne tedy do Wormsu jako slon do krámu s porcelánem, a jako první vyzve Gunthera na souboj. To se ale vůbec nelíbí Hagenovi, který by vše rád vzal do vlastních rukou. Oslněni bohatstvím a statečností Siegfrieda ho nakonec bratři přemluví, ať zůstane pro začátek u nich jako host. Ve dvorních turnajích se Siegfried proslaví a neskrývá, že chce imponovat Kriemhildě. Tady je však malý problém. Do ní je zamilovaný i Hagen, který to ovšem nedává najevo. Dobře ví, že ta musí dostat zase jen krále, on je tam toliko zaměstnanec, jeho tedy být nikdy nemůže. To mu ale nedělá Siegfrieda méně nesympatického.

Když je Worms ohrožen nepřítelem, vytáhne Siegfried s Burgundy do boje a získá si veliké uznání.
V tu dobu se Gunther doslechne o podivné královně Islandu (*3) jménem Brunhilda a zatouží po ní. Získat ji za ženu je však téměř nemožné, Brunhilda je panna, muže zřejmě moc v lásce nemá. Každého nápadníka tedy vyzve na souboj, přemůže a zabije. Jako panna nepolíbená vládne čarovnou mocí (*4), navíc má svůj pás cudnosti, který její panenství chrání a dává jí nadlidskou sílu. Jenže tu má Siegfried taky, a k tomu kápi, která ho dělá neviditelným, navíc už tam byl a Brunhildu i její triky zná. S Gunthrem domluví pěkný podfuk a oba vyplouvají na Island.

Z hradu vidí Brunhilda připlouvat germánskou loď. Na Siegfrieda, který pro ni jako jediný z mužů přichází v úvahu, nezapomněla. Svou nadpřirozenou mocí nějak cítí, že Siegfried je na palubě. Proto přikývne, když její stará čarodějnice pronese:
"Připlouvá muž, který tě chce za ženu."
"Vím."
"V boji tě přemůže."
"Vím."
"Vezme ti tvůj pás i panenství."
"Vím."
"Ale není to Siegfried."
"Lžeš!" Vybouchne zoufale Brunhilda.

pokračování příště...

1. Hort by v němčině znamenal spíše úkryt pokladu nebo útočiště, ale jedná se o výrazy staletí staré.
2. Další možná předloha je (historicky nesporný) Arminius cheruský, který porazil římské legie. O tom už jsem něco napsal loni, když Německo slavilo 2000. výročí oné bitvy.
3. Ve filmech byly tyto scény točeny u známých islandských vodopádů, jistě moc hezké. Co se tenkrát ovšem pod jménem "Island" rozumělo, je sporné. Že by to byl ten nám dnes známý ostrov Island, můžeme prakticky vyloučit.
4. Ve středověku se věřilo, že panna (virgo intacta) může mít magické schopnosti a nadpřirozenou sílu. Konečně ještě i dnes jsou lidé, kteří věří na panenství matky Ježíše a považují tento bod víry za důležitý. Proto byly i Johance z Arku přičítány magické schopnosti. Její panenství bylo pro vojsko tak důležité, že bylo občas skutečně gynekologicky ověřováno.

Píseň Nibelungů 1/? - Kdo byli Nibelungové.

24. září 2010 v 21:19

Dnes ráno jsem musel jet porýnskou mlhou a vzpomněl si na můj slib, přinést v tuto dobu další pohádky, či pověsti dávných časů. Přišel podzim a tím doba předvánoční, večery se více dlouží, nadešel čas vyprávění.

Kde začít? V té mlze snad nejlépe podivnou ságu o těch, kteří z mlhy se vynořili. Každý Čech už jistě něco slyšel o statečném a nakonec nešťastném národu Nibelungů.

Vyprávění pro starší děti, jistě i pro dospělé, kteří snad kdy slýchali o Siegfriedovi drakobijci, o zlatu Rýna, o podivném kmenu Burgundů, onom královském rodu a lidu kolem města Wormsu, kteří v dochované pověsti podnes zváni jsou "Nibelungové".
Tady vidíte dnešní Wormser Dom. Sloh je to pozdně románský, tedy stavba založena ještě románským masivním stylem, ale už vytáhnutá do výšky s mnoha elementy tehdy právě vznikající gotiky.
Někdo by si možná vzpomněl, že ve Wormsu se narodil a vyrostl jeden Čechům dobře známý kouzelník jménem rabi Jehuda Löw ben Becalel, stavitel Golema. On sám je historická osoba, toho Golema mu zřejmě Češi přibásnili až v 19. století.

"Nebel" je německy mlha a praví se, že Nibelungové v onom kraji dostali své jméno, neboť z mlhy se vynořili. Kdo zná ono vyprávění, může mě opravit třeba v pohledu na jednu obzvláštní postavu této báje, Hagena von Tronje, které se chci ve svém vlastním překladu z němčiny věnovat. Kdo nezná, nevadí, pro toho ji budu celou vyprávět. Svým jednoduchým způsobem a v mojí verzi. Těch existuje celá řada, žádná si nenárokuje být ta jediná pravá, a ta moje to docela určitě taky nebude.
zlato Rýna

Ich kann euch nicht bescheiden
was seit her geschah
Als dass man Fraun und Ritter
immer weinen sah.
Dazu die edeln Knechte,
um lieber Freunde Tod.
Hie hat die Mär ein Ende:
Das ist der Nibelungen Not.

Nemůžu vám jistě říci,
co se tenkrát událo,
jen, že po té slavné bitvě
mnoho vdov tam plakalo.
K tomu i jejich knechti,
pro všechny své mrtvé přátele,
zde je konec naší pověsti,
smrt Nibelungů, ticho v kostele.

Poslední dva odstavce písně Nibelungů, která byla sepsána kolem roku 1200 neznámým autorem. V tehdejších dobách končila všechna vyprávění špatně. Lidé si snad ani neuměli představit jiný konec vyprávění než takový, že všichni jsou pobiti.

Přitopte si v kamnech, rozžehněte svíci za mnoho ztracených životů šlechetných rytířů, a poslyšte v podzimních tmách a mlhách onu pověst.

pokračování...