Do Canossy nepůjdeme. 6/6 - Kdo nešel do Canossy?-2

9. května 2010 v 17:13

V průmyslovém a vědeckém 19. století byla kolise s církví naprogramována. Ta už dávno ztratila svoji všemocnost, byla ovšem stále ještě státem ve státě. Už nemohla bránit novým vědeckým poznatkům, ale stále měla vliv na školství i politiku. Tady jsem u toho druhého data, roku 1872.

Železný kancléř Bismarck, který chtěl z Německa udělat moderní, vojensky i hospodářsky silný stát, viděl v katolické církvi jen svého nepřítele a podle toho jednal. Vzal církvi vliv na školství, omezil její privilegia a zarazil jí všechny státní podpory (Brotkorbgesetz). Zavedl civilní manželství, tedy svatbu na úřadě. V kostele se může dále každý brát jak chce, ale svazek manželský je věc státu, ne církve. (Právě tak jako od něj zavedený zákonný starobní důchod, se to praktikuje v civilizovaných státech, tedy i ČR dodnes.) Proti církevním hodnostářům volajícím po vzoru Řehoře k neposlušnosti takto bezbožnému vládci, vydal ostrý zákon. Kdo by rušil veřejný pořádek a nabádal k překračování zákonů, dostane až dva roky na tvrdo. Dalo by se zhruba říci, že Bismarck v Německu nad církví zvítězil. Pro Vatikán se tím ale stal nepřítelem číslo jedna.
Karikatura z té doby. "Smíte mi políbit pantofel", říká papež (čímž prokazuje milost). "Vy mně taky", říká Bismarck.

Když při rozporech 1872 papež odmítnul německého vyslance ve Vatikánu, situace se přiostřila. K tomu řekl Bismarck na reichstagu v Bad Harzburgu zcela jednoznačně:
"Seien sie außer Sorge, nach Canossa gehen wir nicht - weder körperlich noch geistig."
"Buďte bez obav, do Canossy nepůjdeme - ani tělem, ani duchem."
Canossasäule in Bad Harzburg
Na paměť tohoto výroku postavili později Němci onen sloup. Tohle datum, 1872, vešlo do dějin jako porážka církve, je ale právě tak, jako ono první, 1077, pouze symbolické. Katolická církev ještě dodnes ani zdaleka neprohrála. V jedné době sice jednoznačně zvítězili komunisti, jejich ideologie však byla taky pouze věcí víry a na první pohled z katolického náboženství odvařená. Onen uvědomělý soudruh byl trochu modernějším protějškem hluboce věřícího katolíka. Jenže komunisti se dopustili smrtelné chyby. Lidem slíbili ráj ještě za živa na zemi, což je stálo existenci. V ČR nyní církev vysoudila náhradu za všechen od nich uzmutý majetek. Juristicky na první pohled možná správné, ale to bychom museli zase nazpět do dějin. Kláštery byly sice sídlem vzdělanosti, ale tu užívaly ke svému prospěchu. Do katastrálních map si připisovaly pozemky, které jim nikdy nepatřily. Majetek upálených kacířů propadl církvi, takže bylo v jejím zájmu si kacíře ve velkém vyrábět. Poplatky za různé služby, jako křest nebo poslední pomazání, jejichž nutnost je silně pochybná, byly vydírány pod hrozbou pekelných plamenů. Tenhle výčet nabytí církevního majetku by šel skutečně až do horoucích pekel.

A jak dopadnul Bismarck? V roce 1890 byl německým císařem Vilémem II. odvolaný z funkce kancléře a nadosmrti dožraný se stáhnul na svůj zámeček ve Friedrichsruh. Tam se míchal aspoň do lokální politiky a tam zemřel v roce 1898. Císař Wilhelm II. si pak na něj asi vzpomněl, když byl sám sesazen roku 1918. Do konce života stále čekal, kdy Němci pochopí, že to bez něj nejde a přijdou ho zase císařem provolat. Ti to ale neudělali nikdy.

Církev už je dnes pouze odleskem toho, co kdysi bývala, nárokuje si ale vládu dále. Jeden příklad z malého, katolického, německého města:
Moje dcera měla mít asi ve 3. třídě obecné odpoledne francouzštinu, lehkým způsobem pro děti. Zároveň se ovšem pro děti v tomto věku měla celé měsíce táhnout církevní výuka na biřmování.
Co katolická církev dětem při takovémto "vyučování" vykládá - kam se s jejich dějepisem hrabou komunisti. Noe přistál s archou na vrcholu Araratu (5165 m n.m.), Metuzalém byl 969 let starý..., vše zcela vážně, jako by se jednalo o nepochybné, historicky dokázané skutečnosti. Čím ochotněji někdo těmto výplodům věří, tím je pro církev nějak hodnotnější a lepší. Je to člověk hluboké víry, což je chápáno jako cosi hrozně pozitivního.
Farář měl za sebou vrstvu bohatších, konzervativních občanů města a nakonec svou vůli prosadil. Děti by kvůli učení cizí řeči neměly dost času připravovat se na věc (pro něj) mnohem důležitější, tedy na vstup do církve. Francouzština byla z rozvrhu stažena. V roce 1990 katolická církev zvítězila proti pedagogům státního školství. (Bismarck se musel obracet v hrobě.)

Dokud budou na světě lidi, pro které "věřit" je více než "vědět", do té doby bude církev, ale i lecjaká podobná instituce, svou moc uplatňovat. Dějiny se tedy ještě můžou opakovat, možná jednou do Canossy zase půjdeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 9. května 2010 v 17:48 | Reagovat

Doufám,že poslední věta článku je jen příšerná vize.

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 9. května 2010 v 19:34 | Reagovat

Autorovi.

Děkuji za čtivé přiblížení situace, popisující Bismarckův výrok.

Většina lidí se ráda spolehne na nějakou víru, ale do Canossy pro ni už nepůjde.

3 quark quark | E-mail | 9. května 2010 v 23:24 | Reagovat

Konflikt mezi správou moci světskou a duchovní se táhne dějinami Evropy jako červená nit. V zájmu objektivity by bylo,ale záhodno také připomenout, že katolická církev sehrála i pozitivní roli a řekl bych, že v mnoha ohledech i zásadní roli při formování evropské kultury. Nebýt určujcího vlivu institucianalizovaného církevního života katolické církve, jako podmínka toho, co je chápáno jako evropská kultura by se národy Evropy utopiily v anarchii a temnotě barbarství. Znáte nějakou jinou institucionalizovanou moc, která by evropským národům vtiskla charakter legitimity po mocenském vakuu, která vznikla po zániku Římské říše? Jeden pozitvní prvek spolupráce mezi duchovní a světskou mocí nalezneme za vlády Karla IV, který za spolupráce prvního českého arcibiskupa Arnošta z Pardubic položili základy koncepční politiky středověkého státu,české země z tohoto odkazu těží dodnes.

Ještě závěrem,je třeba rozlišovat víru od instituce. Víra je věc subjektivní percepce,česky vnímání, instituce světská nebo duchovní je věcí mocenské politiky a tam dochází vždy ke konfliktu mezi ideou a praktickou politikou. Zkrátka, když jde o politickou moc, tam ideály tratí, a veškerá sranda jde do háje. Ostatně Machiavelliho Vladař je svého druhu první ,,politologická studie,, která se tímto fenoménem zabývá.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 10. května 2010 v 9:05 | Reagovat

[3] quark, E-mail, 9.5.2010 23:24

Dobrý den.

Nikdo snad není tak zpozdilý, aby šmahem upíral katolické církvi prospěšné společenské služby ( vzdělání, vztah k umění, sirotčince, špitály, chudobince ). Ano byla to církev, která tato potřebná civilizující zařízení zřizovala nebo jejich zřízení organizovala. Jediná na to měla organizaci. Jistě bylo vhodné využít nezi negramotnými lidmi náboženskou víru, která má tyto potřeby v sobě zakomponovány. Jenže nelze se ztotožnit s konzervatvním pojetím, že vše je dáno Bohem už dopředu a nezměnitelně. Nakonec církev bránila monopol moci i nad těmi bohulibými institucemi a podle mne už náboženství zneužívala a víru znehodnocovala. V tomto rozporu církev setrvává dodnes a je otázkou nakolik Bismarckovo jednání posílilo možnosti státních institucí naproti dřívějším výlučně církevním?

5 autor článku autor článku | 10. května 2010 v 9:09 | Reagovat

[3]  quark

Určitě nemám žádné námitky proti tomu, že na Velkou Moravu přišli Konstantin a Metoděj. Křesťanství znamenalo vzdělání, úctu k práci a lidskému životu. V tu dobu něco převratně nového a zásadně positivního. Jenže „křesťanství“ a „katolická církev“, jsou pro mě dvě naprosto různé věci.

6 Kunc Kunc | 10. května 2010 v 21:07 | Reagovat

Všechno špatné je k něčemu dobré a naopak. Svět není jen černý, nebo bělejší, ale něco mezi tím. Na křesťanství určitě něco je, protože vydrželo takovou dobu. Kolik vzniklo a zaniklo za 2000let říší a ideologií?  Ovšem zahájením návratu křesťanství do Čech začít soudem o katedrálu, prokázal pan Vlk církvi medvědí službu.

7 quark quark | E-mail | 10. května 2010 v 21:19 | Reagovat

nar.soc

Dobrý den,

Údajné konzervativní pojetí o kterém píšete se dá také interpretovat jako otázka po smyslu lidské existence,tedy má-li člověk svobodnou vůli. Budete se divit,ale řada současných myslitelů je toho názoru, že člověk je determinován tím,že je tady rozpor mezi subjektivním vnímáním a myšlením o světě a objektivní realitou světa.

A tento rozpor mezi subjektivním prožíváním světa a světem objektivním je vlastně obsahem každého náboženství.

Stručně řečeno, každá religiozní zkušenost usiluje o ,,velkou syntézu,, mezi individuální subjektivitou a realitou světa.

Jako ,,osvícený ateista,, rozumím pojmu Bůh jako působící elementární síle, která prostřednictvím fyzikálních zákonů řídí svět.

Naivita a víra současné vědy v možnost vytvořit dokonalou a bezrozpornou ,,teorii světa,,  je tedy pouze hraní si na ,,pánaboha,,

Objektivní realitu,tedy jak funguje ,,svět sám o sobě,, se nám nikdy nepodaří odhalit. Není -li nic jisté ani na úrovni elementárních subatomových částic,což je jednoduše řečeno obsahem kvantověmechanického popisu světa,pak nám nezbývá než se smířit se skutečností, že objektivní realita,nebo Bůh, jak chcete, střeží svá tajemství a nenechá si fušovat do řemesla.

Takže asi tolik o vašem ,,konzervativním pojetí,, které se shoduje jak se současnou teorií poznání tak teoriemi moderní fyziky.

8 quark quark | E-mail | 10. května 2010 v 21:57 | Reagovat

autor článku

Samozřejmě, že křesťanstvi a katolická církev, jsou dva rozdílné pojmy.Takže v čem je jádro sporu? Křesťanství je ideová koncepce, katolická církev instituce, která řídí ,,provoz,, a život věřících, kteří se hlásí k západnímu (římsko - katolickému) křesťanské tradici.

Nevím jestli budete souhlasit, tuším, že nikoli,,ale chci říct, že ,,hříšně a hanebně,, se může chovat stejnou měrou jak instituce světská tak duchovní.Když dovolíte, osobně nesdílím nějaké nadšení a nejásám nad ,,vítězstvím,, institucionální občanské státnosti a sdádnosti,, a posílením státu na úkor církve.

Odluka církve od státu sice vedla k občanské společnosti k uvolnění ohromného potencionálů tvořivé liského umu, ale také zavedla Evropu do zmatků krvavých revolucí počínaje Velkou francouzskou a konče sibiřskými gulagy, holokaustem a jako varovným mementem atomovým hřibem nad Hirošimou.

9 quark quark | E-mail | 10. května 2010 v 22:01 | Reagovat

oprava a omluva: kteří se hlásí k západní křesťanské tradici.

10 autor článku autor článku | 11. května 2010 v 8:05 | Reagovat

[8]  quark

Do jaké míry by větší vliv církve něco změnil třeba na použití atomové bomby, si netroufám odhadovat.

11 quark quark | E-mail | 12. května 2010 v 1:39 | Reagovat

autor článku

Kkyž jsem použil metaforického vyjádření atomového hřibu nad Hirošimou měl jsem ny mysli skutečnost, že zesvětšelé společnosti,západních demokracií, které provedly dokonalou(de facto a de jure) odluku státu od církve používají stejných donucovacích a nátklakových prostředků z pozice mocenské síly,často hraničící a hranici překračující míru morální zdrženlivosti,čímž si nijak nezadají s praktikami používané  absolutní mocí instituciolisované církve v minulých stoletích.

Samozřejmě si nemyslím,že by v dnešní době měla katolická církev reálný vliv na dění v praktické politice. Její vliv, který je ovšem, zejména v českém prostředí neustále zpochybňován a k ,,nejkouzelnějším argumentům,, vulgarizující části veřejnosti patří velmi oblíbenný argument ,,inkviziční,, je v morální autoritě, To není nějaká fráze,připomínám svůj ,,osvícenný ateismus,to je nutnost bránit a hájit pozice fundamentální ukotvenosti okcidentální Evropy proti relativismu hodnot v postmodernismu.

Mimochodem čtu ,,vaší,, Bitvu u Thermopyl,, to je jeden z mnoha pozitivních příkladu uchování paměti Okcidentu a zároveń také svého druhu ,,fundamentální ukotvenost,, Tolik  uvádím na svoji obranu proti poněkud vágně definovanému pojmu ,,funtamentální ukotvenost,,

12 autor článku autor článku | 12. května 2010 v 9:42 | Reagovat

[11]  quark

Vláda demokratického státu má tu dobrou vlastnost, že se dá odvolit. Jestli ta další bude lepší, to už je jiná otázka. U komunismu jsem napsal, že se rovnalo rovněž o druh náboženství, proto byl nereformovatelný. Komunismus liberalizovat, znamenalo se ho vzdát, nechat ho svrhnout.

Neustále někdo znovu vynalézá suchou vodu a studený oheň, tedy vládu církve bez inkvizice, nebo komunistů bez zavřených hranic a cenzury. Nemyslím, že by něco takového bylo možné.

Popisem řecko-perských válek chci poukázat na to, že rozhádaná demokracie může být nakonec životaschopnější, než perfektní totalita. Pokud ovšem ten lid je na takové úrovni, aby si mohl demokracii dovolit.

Demokratická vláda pak může vydávat zákony na principu křesťanské lásky a podobně. Tady něco jako náboženské přesvědčení (nikoli víra) nemusí být na škodu.

13 babka babka | 12. května 2010 v 14:41 | Reagovat

Já bych jen dodala náboženství a víra jsou dva různé pojmy.

Většina lidí "chodí do kostela" buď ze zvyku, nebo se chtějí předvést (mají např. nové auto atd), ale nemají víru. Víra je jako jste uvedl Jana Husa, že pro víru obětoval to nejcennější, život.

TOP 09 bude dávat do schránek peněžní  poukázku, jako rozpočítaný dluh státu na obyvatele. Kalousek se všude předvádí na cirkevních akcích jako věřící člověk a ve skutečnosti je taková atrapa věřícího člověka.Myslím, že je to kandidát  do Cannossy:-)

14 babka babka | 12. května 2010 v 14:44 | Reagovat

V životě se většinou vše točí kolem známostí. Těch dovedl právě dobře využít Karel IV.

15 quark quark | E-mail | 12. května 2010 v 16:01 | Reagovat

Když už je řeč o demokracii versus diktatuře,  tak bych rád připoměl skutečnost,že to byla demokracie starověkého Řecka, která v inscenovaném ,,inkvizičním,, soudu obžalovala a posléze odsoudila k trestu smrti filosofa Sokrata.

Tolik o povaze moci,která navzdory politickému režimu vykazuje tytéž prvky zneužívání mocenského postavení,lhostejno jedná -li se o režim demokratický nebo politický režim, který svou vládu opírá o nějakou formu diktatury. To jen v zájmu objektivity.

Pravdou ovšem zůstává,že v demokracii je-li ovšem autentickou je větší záruka kontroly občanskou společností nad zneužíváním pravomoci vládnoucí mocí.

16 Honza Honza | 12. května 2010 v 17:10 | Reagovat

[15]  quark,

Quark! No to se mi snad jen zdá, Vy opět na webu..:-) Zdravím Vás po dlouhé době. Absurdum a znesmylnění člověka, ruku v ruce s prorůstáním metafašistických metastáz organismem společnosti, roste dál.

17 autor článku autor článku | 12. května 2010 v 17:23 | Reagovat

[15]  quark

Nejen Sokrates. I slavný sochař Feidiás byl odsouzen na základě nesmyslného obvinění. (Jestli k smrti přesně nevíme.)

Pojem "demokracie" nic neříká o hospodářství, zdravotnictví, školství nebo justici v onom státě. V žádném případě z toho nevyplývá, že by musely být lepší než třeba ve státním systému totalitním.

18 Honza Honza | 12. května 2010 v 17:56 | Reagovat

to autor článku

Že demokracie je předstupněm tyranie, věděl už Platón.

http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:aFW921czW38J:www.kampomaturite.cz/%255Cdata%255CUSR_001_PICTURES%255CPlatonov_idealni_stat.doc+Plat%C3%B3n+tyranie+demokracie+%C3%BAstava&cd=15&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&client=firefox-a

19 autor článku autor článku | 12. května 2010 v 18:04 | Reagovat

[18]  Honza

Pojem "tyranie" v té době znamenal: vláda jednoho člověka.

20 Honza Honza | 12. května 2010 v 18:31 | Reagovat

[19]  autor článku, 12.5.2010 18:04 - Pojem "tyranie" v té době znamenal: vláda jednoho člověka.

Ale ovšem, rozumím. Ale podstata přece tkví v onom: demokracie je předstupněm tyranie. Je šuma fuk, jest-li vládne "jeden tyran" (tehdy) a "světová oligarchie", hrstka lidí (dnes). SYSTÉM, který zde vládne je sofistikovanou iluzí demokracie a svobody.

21 quark quark | E-mail | 12. května 2010 v 19:04 | Reagovat

Honza

Také Vás zdravím a rád ,,vidím,, Obdivuji vaši paměť a zároveń,proč to nepřiznat, jsem polichocen.

Co se Platóna týká, tak ten měl dost dobrý a pochopitelný důvod,proč nenáviděl demokracii řeckého (starověkého) typu, když mu povraždila řadu příbuzných.

Ještě jsem se nedíval na ten váš odkaz a nečetl text,vztahující se jak předpokládám k ideálnímu státu ,,knížete filosofů,, takže to bude asi nošením dříví do lesa.

Platón se svou koncepcí ideálního státu v němž by vládli aristokrati ducha,zbaveni ovšem privilegií a výhod hmotných statků plynoucí z výkonu správy státu (čili rovnostářstvím)  je mnohými považován za jakéhosi ,,protokomunistu,,

Na druhou stranu,když vidím ty politické zjevy,které v současnosti vládnou české spoloečnosti, pak se mi jeví platónská vláda aristokracie ducha docela přitažlivou.

Zatím se mějte fajn

22 quark quark | E-mail | 12. května 2010 v 19:50 | Reagovat

autor článku (17)

Nejsme myslím v zásadní při. Jenže - demokracie bez obsahu je jen prázdný pojem a mocné zaklínadlo vládnoucích struktur, nejsou - li principy systému uplatněny v praxi. (podobně jako v minulém režimu tím mocným zaklínadlem byl socialismus,ať už z lidskou tváří reformního komunismu,nelidskou tváří stalinismu,nebo normalizační ,,reálný socialismus,, který se ovšem spíše podobal šílenému  surrealistickému snu z něhož nelze procitnout do bdělého stavu žité skutečnosti.

Po tíživém snu přichází vystřízlivění a kocovina z nenaplněných předpokladů a cílů demokracie, proto je v současné české společnosti  nostalgické vzpomínání a relativizace komunistické tyranie bývalého režimu.

Oč tu běží,to není pěstování nějakého ,,laciného,, antikomunismu,, ale o míru zdravé a nezbytné sebereflexe v rovině individuální i společenské. Jestli si ovšem někdo myslí,že ,,vyrovnávání se z minulostí,, jeho validním obrazem jsou například opusy filmového ,,divotvůrce,, pana Hřebejka s jeho ,,poetikou,, švejkovského čecháčství pak se hluboce mýlí.(poznámka na okraj)

Omlovám se,pakliže byste měl nabýt dojmu, že obsah mých komentářů se netýká vašeho článku,ale myslím, že se ho týká. Píšete příběh z historie (dávné historie) a dodávám že velmi čtivou a poučnou formou, ale historie se netýká jen minulosti,zasuhuje a především aktualizuje i přítomnost.

To jen na mou obhajobu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama