Do Canossy nepůjdeme. 4/? - Bylo-li tomu tak, nebo-li tomu tak nebylilo?-2

8. května 2010 v 17:07

Vím, zatím pouze moje úvahy, ale žádné důkazy. Nuže:
Současný německý historik Johannes Fried prostudoval málo známé podklady z té doby a ty říkají něco jiného a určitě i hodnověrnějšího. Kolik dní stál Jindřich bosý před branou? O tom se tam vůbec nic nepíše, jen že se dohodl s Řehořem 25.1., tedy v den svého příchodu!!!
Řehoř sám sice popisuje, že mu odpustil až po jeho omluvě a na přímluvu všech přítomných, to mohlo ale taky být za deset minut. Bosý a v košili byl Jindřich patrně pouze na tento (předem dohodnutý) rituál. Jednou jsem zažil v kostele křest malého dítěte.
"Co si přejete?" otázal se farář.
"Křest svatou," odpověděla matka. To ovšem nebyla pro faráře žádná novinka, vždyť s ní na to měl už týden dohodnutý termín. Dialog byl předem domluvené divadlo. Odpuštění v Canosse mi připadá velmi podobné.
Co dělali 26. a 27.1.? To mi není známo, třeba s Řehořem a Matyldou mastili karty. Svlékací mariáš asi nehráli, ale politika byla v každém případě už vyřešena!
Čtenář si možná povšimnul jedné pozoruhodnosti. V tu dobu hynuli žoldáci (levné spotřební zboží) po stovkách při sporu dvou nízkých feudálů o pár vesnic. Boj o vládu nad půlkou dnešní Evropy byl vyřešen, aniž by padnul jediný voják. Jindřich i Řehoř riskovali v souboji o moc pouze své životy a zasluhují tím naši hlubokou úctu. Ovšem jen zatím.
Opouštíme Canossu.

Je skutečně možné, že by se příběh do dějin dostal takto zcela chybně? Moje odpověď: "A byla by to skutečně tak velká výjimka?"
Jeden příklad za řadu jiných:
Zeptejte se někoho v mém věku, který chodil na obecnou v 50. letech na Velkou říjnovou revoluci 1917. Co se dozvíte?
Zazněl výstřel z Aurory! Rudoarmějci v Petrohradu zařvali hurá a zaútočili na Zimní palác, kde zasedala Prozatímní vláda. Vybuchují granáty, dav vylomí bránu, práskají vystřely, pancéřový vůz se řítí k hlavnímu vchodu paláce...
Moc hezké na pohled, jenže ono se to ve skutečnosti nikdy neudálo. Námořníci šli klidně otevřenou bránou a pak postraním vchodem až se dostali k sálu s prozatímní vládou. Ten byl sice chráněn jednotkou ozbrojených junkerů, ale ti nestříleli. Jejich velitel se šel vlády zeptat, co má dělat, a vláda rozhodla, že žádné násilí použít nechce. Rudí námořníci nato vpadli do sálu jak Braniboři do Čech, čímž bylo v Rusku zblbnuto, co se dalo. (Demokraty zabásli a dosadili bolševické tyrany. Kolik utrpení a hladu si mohl ruský lid ušetřit, a jak mohl být dnes daleko, kdyby se to bylo nestalo?)
Odkud se tahle hrdinská verze bere? Z Eisensteinova filmu, který měl lid přesvědčit, že si tuto "svobodu" stalinských gulagů, kterou jim pak bolševici nabídli, sám slavně vybojoval.

Co se v dějinách událo, rozhodují vítězové. V Canosse církev, v Petrohradu bolševici. Tak se to taky dostalo do našeho dějepisu, tak tomu ale ve skutečnosti vůbec nebylo.
Jiný příklad. Jedna mladá žena v Praze mi říkala, že se ještě dnes ve školách učí, jak Havlíčkovi těžké klima v Brixenu podlomilo zdraví. Jeho dopisy, ve kterých si zdravé klima jižní strany Alp velmi pochvaluje, vyšly dokonce za komunistů knižně. No a? Zajímá to snad někoho? Ona možná pravda vítězí, ale jen když se náhodou hodí do krámu.

Úsloví "jít do Canossy" se pak někdy začalo používat jako metafora pro ponižující doprošování o milost a používá se ještě dnes.

Co se dělo dále? Klatba byla zrušena, německá knížata měla opět povinnost být Jindřichovi poslušna a papež se stal vítězem sporu o investituru. Pouze on a nikdo jiný, určoval, co bůh chce a kdo bude z jeho milosti králem. Tohle datum cesty do Canossy tedy vešlo symbolicky do dějin jako vítězství církve nad šlechtou. Bylo tomu skutečně tak? Nebylo! Ke skutečnému definitivnímu převzetí absolutní moci se církev dostala až později, 1122 za jeho syna Jindřicha V.. Církev pak měla moc duchovní a jmenovala krále, kteří měli moc světskou, ovšem jenom tak dlouho, dokud dělali, co církev chtěla.

Sotva se Jindřich IV. vrátil z Canossy, začalo všechno znova, tentokrát se ale pořádně vyzbrojil a svou moc si lépe zajistil. Už v roce 1080 ho dal Řehoř do klatby znova a jmenoval taky proticísaře, jenže už tím byl dost trapný. Král Jindřich zase určil protipapeže, Klementa III., od kterého se nechal korunovat císařem.
Znovu překročil Alpy, ale tentokrát s armádou, a v roce 1084 dobyl Řím. Řehoř se zabarikádoval v pevnosti Andělský hrad a zavolal na pomoc Normany, čímž ovšem vyhnal čerta Belzebubem. Ti ho sice osvobodili, ale bokem vypálili a vydrancovali celé město.
Takže na konec všichni vyhráli i prohráli a bylo více císařů i papežů. Ti se vzájemně posílali kamsi a dávali do klatby, takže nefungovalo vůbec nic, jenom války a zmatek. Jindřich IV. byl pak různými papeži dán do klatby ještě dvakrát, dohromady tedy za jeho život to bylo čtyřikrát, kterýžto rekord patrně dodnes nebyl překonán.
Snad cítil se Jindřich konečným vítězem, ale nakonec stejně vyhrála církev a ta o něm rozdrbala, že tři dny klečel v Canosse, čímž bychom byli zase na začátku článku.

A jak to vlastně bylo s tím "Do Canossy nepůjdeme"? To se dozvíme v dalším dílu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 8. května 2010 v 17:24 | Reagovat

O co se rvali? O absolutní moc.

2 autor článku autor článku | 8. května 2010 v 17:31 | Reagovat

[1]  nar.soc.

Lidi už se rvali a vedli války z menších důvodů, než je titul zástupce Boha na Zemi.

3 caracola caracola | 8. května 2010 v 20:19 | Reagovat

Podobných legend,které se opakováním staly pro řadu lidí pravdou je spousta.Třeba svatováclavská,o Janu Nepomuckém,nebo pád Bastily.Pravda je méně malebná a mám pocit,že některým dokonce vadí.

4 Zdenka Zdenka | 8. května 2010 v 21:27 | Reagovat

Ano, pravda vadívá, také bolívá, ale pozná-li člověk pravdu, je svobodnější.

5 quark quark | E-mail | 9. května 2010 v 1:17 | Reagovat

Konečně jeden inteligentní text, na zdejším blogu kde začínájí dominovat různé verze ,,růžových obdenníčků,, skoro zázrak.Poděkování autorovi článku.  

Vždy existují paralelně dvě verze interpretace dějin.Ta oficiální a mýtotvorná,kterou píší vítězové,není ovšem nikdy historicky objektivní. Může být pravda,historická pravda objektivní?

Ve filmu Rašómon (Akira Kurosava) jsou čtyři verze jednoho příběhu, každá z těch verzí ,,historie spáchaného zločinu,, může být zdánlivě pravdivou. Zdánlivě pravdivou,protože ,interpretace nějaké událost,třeba události historické nebo zločinné je vždy podmíněna interpretačním rámcem vypravěče a determinována subjektivním vhledem. Jednoduše řečeno, historii píší vítězové. Vytěsněná pravda se stává propagandistickou lží a mýtotvornou legendou,kteá má legitimizovat mocenskou pozici.

Jedna z takových aktuálních propagandistických lží je kupříklada ,,pravdivá verze,, vítězství západní demokracie nad východní komunistickou despocií ve studené válce. Lež jako věž. Antagonismus demokratického Západu a komunistického Východu, živený ideologickými propagandisty na obou březích byl zdánlivý a ve své podstatě vyhovoval oběma stranám. Skutečným vítězem studené války byl vojensko průmyslový komplex a nikoli ideály demokracie.

6 autor článku autor článku | 9. května 2010 v 9:16 | Reagovat

[5]  quark

Když vidím jak ten svět dnes vypadá, ať východ nebo západ, nemám ten dojem, že by nějaká strana bylo něco vyhrála.

7 Zdenka Zdenka | 9. května 2010 v 11:38 | Reagovat

Třenice a války,...

matky tratí...

děti své,

plody lásky své...

8 quark quark | E-mail | 9. května 2010 v 21:04 | Reagovat

(6) autor článku

Vždy, když dozní vítězné fánfáry nově uskupené politické moci,následuje ideový spektákl ,,pravdě-podobné,, historie,která se neudála. Historická fakta to samozřejmě není pravdivá historie. Netroufám si odhadnout, kolik lidí například v české společnosti si uvědomuje jak jsou jejich představy o novodobých dějinách českých zemí ovlivněny obrozeneckou histografií IX.století,následně revidovány histograficým kýčem výkladu dějin z první republiky, patřičně vyšperkované výkladem totalitní komunistické ideologie a korunu tomuto spektakulárnímu histografickému velekýči z dějin českých zemí nasazuje soudobé oficiální ,,dějepravectví,,

Ve vašem textu je zmínka o exilu K.H. Borovského. Skutečně, K, H, Borovský jako ,,prominentní disident,, c.k mocnářství v nuceném exilu netrpěl. Uštvala ho k smrti  společnost bodrých českých vlastenek a vlastenců  po návratu do Čech. Skoro paralelní příběh s osudem K. Kryla. To jen na dokreslení situace.

Falšování dějin patří k obvyklé výbavě a kratochvíli každého vládnoucího mocenského uskupení v každé době a v každém politickém režimu.

Těším se na pokračování dalšího dílu.

9 autor článku autor článku | 9. května 2010 v 21:20 | Reagovat

[8]  quark

T.G.Masaryk řekl na přelomu století, že Havlíček nebyl obětí Rakouska, ale Čechů. Ti to však nevzali na vědomí nikdy, zcela nezávisle na právě panujícím režimu.

Havlíček být v Brixenu nechtěl, ale vedlo se mu tam velmi dobře. Dokonce k sobě pozval ženu a dceru, aby se tam léčily z tuberkulosy. Jsem dost často v tom kraji, vím, kde stojí jeho domek, ve kterém bydlel. Možná bych měl o jeho pobytu napsat článek.

10 babka babka | 11. května 2010 v 18:13 | Reagovat

Zdravím

Od sametové revoluce uběhlo" pouze" 20 let a žádná vyšetřovací komise nic nevyřešila. Co se budou děti učit za 50 let? Jak  probíhala ?

11 quark quark | E-mail | 12. května 2010 v 0:01 | Reagovat

babka(10)

Jestli si můžu dovolit reagovat na vaši otázku, tak vám odpovím.Tkanivo a osnova historického předělu revolučních změn tzv, sametová revoluce bude ve výkkladu oficiální histografie ještě řidší a tudíž  ještě více tendenčně ,,poopraveno,, a popraveno mytologickým kýčem natolik,že ten guláš a galimatiáš budoucím generacím, tedy školákům i záškolákům vůbec nezávidím.

12 autor článku autor článku | 12. května 2010 v 9:03 | Reagovat

[10]  babka

[11]  quark

Často čtu v komentářích na SEZNAM větu: „Já tenkrát klíčema necinkal“. Tím chce nějaký chudák říci „Já tenkrát viděl ve své pronikavé jasnozřivosti do budoucnosti, proto jsem jen nadával v hospodě u piva na komunisty a jinak nedělal nic“.

Skutečně komunisty svrhlo ono cinkání klíčema? Tady by vůbec neškodila nějaká historická analysa, třeba podobná té mojí o Řecku. Co se vlastně skutečně stalo v roce 1989? Napsáno bylo tak ledacos, ale vždy jen z hlediska jedné, či druhé strany, takže to celé za moc nestálo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama