Do Canossy nepůjdeme. 1/? - Kdo šel do Canossy?-1

7. května 2010 v 12:43

V posledním článku, jsem uvedl, že římský král stál až za papežem. Tak tomu nebylo vždycky. Teprve až potom, co kdosi šel do Canossy. Kdo to byl? A kdo řekl, "Do Canossy nepůjdeme?"

Článek je určen těm několika čtenářům, které tyto historické rekonstrukce zajímají.
Canossa - kopec se zbytkem hradu, na kterém se vše událo.
NACH CANOSSA GEHEN WIR NICHT.
= Do Canossy nepůjdeme.
Řekl kancléř Otto von Bismarck 14.5.1872 na reichstagu v Bad Harzburgu. V českých podkladech chybně stojí rok 1876, ale pro nás je důležité pouze vědět, že se to stalo v Německu koncem 19. století.
A co ten výrok znamená? Abychom ho mohli správně vysvětlit, do Canossy půjdeme. Vydáme se po stopách kajícníka, krále Jindřicha IV., který šel do Canossy, kam dorazil 25.01.1077, aby prosil za odpuštění papeže Řehoře VII.
Jména německy:
Heinrich IV.
(česky Jinřich) foneticky: hajnrich der fírte
Gregor VII.
(česky Řehoř) foneticky: gregor der zíbte
Jména italsky:
Enrico IV. foneticky: enriko kuarto
Gregorio VII. foneticky: gregorio setimo
Katedrála ve Špýru, založena zbožným Jindřichem IV. Když byla kolem roku 1100 dostavěna, byl to největší kostel na světě.

Císař Jindřich IV., zůstaňme u jmen v češtině, se do Canossy vydal ze Špýru (německy Speyer), svého sídelního města. To jsme s přítelkyní navštívili den před odjezdem, odtud tedy začala i naše cesta.
Do Canossy jsme dorazili za 3 dny. Pojďte tam nyní s námi, svatá pouť to nebude, pouze výlet do podivné historie.

Z těch dob po roce 1000 se nám dochoval pojem "spor o investituru". Řečeno jednoduše česky, spor šlechty s církví, kdo je tady ten první nejvyšší. Král chtěl určovat kdo bude biskupem a papežem, církev naopak určovat, kdo bude králem a císařem.
Tento spor vyvrcholil právě za císaře (historicky přesněji římského krále) Jindřicha IV. a papeže Řehoře VII.
Jeden byl král z boží milosti, druhý zástupce boha na Zemi. Boha tedy měli oba na své straně, ten sám se ale jako obvykle příliš neangažoval a do sporu nezasahoval. Oba se střetli ve strašlivém souboji, který byl naprogramován ještě dříve, než se ti dva narodili. V souboji o světskou moc na Zemi, prakticky ovšem pouze ve střední Evropě, ve Svaté říši římské. Nyní šlo jen o to, který z nich dvou dokáže boha správně použít pro své vítězství. Méně vzdělaní, rozhádaní feudálové, nebo dobře centrálně organizovaná, vzdělaná církev? Císař Jindřich IV., 26 let mladý, nebo zkušený politik papež Řehoř VII., věk v tu dobu asi 57 let?
Jindřich IV. skutečně vycházel z toho, že on, coby bohem určený král, na což pevně věřil, je pokračovatelem díla Krista a jeho nástupcem. Tím tedy první služebník boží na Zemi a tedy i vrchní hlava církve. Papež si to o sobě myslel pochopitelně taky. Nezkušený Jindřich ale špatně odhadnul situaci, neměl ve skutečnosti žádnou šanci a musel prohrát.

Když se nedohodli, hrozil Jindřich, že dosadí protipapeže a Řehoř, že jmenuje proticísaře. Vše se vyhrotilo v roce 1075 když na římské postní synodě obnovil Řehoř VII. svůj zákaz předávání biskupského úřadu německým králem. V témže roce Jindřich provokativně dosadil milánského arcibiskupa. Papež pohrozil v případě opakování klatbou a sesazením a Jindřich šel na konfrontaci. Napsal papežovi dopis tak vyzývavý, že by z něj vyletěl z kůže i vesnický kostelník. Navíc ho adresoval "mnichu Hildebrandovi", což bylo původní civilní jméno papeže Řehoře.
"Považoval jsi naši pokoru za strach, a proto jsi se nebál povstat proti naší královské moci, propůjčené Bohem; odvážil jsi se hrozit, že nám ji odebereš, jako kdybychom od tebe přijali království, jako by královská a císařská vláda nespočívala v rukou Božích, ale tvých..."
Zpupný dopis končil:
"...Já, Jindřich, z Boží milosti král, říkám spolu se všemi svými biskupy: Odstup, odstup!"
Řehoř byl zřejmě člověk spíše mírný, ale na tohle už mohl reagovat pouze tím jediným způsobem. Jindřicha exkomunikoval z církve, odebral mu královský titul a dal ho do klatby.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 7. května 2010 v 13:36 | Reagovat

Jít do Canossy je typický kalkul. kdy politika převýší sílu.

V posunuté poloze je známo poučení, že konkurenci je možno zničit dvěma způsoby. Buď ji porazit silou nebo se s ní spojit.

Kajícné čekání Jindřicha IV. ( v žíněné košili snad 24 hodin v chladnu ) na přijetí papežem a opětné přijetí do církve, byla vypočtená taktika. Z obnovené "svornosti" získávali oba, kdežto z konfrontace tratili všichni.

Proč toto rčení použil Bismarck přesně nevím, ale asi to bylo v souvislosti s nárustem moci a vlivu Pruska při sjednocování Německa ( "krví a železem") při konstrukci německého císařství. Snad to mělo být zdůvodnění agresivity Pruska vůči dalším německým státům. Mám dojem, že tato Bismarckova taktika byla matkou německého šovinismu a militarismu.

2 autor článku autor článku | 7. května 2010 v 13:43 | Reagovat

[1]  nar.soc.

Na vše podám podrobné vysvětlení v dalších dílech. Poněkud jiné, než stojí ve školních učebnicích. Pokusím se vše doložit dostupnými fakty, dal jsem si s tím dost práce.

3 Zdenka Zdenka | 7. května 2010 v 16:45 | Reagovat

Nakukuju a po chvilkách čtu. Nevím, jestli jsou mé pocity správné, ale musela jsem se při čtení uclovat :-)

4 babka babka | 7. května 2010 v 17:45 | Reagovat

Ctižádostivý jsme stejně, chybí nám však pokora.

5 babka babka | 7. května 2010 v 17:48 | Reagovat

3- asi pocity jsou správné, pokud si  v konkrétních situacích představíte konrétní lidi.

6 babka babka | 7. května 2010 v 17:49 | Reagovat

Už jdu od PC. ctižádostiví

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama