Bitva u Thermopyl 9/? - Pausaniás-1

16. května 2010 v 8:35

Kdo vlastně byla ona záhadná Artemisia, která se vmísila do bitvy u Salamíny? Řekyně bojující na straně Peršanů, královna z Halikarnasu (dnešní turecké Bodrum). Při útoku aténské triéry potopila loď perskou, jak už bylo zmíněno, čímž zabila dvě mouchy jednou ranou. Aténská loď ji považovala za spojence a hledala si jinou oběť. Z perské lodě se nikdo nezachránil, takže si nikdo nestěžoval. (Pravidlo do dnes platné. Když už na někoho střílím, pak takovým způsobem, aby zůstal jen jeden svědek, tedy já sám.) Xerxes, který vše pozoroval, se domníval, že potopila loď řeckou a po bitvě ji vyznamenal.
Ilustrační obrázky z Řecka

Že proti nim bojuje žena, považovali Řekové za pohanu tak velikou, že na její hlavu vypsali odměnu 10000 drachem. Xerxes to tak úzce neviděl, proti ženským zřejmě nic neměl, vůbec mu nevadilo nechat si od ní radit. Byla to ona, kdo mu vyhotovil plán dalšího postupu, řečeno poctivě, ústupu. Blížila se zima, tedy čas lijáků a mořských bouří. Xerxes s loďstvem se stáhne nazpět do Malé Asie, v Řecku zanechá jen menší okupační armádu, vedenou generálem Mardoniem. Když ten tam zvítězí, bude to vítězství Velkého krále. Když definitivně prohraje, pak prohrál Mardonius. (Jak říkají Němci: "Sieg hat viele Väter, Niederlage ist ein Weisenkind." = "Vítězství má mnoho otců, porážka je sirotek.")

Po konečné porážce perského loďstva u mysu Mykalé se vzbouřili Řekové i v Halikarnasu a properskou královnu svrhli. Co se s ní stalo, nevím, při svém rozumu jistě včas zmizela někde v Persii, kde už měla před tím nějakou drobnost uloženou. (Praktikuje se rovněž do dnes. Komunistický diktátor Kim Jong-il má údajně na soukromém kontě ve Švýcarsku přes miliardu SFr.)

Na ústup už byl skutečně čas. Perské vojsko bylo dávno zdemoralizované, mnozí vojáci nemocní nebo ranění. I oddíly v záloze byly decimovány lokálními vzpourami nebo přepady na pochodu. Most přes Bospor už zase zničila bouře, cesta nazpět byla skoro těžší, než ta kupředu. Po návratu Xerxes všechny události v Řecku odbyl jako maličkost, která nestojí za řeč. Překročil Bospor i Thermopyly, dobyl Atény, vydrancoval Delfy, takže byl vlastně úspěšný. Kam dal tisíc bojových lodí a nejméně sto tisíc vojáků, neřku-li kolik to tažení finančně vyneslo, spíše stálo, na to asi nebylo radno se ho ptát. Už vůbec ne, kudy že to nyní vlastně probíhají západní hranice Persie?
Lví brána v Mykénách

"Menší" byla ovšem zbylá posádka jen na perské poměry. Hérodotos mluví o 300 000, což ovšem bude opět nereálné. V každém případě zase více vojáků, než mohly postavit na nohy všechny řecké státy dohromady. To už pro Řeky ale nehrálo žádnou roli. Hrdost nad vítězstvím u Maratónu i u Salamíny je zbavila strachu před perským obrem.

Mardonius nebyl žádný začátečník. Jako první se pokusil Řeky mezi sebou rozhádat a dostat na svou stranu. Skutečně pak v závěrečné bitvě u Platají stálo několik řeckých států na perské straně. Například Thébští, kteří už ovšem "médštili" delší dobu. Hlavně se ale pokoušel dohodnout s Atéňany. Ti však zůstali naprosto nekompromisní a za ně se plně postavili i Sparťané. Rozezlený Mardonius vzal 30000 mužů, Atény znovu napadl a tentokrát srovnal se zemí tak, že nezbyl kámen na kameni. Tím si ale taky definitivně zablokoval cestu k jakémukoli jinému řešení, než válečnému.
Řekové nyní měli už pouze jeden společný cíl - Médy, jak je posměšně nazývali, na celém řeckém území do posledního vybít!
K tomu se řecké falangy sjednotily v srpnu roku 479 př.n.l. V závěrečné bitvě u Platají stálo asi 30000 řeckých hoplítů proti zhruba dvojnásobnému počtu Peršanů. Vedení převzal Sparťan Pausaniás, synovec Leonidase, a postavil své hoplíty, ještě společně s Tespijskými, na čestné pravé křídlo. To bylo totiž nejméně chráněné, protože štít se držel v levé ruce.
Průběh bitvy byl rekonstruován různě, nám postačí si ho zopakovat jen zhruba. (Ono skutečně často nelze poznat, co se historicky opravdu událo a co je pouze dodatečně vzniklá legenda.) Hlavním velitelem byl Pausaniás, Aténské vedl již zmíněný šlechtic Aristeides, oba pochopitelně sami v první řadě! Ostatní státy poslaly každý podle možností, některé taky jen pár set vojáků. Výsledek bitvy rozhodně nebyl předem nikterak jasný. Peršanů byl dvojnásobek, Řekové byli na přesilu už dávno zvyklí a v boji bezpochyby lepší. Neměli ale stále jízdu a proti Peršanům jen málo lukostřelců. Nejprve se dle své taktiky drželi v kopcích, kde byli chránění před jízdou i lukostřelci. Tím si ale taky sami zablokovali možnost Peršanům nějak více uškodit. Mardonius nebyl tak hloupý, aby proti nim poslal svoje vojáky směrem do kopce. Když ho to vše za pár dní přestalo bavit, vyslal jízdu, aby jim zasypala jejich jedinou studni. Nyní přišel čas okamžitě jednat. Řekům nezbylo, než se vrhnout do útoku. Asi třináctého dne, po všech lokálních drobných potyčkách, nadešel den rozhodnutí.

pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 16. května 2010 v 11:10 | Reagovat

Výborné čtení,ale mám problém uvěřit číslům uvádějícím počty bojovníků.Tehdejší městské státy měli většinou počty obyvatel v desítkách tisíc a to ty největší a to včetně nemluvňat,žen a gerontů.Kromě toho mám někde v paměti,že Řekové počítali nejvýše do 10 OOO (miriáda),protože více nepotřebovali.Myslím,že v textu tuto pochybnost také uvádíte a já se připojuji.Je až zdrcující zištění,že v oblasti techiky se od té doby dostalo lidstvo až ke kosmickým  letům,ale v mezilidských vztazích se nepřihodilo téměř nic nového.

2 autor článku autor článku | 16. května 2010 v 11:41 | Reagovat

[1]  caracola

Sparta poslala 10000 vojáků

Atény 8000

Korint 5000

atd...

K tomu několik desítek tisíc pomocných sil, které zajišťovaly zásobování, starali se o raněné apod.

Řekové počítali do 10 000, nebyl pro ně ovšem problém říci 2 * 10 000.

Asi by ale nezodpověděli otázku, kolik je třeba 2 * 10 000 - 550.

3 babka babka | 16. května 2010 v 15:05 | Reagovat

Emancipace žen v Persii?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama