Bitva u Thermopyl 7/? - Themistokles-1

14. května 2010 v 17:59

Pýthia v Delfách toho tentokrát naprorokovala tolik, že vyslance musela bolet hlava:
"Proč tu sedíte bídní? Uprchněte na konec světa, opusťte dům i vysoký vrchol okrouhlé obce. Všechny postihne zmar a zahubí oheň... Božská Salamíno, ty matkám pohubíš syny, až zrno Démetřino se bude rozsévat a sbírat!"

Jak už zmíněno, Themistokles v tom měl svoji Salamínu, kde se plánoval s perským loďstvem utkat. Kolik ho to tam v Delfách stálo se nedochovalo.
Přípravy na tuto bitvu jsou popsány v předešlém dílu.

Xerxex vítězně překročil Thermopyly a táhnul na Atény. Město nebylo opevněné a utkat se s ním v otevřeném poli, na to nemělo celé Řecko dohromady sílu.

Jedna větev jeho armády se odpojila, s úkolem postarat se o Delfy, tedy je vykrást. Prorokovat budoucnost je i dnes ještě dobrý kšeft, ale poklady v Delfách přesahovaly vše, o čem Xerxes kdy slyšel.
Pohleďte třeba na patu
nebo hlavici tohoto sloupu.
Vysoký byl 13 metrů. Pochází ovšem z doby asi o 100 let pozdější.

Sjezdil jsem kus světa, ale sotva kde jsem viděl takovou mramorovou nádheru, jako v Defách.
socha Themistokla v Pireu

Po pádu Thermopyl převzal další velení, hlavně námořní flotily, archont Themistokles. Sparťané mu ho předali sami, jeho kvalifikace se prokázala u mysu Artemision. Ztratil 80 lodí, ale Peršanům jich potopil 200. Tím ovšem jejich převahu nezlomil. Řekové měli nyní dohromady asi 300 triér, Peršané snad 600, dostávali stále posily z Malé Asie. Jediná možnost byla, utkat se s nimi na moři a zničit jejich loďstvo. Tím jim odříznout zásobování. Bylo už září a Xerxes musel spěchat, pokud nechtěl v Řecku přezimovat. Na to už Themistokles vypracoval plán.

Kdo vlastně byl tento Themistokles? Jeho otec, jménem Neoklén, byl snad šlechtic, v každém případě bohatý. Jeho matka ale původu nízkého, čímž i on patřil do společnosti občanské, tedy nízké. Themistokles se vypracoval svými schopnostmi v politice, vzhledem ke svému původu ale nebyl on ani jeho zásluhy nikdy uznány. Nepocházel z tradiční šlechtické rodiny, což se neodpouštělo tehdy a neodpouští ani v dnešní době. Čech má dnes na takovéhoto člověka, který se v krátké době sám vypracoval pohrdavý název "rychlokvaška". Potomek slavného herce, či herečky, který sice žádný herecký talent nezdědil, má přesto řadu rolí. Skutečný herecký génius, který nemůže vykázat víc než svůj vlastní výkon, ač o mnoho větší, zůstává pouhá "rychlokvaška", tedy cosi méněcenného. Platí i u zpěváků, politiků, aj.
Navíc ho lidé drbali, že kdyby nepocházel z Atén, pes by po něm neštěkl.
Jeden Řek z ostrova Serífu mu předhodil:
"Pro tebe není těžké být slavný, když pocházíš z Atén. Nikdo by tě neznal, kdybys byl ze Serífu."
Themistokles odvětil.
"Možná bych nebyl známý, kdybych byl ze Serífu, jakož ty bys nebyl známý, ani kdybys byl z Atén."

Zachovaly se dvě jeho podobizny.
Na této vypadá vysloveně šlechticky.
Na této zase vyloženě plebejsky.
(Pokud tedy připustíme, že šlechtice lze poznat podle obličeje. Pak zbývá otázka v jakém smyslu? Viděl jsem jednou televizní soutěž, kde úkolem bylo poznat rodové šlechtice od různých nepravých, tedy těch, co přenesený titul získali. Soutěžící se trefili skoro vždycky. Rozeznat čerstvou královnu krásy od rodilé hraběnky není moc těžké. Na té královně krásy je ten titul vidět.)

Perská armáda se nezadržitelně blížila, bylo nutno Atény evakuovat, což byl pochopitelně veliký problém. Lze si i představit, jak nešťastní obyvatelé nadávali,
"Já říkal, že se máme vzdát, ale vy ne, teď to tady máte."
Navíc Themistokles nebyl vládce, ale pouze jeden z politiků, nemohl tedy evakuaci rozkázat, musel obyvatele přemluvit. Jen starci se rozhodli zůstat, aby zbytečně nepřekáželi při nouzovém ubytování na Peloponésu a Salamíně. Opevnili se na Akropolis, kde potom byli do posledního pobiti.
Vpravo vidíte Atény a Pireus. Bitva se odehrála 29. září 480 př.n.l v oné úžině u ostrova Salamíny, zhruba kde leží ostrůvek Farmakosa.

Do bitvy šel Themistoklés sám pochopitelně taky, jak a odkud ji řídil bohužel nevím, v každém případě byl někde uprostřed. S ním šel do boje i jeden jeho vážný konkurent a osobní nepřítel, jménem Aristeidés.
Byl to pravý šlechtic, který tím měl v životě i politice ledacos jednodušší. Přesto spolu se střídavým úspěchem oba po léta zápasili o politickou moc v senátu. Při tom si počínali jako dneční Češi v předvolební kampani. Podpláceli Pythii, aby o tom druhém oráklovala, že je vůl, vzájemně se tupili a vypovídali se z Atén. Nyní se spolu sešli, Aristeidés pozdravil Themistokla coby vrchního velitele a v den bitvy se mu postavil po boku. Na vysvětlení řekl:
"Je přeci údělem nás dvou soupeřit, kdo prokáže své vlasti větší služby."
Jestliže boj o koryta se ve starém Řecku nápadně podobal dnešní české demokracii, pak tady jeden rozdíl bezpochyby nelze přehlédnout. U českého politika, který si během své vlády nahrabal sto milionů korun, si neumím představit, že by své vlasti chtěl vůbec prokázat nějaké služby, natožto jít za ni do bitvy.

pokračování...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 14. května 2010 v 18:20 | Reagovat

Víc si cením urozenosti ducha, avšak každému tento dar není dán, ať je to pán, či kmán.

2 Sahira Sahira | 14. května 2010 v 18:50 | Reagovat

Autorovy příspěvky z jedné velmi zajímavé doby ve starém Řecku, mě zaujaly svou kvalitou a jedinečností.

S napětím čekám na každý nový díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama