Bitva u Thermopyl 6/? - Leonidas-4

14. května 2010 v 8:44

Xerxes dotáhl do Atén, před tím ovšem evakuovaných, a důkladně je vyplenil. Nádherné sochy si nechal dopravit do svého paláce v Persii. Domy a chrámy potom zapálil a město zničil. Nyní si mohli Atéňané rozmyslet, jestli to bylo tak chytré, nechat Sparťany, Fóky a ostatní v Thermopylách bez pomoci vykrvácet.

Peršané si počínali tak, že výraz "barbar", do té doby "cizinec", tedy ne Řek, dostal dnešní význam.

Na úpatí hor pod průsmykem dnes stojí (poněkud nešikovně u dálnice) tento pomník Leonida a jeho druhů.

Leonidas vešel do dějin coby příklad nejvyšší obětavosti v boji za vlast. Jako takový byl ovšem vláčen i různými legendami, různě překrucován, či vysloveně zneužíván.
Snad nejodpornějšího zneužití jeho osoby se dopustili dva šílenci jménem Adolf Hitler a Hermann Göring roku 1943, když se německá wehrmacht dostala do obklíčení ve Stalingradu. Srovnání se tady přímo vnucuje. Hitler se je sice pokusil dostat ven, maršál von Manstein byl pověřen prolomit sovětskou blokádu, ale na to už mu nestačily síly.
Němečtí generálové se u Stalingradu rozhodli ustoupit a nakonec vzdát, Hitler to ale rezolutně odmítnul. Představa, že jeho vojáci se stanou zajatci podřadné slovanské rasy, byla to nejhorší, co si jen mohl představit. Raději je chtěl mít všechny mrtvé a proto jim dal za příklad Leonida. Jeho tradici oni jsou povinni nést dále. Sparťané skutečně měli zvyk neustupovat a volili raději smrt. Jeden základní rozdíl tady ale byl. Král Leonidas zůstal v bitvě se svými muži. Hitler a Göring, viníci na osudu svých vojáků, nad nimi vyslovili rozsudky smrti ze svých dobře vytopených paláců v Berchtesgadenu.
V 1. světové válce to nebylo moc jiné. Generálové obou stran seděli v Dolomitech vzájemně na dostřel a znali pozice štábu druhé strany. Dohodli se ale, že na sebe střílet nebudou. Prohrává ten, kdo jako první spotřeboval všechny dvacetileté kluky své země.
Kříž na vzpomínku padlým 1. světové války na vrchlu hory v Dolomitech

Leonidas je jistě dodnes zářným příkladem obránce vlasti, ale ne takovým, který může dávat generál vojákům, nýbrž vojáci generálovi.

V tomto seriálu srovnávám tehdejší Řeky s dnešními Čechy. Proto sem patří i následující zamyšlení:
Boj za demokracii se neodehrává jen na poli válečném, ale v každodenním životě a v celé zemi. Pokud se lid do tohoto boje nezapojí, pak už se nějaký vůdce seslaný bohem najde, který ji zase odstraní. Aby se do boje za udržení demokracie mohl zapojit průměrný občan země, musí jít přední politikové v čele. Pravě tohle ale v ČR postrádám. (Jistě nejen ČR, ale o ní je teď řeč.) Když v roce 1989 padl komunismus, jeli prý nově zvolení politikové na hrad pražskou tramvají. Může být, ale jak dlouho jim ta skromnost vydržela?

Měl bych následující návrh. Dlouholetí členové vlády, včetně presidenta, žijí občas aspoň týden mezi lidem a na úrovni třeba nezaměstnaného. Starosta města bydlí v centru vedle radnice a ne ve vile za devatero horami. Pak se ráno nemusí ptát, kde se na náměstí bere hromada rozmlácených lahví od kořalky, kdo zničil sochu a zapálil kiosk? Bude to vědět sám, může se na to v noci podívat z okna. Nebo tak nějak podobně, to jsou jen dva příklady.

Jednou už se málem stalo, že ČR mohla mít svého demokratického Leonida. Už se to tak skoro zdálo. Člověka, který sám jde v boji za svou zem do první řady. Tím byl jistý pan Kocáb, který se stal ministrem pro Cikány. Vysoce jsem ho cenil, když se rozhodl jít sám bydlet asi na 2 týdny do Chánova. Poprvé ve dvacetiletých dějinách ČR vezme politik sám do ruky štít a postaví se před plátce svého ministerského platu, aby jim ten boj předvedl.
Jenže když přišel čas činu, vylezla z pana ministra pouze jedna ubohá, zbabělá výmluva. On mu to diář nedovolí. Dále pak akorát předvedl, že kam on šlápne, tam 7 let tráva neroste. Česká země tedy na svého Leonida, kterého by právě teď tolik potřebovala, čeká dodnes.

Onen spartský Leonidas se stal nejslavnějším příkladem obrany své vlasti. Proti přesile, s jistotou, že položí svůj život, zůstal v Thermopylském průsmyku. Proč to vlastně udělal?

Jistě, Leonidas znal proroctví, že buď padne Sparta, nebo její král. (Zase ta Pýthie z Delf, co proti němu vlastně měla?) Tím tedy neměl na vybranou, věděl, že musí padnout on. Dějiny to tak aspoň vzaly. Proroctví ale nepravilo, že by musel padnout v Thermopylách. Vždyť to padnutí mohl odložit třeba o rok, při obraně Sparty. Mohl docela klidně prohlásit:
"Vy Atéňané, jste se sami dobrovolně stali částí Perské říše (vis článek "Bitva u Maratónu) a teď sklízíte, co jste sami zaseli. Co mně je do toho? Už tři dny tady bojuji sám a za vás, a kde jsou vaše falangy?"
Neřekl to. Leonidas věděl, že je obkličován, mohl se včas se svými muži stáhnout na jih až za Korintskou šíji. Neudělal to, a nikdo z jeho 300 mužů taky ne. Dějiny ho dodnes chápou, jako bojovníka za vlast. Jistě právem, ale viděno úplně přesně, to bylo nakonec jinak, a je to dost šokující. Leonidas se svými druhy nepadli při obraně své vlasti, ale při obraně Atén, historického nepřítele Sparty! Jelikož demokracii měly Atény, zatímco Sparta tradičního krále, pak ironií osudu v Thermopylách král padl za demokracii, tedy vládu lidu, kterou ze svého hlediska nejspíše považoval za blbost.

Hluboce se před tímto králem klaním.

pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 14. května 2010 v 10:14 | Reagovat

Nejsmutnější je, že se naši politikové sami za Leionidase považují a myslí si o sobě, že zemi spasí. Ale nejdřív ji phřbí (zadluží), aby ji pak mohli vskřísit. Výsledek je více než pochybný.

2 caracola caracola | 14. května 2010 v 10:26 | Reagovat

Připustím-li určité procento spisovatelské licence jsou vaše srovnání velice trefná. Smutné je to,že mi dělá stále větší potíže se s demokracií made in ČR identifikovat. Snad tento můj pocitj není  ve společnosti rozšířen nebezpečnou měrou.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 14. května 2010 v 13:19 | Reagovat

Autorovi.

Zajímavé zakončení, král bojoval za demokracii !?

Byla v Aténách skutečná demokracie? Nebyla to demokracie pro "věrchušku"? Nebyla to nakonec jen hokynářská ( česká )demokracie? Znal tyto nuance Leonidas? Třeba měl také své priority a jednou z nich byla hrdinská a pamětihodná smrt!

Kde jinde než v boji o soutěsku mohl sebe a svoji falangu na věky proslavit. Asi nemohl jednat jinak k naplnění vlastního přání. Že se na to nabalí boj za demokracii? Žádný politolog nebyl po ruce, aby mu to z dnešního hlediska rozebral a zhatil.

Dopadl jako ten hrdinně padlý Jano ve Slovenském povstání " keď běžal proti tým německým tankom. Strielal zo samopalu a volal, za stranu a lidi. Ej to si zle počul, vraví Paľo, spadol zo skaly na namrzlú silnicu pred tanky a klial, zasrané náledie.

4 autor článku autor článku | 14. května 2010 v 13:44 | Reagovat

[3]  nar.soc.

"...zakončení, král bojoval za demokracii !?"

Tady prosím pozor! Nepíšu, že za demokracii bojoval, ale že za ní padnul. To jsou dvě zcela rozdílné věci. Dokonce se zmiňuji, že on sám ji nejspíše považoval za blbost.

Co se týče otázky "byla v Aténách skutečná demokracie?" na to tedy nemůžu nic odpovědět. Já tam tenkrát nežil, ale i kdyby. Může dnešní Čech zodpovědět otázku, jestli je v dnešní Čechách skutečná demokracie?

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 14. května 2010 v 14:28 | Reagovat

Pane Moldavite, dobré odpoledne.

Nechci být hnidopich, ale aby král za něco padnul, nutně musil bojovat. Přece tam nestál s rukama založenýma a čekal na ránu do prsou nebo do kokosu? To jen na poškádlení.

S tou českou demokracií je to složitější.

Totiž zdejší "národní" stádnost  opravdu zpochybňuje funkci a potřebnost demokracie, jako otevřeného a rovnoprávného systému povinností a práv, pro každého obyvatele.

Dost zarážející jsou výplody umělců, že chtějí "klid na práci" a myslí tím politické mrtvo a co nejmenší daně pro sebe.

Někteří lidé jsou tak nesoudní, že se nechají vytočit a vypadne z nich sousloví " v naší demokracii nebude lůza rozhodovat".

V podstatě se každý člověk může dostat v životě do stresové situace a teprve tam se pozná, co je zač. Demokrat je demokratem vždy, je to jeho "ustrojení", jako demokrat ovšem může vypadat i každý šikovnější lotr.

Jen pro Vaši informaci.

Strana knížete pána, Top09, rozeslala dnes voličům v ČR napodobeniny poštovní poukázky s nadpisem

Upomínka - ihned uhraďte dluh !!!

V kolonce částka je uvedeno 121 000Kč.

Umíte si představit reakci starých důchodců, samostatně bydlících, kteří se děsí každé platební složenky?

Není to lotrovina, děsit lidi?

Samozřejmě, že v "české demokracii" se nic dít nebude.

Pokud máte zájem, překopíruji vám odpověď, kterou jsem emailem na info@top09.cz odeslal.

6 autor článku autor článku | 14. května 2010 v 14:56 | Reagovat

[5]  nar.soc

Za něco bojovat nebo padnout jsou dvě rozdílné věci! Voják bojuje třeba za to, aby nepřítel neprošel přes jeho hranice. Jestli padnul za komunismus nebo kapitalismus rozhodnou ideologové vítězné strany za pár let. My měli v čítankách, že rudoarmějci i partyzáni padli za to, abychom my měli cenzuru, koncentráky a zavřené hranice, neboť pouze takový režim dává lidem to pravé štěstí.

Vaší odpověď, pokud není moc dlouhá, můžete uvést tady. Mojí historickou rekonstrukci uvádím jako zamyšlení nad politikou tenkrát a dnes, nejedná se tedy pouze o Řecko tehdejší doby. Sám ovšem do volebního boje nezasahuji a na komentářích tady by nikdo neměl tupit nebo propagovat nějakou stranu.

7 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 14. května 2010 v 15:57 | Reagovat

6 autor článku

V žádném případě nedělám přímou politiku na cizím blogu.

V dalším textu to potvrzuji.

Exministře Kalousku,

dnešní pošta mi doručila vámi podepsanou upomínku s výzvou ihned uhraďte dluh!!!

Potvrzuji, jako řádný občan přijetí této zásilky.

Souběžně vám tímto vystavuji pověření ( jako bývalému ministru financí, který se odborným postupem podílel nejméně na 1/5 státního zaúvěrování ), abyste našel způsob úhrady.

K vlastnímu provedení vám postupuji zaslanou upomínku, s rukopisným rubopisem a podpisem.

Na vysvětlenou:

Nic jsem od vás nežádal,

ve funkci na ministerstvu financí jsem nebyl a tudíž za nic neodpovídám.

Beru na sebe občanskou odpovědnost hned za vámi, pokud důvěryhodně prokážete splacení dluhů, které jste ve funkci republice způsobil. Jste odpovědný osobně a osobně zaplaťte těch cca 200 miliard. Hned potom co to provedete mi dejte vědět, abych se mohl v podobném duchu zapojit i já.

S pozdravem "Bůh vám tu dobrotu zaplať "    ivanfenz@seznam.cz

8 Liška Liška | 15. května 2010 v 7:49 | Reagovat

Kde jste to četl, že v první světové válce se generálové v Dolomitech dohodli, že na sebe nebudou střílet? Určitě by stálo za to zveřejnit pramen této pozoruhodné informace.

9 aut aut | 15. května 2010 v 8:49 | Reagovat

[8]  Liška

Všechny informace jsem sbíral po více let. V Dolomitech, kde jsem dost často, jsem viděl musea 1. války, v mládí mluvil i s pamětníky, kteří to zažili, a něco si z toho ještě pamatuji. Uvádět prameny pro každou větu skutečně nemůžu. Pokud někdo ví něco lépe, může to konkrétně uvést tady v komentáři i s odkazem na jeho prameny.

10 babka babka | 15. května 2010 v 16:46 | Reagovat

Byla jsem ještě malá a moc si toho nepamatuji, co dědeček vyprávěl o I. světové válce. Byl v Albánii a  v Itálii. Když šel muž proti muži na bodáky, prý měli v kapse bílé kapesníky, které vytáhli a pak jen čekali, co udělá protivník. Bylo to velice riskantní, ale fungovalo to na obou stranách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama