Bitva u Thermopyl 5/? - Leonidas-3

13. května 2010 v 9:08

Jak všeobecně známo a ve škole vyučováno:
"Našel se zrádce, který za několik zlaťáků prozradil Peršanům tajnou stezku horami. Tou pak jejich vojsko ty vrcholy obešlo a vpadlo Leonidasovi a jeho mužům do zad. To byl jeho konec."

Pohoří Parnas, nedaleko od Thermopyl

Ten zrádce se jmenoval Efialtes z Trachie. Ono se to tak nějak hezky poslouchá, že se to tím způsobem událo, že nebýt toho zrádce pak by... Ale pak by co? Pak by tam do nekonečna stále ti samí denně vítězně bojovali od rána do večera? To celé nemohlo skončit jinak!
Každá armáda na pochodu užívá znalosti místních, ať už za úplatu nebo pod nátlakem a oni ti místní nakonec vykecají všechno, i co nevědí. Peršané měli v Řecku dávno svoje zvědy než tažení započali a před armádou šel ještě předvoj průzkumníků, bezpochyby často Řeků, bojujících na perské straně. Právě tak se to dělá i dnes. K tomu si nutno uvědomit, že "tajná stezka" existuje spíše v románech, než ve skutečnosti. Každý pasáček ovcí ve všech vesnicích kolem ji musel znát a teď si představte, že ty vesnice obsadí cizí vojáci. Třeba i docela vlídní, kteří klukům rozdají nějaké pamlsky. To si Xerxes mohl ten měšec zlata klidně ušetřit. Pokud tam nějaká stezka byla, pak se Řekové museli s jistotou na jedno spolehnout: že ji Peršané budou hned znát také.


Podívejte se na plánek. Do průsmyku vedla ještě jedna cesta, tu střežili Fókové (phokische Truppen), tedy místní Řekové, bylo jich asi 2000*. Proč jich pár nešlo hlídat tu stezku? Coby místní ji museli znát určitě také. Při tom neexistuje nic lehčího, než zabránit přechodu po úzké skalní stezce, kde na některých místech může jít jenom jeden člověk za druhým. Při pohledu na ten plánek se vnucuje rovněž otázka, proč Leonidas nešel po oné cestě k Fókům, s nimi pak přepadl Peršany ze zálohy na jejich dlouhé cestě po oné stezce? Že totiž už na cestě jsou, mu bylo hlášeno. Věděl, že je obkličován. V každém případě to neudělal a zůstal v Thermopylách. Možná se to dozvěděl příliš pozdě a nechtěl nechat průsmyk ani krátce neobsazený. Tak přesně už se to nedozvíme. Skutečným viníkem nebyl jeden zrádce, ale katastrofální spolupráce ostatních řeckých států. Nemohl pro ně být velký problém poslat další tisíce vojáků, zbraně a zásoby, obsadit onu obchvatnou stezku a vystřídat obránce v průsmyku. Jednoduše se na to vykašlali. Dokonce i Atéňané, kteří už měli Peršany prakticky za humny. Odpůrce demokracie by řekl, že se zase jen hádali v senátu, zatím co jeden vládce by okamžitě jednal, čímž by mohl mít pravdu. Ani po válce si pak nepřiznali, jak tomu skutečně bylo. "My nic, to jeden zrádce," a školní knížky to po nich papouškují dodnes.

Když Leonidas zjistil, že situace je beznadějná, poslal většinu mužů domů. Ostatní po cestách kolem se stáhli, tedy utekli. Nakonec už stejně nemohli nezbytný výsledek změnit. V průsmyku zůstal on, 300 Sparťanů a dále snad asi dva až tři tisíce dalších Řeků, hlavně Tespijští a místní Fókové. Ti chránili průsmyk z druhé strany, proti obchvatu.
Onu druhou perskou větev vedl už zmíněný Hydarnes, osobní strážce Xerxesa, velitel velmi zkušený. Jeho úkol nebyl v žádném případě snadný."

Asi onoho 11. srpna roku 480 př.n.l. v 10 hodin zahájil od moře útok Xerxes. Tedy jeho vojáci, on sám seděl dole na zlatém trůnu, chráněn nesmrtelnými. V 11 hodin prolomil z druhé strany obranu Fóků Hydarnes. Ve 12 hodin jsou všichni obránci Thermopyl obklíčeni na malém pahorku, kde se ještě zuřivě brání. Tam pak byli od Peršanů pobiti do posledního muže. Hérodotos vypráví, že nakonec už měli zlámaná kopí i meče a bránili se holýma rukama a zuby. Bojovali do posledního dechu a neprodali své životy lacino. Těžko říci, kolik Peršanů bylo ten den vysláno do bitvy. Jen padlých napočítali večer Peršané dvacet tisíc. Přes hory mrtvol pak vstoupil Xerxes do Řecka.

Na místě, kde padl spartský král Leonidas později postavili Řekové pomník, který nesl nápis:
"Se třemi miliony na tomto místě ze země Pelopovy bilo se čtyřicet set."
(Nevím, jak byla ta čísla vyjádřena a jestli staří Řekové vůbec znali slovo "milion"? Ale i pak by byla otázka, jaké číslo si pod tím představovali? Vždyť do milionu vůbec neuměli počítat. Ještě dnes nejsou tyto výrazy jednoznačné. Americké "one billion" je skoro vždy překládáno jako "jeden bilion". Američan tím ale myslí naší miliardu, číslo o tři nuly menší.)

Tento pomník je sotva komu známý. O to více ale pomník druhý na jeho (fiktivním) hrobě.
Tam postavili Řekové sochu lva a umístili desku s nápisem básníka Simonéda.
Text je překládán do češtiny:

"Poutníče, zvěstuj Lakedaimónským, poslušni rozkazů jejich, mrtvi že zde ležíme."

Tento pomník byl později zničen barbary. V dnešní době byl obnoven ve formě této jednoduché vápencové desky.

pokračování...

* Veškerá, zde uváděná čísla jsou velmi nejistá. Nesmíme zapomenout, že se to událo před 2500 lety. Datum 480 př.n.l. ale víme jistě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 13. května 2010 v 12:16 | Reagovat

Omlouvám se předem za neznalost,ale který rok byl v tehdejším řeckém prostředí ten náš,označovaný jako 48O př.n.l. ?

2 autor článku autor článku | 13. května 2010 v 13:06 | Reagovat

[1] caracola, 13.5.2010 12:16

V nejstarších dobách počítali Řekové, jako i ostatní kultury, roky lunární. Není tedy divu, že Metuzalém byl 969 let starý, přepočteno na roky sluneční je to asi 74 let.

Později pak Řekové počítali svůj letopočet od 1. Olympiády, což byl náš rok 776 př.n.l. Ne každý rok byl ale stejně dlouhý. V Delfách měli 8 let kratších, 354 dní, a pak to nějak za další 3 roky dohonili i s přestupnými dny.

My počítáme jednoduše o Krista nazpět do negativních čísel. Letos tedy můžeme slavit právě 2500 let od 1. maratónského běhu, v roce 490 př.n.l. Jestli se skutečně udál je buřt, nám se to tak líbí.

Pouze je nutno si uvědomit, že rok 0 nikdy neexistoval. Od roku –1 do roku +1 to trvalo jeden rok.

3 caracola caracola | 13. května 2010 v 14:40 | Reagovat

Děkuji  za informaci.

4 babka babka | 13. května 2010 v 16:15 | Reagovat

Nedovedu si představit krajinu, kde by se vešla tak velká armáda, zvláště, jedná-li se o soutěsku. Jen těch 20 000 tisíc mrtvých, co napočítali Peršané, by pokrylo velkou plochu.

5 autor článku autor článku | 13. května 2010 v 16:40 | Reagovat

[4] babka, 13.5.2010 16:15

Jak už jsem uvedl, jsou čísla z té doby velmi nejistá. Moderní historikové, spolu s dnešními vojenskými experty (kteří jsou na rozdíl ode mě za tyto počty placeni) se však na uvedených číslech tak zhruba shodují.

6 Kunc Kunc | 13. května 2010 v 17:37 | Reagovat

Nemáte prosím fotografii přímo té soutězky, abych si to dovedl představit v reálu. Děkuji. S tím senátem máte pravdu, ale slyšel jsem, že Slováci ho již zrušili. Tak jsen zvědav, jak to po volbách dopadne u nás. Jak znám senátory, tak budou proti zrušení bojovat stejně urputně jako Řekové u Thermopyl.

7 Lin Lin | 13. května 2010 v 20:21 | Reagovat

Čtu, vytrvale - a děkuju :-)

8 autor článku autor článku | 13. května 2010 v 20:37 | Reagovat

[6]  Kunc

Tam nahoře to bylo pod sněhem (v březnu), takže jsme museli vzdát. Ten průsmyk už ovšem dávno vypadá úplně jinak než v té době. Za 2500 let změní i hory svůj vzhled.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama