Bitva u Thermopyl 10/10 - Pausaniás-2

16. května 2010 v 19:06

Mardonius si musel zamnout ruce, když Řekové zaútočili. Konečně je měl v rovině před sebou a mohl využít svou převahu. První útok skutečně ztroskotal v dešti perských šípů. Druhý, v běhu, se podařil a falangy se srazily. Proti Sparťanům vyslal jízdu, ti ji ale dokázali zastavit. Řecké šiky ovšem neudržely formaci a rozpadly se na několik jednotek. Tím se přestaly vzájemně krýt.

To celé bylo jistě komplikovanější, než v tomto jednoduchém popisu. Nutno si představit, že bitevní linie byla roztažená do šířky asi pěti kilometrů a bitva trvala skoro celé dopoledne.

Když Mardonius našel slabší místo v řeckých řadách, hned vyrazil se svými elitními gardisty, aby jejich prořídlé falangy rozdělil do dvou skupin. Snad se mu to i povedlo, výsledek bitvy se v té chvíli už zdál být rozhodnutý. Řekové ustupovali, Korintští se snad už dokonce obraceli na útěk. Tu Mardonia a jeho skupinu napadli Tespijští. Zbývala jich už asi jen třetina, ale pohrdajíce životem i smrtí, se vrhli na onen elitní oddíl. Jeden z nich se probojoval jeho ochrankou a Mardonia zabil. V tu chvíli propadli Peršané zmatku a jejich útok se zastavil. Oni nebojovali za žádnou vlast, ale za svého velitele. Když ten byl mrtev, byl pro ně boj tím taky ukončen. Začali couvat a pak se rozutekli na všechny strany. Řekové je pronásledovali a pobíjeli. Zhruba za rok po překročení Bosporu byla perská pozemní armáda definitivně poražena a zničena.


Porážka Peršanů u Platají a potopení zbytku jejich loďstva u mysu Mykalé mělo dále za následek vzbouření četných řeckých států v Malé Asii, kterým se podařilo získat opět nezávislost. Perské hranice se posunuly obráceným směrem, než si Xerxes na začátku svého tažení představoval.


Bitva byla u konce. Do řeckého zajetí padli mimo jiné i perští kuchaři. Mardonius, jako i před ním Xerxes, je měl sebou, aby mohl celou dobu hodovat, jak byl zvyklý u dvora.
Pausaniás nechal rozdat běžné spartské vojenské jídlo, což byl hrubý chléb, olivy, ovoce, snad kusy skopového a tak podobně. Zároveň před tím rozkázal perským kuchařům připravit a předložit jejich královské pokrmy.
Na to pozval všechny velitele, ať se jdou na ten rozdíl podívat. Kuchaři servírovali pravé kulinářské skvosty na drahocenných talířích a tácech. Tu pravil všem Pausaniás:
"Pohleďte na ty Médy, na ty blázny pošetilé. Ten, který každý den takto hodoval, přišel k nám, aby nám vzal to naše skromné jídlo sparťanské."


Tím je vyprávění o boji jednoho národa za svobodu a snad i demokracii u konce.

Jaké z toho plyne poučení? V každém případě to, že když někdo nevzdává předem, může zvítězit i ve zdánlivě beznadějné situaci.
Po perských válkách Atéňané postavili své město od základu znova a jejich země dosáhla největšího rozkvětu a blahobytu, snad všech svých dob až dodnes.

Jak jsem napsal, uvedl jsem tento seriál jako příspěvek k volbám. Chtěl jsem tím říci, že kdo za svoji svobodu nebojuje, musí počítat s tím, že mu ji někdo vezme. Jít volit je to jediné, co může řadový člověk udělat pro politický směr své země. Vzpomínám, jak jsme šli "radostně k volbám" začátkem padesátých let. Volby to žádné nebyly, volit nebylo co, ale vyhrávala kapela a vše bylo slavnostně vyzdobeno. Dnes to volby jsou, ale jít k nim radostně, k tomu taky skutečně žádný důvod nevidím. Když se podívám na politické slogany, pak jedna strana tupí druhou, vzájemně si nadávají a žijí z poukazovaní na dosavadní hospodářské neúspěchy stran dříve vládnoucích.
Jinak hlavně apelují na lidskou nespokojenost. "Podívejte, jak je to špatné, proto volte nás". Příklad:

Václav Havel byl ve starých dobrých časech za čtvrt hodiny z Václavského náměstí v polích. Nyní tam stojí (podle mě pěkné a účelové) haly spedicí a nákupní centra. Jemu se to nelíbí, proto volí...
A ti udělají co? Tyto budovy zbourají, kamiony sešrotují a z průmyslové ČR udělají agrární stát? Chceš mléko, dojdi si k sousedovi, ten má krávu. O tom se v onom sloganu už nepraví ani slovo.

Tři potetovaní mladíci s oholenou hlavou sedí a pijí pivo. Nelíbí se vám to? Volte ...
A ti je nechají popravit, nebo co mají v úmyslu? Vždyť ti kluci na té fotce nikomu nic nedělají.

Pokud jedna strana vůbec něco konkrétně slíbí, pak se zalekne a ještě před volbami to zase odvolá, nebo dokonce obrátí do opaku. Když se to voličům zase nelíbí, rychle z toho udělá nějaký nesmyslný kompromis. "Tak tedy půl na půl. Jedno co řekneme, chceme hlasy." Jiné slibují každému všechno, kde na to vezmou se nepraví nikde.

Takové volební slogany neapelují na lidskou vzdělanost a politickou vyspělost, spíše na lidskou blbost. Tyhle strany bych měl jít radostně volit? Nuže, radostně zrovna ne, ale každý člověk by jít volit měl.

Co může ještě obyčejný člověk udělat pro blaho a rozkvět svého státu? Žít poctivě a trochu na sobě pracovat, aby nedělal svému státu hanbu. Tak, jak to propagovali Staří Řekové. Já se o to aspoň pokouším. Když se vracím z hor, seberu někdy do ranečku odpadky a vyhodím je ve městě do koše. Ty mě na lesních cestách ruší určitě více, než nákupní centrum za městem. Nečekám, až to za mě udělá nějaká strana propagující ochranu přírody. Jsem sportovně aktivní, abych se držel trochu v kondici a šel jednou do hrobu, aniž bych před tím zruinoval celé státní zdravotnictví. V televizi se dívám spíše na pořady naučné, či politické a ne na nemocnice a kliniky, ať už jsou jakkoli růžové. Starý člověk nevlastní automaticky nějakou moudrost, ale když se trochu duševně udržuje, nemusí to být taky žádný blbec.

Jo, lidičky, a ještě jedna věc! Už 40 let mluvím a píšu v denním životě řečí jinou, než je čeština. Přesto se při psaní snažím, aby se za mě všichni tvůrci národního obrození nemuseli stydět. Úplně perfektně to neumím, ale aspoň začínám větu velkým písmenem, končím ji tečkou a po čárkách vynechávám jedno místo.

Až přijdou podzimní mlhy a budou se blížit Vánoce, třeba bych vám přinesl zase nějaké nové pohádky. Ty si nakonec přečte rád každý a nemusí po tom ani autora ujišťovat, že je vůl, neboť všechno je ve skutečnosti přesně obráceně, než on si představuje!
Někdy si taky ještě můžeme povídat o antickém Řecku, ale už ne o válkách. Možná o jejich představách ženské i mužské krásy, o jejich umění a sexualitě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 16. května 2010 v 19:47 | Reagovat

Budu se na vaše texty těšit. Zdravím.

2 babka babka | 16. května 2010 v 19:55 | Reagovat

Už jsem se lekla, že se na tak dlouho odmlčíte:-)

Na pohádky se těším, ale nevím, jak dopadnou volby, zda nebudeme potřebovat ty pohádky dříve.

Přeji zdraví a pevnou ruku na psaní. Mějte se.

3 Glosbloger Glosbloger | 16. května 2010 v 22:58 | Reagovat

Velmi pěkné, četl jsem to se zaujetím, mám rád dějiny a ještě raději ty lidi, kteří mají zájem se z nich poučit. To se od dob počátku lidské civilizace (možno-li tento přírodní fenomén takto nazvat), nedaří.

Současnost nepatří producentům, ale konzumentům a destruentům, nazíráno z mikrobiologického hlediska. Kde jsi Homo sapiens sapiens ?

4 babka babka | 17. května 2010 v 12:00 | Reagovat

3Glosbloger

Je to ohrožený druh:-((

5 Jeliman Jeliman | 17. května 2010 v 14:29 | Reagovat

Pane Moldavite, budu se těšit!

6 autor článku autor článku | 17. května 2010 v 18:16 | Reagovat

Měl jsem v úmyslu přijít zase na Vánoce. Domníval jsem se, že tato rekonstrukce je pouze pro pár lidí, ale počet vstupů je překvapivě vysoký. Právě tak mě (mile) překvapily komentáře. Pokud si čtenáři přejí, mohl bych uvést více takovýchto historií. Loni bylo výročí 2000 let bitvy v Teutobusrském lese. (Varusschlacht) Zajel jsem si na sever Německa abych se podíval kde a jak ten Herman Cheruský ty Římany rubal. Nebo bych vám mohl česky vyprávět Píseň Nibelungů. Napsal jsem ten překlad ze starší německé verze hlavně s ohledem na osobu onoho Hagena. Pro nacisty to byl vzorný zabiják, ze kterého si všichni měli vzít příklad. Mě zajímalo, jaký to mohl být skutečný člověk. Když budete chtít, můžeme tedy někdy ještě debatit na takové nebo podobné téma.

7 nar.soc. nar.soc. | 17. května 2010 v 18:20 | Reagovat

Pane Moldavite děkuji a s češtinou si nedělejte hlavu. Zdejší VIP včetně televizních hlasatelů byste stále mohl učit.

8 Zdenka Zdenka | 17. května 2010 v 19:14 | Reagovat

To bude fajn, pominout válku, boj,  a věnovat se jiným tématům. I když i zde na blozích často bojujeme, byť jen slovy.  Proč? Pro boj samotný? Kdo ví.

Avšak co lidstvo kupředu posouvá? Boj, či umění?

Jsme stále ještě součástí přírody (pudy lidské jsou ještě stále na úrovni ...) ?

9 Kunc Kunc | 17. května 2010 v 21:07 | Reagovat

Kde se bojuje, múzy mlčí. Je to až úsměvné jak se lidstvo nedovede z dějin poučit. Vše se snaží řešit konfrontací - silově. Děkuji autorovi za krásné připomenutí statečných Řeků. A volby, volit vlastně není koho.

10 autor článku autor článku | 17. května 2010 v 21:40 | Reagovat

[8]  Zdenka

"...Boj, či umění?..."

Mnoho let jsem se učil vědu zvanou "bojové umění". Ona je otázka, co znamená "směrem kupředu"?

11 inar.soc. inar.soc. | 18. května 2010 v 8:04 | Reagovat

[9] Kunc, 17.5.2010 21:07

Když není koho volit, postupuji svépomocí.

Vstoupím do strany, přispěji na volební kauci, nechám se zapsat na kandidátku a volím sebe

( podobně, jako v "Někdo to rád horké" ). Nejsem mafián, nekradu, nelžu a nebojím se.

Ty by pro první nástřel mohlo v politice stačit.

12 babka babka | 18. května 2010 v 11:56 | Reagovat

Podívám, jestli jste si to už nerozmyslel a ejhle. Vy jste se nám změnil:-))))

13 babka babka | 18. května 2010 v 11:58 | Reagovat

Pokud, je to červené vínečko, připíjím na další virtuální setkání:-))

14 autor článku autor článku | 18. května 2010 v 12:42 | Reagovat

[13]  babka

Ta stará fotka byla z Himalájí. Za večera jsem byl po výstupu rudý jako Winetoul.

Tahle je z horské chaty v Alpách. Červené vínečko se tam pije po konvičkách.

Říká se, že pomáhá tvořit červené krvinky. To je sice pitomost, ale ono dobře chutná. Pak má podobné substance jako aspirin a snižuje teplotu při fyzickém přetažení.

15 autor článku autor článku | 18. května 2010 v 13:07 | Reagovat

Mám dojem, že pár lidí si zvyklo číst moje „moudrosti“. Mohl bych tedy přidat ještě něco z Alp. Je v tom příroda, kus dějin a jedna pohádka. Třeba jenom pro babku, které se tak líbí moje červené víno.

16 babka babka | 18. května 2010 v 15:54 | Reagovat

Děkuji,  ráda se podělím s ostatními. Přiznám se, potěšil jste mne. Aspoň na chvíli vyšlo virtuální sluníčko. Prší, nejsme tak postiženi záplavami, ale stejně máme ve sklepě spodní vodu . Za to mohou fyzici a zákon o spojených  nádobách:-)

17 autor článku autor článku | 18. května 2010 v 16:25 | Reagovat

[16]  babka,

Dokud nemáte vody až po schody, tak to jde.

Tady už slunce nevylezlo 3 týdny, ale povodeň nemáme. Všude jsou přehrady.

Přidám lehké povídání z Alp, s hodně obrázky a jednou pohádkou. Bude to více dílů.

18 Zdenka Zdenka | 18. května 2010 v 16:37 | Reagovat

... směrem kupředu...

Vracím se k pohádkám Boženy Němcové, jen si nejsem jista, jestli to než směr kupředu, není dětinštění :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama