Bitva u Maratónu 5/? - vůle bohů

4. května 2010 v 11:30

archeologické nálezy z bitevního pole u Maratónu, Landesmuseum Karlsruhe, Německo

Srovnejte velikost tehdejšího Řecka a Persie. Ne všude se Řekové postavili Peršanům na odpor. Na asijském kontinentu perští poslové často půdu a vodu dostali.

V evropském Řecku se perské ohrožení už více let před tím nedalo přehlédnout. Že Řekové nemají na moři co postavit proti perským válečným triérám a na souši proti jejich kavalerii, vědělo snad každé dítě. Co v tomto směru Aténští podnikli? Nic. Hádali se v senátu, každý z politiků si snažil více upevnit moc a více si nahrabat, a na obranu státu zřejmě nepomýšleli. Oni to za ně vyřeší bohové.

Nutno říci, že jim to vyšlo, bohové to za ně nejprve skutečně vyřešili. První úderná vlna perské armády odstartovala roku 492 př.n.l. a vedl ji Dareiův zeť, generál Mardonius. 300 jeho lodí z 500 se však potopilo v bouři u poloostrova Athos, 2000 vojáků utonulo. Mardonius se sám jen stěží zachránil a vrátil se s prázdnýma rukama domů. Bohové tak rozhodli. Proto další útok roku 490 př.n.l. vedl generál Datis, proti němuž zatím bohové zřejmě nic neměli.
Teprve nyní začal aténský archont Themistoklés (pozdější vítěz u Salamíny) opevňovat přístav Pireus. (Chtěl to už dříve, ale byl vždy přehlasován.) Výsadek perské námořní pěchoty ho ovšem mohl snadno obejít. O to snadněji, že ho vedl místní znalec, bývalý řecký tyran Hippias, který se na území Atiky dobře vyznal. Ten určil za místo přistání Maratón.

Pojem "tyran" neměl tehdy ještě dnešní význam. Tyranida znamenala vládu jednoho člověka. Často se ovšem ve skutečnou tyranii zvrhla. Jeho rodina vládla v Atenách do roku 514 př.n.l., kdy on, coby poslední, byl svržen. Uprchl k Peršanům a dal se jim plně do služeb proti své vlasti. Doufal, že Dareios porazí demokracii a udělá ho v Aténách satrapou, tedy zase vládcem, i když už jen z milosti cizí mocnosti.
Jako dnes v ČR, si i tenkrát mnoho lidí vzpomínalo, že ono to za té tyranidy bylo vlastně lepší, než v rozhádané demokracii. Měl tedy v Aténském státě četné přívržence, v některých končinách to snad mohla být i většina. Ne ovšem coby přisluhovač Persie. Proč byla značná část Řeků pro kapitulaci, byl strach z obrovské Perské říše, proti jejíž armádě skutečně neměli moc co postavit.
pláň u Maratónu, kde se bitva udála

Kdo byl vrchním generálem aténské falangy? Nikdo. Jestliže Řekové byli neustále rozhádaní v míru, pak za války se na tom nic nezměnilo. Proto taky nebyli schopní postavit za celou dobu na nohy ani vlastní kavalerii. Navíc vždy někoho poslali do Delf pro orakulum, kterému zřejmě skutečně přičítali význam. Dozvěděli se pokaždé, že "nebude-li pršet nezmoknem" a pak se mohli dohadovat, co tím ta Pýthia tentokrát zase myslí?

Jak vypadala nálada v Aténách před perskou invazí?
"Proti obrovské Perské říši nemáme žádnou šanci. Když se staneme její součástí, král Dareios nás ušetří, proč by si ničil část vlastního území? Neměli jsme ho provokovat, teď máme jen co si zasloužíme. Když budeme bojovat, srovná Atény se zemí, pobije muže a ženy s dětmi odvleče do otroctví. Když přistoupíme na jeho požadavky, staneme se občany mocné a blahobytné říše. Vzdejme se tedy, dokud je čas! I kdybychom v bitvě proti němu vyhráli, což je nemožné, on přitáhne za pár let znovu, s armádou ještě větší. Naše jediná možnost je přijmout jeho posly a dát jim požadovanou vodu a hrst země, na znamení našeho přátelství a mírumilovnosti."

Jistě zcela logické, ale tady jsem popsal dnešní české myšlení. Řekové se rozhodli za svou zem bojovat. Jaký je v tomto bodě rozdíl mezi tehdejším Řekem a dnešním Čechem? Žádný!
Ony se tyto hlasy totiž tenkrát v Aténách taky nedaly přeslechnout. O boji rozhodli archonti, tedy vláda. Když se po 2. světové válce ptali reportéři Angličanů na tu dobu odporu proti nacistickým náletům, přiznal prakticky každý, že on by se byl radši vzdal. Jen vláda správně trvala na tom, že je nutno nacisty porazit a ne jim ustoupit. Kdyby se dělalo před útokem nepřítele referendum, vzdal by asi v každé době každý národ.
Často slyším frázi, že válku dělají politikové, prostý lid by se už nějak dohodl. Jako všechny podobné výplody, je to nesmysl. Jak se prostý lid dohodne vidí každý na hádkách sousedů v domě a na agresivitě řidičů v silničním provozu. Mimo to, když má prostý člověk jednat s jiným státem o míru, tak se tím z něj automaticky politik stal!

Proto, když přišli perští poslové, je Řekové zabili. Tím jsou kostky vrženy, a to i pro všechny přívržence kapitulace. Dareios nebude po vítězství rozlišovat mezi hodným a odbojným Řekem. Teď ať si ti "pro mír", ti "rozumní" bědují, bude se bojovat. Se štítem nebo na štítě! Kdo mužem chce být zván, má povinnost obléknout si zbroj a vydat se na pochod. Další rozjímání nad smyslem obrany už se nazývá zbabělost před nepřítelem a na tu jsou odpovídající tresty. Svobodný mladý občan, který by tenkrát byl odmítnul za svou zemi bojovat, musel počítat s pohrdáním tak strašným, že se mu vůbec nevyplatilo už dále žít.
Miltiades, vítěz u Matarónu

Kolem této sochy dnes neustále pádí běžci. Každých pár minut jeden. Patrně se stalo ve světě zvykem, že kdo je schopný běžet maratón, musí si ho jednou zaběhnou i přímo tady, na tomto posvátném místě.

Jako vždycky a všude jsou Řekové rozhádaní i ve válce. Dle otce dějepisu Hérodota mělo rozhodovat 9 stratégů, každý den jiný. Nad ním stojí jeden senior, který sám nic neplánuje, pouze zamítá nebo schvaluje. Tím byl Kallimachos. Za 8 dní se osmkrát rozhodne, že tohle nevyřešíme, takže se nebude dělat nic. Devátý den přijde na řadu skutečný stratég Miltiades a okamžitě zavelí k útoku.
Miltiades byl člověk nevalné pověsti, měl toho na triku celou řadu, ale schopný stratég a patrně jediný, který mohl vést útok řecké falangy.
Řečtí hoplíti se celou dobu ukrývali v kopcích kolem maratónské pláně, kde je strmé skalnaté svahy chránily před perskou jízdou. Naopak ale museli oni k útoku sejít dolů a urazit určitou vzdálenost, takže ho nemohli vést překvapivě.

Když ovšem pod tím skalnatým kopcem stojíte, dostanete silné pochybnosti. Tady na těch kamenech sedělo 10000 vojáků 8 dní a nocí? Jak by to mělo prakticky fungovat? Proč jim třeba Peršané neodřízli zásobování? Mnohem pravděpodobnější je, že otázku velení museli vyřešit první den. Když první stratég neměl žádný plán, nečekali 24 hodin, ale byl hned tázán druhý. Jestliže 8 stratégů nevědělo kudy kam a Miltiades se ukázal nejschopnější, bylo mu předáno velení hned od začátku. Můžeme předpokládat, že do útoku přešli už druhý den po svém příchodu k Maratónu.

Záhadou zůstává perská jízda. Podle všeho koně už spásli trávu a museli být zahnáni na pastvinu kdesi za kopcem. Generál Datis by ale musel být naprosto slabomyslný, aby neměl perfektně nacvičené jejich rychlé přivolání v případě řeckého útoku. Dle jakýchsi zmínek malá jízda na pomoc spěchala, však uvízla v močálech. Co se s ní stalo po bitvě už nezmiňuje z historiků nikdo. Dovolil bych si tedy utvořit vlastní teorii. Generál Datis měl za sebou úspěšné tažení ze Sicílie přes Naxos, Karystos a Eretria. Všude zvítězil první ranou a za pár dní už jeho triéry vysazovaly námořní infanterii a kavalerii na dalším místě. Tyto úspěchy ho možná vedly k podcenění Řeků. Když se vylodil u Maratónu, koně spásli trávu a Řekové nikde. Sparťani konečně právě slaví svůj svátek Karnee a těch pár Atéňanů se asi ani neodvažuje objevit. Nechal tedy kavalerii zase nalodit a vysadit kdesi poblíže Atén, které byly konečně jeho skutečným cílem. To byla ovšem katastrofální chyba.

U Maratónu stojí asi 9000 aténských hoplítů a 1000 spojenců od Platají. Řekové jsou ovšem nejednotní, někteří stratégové navrhují vrátit se do Atén a hájit za pomocí Sparťanů samotné město. V tom vidí Miltiades veliké riziko. Hippias by leckomu byl milejší, než demokratický senát. Peršanů se bojí všichni, morálka vojáků taky zřejmě není nejlepší. Čas hraje pro Peršany. Každým dnem se může nálada zvrátit a většina senátu rozhodnout pro kapitulaci. To by byl nejen konec svobody a demokracie, ale i Aténského státu. Miltiades promluví:
"Na tobě je, Kallimachu, zdali Atény osvobodíme, nebo necháme uvrhnout do otroctví. Nesvedeme-li nyní bitvu, čeká nás veliká nesvornost. Je potřeba bojovat, než lid zmalomyslní a přikloní se k Médům..."
Kallimachos dal rozkaz k útoku a velení přenechal Miltiadovi. Sám se postavil do čela pravého křídla.

Nuže, štít hoplon před obličej proti mračnům perských šípů, meč za pasem, kopí do pravé ruky, pozor, teď!
Deset tisíc řeckých hoplítů se vrhá na čtyřnásobnou přesilu armády impéria, jehož hranice sahají od Nilu po Indus.

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mudrc mudrc | 4. května 2010 v 13:20 | Reagovat

Měl byste uvažovat o sepsání dějepisných knih ("učebnic") touto zábavnou formou. Čte se to neskutečně dobře a Vaše znalosti historických souvislostí a jejich připodobňování s námi Čechy, mne doslova nutí hltat každé slovo. Věřím, že byste případnou beletristicky podanou historii velmi dobře prodal a získal zajímavé peníze i nadšené čtenáře a fanoušky.

2 autor článku autor článku | 4. května 2010 v 13:32 | Reagovat

[1]  mudrc

"...a získal zajímavé peníze..."

Existují také nezajímavé peníze?

Jinak moc děkuji, tolik chvály si nezasloužím. Jednu knihu už jsem v ČR vydal, čte ji pouze málo lidí, ač s velkým zájmem. Zbytek nákladu nyní leží kdesi pod nebem na nějaké zahradě, pokud už si na tom místní neopekli buřty.

Tuhle chybu po druhé opakovat nebudu.

3 babka babka | 4. května 2010 v 14:35 | Reagovat

Názor jedné autorky:Více než samotné dílo se prodává autor. Lidé chtějí aby byl jiný.Postižený na vozíku,slepý,prostě jiný.Je to bohužel byznys.

Píšete poutavě, to jsem psala už u vašich pohádek, které jsem přímo hltala. Toto je složitější, někdy přímo makačka na hlavu,abych pochopila, kam autor míří. dík

4 autor článku autor článku | 4. května 2010 v 14:59 | Reagovat

[3]  babka

Tak nějak to bude. Znal jsem jednu slavnou zpěvačku, která vůbec neuměla zpívat. Její otec byl milionář a tak dlouho jí kupoval u lidu nadšený jásot, až si na ni zvykli a chtěli ji vidět v televizi. Možná se rodině ta počáteční investice nakonec vyplatila. Jen při jejím zpěvu šel dále mráz po zádech.

5 Sahira Sahira | 5. května 2010 v 10:31 | Reagovat

Dík,  za tento šestidílný, naprosto kvalitní a zajímavý pohled na bitvu u Maratónu.

Dokážete čtenáře poučit, pobavit a zapojit je k možné diskuzi  vaších historických srovnání.

Zmínit se chci také o hezkých fotografických impresích. Čtenář dostává  chuť  vydat se na cesty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama