Bitva u Maratónu 4/? - Maratónský běh, Zátopek

3. května 2010 v 19:03

Nutno říci, že komunisti nepodporovali pouze vývěsné štíty, jako byl Zátopek. Masový sport byl za jejich vlády relativně levný a každému přístupný, pouze podléhal určité militarizaci. Něco jiného už bylo cestování, věc pro všeobecné vzdělání a rozvoj člověka neméně důležitá. Tam byl vývěsním štítem Hanzelka a Zikmund. Oni za národ cestovali, národ to platil, mohl si potom koupit jejich knihy a přečíst, jak to jinde vypadá. Pro masu ale byly hranice zavřené. Nesmyslnost takovéhoto cestování za ostatní ukázala cesta HaZ po SSSR. Místo napsat standardní popis pozemského ráje, jako nesčetní uvědomělí soudruzi před nimi, ho uvedli tak, jak skutečně vypadal. Brežněv u toho dostal záchvat vzteku a kniha nikdy nesměla vyjít. Sport nebo cestování by měl dělat každý pro sebe a za své. Když na tom pak na základě nabídky a poptávky dokáže vydělat, budiž mu to přáno.
řecký hoplít, mramorový reliéf na místě bitvy u Maratónu

Být v něčem mimořádný přinášelo v tu dobu jedno veliké privilegium - podívat se na západ. Tak úplně darované to ale tito lidé neměli. Všemocná StB za to žádala protislužby.
"...například byl používán Emil Zátopek a mnozí jiní. Spisovatel Vojtěch Zamarovský, autor knih ... byl vyslán za českým egyptologem exulantem... (FROLÍK, Špion vypovídá, Str. 295)
To bych těmto mužům nevyčítal. Běžec musí běhat a historik cestovat. Tuhle cenu museli zaplatit, aby nepromarnili své životy a nadání. Vinit lze pouze režim. Z díla Vojtěcha Zamarovského se já učím dodnes.

Jak jsem se po převratu dozvěděl, i já jsem byl kolem roku 1980 na listině od StB sledovaných emigrantů. Právě v tu dobu ke mně náhle překvapivě pustili jednoho přítele z mládí, který u komunistů nebyl zrovna kladně zapsán. Jestli byl pak někam předvolán jsem se ho nikdy nezeptal. StB šlo o to, o každém všechno vědět a ve vhodnou chvíli ho tím šokovat. Škody na sledovaných byly většinou minimální.

V roce 1968 se v tu dobu už zapomenutý podplukovník Zátopek opět vynořil. Televize ho zabírala jak promlouvá k lidu o novém čase a svobodě. Dokonce i po okupaci se tak zjevoval na obrazovce a dodával nám tím naději. FROLÍK na to říká:
"... i o Zátopkovi psaly exulantské noviny, hlásila Svobodná Evropa... jako o zářném příkladu obětavosti a vlastenectví, a zatím šlo o provokatéra, který se stýkal s Kožuchem a Lažnou a nosil jim zprávy o ministru Pavlovi." (Str. 313)

Nemůžu posoudit, jestli se Zátopek stýkal s takovými StB-přízraky, jako byl Kožuch, ale coby provokatéra si ho představit nedokážu. To, co v tu dobu říkal, mi připadalo celkem poctivé a upřímné. Velkou oblibu u českého lidu té ponuré doby po roce 68 získal, když se o něm rozneslo, že dělá popeláře. (V lexikonu stojí, že pracoval v uranových dolech. On sám říkal později v německé televizi, že dělal pomocníka na vrtech. Koncem 70. let byl oblíbený host v pořadu Sportstudio. Zátopek mluvil dobře německy, vystupoval přirozeně a sympaticky.)

Až jednoho večera, snad roku 69, zažil český národ těžký otřes. V rádiu promluvil znormalizovaný soudruh Zátopek. Matně si na tu jeho řeč ještě vzpomínám:
"...Lidé mě zdraví a tisknou mi ruce... Mně je to hrozně trapné, já už ty názory dávno nemám. Pochopil jsem, že..."
To neříkal ani provokatér, ani člověk přesvědčený. Byl to hlas člověka sraženého na kolena, který zlomeným hlasem čte předepsaný text. Jeho zbabělost a kolaborace však tenkrát českému národu zasadila těžkou ránu a pomohla mocným definitivně udusit boj Čechů za zbytky svobody. I já jsem si pomyslel: "Tak už i Zátopek? Má vůbec tenhle národ ještě právo na život?"
"Emile, ty srabe!" bylo druhý den křídou napsáno na fasádách domů. Tak tenkrát český národ vyjadřoval své cítění.

Dovedu si teď představit vlnu české nenávisti, která se po této věcné rekonstrukci zvedne. Na očekávané útoky odpovídám předem.
"To bys musel tak rychle běžet jako on, pak bys ho mohl kritizovat."
Odpověd: Nemusel! Nekritizuji běžce, ale veřejnou osobu, která mi byla celé dětství dávána za příklad. Na to mám právo já i každý jiný Čech.
"O mrtvých jen dobře."
Odpověd: Historik píše většinou o mrtvých, kdyby psal jen dobře, nebyl by to historik, ale patolízal.
"Co jsi v tu dobu dokázal ty?"
Odpověd: Odmítnul jsem naprosto nekompromisně u prověrek něco odkývat nebo švejkovat jako většina ostatních. Trval jsem na tom, že nikdy nebudu souhlasit s okupací roku 1968 a jejich diktát jim nepodepíšu.
Ještě ten den jsem byl vyhozen z kvalifikovaného místa v Praze (ano, v tom zlatém režimu, kde všichni měli práci jistou a nemuseli se bát budoucnosti) a šel jako bagrista do pohraničí!

Cílem článku není popis jedné bitvy, ale pokus o srovnání tehdejšího Řeka s dnešním Čechem. Řešit otázku, proč jim tenkrát demokracie fungovala a dnešním Čechům spíše nefunguje. Tvrdím, že z roku 1968, hlavně ale temné doby normalizace, se český národ nevzpamatoval dodnes. Proto nemůžu psát pouze líbivou limonádu o rekordním běžci.

Největším českým sportovcem v té době byla Věra Čáslavská. Ta podepsala v roce 68 "2000 slov" a odmítla svůj postoj odvolat. Byla vyhozena ze svých funkcí, co dělala, nevím.
"Co si to dovoluje?" řvala StB, "i Zátopek odvolal!"
A tak se Zátopek stal opět našim příkladem. Jako on odvolal, mají ostatní odvolat. Ti samí mocipáni, kteří nám ho dávali za příklad v 50. letech pro jeho nezlomnou vůli, nám ho nyní dávali za příklad tím, jak se zlomil. Tentokrát se jim za příklad hodil přesný opak, ale k tomu samému cíli. Tím byla jejich moc a bohatství. Kdo byli tito "oni"? Ti samí, jako v 50. letech, tedy vládnoucí klika.

Jak si vlastně lze ty mocné, vládnoucí v každém režimu představit? V mládí byl můj sport bezmotorové létání. Na letiště chodil i jeden člověk, našeho věku, který se na první pohled odlišoval oděvem i zásobami potravin. Tenkrát ovšem nemohl přijet v černém mercedesu, na ruce zlaté Rolexky, jako to tam vidíte dnes. Přesto patřil do jiné třídy oné "beztřídní" společnosti. Jednou, snad rok 1965, jsme se ho ptali, proč nepřišel minulý víkend?
"Zaletěl jsem si do Anglie na film Perný den."
"Jak jsi dokázal dostat výjezdní povolení a devizový příslib?" Pro normálního člověka té doby věc prakticky nemožná.
Soustrastně se na nás podíval. "Takové věci já nepotřebuji."
Pocházel z nějaké, veřejnosti zcela neznámé, rodiny oligarchů, kteří vládli tehdy a vládnou možná i dnes. Těm se to budoval socialismus, když se jich samotných netýkal. Po roce 1989 nejspíš udělali zkušenosti, že sice se svobodným systémem ztratili svá feudální privilegia, bohatství se ale dá hromadit o to lépe.

Kdyby se tenkrát byly takové symboly jako Zátopek nezlomily, byl by vytrval i český národ a ona doba normalizace nemohla být tak temná a dlouhá. Nemusely emigrovat tisíce vědců, umělců a politiků, pád komunismu by byl přišel mnohem dříve a Češi by měli na začátek demokracie a tržního hospodářství úplně jiné šance. Dnes už mohli mít kapitalismus ve vyspělejší a humánnější formě a životní úroveň podobnou ostatním západním zemím, které byly čtyřiceti let komunismu ušetřeny.
Ať už byla 50. léta jakákoli, chodili jsme na brigády, zadarmo, ale konečně jsme pracovali skutečně na sebe, na svém okolí, a značná část národa věřila, že komunismus je to ta správná cesta, jak postavit nový, spravedlivý systém. V 70. letech už žádný, racionálně smýšlející Čech nemohl něčemu věřit. Bylo jasné, že až sovětské tanky zrezaví, lid ten nesmyslný systém fízlů a plánovaného hospodářství svrhne. Jedna vlna emigrace následovala druhou.

Když jsem přijel do Čech po roce 1989, vypadala ta země jak vybombardovaná. To nejhorší ale byla temnota v lidech a ti lidé to o sobě vůbec nevěděli. Na bázi takto zlomeného, dezinformovaného a okleštěného národa pak nepřišel kapitalismus západního vzoru, ale sociální průmyslová revoluce, s celou svou krutostí.

Havel údajně Zátopka rehabilitoval. Nevím jak, ale mě by tím asi nepřesvědčil. Havel v tu dobu omilostňoval bez pochopitelných důvodů i skutečné zločince, které policie před tím s nasazením životů týdny honila.

Zátopkův jednoduchý hrob jsem viděl ve skansenu v R.p.R. V kopřivnické Tatrovce jsem navštívil i jeho malé museum. Vodili tam jen na požádání a otevřel mi člověk mého věku, který vypadal rovněž na běžce. Otázal jsem se ho, jak se tam lidé dnes dívají na Zátopka 70. let? Nechtěl o tom mluvit a já se dál neptal.

Řeckým životním ideálem byla tzv. kalokagathie. Česky - v zdravém těle zdravý duch. Harmonie mezi tělesnou a duševní kondicí. Každý svobodný muž musel být tělesně schopný zvednout oštěp, navléknout na levou ruku štít hoplon a jít bránit svoji zem. Musel být duševně tak rozvinutý, aby mohl chápat politiku a přispět k udržení a fungování demokracie. (Nikoli jenom nadávat u piva, že všichni politikové jsou lumpové.) Demokracie se nedělá sama, tu dělají lidi.

Z maratónského běhu se v posledních desetiletích stala masová záležitost. To je jistě velmi dobře. Je hezké, když třeba nějaký příslušník mého národa získá zlatou za maratónský běh, ale hrdost můžu pociťovat spíše nad tím, že maratón uběhnou tisíce mých mladých krajanů.

***

Když přišli Dareiovi poslové do Atén pro půdu a vodu, coby znamení kapitulace, hodili je Řekové do jámy. Jak si prý mohli dovolit zneužít řecký jazyk na tak odporné výroky?
Ve Spartě je hodili do studny, ať si tu vodu vezmou sami. Sparťané si však nakonec rozmysleli, že sice budou bojovat do posledního muže, ale zabít královské posly není přeci jen příliš zdvořilé. Aby to odčinili, vyslali do Persie dva dobrovolníky, aby se tam za to nechali popravit. Jejich jména byla Bulius a Sperchius. Přijal je perský satrapa Hydarnus, a to velmi uctivě. Hostil je a rozmlouval s nimi:
"Mužové lakedaimónští, proč se nechcete stát přáteli Velkého krále? On si znamenitých mužů umí vážit. Dal by vám vysoké úřady. Pohleďte jen na mě, jak zde žiji."
"Tvůj úsudek, Hydarne," odpověděli mu Lakedaimónští, "nevychází ze správné úvahy. Otrokem být umíš, ale o svobodě nic nevíš. Kdybys ji poznal, radil bys nám bojovat."

Pokračování příště, to už bude o té bitvě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 3. května 2010 v 20:07 | Reagovat

Pane autore,

sám přece víte, že na kdyby se nikde nehraje. Co my víme, abychom soudili i veřejnou osobu E. Zátopka ? Udělal asi, co musel. Stačí se mrknout na generála L. Svobodu, ruského legionáře z I.sv. války, kam to nakonec dotáhl?

Mluvit bez rozlišení o národě nevede nikam. Národ tvoří jednotlivci a na nich záleží konečný stav.

Třeba já, jsem ze zemědělské rodiny, otec byl odsouzen na rok do basy za dodávky, ale skápnul Gottwald a dostal amnestii. V r. 1958 mi se strýcem radili ( jako bývalí národní  socialisté ) když tě dnes přemlouvají do KSČ, měl bys tam jít, ať víme co lumpi pečou. Už v r. 1965 jsem se střetl s jedním stalinistou a skončil jsem v STS na traktoru. Při té zmiňované prověrce jsem byl v lepším postavení. Vyprovokoval jsem sice s jinými stávku proti okupaci, chtěli mne vyloučit, ale nakonec mne jen vyškrtli. Měl jsem sice nakročeno, jako techn. maturant, ale hodil jsem to za hlavu se slovy. Pokud mně zde bude někdo šikanovat, slibuji vám, že odejdu kopat lopatou. Znám dost pracovišť, kde mne vezmou za stejnu mzdu.

Jednali se mnou mírně, uměl jsem práci a byl na mne spoleh.

Proto jsem si dovolil v r. 1972 v březnu nejít k volbám. To je sice zvedlo, ale přežil jsem to. Kdo si dovedl spočítat následky a včas se připravit, nemusil šaškovat ani jako Zátopek, Werich. Pixa nebo Svoboda.

2 babka babka | 3. května 2010 v 21:19 | Reagovat

Je těžké posoudit a odsoudit.Nikdo nevíme, jak bychom se v takové situaci zachovali my, kdyby byl na nás činěn takový nátlak.Ludvík Svoboda mne napadl také. Jeho matka  byla za války vězněna ve Svatobořicích.

Kdo zradil byl třeba Čurda.Proč?Vždyť toho měl už tolik za sebou a byl spolehlivý?

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 3. května 2010 v 23:14 | Reagovat

[2] babka, 3.5.2010 21:19

Dobrý večer.

Čurda i Gerik byli vojáci, vycvičení pro jistou akci. S čím se setkali v Protektorátu, to neuměli samostatně řešit. Paradoxně v nich bylo tolik cti, že se sami přihlásili v dětinské důvěře, že vezmou vše na sebe. Teprve na  gestapu zjistili do čeho padli a bylo opětovně využito jejich jednoduché myšlení k  přesvědčování a nakonec k denunciaci kolegů, kteří byli z odolnějšího materiálu. Po pravdě to bylo selhání zpravodajců, kteří je prověřovali a dali jim doporučení, pro výsadek.

4 Tenzulice Tenzulice | 4. května 2010 v 9:38 | Reagovat

"Kdo byli tito "oni"? Ti samí, jako v 50. letech, tedy vládnoucí klika." TI SAMÍ JAKO DNES, TEDY VLÁDNOUCÍ KLIKA.

"Pocházel z nějaké, veřejnosti zcela neznámé, rodiny oligarchů, kteří vládli tehdy a vládnou možná i dnes. Těm se to budoval socialismus, když se jich samotných netýkal. Po roce 1989 nejspíš udělali zkušenosti, že sice se svobodným systémem ztratili svá feudální privilegia, bohatství se ale dá hromadit o to lépe." URČITĚ VLÁDNOU I DNES. TĚM SE TO BUDUJE KAPITALISMUS, KDYŽ SE JICH SAMOTNÝCH BÍDA NETÝKÁ. A POLITICI JSOU JEN KAŠPÁRCI NA NITI, ODMĚŇOVANÍ ZA POSKYTOVANÉ SLUŽBY. NENÍ ZDE DEMOKRACIE. SPÍŠ TAKOVÉ NĚJAKÉ VOLNÉ OTROKÁŘSTVÍ.

5 autor článku autor článku | 4. května 2010 v 9:48 | Reagovat

[4]  Tenzulic

Jestli tahle rodina patří dnes mezi vládnoucí oligarchy, to nevíme. K finanční moci se po roce 1989 dostali i noví lidé a z těch starých zase pár rodin nestačilo včas přeskočit na nový vlak jiným směrem.

6 babka babka | 4. května 2010 v 10:15 | Reagovat

Na průmce mne učil bratr Dany Zátopkové. Byl to  takový drsňák s citlivou duší,však málokdo to pochopil.Ten vždy uvedl rozvahu: v 39 bránit se, nebo se nebránit? Myslím, že tenkrát, pokud by se rozhodlo bránit, tak by šli téměř všichni dobrovolně.Takže  nejsme až  takový národ  poseroutků. Minulost to dokazuje. Ovšem jakou morální povinnost mají dnešní mladí lidé, to je jiná věc.

7 autor článku autor článku | 4. května 2010 v 10:43 | Reagovat

[6]  babka

Sama jste tu otázku nanesla. Jsou dnešní Češi, mladí nebo staří, ti samí, jako v roce 1939?

8 babka babka | 4. května 2010 v 11:03 | Reagovat

Ne, staří jsou znechuceni, protože se bojuje za jiné ideály, ne za vlast. Mladým slovo vlast asi nic neříká.

9 Zdenka Zdenka | 4. května 2010 v 12:03 | Reagovat

Kdysi, jeden starý vysloužilý voják z 2. sv. války, který prošel pěšky celou Evropou, řekl dlouho po válce svým spolustraníkům  v KSČ: "Za to jsme bojovali? Ke zdi a postřílet."

Co by řekl dnes?

Je to vše jak kolovrátek, pořád dokola chce někdo ovládat, hromadit moc i peníze.... a jedno jakými zbraněmi. A lidstvo jako celek - kam se ubírá?

10 autor článku autor článku | 4. května 2010 v 12:35 | Reagovat

[9]  Zdenka

Z mého opatrného srovnání časů dnešních a tehdejších by zhruba vyplývalo, že lidstvo se neubírá celkem nikam. Nakonec rozhodují ti, kteří nahromadili peníze a tím i moc. V jaké jsou třeba straně, nehraje velkou roli.

Přesto jsem já na straně demokracie, proti totalitě. Centrální řízení samo o sobě ještě obyčejnému člověku nic nedá. O tom ještě něco napíšu.

11 alexandr alexandr | 4. května 2010 v 18:36 | Reagovat

k autorovi článku:

Upřímně řečeno, bojovat stále ještě dvacet let poté vyhranou bitvu mi přijde směšné, stejně jako ta spousta dalších partyzánů, kteří se vyrojili po roce 1989.

Co máme pro vás, kteří si dáváte takovou práci udělat? Dát vám písemně, že ty časy se už nikdy nevrátí? Koho chcete ještě přesvědčovat? Oficiální propaganda je s vámi na jedné lodi. Potřebuje dušička k životu víc?

Promiňte, ale bojovníci vašeho ražení mi lezou čím dál víc krkem. To platí jak pro vás, tak i pro nar.soc.

12 autor článku autor článku | 4. května 2010 v 18:49 | Reagovat

[11]  alexandr

A kdo vás nutí to číst?

Pro mě je potěšitelné, že se tu našlo dokonce více lidí, kteří chápou, o čem mluvím.

13 Zdenka Zdenka | 4. května 2010 v 21:16 | Reagovat

[11] alexandr

Kdysi jsem byla na Ukrajině.

Žijí tam nesmírně hodní lidé, ale : To nám postavili Němci, to Češi, to zase Rusové,...." Tak mne napadlo: "Co jste si postavili sami?"

Pak kdosi říkal: "Žijí tam nesmírně hodní lidé, ale ti jejich vládci, co s nimi dělají, ti lidé jsou chudáci... "

Nejde o to, co se tu děje posledních 20 let. Jde o to, co se tu děje posledních 60 let i dříve.

Proč se pořád hrbíme? I před vlastními "převlečenými vládci".

Proč ze sebe děláme "chudáky", když jsme (tedy můžeme být) "králi"?

14 alexandr alexandr | 4. května 2010 v 22:16 | Reagovat

12/ Stejně jako mne to nikdo nenutí číst vás to snad nikdo nenutí psát. Naše doba je v problémech až po uši a lidé jako vy odvádí od nich úmyslně pozornost.

Právě takoví jako vy pomáhají vytvářet v dnešních lidech dojem, že za hrůzy dneška nemůže minulých dvacet let, ale předminulých čtyřicet.

13/ Bohužel nerozumím, co jste chtěla říct.

15 autor článku autor článku | 5. května 2010 v 7:01 | Reagovat

[14]  alexandr

"..., že za hrůzy dneška nemůže minulých dvacet let, ale předminulých čtyřicet...."

Právě to jsem chtěl taky říci. Mohl bych mnoho vyprávět o tom, jak se žije v zemích kolem, které těch 40 let temnoty neměly.

Jak vidět, vůbec vám to přečetní neuškodilo. Budete se muset smířit s tím, že tady si každý svůj názor napsat může. Ta doba, kdy se směl psát pouze jeden názor stranou schválený, je naštěstí dvacet let za námi.

Jinak existují třeba noviny HALO, není potřeba číst mé názory. Důrazně jsem na to upozornil hned na začátku 1. dílu.

16 Zdenka Zdenka | 5. května 2010 v 7:57 | Reagovat

[14] alexandr

Co jsem chtěla říci?  To, že náš život ovlivňuje celá minulost, řekněme historie, nejen jedna její část. A jde o to, jak historikové tuto dobu pravdivě, či nepravdivě popíší, jak my sami ji pochopíme, a co sami prožíváme.

Jinak popisují historikové v zájmu diktatury, jinak historikové z vnějšku v zájmu XY,...

Ovšem výběr je náš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama