Bitva u Maratónu 3/? - Maratónský běh, Feidippides

2. května 2010 v 18:09
Ve městečku Marathón dnes nalezneme museum, kde se o té bitvě sice nedozvíme celkem nic, zato mnohé o slavné olympijské disciplíně zvané "Maratónský běh". Tomu se dnes budeme věnovat.

Jak jsem už uvedl, po vítězné bitvě (o které si povíme v dalších dílech) byl vyslán běžec, aby zvěstoval Aténským: "Zvítězili jsme u Maratónu." Nato padl mrtvý k zemi.
Tak jsem se to taky učil na obecné. Naše paní učitelka byla schopná přečíst stránky v učebnici dějepisu, vlastní znalosti ovšem neměla žádné. Na tomto místě uvedla, že ten běžec měl za sebou celou bitvu a ještě ten běh, takže se vysílil k smrti. Jako to věděla? Jednoduše si to vymyslela.
aténská agora, vlevo Hefaistův chrám (Agora znamená tržnice, je tedy správné psát s malým a.)
agora, v pozadí Akropolis
Hefaistův chrám

Nutno si nejprve uvědomit, že tento běh od Maratónu do aténské agory v roce 490 př.n.l. je čistě fiktivní. Ve skutečnosti nemáme žádné historické podklady o tom, že se vůbec uskutečnil, natož to, že Feidippides padl v agoře mrtvý. Poprvé ten běh zmiňuje Plutarch, 600 let po oné bitvě. Tedy asi jako bych já tady teď napsal, kam pádil Žižka po bitvě u Sudoměře.

Hérodotos z Halikarnássu, narozen asi 20 let po bitvě u Maratónu. Muzeum v aténské agoře.

Hérodotos, otec dějepisu, si vždy dával záležet na historické věrohodnosti. (Snažím se to dělat po něm.) Ten popisuje pouze jeho dvoudenní běh do Sparty. Vše ostatní si přidali různí autoři až staletí později. Ti už psali způsobem biblickým, tedy nepříliš zodpovědným. Šlo spíše o to čtenáře upoutat, podat (řečeno komunisticky) třídně správný pohled na věc, ovšem bez ohledu na historickou pravdivost. Tak se maratónský běh dostal i do školních učebnic. Dokonce se dočteme, že se před tím Feidippides musel pomátnout na rozumu, neboť tu štreku běžel v plné zbroji.

Lze si ovšem snadno představit, že se to stát mohlo. Miltiades ho po bitvě skutečně mohl s poselstvím poslat na cestu dlouhou asi 39 km, a onen běh se uskutečnil. Pak si ale také lze logicky představit, jak se vše mohlo skutečně odehrát.
výročí 2500 let maratónského běhu

Běžel Feidippides v brnění a se štítem?
Někde se tu přeci kolem ještě potuluje perská kavalerie. Ano, ale co mu proti nim pancíř a štít pomůže? Nic!
Brnění? Ať si někdo zkusí zaběhnout pár set metrů v helmě a bronzovém pancíři na hrudi a nohou. Patrně si odnese krvavé podlitiny. Navíc pod řeckým sluncem, v září kolem poledního. To bychom tedy mohli vyloučit.
Měl za sebou hodinu boje?
Já být velitelem, tak určitě ne. Takový běžec je příliš cenný, než aby mohl padnout, nebo být třeba jen zraněn a tím se stát nepoužitelný. Patrně se boje nezúčastnil.
Musel snad Feidippides běžet obzvláště rychle až se schvátil? Byl třeba pronásledován onou kavalerií nebo musel donést zprávu v určitém čase? Vždyť po bitvě řada perských triér unikla a vydala se napadnout přímo Atény.
Seberychlejší běžec neuteče jezdcům na koních. S kavalerií se tedy asi nepotkal.
Varovat Aténské před útokem nebylo rovněž potřeba. Než se loď přiblíží k pobřeží, je na dálku vidět. Na kopcích určitě stáli pozorovatelé. Dále musel Feidippides dobře vědět, že i při pomalém běhu je rychlejší než lodě, které navíc musely udělat veliký oblouk a měly tedy mnohem delší cestu. I kdyby tohle vše nebylo, pak by varování Aténských nic nezachránilo. Ve městě jsou jen starci, ženy a děti. Vojáci jsou u Maratónu. O tom v dalším dílu.
Těžko si tedy představit, že běžec, schopný urazit za den 100 km by padnul vysílením po běhu na 40 km. Ze skutečných maratónských běžců nikdo zatím taky mrtev nepadnul. O nich si nyní budeme povídat.

V 19. století se stala antika velmi populární a začala se rozvíjet archeologie. Pod tímto vlivem byl legendární maratónský běh zařazen do olympijských her. Poprvé se uskutečnil 10.4.1896 na originální trati Maratón - Atény. Štreka byla zdolána za 2:58:50. Poslední rekord byl zapsán v roce 2008 a sice 2:03:59. Už dlouhá léta ho běhají i ženy. Vzdálenost byla často měněna, od roku 1924 je to 42,195 km.

Uznávám, že uběhnout takovou vzdálenost za necelé 3 hodiny je veliký výkon, ale sám se vůbec na olympiádu nedívám a celá ta sláva mě nechává dost chladným. Když dostane zlatou medaili nějaký krajan, nepropadám žádnému nadšení. Je to pro mě jako by zvítězil kdokoli jiný. Já mu k vítězství přispěl tak leda penězi z daní a to ještě nedobrovolně. Je to dle mého pojetí jeho vítězství, ne vítězství jeho státu. Aspoň by tomu tak být mělo. Právě totalitní režimy investovaly do sportu, aby ho zneužívaly na propagaci vlastní ideologie. Když Němec Max Schmeling v roce 1936 porazil v boxu černocha Joe Luis, mluvila nacistická propaganda o důkazu nadřazenosti árijské rasy. (Schmeling sám se od toho distancoval. Měl židovského trenéra a přes důrazné nabádání samotného Hitlera si ho ponechal.)
K pravé zrůdnosti to dovedla vláda NDR v 70. letech. Sportovec se už v dětském věku stal robotem programovaným na vítězství a sice za každou cenu. Z olympioniků se staly duševně a tělesně zmrzačené přízraky. Jídlo pro ně nepřipravovali kuchaři, ale doktoři. Něco jako dětský život vůbec neznali, byli to drilovaní vojáci. Všichni ti, kteří jim na olympiádě tleskali, k tomuto zvěrstvu přispěli. To nebyli pouze jejich socialističtí krajané, ale právě tak občané demokratických zemí. Teprve po převratu mohli tito ometálovaní vítězové dát své bývalé trenéry k soudu, za ukradené dětství a doživotní škody na zdraví.

Někdo by namítnul, že ta naše průmyslová doba holt znamená jít přes mrtvoly, jenom překonat ostatní, aby z toho byly miliony nebo propagace ideologie, ten antický sportovní duch už se vytratil. Běžná fráze, ale je to pravda?
Mnoho historiků se zabývalo otázkou, jak mohlo malé Řecko odolat přesile obří Perské říše. Já o tom budu ještě psát, ale moje hlavní otázka zní jinak. Jak to, že se řečtí hoplíti se zbraní v ruce proti Peršanům vůbec postavili a nevzdali předem? Dovedete si představit, že dnes Rusko vyhlásí válku ČR a druhý den se sejdou ve zbrani všichni Češi do věku 50 let, aby za svou zem bojovali? Vzpomeňte jen na masovou paniku v ČR, když Rusko prohlásilo, že si nepřeje radar v Brdech. Komentátoři na SEZNAMu se přímo předháněli ve výplodech typu:
"Jsem na straně Ruska, neměli jsme je provokovat." A sklízeli stovky bodů. Stačilo, aby mocný potenciální nepřítel nepatrně pohrozil a polovina Čechů s ním kolaborovala.

Co bylo tenkrát v Řecku jiné? Třeba onen sportovní olympijský duch? Pochybuji.
Euripides, veliký řecký dramatik, narozen 480 př.n.l. to viděl takto:
"Ač v Heladě tisíce rodí se zel, žádné z nich horší není než sebranka atletů..."
Doktor Galénos, vlastně sportovní lékař, který se o atlety staral, se kolem roku 163 př.n.l. na adresu svých olympioniků vyjádřil následovně:
"Svým žraním, chlastáním, válením v blátě a starostí o své tělo se podobají prasatům, z nichž duše už dávno vymizela. Jejich tělo není krásné, je znetvořeno častými zlomeninami. Jsou schopni jednorázových výkonů, ale nedokážou vzdorovat zimě, horku nebo nemocem."

Řekl bych, že tohle bude dnes dokonce lepší. V každém případě vidíme, že jednorázové olympijské výkony jednotlivců o zdatnosti a charakteru národa nic neříkají. Dokonce neříkají moc ani o vítězi samotném. Běžně se stává, že rok na to není vítěz už schopný se svému předešlému výkonu třeba jen přiblížit.
V maratónském muzeu jsou pokály a fotky všech vítězů.
Nechybí tam ani česká legenda - Emil Zátopek. Právě na něm bych chtěl ukázat druhou stranu této medaile.

V roce 1952 v Helsinkách zvítězil Zátopek v běhu na 5 a 10 kilometrů a v maratónu, který běžel poprvé. Ve všech třech disciplínách zároveň překonal světový rekord. To po něm nikdo nedokázal dodnes. Na tu dobu už si vzpomínám. Jméno Zátopek bylo slyšet snad častěji než jméno Stalin. Provázelo mě pak celé dětství v rádiu i čítankách.
Komunisti z něj vytěžili skutečně maximum. To jejich systém dává možnost rozvoje k tak neuvěřitelným výkonům. Zrodil se nový, socialistický nadčlověk. Ten, který má nezlomnou vůli, nebere ohled na vlastní únavu, který nikdy nevzdává. V továrnách v tu dobu nařídili zvláštní Zátopkovy směny a všem nám ho neustále dávali za vzor. Jak on běhá, tak jsme se my měli učit, tak měli ostatní pracovat.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 2. května 2010 v 18:24 | Reagovat

Pane Gregore, zmínku o maratonském běhu, jako spěšném oznámení výsledku do Athén jsem slyšel po prvé v šesté třídě od profesora dějepisu vyhozeného po r. 1949 z gymnazia v Hustopečích. Řekl nám to mimo osnovy, aby asi povzbudil vlastenecké cítění proti zakládání Pionýra. Tehdy nehovořil o hoplitovi, ale o poslovi vyslaném vítězným králem.

2 autor+článku autor+článku | 2. května 2010 v 18:30 | Reagovat

[1]  nar.soc

Musím bohužel trvat na tom, že se nejedná o skutečnou historickou událost. Navíc se ptám, který král ho měl poslat? Vždyť tam u Maratonu žádný nebyl.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 3. května 2010 v 10:45 | Reagovat

2

Bohužel po 60 letech si na takovou informaci nepamatuji.

4 Zdenka Zdenka | 3. května 2010 v 12:08 | Reagovat

http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1392

Byli tam i podle tohoto zdroje pouze řečtí velitelé, sice potomci králů, ale jen velitelé. Také onen maratónský běh je pouhým mýtem, na jehož základě se v dnešní době uskutečňují tzv. maratonské běhy.

Vždyť i kronikáři mnohdy psali své kroniky mnoho let po té, co se zaručeně cosi událo. A dnešní lidé to vše berou jako fakta, bez výběru.

5 autor článku autor článku | 3. května 2010 v 13:17 | Reagovat

[4]  Zdenka

Což pravím v tom článku.

Historický rozbor té bitvy ještě přijde.

6 babka babka | 3. května 2010 v 20:40 | Reagovat

Ten závěr o Zátopkovi se mi nelíbí. Možná zneužili jeho jméno, ale myslím, že on sám o tu slávu  moc nestál.Mimochodem, co se děje dnes? Dominik Hašek, Jágr, Kateřina Neumannová. Soudný člověk se zamyslí a usměje.

O tom radaru si myslím, že se ty dvě velmoci přeci jenom dohodly a volily mobilní radary.Nějaké petice a protesty občanů by byly k ničemu. V zájmu obrany je dovoleno vše.

O sportu? Sportem k plné invaliditě. Vím, že se NDR chtěla zviditelnit, tak to udělala tímto způsobem. Dnes  se dějí také nepěkné věci - např. dopink.

K Maratonu: ti bojovníci tam nastoupili dobrovolně? Nebo jako poslušní " poddaní!?

7 autor článku autor článku | 4. května 2010 v 8:27 | Reagovat

[6]  babka

Jejich demokracie neměla poddané. Společnost byla ovšem rozkastována do mnoha tříd, konče bezprávními otroky.

V případě války platila pro všechny svobodné občany morální povinnost vzít zbroj a jít svoji vlast bránit. Ukecat se to ničím nedalo. Ti nejvyšší šlechtici v první řadě, kde dostali možnost ukázat, že jsou skutečně něco lepšího. Pokud měl stát krále, třeba Sparta, ten šel ještě před nimi.

8 babka babka | 4. května 2010 v 9:55 | Reagovat

Poddané jsem dala do uvozovek.Chtěla jsem tím zdůraznit právě to dobrovolně povinně.Mějte se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama