Bílý den 8/8 - čas odejít

25. května 2010 v 9:59

Jak je to s tím, kdyby nějaký amatér začátečník chtěl tuto štreku projít?
Peníze: Horské chaty v Alpách za posledních 10 let zdražily tak na trojnásobek, aniž by se příliš změnily. Ve Švýcarsku berou všude i EURO, lepší mít SFr. Jistě si před spaním dáte aspoň polévku a pivo, na den musíte mít minimálně peníze v hodnotě 50 EURO.

Jazyk místních: Pontersina je babylon, mluví se v ní italsky, německy a rétorománsky, na chatách a hotelech umí personál také anglicky. Poznal jsem ale v Čechách lidi mojí generace, kteří uměli pouze česky a pár pionýrských hesel v ruštině. Takový člověk se bude těžko domlouvat. Ona fráze "lidé se při dobré vůli domluví," je založena spíše na zbožných přáních. Kupodivu jsem ji nikdy neslyšel od své dcery, která mluví plynule 6 řečmi. Lepší, než dobrá vůle, je nějakou řeč umět.

Ledovec: Za pár let už na tomto místě nebude. Pers, ten ledovec o kus výše, je bez problému, nemá skoro pukliny. Na ten nepotřebujete železa a potkáte tam celé školní výpravy. Morterač byl každý rok trochu jiný. Letos jednoduchý, ale v jednom roce jsem se musel několikrát vracet a skákat i přes pukliny značně široké. Zakopnout při tom by mělo následující průběh: Puklina má tvar úzkého V, takže člověk nedopadne na dno, jen se zaklíní, a poláme si žebra. Svým teplem roztává led a klesá stále hlouběji. Ani horská služba by mu v tomto stádiu už nemohla pomoci, nedostane se k němu. Umírání ovšem trvá dost dlouho. Takže si s ledovcem raději moc nezahrávejte, už vůbec ne jeden člověk sám a ještě začátečník.
Kdo nikdy nebyl ve vysokých horách, bude se pomaleji aklimatizovat. Lépe tedy zůstat nejprve pár dní v Pontresině, na 1800 m a dělat vandry kolem. Pak se teprve vydat někam výše.

Jednou jsme sešli v podobné krajině z ledovce a potkali otce s dcerou. Ta měla na sobě pouze bikiny, rance neměli žádné. Na co, vždyť je hezké počasí? V této výšce se může v každou roční dobu náhle změnit počasí a přihnat ledový déšť a vichr. Na to musíte být vybaveni, i když chcete zůstat jenom na cestě.
Nezapomeňte taky na ochranu proti slunci. Nikde se za krátkou dobu tak krásně nespálíte, jako na ledovci v této nadmořské výšce.

Alpské nouzové signály
Mobil měl všude kontakt, lze zavolat
1414 místní horská pomoc
112 jako všude v Evropě
V ranci je mimo jiné píšťalka, a sice při ruce, ne na dně! Já ji mám přivázanou na povrchu.
6 x po 10 vteřinách zapískat, znamená "potřebuji pomoc". Pak vyčkávat.
3 x po 20 vteřinách znamená, "zaslechl jsem volání, jdu na pomoc".

Jeden americký fotograf žil sám nějakou dobu v pustinách na severu Aljašky. Onemocněl a volal do éteru o pomoc. Nikdo ho neslyšel, ale náhodou s objevilo soukromé letadlo. Hned vyběhl z chýše a gestikuloval. Letadlo odlétlo a on si začal balit v přesvědčení, že je zachráněn. Přešlo několik dní a pomoc se neobjevila. Tu si nešťastník uvědomil, že jeho pohyby paží znamenaly, že je všechno v pořádku.
Když za čas našli toho fotografa mrtvého a přečetli si jeho deník, pilot letadla to nedorozumění potvrdil.
Tedy dobře pamatovat! Když se v kritické situaci objeví vrtulník, pak:
Podle polohy letadla ve stoje nebo si lehnout na záda. Obě paže zvednuté:
Y = Yes = ano, potřebuji pomoc.
Jedna paže nahoře, druhá dole. (Jedno která, on už si to pilot v hlavě srovná.)
N = No = ne, nepotřebuji pomoc.

Z Isla Pers je velmi jednoduché sejít kus dolů na ledovec Pers a ten přejít na druhou stranu. Jednou jsem to šel za špatného počasí sám, potřeboval jsem dokonce kompas. Za dobrého počasí se tady asi v brzké době bude hrát hokej. Potkáváte celé karavany turistů, kteří vyjeli lanovkou na Diabolezza a tam si zaplatili (asi za 30 franků) výlet na ledovec. Pro mě je to asi jako bych měl komusi zaplatit za to, že mě vezme do městského parku.
Na druhé straně údolí bouda Boval.
"Jak vlastně vypadám?" otázala se mě Jitka.
"Jako starého horolezce syn," ujistil jsem ji.
A jdeme dále tou ledovou plání.
Výstup na druhé straně ledovce k hotelu Diabolezza je příkrý a namáhavý, ale celkem bez problému.
Tam se lze dokonce ubytovat v normálním pokoji. Jelikož jsou však už zabukované, jdeme zase do horolezeckých kukaní. V ceně je večeře a snídaně a dokonce sprchy, ze kterých teče teplá voda.
Vykoupaní pijeme na terase pívo a díváme se na panorama, jaké svět neviděl. Vpravo Piz Bernina, 4050 m.

Usnout bez aklimatizace na 3000 m není tak snadné. Leželi jsme v kukaních, jakýsi šílenec to tam přetopil, takže jsme všichni byli skoro nazí. Smířil jsem se s tím, že to bude trvat hodiny než usnu a jal se rozjímat nad nesmrtelností duše. Tu mě Jitka vzala za rameno a zatřepala se mnou.
"Nechrápej, rušíš ostatní."
Tak se to opakovalo asi třikrát.
"Ale vždyť já vůbec nespím," namítnul jsem.
"To nevadí, ale chrápeš."

Ráno šlapeme na vrchol hory Munt Pers, 3200 m, náš nejvyšší bod. Za několik hodin se vracíme na Diabolezza a sestupujeme na druhou stranu příkrou ledovou plání.
Cesta je nejprve zarubaná, je tam staveniště, pak se poněkud vystříbří.
Ve výši asi 2200 m odbočujeme po malé cestičce směrem na stanici Morterač, kde jsme nechali auto.
Moc hezký výhled a na rozdíl od průvodů na Munt Pers jsme tu nepotkali živáčka.
Tady vás nežerou ovádi, klíšťata v této výšce nejsou, jenom občas přes cestu přeběhne svišť. Moc krásná procházka by to byla, jenže toho máme v nohách ten den už moc a rance po čertech ztěžkly. Při sestupu k železnici už nohy pěkně cítíme. Když jsme konečně u auta, máme toho oba právě po krk.

Přenocujeme v Puntrašinga, druhý den se ještě vracíme na staré místo a jdeme údolím k našemu ledovci. Na cedulích si můžete přečíst, kam ledovec v jaké době sahal.
V roce 1900 byl jazyk Morterače zhruba na místě dnešní železniční stanice. Pak začal ustupovat:
1920
1950
1970
2000
Když jsem v roce 1998 došli s Helenkou na tohle místo, stáli už jsme na ledovci.
1793
Bude v roce 2050 vypadat tohle údolí nějak podobně, jako na tomto obrázku? Se stoupající teplotou se jistě lidé budou stahovat výše do hor, nebo tam aspoň stavět nemocnice a sanatoria. Je to tedy dost pravděpodobné. Z horolezecké chaty Boval se pak asi stane nějaké muzeum zašlých ledových časů. Podivná představa, že před ní bude stanice autobusu.

Tak se opět vracíme k autu, ale u nádražní hospody se Jitka vzepře.
"Já nechci odejít, pozvi mě tady ještě na pivo. Chci se dívat na vláčky Rhätische Bahn, chci ještě vidět před sebou to údolí Morterače."
A tak pije pívo a dívá se a dívá.
"Je čas odejít! Měli bychom být někdy večer doma. Kdy už se chceš vlastně zvednout?"
"Nikdy! Chci se navždy dívat na ty vláčky, chci tady do smrti pít pívo, a po věčné časy vidět před sebou to údolí Morterače."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 autor článku autor článku | 25. května 2010 v 10:04 | Reagovat

Babka chtěla vědět, jak to bylo s tou dětskou křížovou výpravou? Uvedu tedy ještě rekonstrukci onoho nesmyslného podniku, který nemohl dopadnou dobře. Pak bych vás zase opustil a přenechal tu místo autorům aktuálních článků. Až přijdou podzimní mlhy času předvánočního, přinesu vám další povídání a nové pohádky, které určitě nikdo nezná.

2 Zdenka Zdenka | 25. května 2010 v 10:11 | Reagovat

Budu se těšit .-)

3 babka babka | 25. května 2010 v 11:13 | Reagovat

Už jsem si zvykla:-((

4 babka babka | 25. května 2010 v 11:18 | Reagovat

Jenom se chci ještě zeptat, jak se daří Jitce. Ta operace byla úšpěšná, že.

Měla jsem kamarádku, která se shodou okolností také jmenovala Jitka. Když byla na chemoterapii, musela do kopce. Vydýchat to. Tolik měla energie. Bojovala 5 let. ..

5 autor článku autor článku | 25. května 2010 v 11:38 | Reagovat

[4]  babka

Ta Jitka se s tím manželem nemohla dohodnout, kdo vypadne z domu a kdo si ho nechá. Tak nevypadnul nikdo a kvůli tomu domu se zase usmířili.  Mně tedy dělala společnici právě 2 týdny. Prý na to ráda vzpomíná.

Ona nemoc se už od té doby neozvala, zřejmě se jí vede dobře.

6 Kunc Kunc | 25. května 2010 v 21:07 | Reagovat

Vaše cestování a povídky mě budou chybět, ale zase se mohu těšit na podzim. Přeji hezké léto.

7 Ella Ella | E-mail | 25. května 2010 v 21:21 | Reagovat

Děkuji za jarní " příděl " zajímavého čtiva. Jéžíška budu letos vyhlížet už od konce prázdnin :-))

Přeju Vám pěkné léto :-))

8 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 25. května 2010 v 21:51 | Reagovat

-A tak pije pivo a dívá se a dívá.

"Je čas odejít! Měli bychom být někdy večer doma. Kdy už se chceš vlastně zvednout?"-

Někdy je člověk příliš unavený, když se někam „doplahočí“, ví, že se musí vrátit, někdy ho počasí donutí jít zpět velice rychle, ale nejradši by si všechnu tu krásu sbalil do batohu a doma pomaloučku vybaloval a vybaloval a nemusel by hlídat počasí ani hodiny, jen se dívat a dívat…

--------------------------------------------------------

Znamení pro vrtulník se vždycky hodí znát, i když to nemusí být zrovna v nadmořské výšce, kde bydlí svišti.

Jen nevím, jak by se to udělalo, kdyby člověk z nějakých důvodů nemohl zvednout obě ruce / zlomenina a podobně /. Mohl by udělat véčko s pomocí trekingové hole

/ nebo cepínu!! /, ale kdyby ani to nešlo, jak dávat znamení? Ještě mě napadá véčko z holí udělat na zemi, ale co když hole třeba spadly do pukliny v ledovci?

9 autor článku autor článku | 26. května 2010 v 9:13 | Reagovat

[8]  Zdeňka-Anna

Kdy pilot vrtulníku vidí bez hnutí ležící tělo, tak už si ten znak snadno domyslí. Problém je, že ten vrtulník se sám v případě potřeby neobjeví. Jinak je jistě riskantní chodit sám, zvláště za špatného počasí. Na skutečně nebezpečném ledovci se doporučuje aspoň 4 lidi na laně. Když jeden spadne do pukliny, mají tři lidi sílu ho vytáhnout, aniž by museli vrtat skoby a stavět kladkostroje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama