Bílý den 6/? - horolezecká příprava

24. května 2010 v 9:13

Poslední léto jsem se opět vypravil na Morterač. Rozhodně se nedomnívám, že popisuji mimořádný horolezecký výkon. Zcela opačně. Takovou horskou túru si může udělat každý z vás taky. Pro začátečníky bych tedy přidal i nějakou radu.

Při tréninku jsem cítil, že mi vůbec netáhne srdce. Pak mi dva zubní specialisti vykuchali zuby, pro nové ať si přijdu za měsíc, tedy pokud budu mít pár tisíc EUR. Do té doby ať si nechám potravu od někoho předžvejkat. Chtěl jsem jít sám, jako už vícekrát, ale náhle zavolala přítelkyně z mládí. Pár let jsme si ani nepsali, ale vzpomněla si na mě ve špatné situaci, že by se mohla trochu vybrečet. Má na nose pihu s rakovinou, kterou jí musí vyoperovat a k tomu ji manžel vyhodil z domu. 20 let ji miloval, až si našel mladší, což vyložil tak, že s ní 20 let trpěl, a jal se jí hrubě spílat. Přerušil jsem výčet jejího utrpení:
"Hele, mně moje žena utekla už dávno, nosím jí čokoládu a nějakou minci, ona mi pere prádlo. (Při dělení majetku si nechala pračku.) Hádání jsme si odbyli v manželství, teď je všechno v pohodě. Nechci slyšet žádné bědování. Jdu na alpskou túru."
"Vezmi mě s sebou, přijdu na jiné myšlenky," zažádala.
"Běhám dvakrát týdně 10 kilomerů."
"Ta ženská mě tam užene," vyděsil jsem se. Taky se to stalo v lecjakém smyslu.
"Tak pojď, bude nás víc, nebudeme se bát ledovce nic," svolil jsem.
Jitka přijela se záplatou na nose, já huhňal bezzubou dásní. Skutečně elitní jednotka na alpský výstup.
Nejprve jsem jí ve dvoře mého gazdovstva předal moje veškeré horolezecké zkušenosti, které jsem v Alpách za 40 let nasbíral. To trvalo asi 20 minut. V domácích pantoflích statečně prusíkovala. Nato jsem ji přezkoušel a zjistil, že si z toho nezapamatovala skoro nic, což jsem kvalifikoval jako postačující. Životnost horolezeckého lana je 5 až 10 let, moje bude staré asi 30 let, používám ho jednoduše, ač je to lano dvojité. Kdyby mě správně odchytila přes Halbmastwurf (uzel), pak by se stejně asi přetrhlo, takže je dobře, že se ho nenaučila. Toho lana by byla škoda, pořád ještě by se na něm dalo věšet prádlo.
Dále jsem jí vysvětlil, jakým způsobem mě musí zachránit přes cepín, kdybych na ledovci uklouznul. To pochopila, žádný cepín ale sebou prý nemá, vycházela z toho, že neuklouznu. Dohodli jsem se, že tomu tak bude, aspoň ten krám nemusí tahat. Můj cepín a lano ovšem nesla po turistické cestě k ledovci, čímž budila u paďourů dojem starého zkušeného horolezce. Jelikož prý po operaci nesmí na slunce, půjčil jsem jí mou obrovskou saharskou čepici.
Když babička Boženy Němcové přišla na Staré bělidlo, nosila šátek a zástěru, kráčela krokem pomalým, a vykládala vnoučkům moudrosti, co pámbíček chce, či nechce. Přitom byla patrně dokonce o několik let mladší než Jitka (56). Vykládat té babičce něco o jištění na ledovci by asi nevedlo k úspěchu, však časy se mění.

Naším úkolem bylo vystoupit na Bovalhütte 2500 m, přenocovat, přejít ledovec Morterač, skálu Isla Pers, ledovec Pers, vyšlapat na Diabolezza 3000 m, přenocovat, a dostat se nějak druhou stranou nazpět k autu, parkovanému u železniční stanice Morteratsch 1800 m. Místní mladý horolezec by to hladce oběhnul za den, my na to měli naplánované tři dny. Úkol vytyčený stranou a vládou (jak se říkalo za mého mládí) jsme hrdě splnili.
Morteratsch od mé poslední návštěvy opět viditelně ustoupil.
Tady vidíte poslední dva metry cesty, kterou jsem tehdy před pár lety stoupal. Nyní už vede do prázdna. Až sem vytlačil ledovec morénu, která je nyní moc příkrá a sesouvá se. Přibližovat se k okraji není radno dole ani nahoře. Moréna vysoká několik desítek metrů se může kdykoli sesypat. Kdo by tu šel třeba za rok, nenajde už asi ani tohle místo, ze kterého jsem tuto fotku pořídil.
Jak ledovec dále ustupuje, (směrem doprava) moréna se za pár desetiletí sesune, stabilizuje a začne porůstat stromky.

pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 24. května 2010 v 16:40 | Reagovat

Vy to všechno tak zjednodušujete:-)). No nevím, nevím zda bych se na takovou výpravu vydala. Projeli jsme kousek rakouských, švýcarských i francouzských Alp, na hory jsem se dívala jen ze spodu, jak jsem se již zmínila, třeba na Materhorn od Černého jezera.

2 autor článku autor článku | 24. května 2010 v 17:26 | Reagovat

[1]  babka

Když táhnul Hašek s Kudějem na vandr, tak se dohodli, že si budou prohlížet hrady z venku, hospody zevnitř, hory zespoda, ženské zblízka... Vy ty Alpy berete nějak podobně.

3 babka babka | 24. května 2010 v 17:53 | Reagovat

Brala! Teď jsem ještě pohodlnější. Teď vsedě a možná později i vleže.

Jak sám jste uvedl typická česká vlastnost.

4 autor článku autor článku | 24. května 2010 v 18:01 | Reagovat

[3]  babka

Žasnu odkud máte ty drby? Já nic takového nenapsal.

5 babka babka | 24. května 2010 v 18:08 | Reagovat

Že by Hašek nebyl Čech?

6 autor článku autor článku | 24. května 2010 v 18:10 | Reagovat

[5]  babka

A já snad někde píšu, že chlastal jako všichni ostatní Češi? Nebo co? Psal jsem jen o těch dvou.

7 Zdenka Zdenka | 24. května 2010 v 19:12 | Reagovat

Vidíte, taky bych už v mém věku měla být babička, teď mi to docvaklo. I o ty zuby již začínám přicházet. No co už, ještě nějakou dobu počkám.

Teda po skalách nechodím :-)

8 babka babka | 24. května 2010 v 20:13 | Reagovat

Já snad psala o chlastu? Já psala o lenošení:-)))

9 babka babka | 24. května 2010 v 20:21 | Reagovat

7 Zdenka

Je nejvyšší čas začít. Že bych i já vylezla z toho křesla a slezla s vámi Pavlovské vrchy?

10 Zdeňkaka-Anna Zdeňkaka-Anna | 24. května 2010 v 20:41 | Reagovat

autor

Nejkrásnější je ta saharská čepice na ledovci.

11 Zdenka Zdenka | 25. května 2010 v 8:55 | Reagovat

9 babka

Tedy na dívčí hrad už jsem došla, sama také nebydlím na rovině, tak každý den chodím do kopce.

Ale mé občasné víkendové pobyty směřují jinam :-) Kdysi okolí Jevíčka, později  Podkrkonoší, no a nyní na opačný konec republiky.

Jo a v pátek jsem se rozhlížela v "matičce" po Václaváku. Ale že mi nestálo táhnout bágl blíž k Václavovi. To zas ne. V těch horách by mi to i stálo za to.

12 autor článku autor článku | 25. května 2010 v 9:19 | Reagovat

Babka, Zdeňka...

Ledovec je už pro více pokročilé. Kdysi jsem měl dost zájemců o cestu po stopách vikingské dívky Sittlieb, která v Alpách hledala pohádkový Rosengarten. (Sága krále Laurina). Až budu v důchodu, mohl bych takovou výpravu jednou provést přes ty končiny v Dolomitech. To by byla cesta lehká poznávací, vandrovací. Sám se tam míním zase vrátit v září a zalézt si trochu po skalách. Jako obvykle navštívit i domek, ve kterém žil K.H.Borovský ve vyhnanství.

13 Zdenka Zdenka | 25. května 2010 v 9:30 | Reagovat

... v těch horách by mi to i stálo za to... jenže na skutečné hory je třeba celý život pěstovat fyzičku. A přiznávám, já ji na potřebné úrovni nemám .

14 Kunc Kunc | 25. května 2010 v 20:27 | Reagovat

Je dobře, že vás humor a dobrá nálada neopouští. Nepřemýšlel jste o založení horolezecké školy? Určitě by měla velký úspěch. Není nad dobře míněné  rady od odborníka. Někde jsem četl, že panu Špidlovi při výstupu na Mont Blank omrzl prst. Asi neměl dobrou přípravu.

15 autor článku autor článku | 25. května 2010 v 20:48 | Reagovat

[14] Kunc

Jak jsem uvedl, vše co o horolezení vím, můžu vypovídat za 20 minut.

Omrzlinu člověk chytí rychle. Bivakoval jsem jednou pod vrcholem Mont Blanku, ve výši 4400 m. Ráno bylo -15°C a já se pokusil vázat na boty železa. Proklínal jsem ten den, kdy jsme přišel na ten debilní nápad vydat se poprvé do hor. Prsty na těch železech totiž přimrzaly.

16 babka babka | 26. května 2010 v 19:46 | Reagovat

12 autor

Já bych trénovala. Máme podobné schodiště, dokonce máme o jeden schod navíc.

17 Teplik Teplik | 7. června 2010 v 20:58 | Reagovat

:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama