Bílý den 5/? - Panna z Morterače-2

23. května 2010 v 8:51

Jednoho dne projel branou Puntrašingy naparáděný důstojník na úžasném koni. Nebyl už nejmladší, ale všichni na něj s obdivem pohlíželi. Kdo je ten hrdina, kdo je ten podivný oficír s objemným měšcem peněz na sedle?

Na pultě v hospodě zazvonila zlatá mince, až se krčmář poklonil. Co si přeje vznešený pán? Inu, nejlepší víno, uleželý sýr, šunku a chléb pro všechny přítomné. Pak ať hospodský přinese ten největší krajáč na mléko, ale prázdný. On ho pro kohosi chce naplnit penězi.

"Kdo je ten muž, kdo je ten oficír s plným pytlem zlata?" šuškali si lidé v hospodě.

V koutě smutně seděl poloslepý stařec. Neviděl stříbrné knoflíky na skvostné uniformě důstojníka, neviděl jeho nádherného koně, neviděl jeho veliký měšec plný peněz, na rozdíl od ostatních však velmi dobře slyšel.
"Ty jsi pastýř Arač. Nevidím tě, ale poznávám tvůj hlas. Já jsem otec Aničky."

"Hospodský, polož ten krajáč na stůl a vy ostatní se dívejte." Tak zavelel důstojník a zvedl svůj obrovský měšec plný peněz.
"Zadrž," zasípal onen stařec a jeho šedé, prázdné oči ronily slzy jako hrachy.
"Byl jsem hlupák. Chtěl jsem pro svou dceru to nejlepší, ale udělal všechno špatně, udělal pro ni to nejhorší. Ona žalem po tobě vadla a usychala, až život v ní vyhasl. Je to rok, co jsme ji pochovali tam vysoko v horách, na hranici sněhu. Od té doby podivně roste ledovec a už přikryl její hrob.
Morteratsch kolem roku 1890

Neodpověděl Arač, jen z hospody vyšel. Veliký měšec peněz tam nechal, který už na nic nepotřeboval. Na svém koni pak po úzké stezce do hor se vydal. Dál a dál spolu stoupali k zasněženým vrcholům. Tam na skále nad ledovcem pobídl Arač svého koně ke skoku do hlubin. Oba se zřítili do velké ledovcové pukliny.

Když se Arač nevracel, vydali se ho lidé z Puntrašingy hledat. Došli až k ledovci, ale na ten se neodvažovali. Tu stala se věc podivná. Nad ledem objevil se duch panny Aničky a pravil jim:
"Arač zahynul". (V rétorománštině "mort Aratsch")

Proto od těch dob až po dnešní časy zván je onen ledovec Morteratsch.

Také dodnes vypráví se tam v údolích, že dokud sedláci vzdávali úctu duchu panny Aničky, dobře se jim vedlo, jejich krávy dávaly hodně mléka a žádná z nich v horách neuhynula. Však stalo se, že zpupný syn jednoho z nich potkal za noci bledou postavu panny Aničky a mluvil k ní povýšeně a nevlídně. Tu zatáhlo se nebe a ozval se hromový hlas:
«Schmaladida saja quaist' alp e sia pas-chüra!» (Což znamená: Ať prokleta je tvoje Alp i všechny tvé pastviny!)
Od toho dne se ochladilo a znovu začal růst Morteratsch, až pohltil celé údolí. Přikryl z obou stran i horu, na které před tím ještě rostla tráva a krávy se pásly. Jen malý ostrůvek z ní vykukoval, pročež dostala hora jméno Ilsa Pers, v naší řeči - ztracený ostrov. Ona hora dnes opět ční nad ledovcem, rostou na ní horské květiny jako alpská protěž a hořec, i podivní skřítkové byli tam za nocí vídáni.

Isla Pers je ona zaoblená skála vpravo, v rohu mezi oběma stékajícími se ledovci. Před dvě stě lety z ní koukala skutečně jen špička, jak vidíme na oné malbě. Ještě dříve, než tyto ledovce vyhloubily svá údolí, byla spojena s okolní krajinou směrem doleva, bezpochyby na ní rostla tráva a mohly se i pást krávy nebo ovce.
Je možné, že v historické době byl ledovec stažený více u vrcholků hor a krajina v tomto údolí byla více zelená než dnes? Že třeba ve středověku pastviny sahaly až na Isla Pers? Vypráví se to tak v té pohádce, ale mě to připadalo velmi nepravděpodobné. Teprve když jsem prostudoval výsledky nových výzkumů, našel jsem pozoruhodný údaj. V jedné době nesahal tento ledovec skutečně dále než teď. Pak se náhle v Evropě silně ochladilo, Vikingové v tu dobu končí svojí existenci ve Skandinávii a stahují se na jih do Francie, ledovec Morteratsch narůstá a valí se do údolí dále než k dnešní železniční stanici.

Je tedy možné, že dnešní skála Isla Pers byla ona pastvina o které pohádka vypráví, kde tančili Anička s Aračem. V tom případě ale museli žít kolem roku 1200.

(V roce 1212 se nezávisle na sobě srocují děti v Německu a ve Francii, aby se vydaly do Svaté země. Jejich vlastní krajiny je náhle nemohly uživit, popisovány jsou drastické změny klimatu. Děti prošly taky tady tím krajem, kde právě žiji. V případě zájmu bych o té jejich výpravě mohl také vyprávět.)

pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 otazka otazka | 23. května 2010 v 12:34 | Reagovat

Zdravim :-)

Je to uzasne vypraveni a ja se tesim na dalsi:-)

2 babka babka | 23. května 2010 v 15:47 | Reagovat

Byla bych ráda, kdybyste napsal něco  o těch dětech. Znám jen okrajově, hlavně že tam putovaly ne kvůli hladomoru.

3 autor článku autor článku | 23. května 2010 v 16:20 | Reagovat

[2]  babka

O těch dětech můžu napsat dost podrobně. Nejen tato dětská křížová výprava, ale i ostatní měly čistě hospodářské důvody. Byla to tehdejší metoda, jak řešit nezaměstnanost a přelidnění.

Nejprve dopíšu povídání o Alpách. Jen to jen takové lehké vyprávění třeba pro ty, kteří si tam někde chtějí letos udělat dovolenou.

4 Kunc Kunc | 23. května 2010 v 22:23 | Reagovat

Je to věčný boj mezi láskou a chamtivostí. U nás dnes vyhrává ta chamtivost. Čtu rád vaše příběhy a je smutné že se lidé z dějin nedovedou poučit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama