Bílý den 3/? - malé horské selky

21. května 2010 v 14:14

Projedeme branou romantického městečka Glurns, nejmenšího města v celém Tyrolsku. Mít o jeden dům méně, tak už by to asi byla vesnice.

Tímto obloukem podloubí možná před 200 lety projel jezdec na koni. Dnes tam sotva projde člověk. Dříve lidé neměli možnost vyklízet ulice od bahna a horské sutě, kterou tam povodně uložily. Nechali tedy nános uschnout, urovnali a nasypali štěrk. Žilo se nerušeně dále, jen o kousek výše. Byt, do kterého pradědeček vcházel po schodech nahoru, má dnes vchod už třeba i pod úrovní ulice.

Ten večer uléháme v najaté cimře na jednom statku v horách nad Vinschgau, s nádherným pohledem do dáli na horu Ortler (3905 m)

Jako první tam chtěla Helenka vědět, jestli mají koně. Jednoho si najmout a vyjet si na něm po horách.
"Ano, máme haflingy, ale oni právě utekli někam tam nahoru k těm vrcholům."
Helenka znala haflingy, jezdila na nich v tomto kraji, když jí bylo 8 let.
"Dejte mi ohlávku a bič, přivedu vám koně z vrcholů hor."
Místní sedláci se jen smáli.
"Znáš haflingy z hotelové jízdárny. Víš, co to znamená přivést z hor ty naše polodivoké? To chce ne jednoho silného chlapa, ale skupinu, biče a klacky a ještě je to práce hodně tvrdá."
Hafling je koníček menšího vzrůstu, vhodný pro práci v horách. Proto zde byl vyšlechtěný.

Helenka pochopila, že tomu tak asi skutečně bude. Toho večera se však seznámila s holkami z vedlejšího statku, a tak měla stále zábavu. Tyto rakouské Italky mluvily mezi sebou jakousi řečí vzdáleně připomínající němčinu, leč německy rozuměly a dokázaly k nám i srozumitelnou němčinou mluvit. Přesto ta řeč s nimi byla podivná, ony totiž jakoby nikdy ještě nevylezly z toho jednoho údolí. Ptaly se např. Helenky, kam se chodí v létě koupat a tato odpověděla, že na Baggersee. (Jezírko vzniklé těžením štěrku, kterých je tady u Rýna nespočetně.)
"O Bagersee už jsme slyšely," pravily vážně holčičky,
"ale kde toto jezero leží, to my nevíme."
Helena explodovala smíchy a takhle se tam řechtala jejich výrokům každou chvíli.
(Obyvatelé jsou Rakušané, ale území patří od roku 1919, po prohrané válce, Itálii. To se místním dodnes zrovna moc nelíbí.)


Vesničané se často cítí povýšeni vůči městskému člověku, který je u nich na dovolené. On nic neví a ničemu nerozumí, nepozná koně od krávy. Když s těmi holkami Helenka poprvé hnala krávy na pastvu, dostala dlouhý klacek a návod, jak do té krávy správně šťouchnout, aby šla žádaným směrem. Takových zkušeností tam pochytila celou řadu. Chytré holčičky z toho ovšem neusuzovaly, že by jí tím byly v rozvoji nějak zvláště napřed. Byly zvědavé, jak a kde ona žije a co už v životě viděla?
Helenka si tam uvědomila, že možná je ona jim napřed, ale jen proto, že přijde ze školy a jde dělat judo, muziku, nebo jezdit na koni, zatímco holky jdou pracovat na statku, nebo pást krávy. O nějakém cestovaní po světe a podobně si můžou nechat jenom zdát. (Moje dcera v tu dobu už měla za sebou Kanárské, Maledivy, Karibik, Mauritius, Kostariku ...)

Otec těch holek bral naši přítomnost s nelibostí. Dobře chápal, že Helenka u jeho dcer zase jen zvyšuje jejich touhu vydat se taky někam do světa, který je magicky přitahuje, jemu ale nepasuje do krámu. On je chtěl mít doma a zapřažené. Vyjít mu to nakonec nemohlo, jako se komunistům přes celou jejich cenzuru a prolhané školství nepodařilo udělat z mojí generace toho nového socialistického člověka. Ona představa, že když se děti nic nedozví o cizích krajích, o skutečném životě ve svobodném světě, budou poslušné a spokojené, je zcela mylná. Zatajovat dětem informace, znamená je obelhávat. Lhář se nemůže divit, když mu jeho děti pak jednou nazvou všechno správným jménem. Jakékoli - "já to myslel dobře," není nejmenší omluva. Každý člověk je zodpovědný za to, co udělal, nebo neudělal, když udělat měl. Že to myslel dobře, ho viny nezbavuje. A lhát dětem je větší provinění, než lhát dospělému člověku!

Za několik dní nás sedlák ale nakonec vzal na milost. Jistě to byl člověk hodný a dobrý, nekonečně pracovitý, ale beznadějně dvourozměrného myšlení. Co je dobré pro zvýšení dojivosti, je dobré pro jeho dcery. Právě on ale musel vidět, že tento způsob obživy nemá žádnou perspektivu. Když už, tak pro jednoho potomka, ale on jich měl tolik, kolik roků byl ženatý.
Přislíbil jsem mu, že bych příště přivezl notebook a něco jim vysvětlil. Výměnou jsem žádal, aby naučil Helenku dojit krávy, což do té doby nevlídně odmítal. Jednoho večera ji tedy slavnostně oblékl zelenou zástěru a dojilo se, až mléko stříkalo na všechny strany. Žili jsme ve výši 1350 m a jednou jsem tu rodinu následoval, když hnala krávy někam snad do dvou tisíc metrů na pastvu, kde bylo více kamení než trávy. Bylo mi záhadou, z čeho vlastně žijí. Ona je trochu dotuje EU a také stát Itálie, ale na zbohatnutí to tam skutečně není.
Ptal jsem se jich, jak se to dělalo před sto lety, když auta nebyla a k nim ani žádná silnice nevedla. Inu, všechno vlastní, do údolí se sešlo jednou za dlouhý čas. Když se tam podíváte na staré stavby, vidíte, že i hřebíky byly ze dřeva. Co neposkytovalo okolí, bylo drahé a často nedosažitelné. Dnes dole stojí luxusní hotely a města bohatnou. V dobách před masovým horským turismem se to tady nazývalo "chudobinec Rakouska", a ti lidé skutečně žili "z ruky do huby".

Dnes ti sedláci postaví ráno konve na horskou silničku, přijede auto a posbírá je. Kolik byla tenkrát cena za litr, to už nevím. Jestli tam ale litr mléka dnes stojí méně než 20 EURO, tak nechápu, jak hospodářsky vyjdou. V každém litru mléka je navíc pořádný kus dětské práce. Pro majitele hotelu je tohle údolí zlatý důl, ale ne pro tradičního sedláka.
(29.06.09 v ČR probíhaly demonstrace za cenu mléka, která se pohybovala kolem šesti korun za litr, rok před tím to bylo přes devět korun. 20 EURO za litr to tedy asi jen tak rychle nebude.)
Pak jsme s Helenkou ve stodole těm holkám ukázali prusíkování po laně, judo a gymnastiku. Ty byly v sedmém nebi, což v dané nadmořské výšce ovšem není nic tak zvláštního. Jenže ona je nakonec začala učit nějaký tanec, jakési tango-fandango a to je povzneslo do nebe nejméně padesátého.
"Ta Helena umí tak krásně tancovat," vzdychaly zasněně.
Pak si holky přinesly kazeťák, zavřely se ve stodole a jaly se v extázi trsat, až se hory zelenaly.
ve stodole

Holčičky se Helenky stále na vše vyptávaly, a snily o tom, bydlet taky ve městě. To prý musí být krása. Já je chápu, ale kdyby naopak mně tam nějaký čaroděj daroval domeček vedle nich, tak už snad do smrti nemusím sejít ani do údolí. Mně by se zase líbilo žít tam, co žijí ony.

Jinak už jsem ale před očima jasně viděl, jak ty holky dorůstají a jedna po druhé tátovi mizí kdesi ve městě tam dole pod horami. V tom hříšném městě, o kterém on nechce slyšet, ale o kterém každá už teď tolik sní.

Příště o tom ledovci, kde vzal svoje jméno, co se tam kdysi událo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 21. května 2010 v 22:33 | Reagovat

20 EURO za 1 litr mléka? Snad 2 EURA. To by znamenalo. 500Kč za litr.

Ta naše  svoboda je také něčím vykoupena. Za minulého režimu jsme mohli cestovat jen do zemí  socialistických.Dalo se také vybrat. Třeba skvosty Petrohrad a Petrodvorce. Takový Finský záliv to je  pohádka.  Galerie v Moskvě, Petrohradě .Moře většinou Černé moře Bulharsko, nebo Jadran Jugoslávie.

Ještě v 90. letech min. století jsme jezdili hodně. Zase naopak na západ, ovšem téměř jako baťůřkáři. Pokud jsme chtěli něco poznat, museli jsme se uskrovnit. Zklamalo mne například francouzské pobřeží. Neupravené pláže, co příliv přinesl, to tam zůstalo. Monako to vynahradilo. Jen jsme neměli patřičný obnos na hazard:-)) Teď můžeme jezdit jamkoliv, avšak nemáme peníze:-(((

2 autor článku autor článku | 22. května 2010 v 9:08 | Reagovat

[1]  babka

Těch 20 mě jen tak napadlo, když jsem viděl jak staví k silnici ty své 2 konve mléka, výsledek práce rozvětvené familie.

V tom kraji se každý hlavně snaží pronajímat na turisty. V mezisezóně tam pobyt není drahý.

3 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 24. května 2010 v 20:29 | Reagovat

autor

Možná, že ty holčičky, až budou mít po letech Vaše zkušenosti, se budou vracet tam, kde prožily dětství a kruh se uzavře.

Jinak chápu sice jejich tatínka, ale měl by se snažit je trochu na život mimo rodné městečko připravit, aby tam nevešly s představou, že všichni lidé jsou usměvaví, nezáludní, bez vrásek a pokud mají nějaké starosti, zbaví  se jich použitím prášku, co vypere bílou ještě běleji.

Mohly by na to tvrdě doplatit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama