Bílý den 2/? - sestup

20. května 2010 v 21:04

Překročení ledovce jsme museli odložit na neurčito. Mimo jiné byl v tu dobu ledovec pod sněhem, pukliny tak nejsou často vidět, a přechod by při našem nedostačujícím vybavení znamenal značné riziko.

Už nikdy jsme se ale s Helenkou do Berniny nevrátili. Ona šla pak za svým cílem samostatné cesty kolem světa, na kterou se skutečně vydala, a ze které se po roce vrátila jako vítěz, i když pěkně zřízená.
Vzadu Piz Bernina, 4050 m.
Já ovšem později ten ledovec přešel vícekrát, většinou sám. Doufám, že se tam ještě pár let vracet budu.

Při návratu jsme se rozhodli dojít k ledovci zespodu. Jak každý ví, ledovce ustupují a nechávají kolem sebe příkré morény. Po takové stěně sejít, nebo se pokusit slanit, je naprosto nemožné. Je téměř kolmá, nemá žádný pevný bod a každou chvíli se z ní může vyloupnout balvan. (Fotky ukážu v některám dalším dílu, až se budu věnovat pohybu ledovců.)
Museli jsme tedy sejít níže, kde ledovec ustoupil asi před padesáti lety a moréna se už zpevnila a zaoblila. Zůstala ale stále značně příkrá a sestup k ledovci byl komplikovanější, než jsem očekával. Helenka ještě neměla tu intuici, kterou jsem já považoval za člověku vrozenou. Jestliže sestupuji úzkou úžlabinou a šlápnu na balvan který se zaviklá, pak nemůžu jít klidně dále. On se totiž za chvíli může uvolnit a pak se vydá stále stoupající rychlostí za mnou. Po několika metrech už má takovou energii, že může člověka zabít. Přesně tuhle chybu Helenka udělala. Naštěstí se na můj křik včas otočila a stačila rozbzučenému balvanu uhnout.
Pomyslel jsem si, že ta holka může být ráda, že toho tátu má, který na ni ještě dává trochu pozor. Nikdy jsem Helenku nevychovával, nechtěl jsem se v ničem podobat vlastním rodičům, kteří mě vychovávali až příliš moc. (Jednou to pochopím, pak jim budu vděčný. Nepochopil jsem to do dnes.) Vychovala se sama, ale dostala od rodičů dost možností se plně rozvinout. Proto se mohla ve věku 19 let vydat sama na roční cestu kolem světa. Lidé často nechápou, proč někdo riskuje život při sportu, a když parašutista nebo horolezec zahyne, mají u poserů posvícení.
"Neměl tam lozit, dobře mu tak." Ze zbabělosti moudrost.
"Oni boha vyprovokovali." Ze sezení na zadku zbožná pokora.
Kdo nemá odvahu ani touhu podat nějaký výkon, je chudák, a neměl by si z toho aspoň dělat vlastní ctnost a spojovat to s nějakým rozumem. To je právě ta věc, která jemu chybí.
Člověk na úrovni se chce a musí rozvíjet, a proto hledá hranice svých možností. Ty se pak snaží vlastním zdokonalováním dále posunout. Kdo dokázal za těžkých útrap zdolat horu, ten si kus vrcholu pak s sebou nese do dalšího života a ten mu zase umožní přežít v situaci, kde jiní hynou. On se totiž člověk může dostat do krizové situace i nedobrovolně, a pak platí jen to, co se v životě naučil. Kdo nikdy boha nevyprovokoval, na toho se zase bůh může vykašlat, když jde o to přežít třeba při živelné katastrofě.
Já ten den ovšem telefonuji z italské hranice za jeden frank ženě, že jsme vzdali a jdeme dělat dovolenou masňácko-paďourskou. Ta zprávu kvituje s velkým potěšením. Nyní má svůj klid, je ráda, že jsem zavolal. Nic proti cestě nenamítala, jen se prý bez dcery nemám vracet.
Morální povinností rodičů je děti do života připravit, ne jim život brát. Matka která prohlásí:
"Ona nikam nepojede, já bych tady v noci nespala," by si měla přiznat, že to spaní je jí důležitější než dcera. Pokud chce někdo myslet na své spaní, nemá mít děti.

Ten den ale odjíždíme do Itálie, dělat pouze horské vandry. Vzdát příliš riskantní výstup není zbabělost. Rozumný člověk ví, na co stačí.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 21. května 2010 v 21:39 | Reagovat

My ženy uvažujeme jinak.Reagovala bych jako vaše žena.

Představil jste si to, že by se vám dcera nepotatila?Že by měla jiné zájmy než vy? Můj muž se věnoval parašutismu. Měl na svém kontě přes tisícovku seskoků. Vždy říkal, že by ani nebyl rád kdyby děti ho následovaly. Dokonce jeho kolegyně parašutistky řekly, že svým dětem tento sport zakáží. V tomto sportu se velice změnily podmínky. Pokud byl Svazarm měli prakticky vše za minimum nákladů.Dnes je tento sport tak drahý, že na to nemají a pokud netrénují, prý je lepší toho nechat.

2 autor článku autor článku | 21. května 2010 v 22:10 | Reagovat

[1]  babka

Podporoval jsem dceru v jejím rozvoji, ale k ničemu nenutil. Dělala ty sporty, které sama chtěla.

3 Teplik Teplik | 7. června 2010 v 20:34 | Reagovat

obešla svět pěšky za jeden rok?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama