Achilles na Skyru

27. května 2010 v 20:05


Nezranitelného Achilla, největšího reka pod hradbami Troje zná jistě každý. Jen málo lidí ovšem ví, že tento hrdina se původně do té války zrovna nehnal.

(Tento článek je kapitola z mého Trojského cyklu, který bych třeba taky někdy vyprávěl. Jestli se to odehrálo přesně takle, to jistě nevím, ale zhruba tomu tak být mohlo.)

Věštba pravila... Tenkrát vždycky věštba něco pravila. Jako všechny věštby, vymyšlené po hotové události, dříve jako dnes, se vždy věštba splnila. Věštit minulost není zase tak těžké. Na druhé straně jsem poznal slušný počet lidí, kteří i minulost dokázali věštit chybně.

Tedy věštba pravila, že Achilles bude zcela bezvýznamným člověkem, který se dožije vysokého věku. Nebo se stane jedním z nejslavnějších hrdinů všech dob, když potáhne do války, v té ale taky padne.
Jeho matka, mořská bohyně Thetis, měla zřejmě o věčné slávě své mínění. Achiles byl sice nezranitelný, ale asi tak, jako byl Titanik nepotopitelný, nebo jako je dnešní papež neomylný. Syna převlékla za ženu a dala do služby princezně, dceři krále Lykoméda, na ostrově Skyru, coby dvorní dámu. Jak to prakticky fungovalo se nikde nepíše, princezna si zřejmě na "její" služby nestěžovala. Tím měl být Achilles války i hrdinské smrti ušetřen. Leč bohové míní a lidé mnění.

Do trojské války se nehnal ani lstivý Odyseus. Vrchním velitelem vojsk byl nejbohatší z achájských králů Agamemnon. Sám vypravil sto válečných lodí. (To ještě zdaleka nebyly pozdější triery.) Když si ale přijel Odysea vyzvednout na Ithaku, nebyl tento novomanžel krásné Penelopé nikterak nadšen. Předstíral tedy šílenství, oral s voly pole a zasíval sůl. Ve stínu lípy, promiňte, tam olivovníku, ležel jeho pár týdnů starý syn Telemachos. Agamemnon ho vzal a položil Odyseovi před pluh. Ten zastavil, čímž přiznal, že dobře ví, co se kolem děje. Když měl pak svého syna zase uvidět, bylo tomu už 20 let.

První úkol, jenž byl Odyseovi přidělen, bylo najít hrdinu Achilla, který je údajně na řeckém ostrově Skyru, převlečen za komornou princezny. Ten ostrov se mu podařilo najít, ale která z těch komorných to je? Odyseus nemohl jednoduše po vzoru Parise přijít a říci:
"Promiňte dámy, že obtěžuji, ale nevysvlékly byste se všechny do naha?"
Jak tedy na to?

Na Skyru nadešel den, kdy připlulo mnoho lodí a pořádal se jarmark, takový veliký trh. Všude pulty i boudičky plné lákavého zboží, výkřiky obchodníků, vůně pečení i koláčů, dunění kladiv kovářů, řezbáři pílí, hoblí a šmirglí, zde barevné látky, tu zase skvostná roucha i měděné pancíře.

Když z hradu vycupitala princezna obklopená hejnem komorných, zaujal je všechny hned jeden z obzvláště lákavých krámků. Co nevidí jejich oči?
Tam na pultě ležely punčošky, punčochové kalhoty, korzety, podprsenky, podvazkové pásy, kalhotky obyčejné, krajkové i tanga. Tam ležely hřebeny, hřebínky a spony do vlasů, tam ležely lahvičky s voňavkou, černidla na řasy, bělidla na vlasy, červenidla na rty, zelený i modrý lak na nehty i odlakovač.

Za roztomilého štěbetání jala se princezna i dvorní dámy ve zboží nepříčetně hrabat. Strašným holčenčím způsobem u toho piští, všechno si zkoušejí, dívají se do zrcátek, fintí se a producírují, vrtí zadkem, čuchají k parfémům a zkoušejí laky na nehty i na vlasy. Jejich žvanění a pískot doléhá až k vrcholu Olympu, kde si bohové zacpávají uši.

Jen jedna ta dáma se drží stranou a dívá se nato všechno zcela bez zájmu, s výrazem krajního znudění a znechucení. Občas protočí oči do nebe, jinak se neangažuje. Netuší, že právě ji onen obchodník orlím zrakem sleduje.

Tam na pultě leží sexy prádélko, rukavičky a korálky, prstýnky a náušnice, nekonečně patlanin a žužlanin na pleť, mastě bezbarvé, barev neutrálních, řvavých až zcela zrůdných. Tam leží umělé řasy, paruky a příčesky, vzpíradla ňader i šněrovačky na úzké boky. Tam leží v balíčkách vložky i v krabičkách tampony, tam leží... cože? Tam leží krásný lesklý bronzový meč! Na tom utkví zrak oné podivné dvorní dámy. Jaká elegance, jaké zdobení, jaká krásná kovářská práce. Tak si ta dáma ani nevšimne, že ten podivný obchodník dává komusi do dálky tajné znamení. V tu chvíli se ozve řinčení zbraní, ozvou se výkřiky. Trh byl zřejmě, jako často v těch dobách, přepaden piráty. Dvorní dámy odhodí všechna cingrlátka, sarapatičky, lahvičky i hadříky a za hlasitého pištění se rozebíhají na všechny strany, jako když střelí do vrabců. Jen té jedné se rozlije šťastný úsměv po tváři. Konečně je ta nuda aspoň na chvíli přerušena. Zaplať pánbůh Zeus, konečně čas na trochu rozumné práce. Doufejme, že je těch pirátů hodně. Ruka netypické dvorní dámy sevře rukojeť meče a máchne jím do vzduchu. Hm, nádherný kousek, jak dobře vyvážený. Kerej bude ten první lump, na němž ho vyzkoušíme? To už se blíží sevřený šik pirátů s tasenými meči.

bronzový meč, 1000 př.n.l, Badisches Museum, KA

"Chceš s námi snad bojovat ty medúzo?" Křičí na nebohou dvorní dámu.
"No to bych si písk', a jak," odvětí ta medúza, kterážto je, jak již každý jistě pochopil, přestrojený Achilles.

Však co to? Piráti zastrkují meče do pochvy a blbě se pochechtávají. Za Achillem se ozve přísný hlas.
"Tak tu maškarádu rychle svlíkni a herojské výkony si nech do Tróji. Tam budeš mít tolik příležitosti až tě to bude mrzet." Obchodník sundá maskování. No ovšem, lstivý Odyseus.

Nadešel čas! Válečná flotila, přes tisíc lodí, opouští břehy slunné Helady. Sto tisíc mužů, mnohý se nemá nikdy vrátit, jiný už o mnoho starší, dávno od nikoho neočekávám a nežádán. S napjatými plachtami pronikají achájské lodice do Dardanelské úžiny. Orákel praví, že kdo z Řeků se první dotkne svou nohou trojské půdy, živ se z války nevrátí. V dáli na kopci se objevuje pyšné město Trója. Armáda je u cíle, válečné lodě vplouvají do přístavu a přirážejí i všude kolem ku pobřeží.

Jako první vyskočil na pevninu Achilles a zvolil tak dobrovolně svoji smrt.


Doslov autora k jarním článkům:
Děkuji všem za komentáře. Po různých zkušenostech z dřívějších dob milé překvapení. Ne všechno je zřejmě na světě pořád jen horší.
Taky jsem se dost podivil, kolik bylo vstupů na články, které jsem považoval za čtení tak pro 20 lidí.
Měl jsem právě zlomenou nohu, takže jsem seděl před PC a psal a psal. Brzy už ale budu muset zase do práce.

Pokud by moje vyprávění někomu do Vánoc skutečně chybělo, pak si může přečíst malou knížku, kterou jsem v ČR (pod jiným jménem) vydal.
Jmenuje se "Sága krále Laurina". ISBN 80-239-4762-1

Jak mi řekli odborníci, Češi jsou národ, který ságy nečte a nechápe. Můžu potvrdit, ale s jednou výjimkou. Když už nějaký Čech ságu čte, pak ji nejen chápe, ale i hluboce prožívá. Dostal jsem neuvěřitelně krásné přípisy.
Knížka se šíří jako za národního obrození z ruky do ruky. Celá městská knihovna Praha nebo Brno si nikdy nemohla dovolit koupit jeden výtisk. Ale v pár malých městečkách ji v knihovně mají. Kdo by ji nesehnal a chtěl koupit, může mi poslat mail na gregor.moldavit@seznam.cz
Uvést adresu (třeba do práce) na kterou ji chce poslat. V obálce pak najde konto, kam on má poslat 150 KČ.
Je to příběh vikingské dívky Sittlieb, která se na svém islandském poníku probíjí mytickou Evropou raného středověku, aby nalezla pohádkové království Rosengartenu. Onu říši trpasličího krále Laurina, ve které trpaslíčkové na vrcholu masivu v Dolomitech pěstovali obrovské růže.

Někdo už tady možná kousek četl:
http://gregor-moldavit.blogy.novinky.cz/0812/zeme-zvana-morava-1
http://gregor-moldavit.blogy.novinky.cz/0812/zeme-zvana-morava-2
...
Na podzim bych vám mohl nabídnout třeba můj překlad Písně Nibelungů, nebo Trojský cyklus, ze kterého jsem právě uvedl jednu ukázku. Jistě zase i nové pohádky ze starých dob.

Gregor
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 29. května 2010 v 11:23 | Reagovat

Nenapsal, jste, že máte bolavou nohu, ani jste se nepochlubil, kam jste lezl.(myslím, tím horu) Trochu bychom pofoukali...

Přeji pěkný den a slunečné léto. Deštů bylo už dost.

babka

2 viktorvit viktorvit | E-mail | 29. května 2010 v 12:20 | Reagovat

Krásné čtení. Vaše články jsou nádherné. Jen si dovolím malé upřesnění. Na půdu Troje nevstoupil první  Achylles. Podle věštby měl první s Achajců, který se dotkne břehu zemřít. Když Achajci připluli k Troji, čekala je na břehu trojská armáda vedená Hektorem, aby jim zabránila ve vylodění.  Nikdo s Achajců si však netroufal naplnit věštbu, koukali na sebe a čekali.Trapnou situaci vyřešil Odysseus. Hodil na zem svůj štít a skočil na něj. Když to viděl jeden z vojáků /jméno si nevybavuji/ vyskočil za ním a na místě zemřel probodnut šípem, ale Achájcům již nic nebránilo vyhrnout se z lodí.

3 autor článku autor článku | 29. května 2010 v 12:26 | Reagovat

[2]  viktorvit

Skoro jsem čekal, že to někdo tak opraví. Vím, v poslední verzi to byl kdosi jiný a Hektor ho okamžitě proklál oštěpem. Za mého dětství to stálo v knížkách tak, jak jsem uvedl. Achilles ovšem padl až za 9 let.

4 Kunc Kunc | 30. května 2010 v 20:27 | Reagovat

Lidská povaha se v podstatě nemění.Stále se bojuje, i když dnes většinou jen na politických kolbištích, ale pořát stejně lítě. Měl jste štěstí v neštěstí, na jaře se prý zlomeniny hojí nejlépe. Takže dobrou rehabilitaci a těším se na další články.

5 babka babka | 1. června 2010 v 17:27 | Reagovat

Podívala jsem se na Helenčiny cesty a konstatovala: také byla dredatá. Tak, jak ta moje holka. Dcera je už ostříhaná a Helenka myslím také.

6 autor článku autor článku | 1. června 2010 v 17:52 | Reagovat

[5]  babka

Nevím co je "dreadatá". V Austrálii byla ale celkem civilizovaná. Když se vrátil, studovala na Maltě a v Irsku. Tam si nechala narůst vlasy dlouhé a spletené do takových rastafari-copánků. Vypadala jako malá příšera.

7 babka babka | 3. června 2010 v 13:22 | Reagovat

Slušelo jí to. Žádná příšerka nebyla. Nevím, kdy se dostanu k dalšímu čtení, máme problémy s povodněmi. My konkrétně jen z blátem z kanálu. Pokud sleduje Novinky.cz, je to povodí řeky Olšavy.

8 autor článku autor článku | 3. června 2010 v 14:47 | Reagovat

[7]  babka,

Tu její naprosto zdivočelou fotku z Irska tady asi v žádném článku nemám. (Třeba dám na podzim. Přinesu zase hodně pohádek a vyprávění.) Když ale babka myslí, že moje dcera není příšerka, pak až ji potkám, pozvu ji za to na džbánek vína.

Co mě na té mojí holce fascinuje, jsou její schopnosti přežít v každé situaci kolem celého světa. Navštívil jsem ji před pár lety na Maltě. To mrně jde přístavem a jakou řečí ji kdo osloví, takovou se s ním začne plynule bavit.

9 babka babka | 3. června 2010 v 19:11 | Reagovat

To mrně jde přístavem

Zůstanene napořád vaší malou holčičkou...

10 ion ion | E-mail | 9. srpna 2010 v 9:14 | Reagovat

Skutecne humorne a abych pochopil...Achileus byl prototyp dezertera z modrou knizkou??? To prelozim mym krajanum!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama