Zlaté kuželky

3. dubna 2010 v 20:12

Dnes jsem vám, děti, přinesl jenom malou pohádku, ale ona je to taková předmluva k pohádce velké, kterou se dozvíte příště.

Nejprve vám však chci ukázat ještě dva obrázky z Tyrolska. Poslal mi je německý horolezec Stephan Schulz, který to tam všechno zná mnohem lépe než já.
Jistě si vzpomínáte na statečnou princeznu Dolasillu z národa Fanů, která své horské království bránila a za něj nakonec padla.
Princezna Dolasilla 1/2
Vypráví se taky tam v tom kraji, že onen král, který jejího muže "Ey de Net" (Noční oko), před bitvou pryč poslal, byl po zásluze potrestán. Propadl se až po prsa do země a zkameněl. Jen jeho hlava s korunou tam z něj podnes nad povrchem trčí.
Princezna Dolasilla 2/2

Nyní už k naší pohádce:

Před dlouhou dobou žil v údolí jménem Pletscher jeden krutý král, který chtěl všechno jen pro sebe a nadevše miloval zlato. Ze zlata měl ve svém hradě už skoro všechno, ale pořád mu to nebylo dost. Nakonec si usmyslil, že chce ze zlata i kuželky a hrací kouli. Zpřísnil tedy ještě více podmínky horníkům v dolech, kteří zlato kutali a prodlužil jim už tak příliš dlouhou pracovní dobu.

Nějakou dobu horníci trpěli ale kutali a neodvažovali se nic říci. Král už měl svoje zlaté kuželky, jenom ta koule se mu zdála moc malá. Rozzlobil se ten král a rozkázal, aby poddaní ještě více daní platili a horníci ještě déle pracovali, aby co nejdříve dostal novou, ještě větší zlatou kouli.

To byla ona kapka, kterou sud přetekl. Nejprve se vzbouřili horníci, opustili doly a ozbrojeni svými kladivy táhli ke královskému hradu. K nim se přidávali dělníci i sedláci, každý v ruce nástroj, se kterým právě pracoval a všichni dohromady utvořili armádu, kterou královská stráž nemohla zastavit. Na hradě vypukl zmatek. Královské rozkazy už nikdo neposlouchal, každý si rychle něco cenného do kapsy nebo ranečku zapakoval a na útěk se dal. Jenom král byl příliš hamižný. Přitáhl si dvoukolák, na něj naskládal zlato a s ním potom, poslední ze všech, malou ústupovou cestou do hor upaloval. Jako by se tam v horách mohl toho zlata najíst. Však daleko nedoběhl. I horští duchové už byli na krále rozzlobeni. Ozvalo se zahřmění a král se v kámen proměnil.

Někteří lidé říkají, že ten král je dnešní hora Godkappl, neboť má jednu stranu červenou, jako měl ten král kabát. Více však lidi vždy zajímalo, kde by se to jeho zlato mohlo nalézat. Čas plynul, lidé hledali, zkoušeli i na různých místech kopat, ale nic nenašli. Zdálo už se, že ten poklad navěky musí zůstat v zemi. Až jednou... Ale o tom si budeme povídat zase příště.
hora Goldkappl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 3. dubna 2010 v 20:33 | Reagovat

Tak tato byla na dobrou noc. Dobrou noc přeji i vám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama