O měsíční princezně z Bledých hor

2. dubna 2010 v 17:29

Slíbil jsem vám, děti, že přinesu vyprávění o princezně, úplně divné princezně. Jelikož jste chytré děti, budeme společně nejprve bádat nad prací vědeckou.
Už jednou jsem vám povídal, že ony pohádkové hory Dolomity nebyly tak nazývány od nepaměti. Dříve zvány byly Bledé hory (Monti pallidi), nebo lidé jmenovali pouze jednotlivé masivy jako Langkofl, Latemar, Sella, Rosengarten a další.
Rosengarten za dne
Rosengarten za večera

Hledal jsem místo čarovné,
kde k nebi tyčí se skála,
kde potoky tekou stříbrné,
kde "věž vzpomenutí" stála.

Přešel den, mně ubylo sil
a zvolna únava mě sklála,
pak soumrak se nachýlil
a hora náhle rudě vzplála.

Odkud to světlo se ptáte?
Z výšin hlas ozval se ten.
Ságu našich hor neznáte?
To kvete Rosengarten.

z knížky "Sága krále Laurina"

Ale kde se to dnešní jméno Dolomity tedy vzalo?

Jednoho dne přišel do těch hor geolog jménem Déodat Guy Sylvain Tancrède Gratet de Dolomieu, někdy asi kolem roku 1800 a ony ho náramně zaujaly. Ještě než je začal zkoumat, našel v potoce takový podivný kámen, který do té doby neznal. Ten přinesl domů a jal se ho chemicky analyzovat. Zjistil, že by to byl prakticky obyčejný vápenec, tedy CaCO3, (kalcium-karbonát), ale každá druhá molekula má ono Ca (kalcium) vyměněné za Mg, tedy magnesium. Objevil tedy nový minerál, který po něm dostal jméno - dolomit. Ale kde se tenhle kámen v tom potoce vzal? Vysvětlení našel rychle a hrozně jednoduché. Vždyť ty celé hory kolem jsou z toho samého minerálu. Po něm pak dostaly jméno Dolomity. Naštěstí jenom po jeho příjmení a ne po celém jméně, to by si nikdo nezapamatoval.

Nyní ale nazpět do dávných časů v onom zapomenutém horském kraji.

Tam vládl tehdy král, který války vedl, poddané do nich posílal a velké daně od nich požadoval. Ne tak jeho syn, který dorůstal a měl brzy převzít vládu. Ten chtěl vládnout jinak. Nežli se však vlády ujal, nemohli už poddaní těžký život vydržet a vzbouřili se. Starci, vdovy, kterým král muže poslal do války, a jejich děti vydali se na pochod ke královskému hradu. Král rozkázal zahradit jim cestu hradní stráží a poslat je nazpět do údolí, do svých domovů. Tu pravil mu jeho syn:
"Ne tak, otče! Hladového nenasytíš, když postavíš mu do cesty vojáky. Dokud lid bude strádat, bude se bouřit. Přenechej už mně, abych se těch lidí ujal."
Rozkázal princ vojákům bránu otevřít a v ústrety jim vyšel.
"Pojďte dále a rozhlédněte se. Jsme chudé království, ani my tady na hradě hojností neoplýváme. Sluhové, vyneste ze sklepů všechno zbylé jídlo a poslední sud vína, a pohostěte naše poddané!"
Když lid pojedl, pak mnohokrát princi matky děkovaly, však dále se ho tázaly, co si počnou ve dnech příštích? Co však jim mohl princ říci? Sám nevěděl jak dále. Tu předstoupila jedna moudrá babička a zeptala se ho:
"Zdaliž ty, princi, nejsi náš vládce a my tvoji poddaní?"
"Tak jest," pravil princ, proto vy mně sloužit máte, abych já mohl vládnout a tím sloužit vám."
"Dobře jsi princi promluvil," pochválila ho ta babička. "Však dokud jen muži budou vládnout, budou stále válčit, naše syny do války posílat a nám peníze i zásoby brát. Pročež my, tvoji poddaní tě žádáme a tobě přikazujeme: Nežli vlády se ujmeš, vydej se do světa a najdi sobě princeznu, která společně s tebou by vládla. Není už času nazbyt, hned zítra ráno se na cestu vydej a bez princezny se nevracej."
"Ne zítra ráno, ale teď hned já vyrazím," odpověděl jí princ. Vám pak přivedu princeznu moudrou a dobrou, aby se mnou vládla a o vás pečovala.A hned rázným krokem se ku bráně vydal.
"Vaše milosti," utíkal za ním komoří, "vezměte na cestu ještě váš meč."
Spěchala k němu i chůva, která se o něj v dětství starala.
"Vezmi si kožešinu na noc a raneček s buchtami."
"Vezmu ty buchty," odvětil princ, "ale meč na nic nepotřebuji. Když mečem princeznu vybojuji, pak mečem budeme vládnout. Zkusím ji buchtami získat a buchtami budeme vládnout."
Za velkého potlesku prošel princ branou a vydal se do světa. Matky s dětmi se pak pokojně vrátily nazpět domů.

Brzy nadešel večer, princ se schoulil do kožešiny, kterou si vzal na cestu. Přenocoval, ráno snědl dvě buchty a vykračoval si dále. Stále dále a dále šel princ těmi horami a přemýšlel.
"Tady princeznu přeci nenajdu, musím dolů do údolí. Jenže tam se stále válčí. Co si tam počnu bez meče a jak princeznu bez něj vybojuji? Zkusím něco úplně jiného. Ano, vydám se směrem vzhůru. K vrcholům hor."
Stále výše stoupal princ v těch horách, občas si sedl, snědl buchtu a zase pokračoval ve výstupu. Nadešel večer, vyšel měsíc v úplňku a princ už byl téměř na špici té nejvyšší hory. Tam na malé skalní plošince spatřil podivnou krásnou dívku. Byla velmi světlé pleti, měla vlasy jako paprsky a na hlavě zlatou královskou korunu.
"Kdo jsi krásná dívko?" otázal se princ, "a kde ses tu vzala?"
"Jsem měsíční princezna," odpověděla ta krásná dívka. Když měsíc je na obloze v úplňku, sestupuji z něj po jeho svitu sem do těch hor a tady se procházím."
"Staň se moji ženou a pojď se mnou do našeho hradu. Vládni se mnou a všichni poddaní tě budou milovat."
"Co mi dáš jako dar?" otázala se princezna.
Princ se podíval do ranečku. Zbývala v něm právě poslední buchta. Tu velmi rozpačitě ukázal princezně.
"Mám už jenom jednu buchtu, ale až se vrátíme k otci, nechám ti udělat nějakou ozdobu ze zlata."
Princezna odvětila:
"Buchtou jsi dobře začal, zlatem špatně skončil. Jakou princeznu si přejí tvoji poddaní? Tu, co nosí zlato, nebo tu, která jim všem upeče buchty? Princ se zastyděl, ale princezna mu odpustila a vydala se s ním na cestu. Celý další den pak sestupovali z hor, až stanuli před královským hradem. To už sbíhali se všichni poddaní, žehnali princezně a obdivovali její krásu. Princezna pak královskému pokladníkovi předala svoji měsíční zlatou korunu. Ten se s ní vydal hned ve velikém povozu do přístavu v sousedním království. Tam ji prodal za více peněz, než vůbec sám před tím tušil. Nakoupil pak mouku, cukr, máslo, tvaroh a mák a rychle se s tím vrátil. Princezna s chůvou hned napekly buchty pro celé království, slavila se svatba, lidé jedli buchty a jásali.

Jiná pohádka by tady končila, ale ne pohádka z těch hor. Tam mají pohádky vždycky divný konec, zvláště ty o divné princezně.

Vše zdálo se být v nejlepším pořádku, války přestaly, všichni se dosyta najedli a princeznu přímo zbožňovali. Ta však v těch Bledých horách začala chřadnout. Chyběl jí svit měsíce a vadla steskem. Když jednou zase vyšel měsíc v úplňku a viděl nešťastnou princeznu, seslal na zem svůj měsíční svit. Po něm pak princezna vystoupila na nebe a tak se na měsíc opět vrátila.
Hned řinčení zbraní začalo se v království ozývat, daně se kvůli hrozící válce zvýšily a bylo potřeba synů za vojáky do války.
Když viděl princ, že sám lépe než jeho otec vládnout nedokáže, vydal se opět do hor a lesů, aby tam o všem přemýšlel. Tam potkal podivné horské skřítky, kteří smutně krajem táhli. Měli červené oblečky a velké červené čepice. Hned se jich tázal, kudy a kam že se to tak smutně ubírají?
"Válka nás vyhnala do světa," pravil mu jejich král. "Proto už dlouho putujeme a hledáme zemi, kde bychom se směli usadit. Kdo by nám kus kraje v horách poskytl, nebude litovat."
Princ jim hned povolil usadit se v jeho kraji a horách. Také jim vyprávěl o své princezně.
"Jdi bez obav domů," pravil mu král skřítků, "my už se o všechno postaráme."
Nadešla noc, vyšel měsíc v úplňku a skřítkové začali čarovat. Chytali stříbrné měsíční paprsky, ty dovedně spřádali a omotávali s nimi Bledé hory. Tak všechny štíty až po vrcholky zasvítily měsíčním svitem a po těch stříbrných paprscích se na zem vrátila měsíční princezna.

Dokud ona pak po boku prince vládla, panoval v těch horách mír a všem se dobře vedlo.

Nyní už je pohádky ale opravdu konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 2. dubna 2010 v 17:35 | Reagovat

Hezká pohádka, když dobře skončila.

2 babka babka | 2. dubna 2010 v 18:06 | Reagovat

Četla jsem ji jedním dechem. Stále jsem čekala, kdy princezna království zachrání minerály, jak měsíc osvítil hory... A ona upekla buchty.Dostál jste mne:-))

3 Zdenál z Hané Zdenál z Hané | 2. dubna 2010 v 20:36 | Reagovat

Já si raději počkám,až bude dělat domácí zámeckou tlačenku!Tu já můžu,mám to předepsané od doktora!

4 Tenzulice Tenzulice | 3. dubna 2010 v 15:20 | Reagovat

Pohádky miluji.

5 autor článku autor článku | 4. dubna 2010 v 9:28 | Reagovat

[3]  Zdenál z Hané

Kvůli Vám bude nebohá princezna hňahňat tlačenku.

6 Teplik Teplik | 15. dubna 2010 v 21:00 | Reagovat

Jako u nás Barrand... myslím se jménem pro kopec a ne s pohádkou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama