Cikánská pohádka z hor 2/2 - Železo železné

5. dubna 2010 v 9:17

Nadešlo ráno, slunce vyšlo na oblohu, však všichni ještě vyspávali po dlouhém nočním bádání. Snad první ze všech se probudil král, který to při svém postavení měl nejméně ze všech zapotřebí. Nespal moc dobře, celou noc myslel na poklad.
Jako druhý se probudil ve své kobce Cikán Lakatoš, ačkoli jako jediný ze všech neměl nikam na spěch. Celou noc spal spokojeným spánkem a nemyslel na nic. Cikáni jsou lidé, kteří žijí v přítomnosti a s budoucností si hlavu příliš nelámou. Večeře byla dobrá, lože pro něj pohodlné, to všechno tak král nařídil. Jelikož rozkázal i vydatnou snídani, přišel se ho žalářník zeptat, zdali si přeje vajíčka na měkko nebo na tvrdo, housky nebo chleba, šunku nebo salám, marmeládu nebo džem a čaj nebo kafe. Cikán Lakatoš odvětil pouze:
"Ano." Jako že si přeje všechno, co bylo právě vyjmenováno.
Probudil se i učenec a hvězdopravec. Oba měli hlavu plnou moudrostí, jenom o pokladu v nich nebyla zmínka. Poslední se pak probudil svatý muž a jediné co věděl jistě bylo, že mu v hlavě šumí džbánek mešního vína.
Ilustrace Jana Holečková

Slunce už bylo dost vysoko, když se konečně všichni shromáždili na nádvoří, aby se vydali hledat poklad. Král jel na koni, kolem něj stráže a pacholci s povozem, aby mohli všechno to zlato naložit.
"Nuže, filozofe, znalče literárních jinotajů, veď nás k pokladu!" poručil král prvnímu učenci.
"Eh, eh, v knihách je vše psáno, však já zatím, tedy jaksi poněkud zatím..."
"Zatím nevíš nic," doplnil ho král. "Hvězdopravče, veď nás k pokladu na místo, které jsi vyčetl z hvězd."
"Hvězdy nebyly zrovna v příznivé konstelaci, snad až Jupiter dosáhne zenitu, nebo, eeeé ..." koktal hvězdopravec.
".. nebo taky nikdy!" dodal král.
Cikán už to nevydržel a obrátil se na zbožného muže.
"A co ty? Kde je tvůj anděl, kde je ten poklad?"
"Čert ví," zabručel svatý muž. Hned se ale ulekl, co že to řekl a vícekrát se pokřižoval.
"No vida," zajásal Cikán Lakatoš. "Všichni čerti mě sem přinesli a ke všem čertům já mám táhnout. To by v tom byl čert, aby čert mi to neprozradil. Pojďte všichni za mnou."
Celý průvod se dal na pochod. První Cikán Lakatoš, který ovšem neměl ani potuchy, kam vlastně jde, vedle něj kat s mečem, no a za nimi celý královský dvůr, jako ovce za svým pastýřem.

Hodiny ubíhaly, Cikán kličkoval údolím sem a tam a celý ten průvod za ním. Konečně se ocitli před malou skálou, kde se Cikán zastavil, několikrát zavětřil svým cikánským nosem, překvapeně vykulil oči a vítězně prohlásil:
"Tady na tom místě, sedm sáhů pod námi se nalézá poklad!"
Zbožný muž se opět pokřižoval.
"Tedy čert tě sem na to místo přivedl, jsi snad v jeho osidlech?"
"Chcete poklad? Nedostal snad každý právo hledat ho svým způsobem?" otázal se Cikán mnicha. "Co ty jsi to za zbožného muže? Vždyť celý den jenom čerta máš na mysli. Nikdo jiný ho nepotřebuje a o něm nemluví, jen ty."
"Ale ty čerta potřebuješ, aby tě sem dovedl a tím před popravou zachránil," trval na svém zbožný muž.
"Tvůj anděl to tedy určitě neudělal, to je pravda. Kde ho máš? Celou dobu jdeš jenom za mnou, kam já tě vedu. Když mě vede čert, pak vede i tebe. Povím vám všem pravdu. Žádný čert mi nepomáhá. Prošli jsme velký kus údolí a tady na tom místě jsem v hloubce sedmi sáhů svým nosem ucítil železo. Proto usuzuji, že pod skálou před námi se nalézají železná vrata."
Kat vytasil svůj meč a zašermoval mu s ním před nosem:
"Budeš si z nás dělat blázny, Cikáne? Železo nevydává žádný zápach, nelze ho cítit."
"Vezmi, kate, moje housle a zahraj na ně. Svými olšovými prsty jen struny potrháš. Pak můžeš tvrdit, že nelze hrát na housle. Co pro vás je nemožné, to není pro mě. My Cikáni cítíme železo železné i sedm sáhů pod zemí."

"Nemávej, kate, tak tím mečem, nebo si s ním sám usekneš hlavu a kdo potom popraví toho Cikána!" okřikl král kata. Chtěl za každou cenu zlatý poklad, a jestli ho k němu dovede nebeský anděl nebo pekelný čert, mu bylo nakonec jedno. Ke všemu dostal král silný dojem, že ten nevzdělaný Cikán má v hlavě více rozumu než všichni jeho dvorní filozofové, astrologové a theologové dohromady. Na toho se nyní obrátil:
"Hej, Cikáne, před námi je skála, do které se nedostaneme. Jak dokážeš své tvrzení? Znáš snad tajemné zaklínadlo, které skálu otvírá? Otevři skálu a ukaž nám poklad!"
"Vaše královská milosti, to nedokážu," přiznal Cikán. "Nyní by skutečně měl ukázat svoji moudrost tenhle knihomol, náměsíčník nebo modlář. Já vás dovedl na tohle místo a víc už není v mých silách."
Všichni tři jmenovaní se jali uraženě lamentovat, skálu ovšem otevřít nedokázali.
"Tedy jsi nás skutečně celý den jenom tahal za nos," rozzlobil se král. "Ale sám jsi řekl, že jsme na místě pokladu. Tvé poslední přání bylo si na tom místě na své housličky zahrát. Nadešel pro tebe čas! Hraj!"
Cikán Lakatoš pochopil, pokývl, své housličky vytáhl, začal na ně hrát a při tom zpíval.

Gejľom, gejľom,
gejľom, gejľom,
lungone dromenca.
Šel jsem, šel jsem,
šel jsem, šel jsem
dlouhými cestami.

Konečně našel jsem,
konečně našel jsem
jedno místo na zemi.
Bylo to v krásném kraji
pod bílými horami,
kde zlaté klasy zrají,
voda teče mezi lukami.

Tam v zeleném háji
vidím já dva doubky,
aj, na těch dubech
vidím dva holoubky.

Gejľom, gejľom,
Gejľom, gejľom,
ti dva chtějí jenom
jako lidé ve svých srubech
hnízdit spolu na těch dubech.

Gejľom, gejľom,
Gejľom, gejľom,
ti dva chtějí jenom
létat svobodně nad plání,
společně žít v onom kraji.

Tam v zeleném háji
vidím já dva doubky,
aj, na těch dubech
vidím dva holoubky.

Gejľom, gejľom,
Gejľom, gejľom,
já chtěl taky jenom
svobodně v té horské pláni
žít, jak žijí romští Cikáni.

Gejľom, gejľom,
Gejľom, gejľom,
teď mě čeká jenom
katův meč a smrti lkání,
jak přejí si bílí páni.

Pro cikánské plémě
teď otevři se země,
skálo v krásném kraji
která poklady tají.

Slyšte mých houslí hraní
za panské smilování.
Ty teď, země, za to
vydej králi své zlato!

Tak zahrál Cikán Lakatoš na své housle, tak zazpíval, že i král zaslzel a kat svůj meč na zem upustil. Na zem, která už nebyla, jako bývala před tím. Snad čert tomu Cikánovi skutečně ta poslední slova napískal, neboť kámen pukal, skála se otevřela a pod ní se ukázala cesta do podzemí. Tam v hloubce sedmi sáhů spatřili všichni ve tmě železná vrata.
"Vy katovi pacholci, podejte mi z vozu moje kladivo!" zavelel Cikán panským hlasem.
Cikán Lakatoš vzal své kladivo, sestoupil do chodby a na železné dveře několikrát uhodil, až ty povolily. Za nimi uviděl bednu, už zpuchřelou a rozpadlou. V několika málo slunečních paprscích, které do chodby pronikaly, se zalesklo zlato.

Ten večer se na hradě pořádala veliká slavnost. Všichni jedli, pili, hodovali a veselili se. Nadešel čas, král zaťukal zlatou kuželkou na zlatý kalich plný zlatých mincí, aby všichni ztichli. Nato jal se Cikána velebit. On našel poklad, jemu nyní náleží odměna i šlechtický titul.
"Vznešeným pánem mě chceš, králi, udělat?" otázal se Cikán Lakatoš. "To snad někdo jiný potřebuje, ne však já. Což může být něco vznešenějšího než v ohni ohnivém železo kovat železné a za večera na housličky zahrát? Mám už svoji cikánskou vznešenost. A zlato? My Cikáni se rádi zlatem ověšujeme jako marnivé ženy, ale já jsem jiný, já zlato nepotřebuji. Jenom by mi překáželo, když železo budu kovat železné. Ještě jedno přání jsi mi králi slíbil splnit. Nuže, ponech si všechno zlato, však vydej zákon, že veškeré železo ve tvé zemi, které už je k nepotřebě, náleží nám, Cikánům. Já si pak z pokladu vezmu pouze ta železná vrata, která vám už k ničemu nejsou, a budu je tavit a kovat v ohni ohnivém."
Král byl tou řečí velmi potěšen. S největší ochotou a radostí si ponechal veškeré zlato a Cikána Lakatoše, ač ten nechtěl, velmožem prohlásil, do šlechtického stavu jej povýšil. Zákon přísný pak vydal ten král, že veškeré železo železné, které už k nepotřebě kde leží, pouze Cikánům patří, aby tavit a kovat ho mohli v ohni ohnivém. Dále pak vyhlásil, že všichni Cikáni, kteří na housle hrají, kotle tepou a záplatují, nože a sekery brousí, železo v ohni kovají nebo jinou poctivou prací se živí, v jeho zemi se usadit a svým cikánským životem žít smějí. Ač jiní jsou, dokud své povinnosti plní jako všichni ostatní, do té doby všechna práva i úctu jako všichni ostatní mít musí!
Cikán Lakatoš tedy přijal šlechtický titul, jenom lidem vysvětlil, že mu mají říkat "vajda" a ne "pán velkomožný", to že se jemu nelíbí. Přes den však dále železo koval železné v ohni ohnivém a za večera na své housličky zahrál. Peněz potom vydělal poctivou prací více než kdo jiný a dobře se mu vedlo tam v tom krásném horském kraji.
Tady končí naše cikánská pohádka. Proto se stal Cikán Lakatoš velmožem a bohatství sobě získal, že na housle tak zahrát dokázal, až skála se otevřela. Proto stal se jím, že svým čichem cikánským železo sedm sáhů pod zemí cítil, což žádný bílý gádžo nikdy nedokázal a nedokáže, co svět světem stojí a stát bude.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Paolo Paolo | 5. dubna 2010 v 9:48 | Reagovat

Škoda, že je to jenom pohádka o chytrém a pracovitém Cikánovi.

2 Sahira Sahira | 5. dubna 2010 v 10:41 | Reagovat

Nekolik mých náhodných setkání

s Cikány ve svete potvrzuje myslenku  této

hezké pohádky.

V národe Cikánu najdeme sikovné remeslníky

i nadané hudebníky.

3 babka babka | 5. dubna 2010 v 20:22 | Reagovat

Je jich hodně etnik.Ti, kteří k nám byli dovezeni k osídlení z Rumunska, s těmi jsou problémy. Je to běh na dlouhou trať, z nejistým výsledkem.

Děda mi vyprávěl, jak s nimi chodil na brigády ve 30. letech min.století, kopali výkopy k opevnění.

Pohádka byla pěkná.

4 Paolo Paolo | 5. dubna 2010 v 20:52 | Reagovat

(2) Sahira: Ve světě možná, ale u nás jsem šikovného řemeslníka z tohoto etnika ještě nepotkal.

Občas se na televizní obrazovce mihne nějaký zpěvák či hudebník.

5 babka babka | 5. dubna 2010 v 21:02 | Reagovat

Provádějí výkopové práce,třeba  při plynofikaci.Na takové práce jsou šikovní. Samozřejmě, že ne všichni.

6 Zdenál z Hané Zdenál z Hané | 6. dubna 2010 v 20:00 | Reagovat

Dnes jsem jel přes Přerov a u vlakového nádraží se šikovali do třech autobusů.Možná jeli di Kanady-nevěřím,že jeli do práce.Byli vyoblékaní a ti tak nejezdí.Ti jen naříkají,jak jim všichni ubližujeme!!

7 autor článku autor článku | 6. dubna 2010 v 21:15 | Reagovat

[6]  Zdenál z Hané

Tahle pohádka je o tomhle jednom Cikánovi.

8 Zdenál z Hané Zdenál z Hané | 8. dubna 2010 v 15:52 | Reagovat

Pane autore-věřím a tímrto Vás i zdravím!!To jsem napsal spíše jako žert,samozřejmě jsem Vás nechtěl dopálit.Byl to hezký příběh.Děkuji!Zdenál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama