Bitva u Maratónu 1/? - politická situace

30. dubna 2010 v 21:22
Jsme na začátku září roku 490 př.n.l. Na řeckém pobřeží nedaleko osady Maratónu přistává perská válečná triéra. První ze šesti set! Invaze největší armády té doby započala.

Následující článek i další možná pokračování jsem napsal pro Čechy ku příležitosti blížících se voleb. Chci se tedy na prvním místě věnovat problému demokracie, politickému rozboru i pojmům, jako je například vlastenectví. Mnoho historiků si dalo práci zkoumat, jak mohl malý řecký státeček uhájit svoji svobodu a demokracii proti obrovskému impériu totalitní Perské říše? Jak mohl vojensky obstát? Já zkoumal spíše, jak mohl tento národ vůbec říci, že za svoji svobodu bude proti tak strašné převaze bojovat a nevzdal to rovnou? Dokážete si dnes něco podobného představit v Čechách? Boj za demokracii v ČR tam v každém případě vzdalo už mnoho lidí. Dokonce i bez vnějšího útočníka. Co bylo jiné tenkrát v Řecku, než je dnes v ČR?
Neustále čtu třeba tady na NOVINKY, že co se holt dá dělat v dnešní špatné době, za co dnes může chybující člověk, který je obětí dnešní společnosti? Není tomu třeba tak, že ta doba, ta společnost, to není žádný kosmický úkaz, ale každý z nás?

Můžeme položit na tehdejší Řeky šablonu dnešní doby a ten lid tenkrát tam a tady dnes srovnávat? Často čtu, že hlupák mého věku si asi myslí, že kdyby dnes přišli ti, co už tady byli, že by asi bylo něco zase jako tenkrát. Dnes je přeci jiná doba, co se stalo před padesáti lety už dnes není možné. Veškeré zkušenosti mého života říkají přesný opak. Základní vlastnosti lidí se za poslední tisíciletí příliš nezměnily. Něco jako doba vůbec neexistuje. Co se stalo před tisíci lety, se dnes může kdykoli opakovat. Proto se o toto srovnání pokusím.

Článek je pro ty, které zajímá historie a kteří si sami kladou podobné otázky. Kdo už má politicky ujasněno, nemusí ztrácet čas jeho čtením.

Vědomosti na dané téma jsem získal z mnoha cest, poznáním různých politických systémů a z více literárních zdrojů. O Starém Řecku pak hlavně z knih Vojtěcha Zamarovského. Konečně jsem se letos dostal i k tomu, zaletět si do Řecka a pořídit fotky na originálních místech.
Triéra je dřevěná bitevní loď, 40 m dlouhá, posádku tvoří 40 vojáků námořní pěchoty plus námořníci. Povšimněte si černé bojové špice na přídi, tedy vpravo. Ta sloužila k napichování, tím potápění, nepřátelských lodí. Po ukončení všech válek, asi za 12 let, obchodovali Řekové s Peršany jako před tím, do Středozemního moře ale nesměla vplout žádná perská loď s bojovou špicí.
Pohon? Plachty trochu přispěly, hlavní sílu ovšem dodávalo 170 veslařů ve třech řadách nad sebou. Byli to přikovaní otroci. Těch se pochopitelně nikdo neptal, na čí straně a za co chtějí bojovat. K otrokům se ještě vrátíme.

Na břeh vybíhají obrnění lučištníci a kopiníci, aby chránili výsadek armády. Zatím však není proti komu. Ze zásobovacích lodí vynášejí otroci bedny, vojáci vyvádějí koně. Peršané mají mocnou kavalerii, tedy vojsko na koních, proti kterému pěšáci nemají žádnou šanci. Řekové kavalerii nemají, a co do pěšáků pak proti Peršanům jen zlomek jejich počtu. Navíc zde nestojí proti obrovské mocné Perské říši žádný stát Řecko, pouze městský stát Atény. Jakou mají šanci svojí zemi, svoji demokracii a svobodu, ubránit? Teď není čas nad tím rozjímat. Rozhodnutí padlo, řady řeckých hoplítů táhnou k Maratónu.
"Se štítem nebo na štítě!" (= jako vítěz nebo mrtev) Atéňané jsou rozhodnuti bojovat.

Řecko-perské války byly, a často ještě jsou, chápány a vyučovány jako obrana západní kultury a demokracie proti východnímu despotismu a barbarství. S tím určitě nelze souhlasit. Peršané měli vyspělou a obdivuhodnou kulturu, a průměrnou životní úroveň nejspíš vyšší, než Řekové. Výrobní systém byl na obou stranách stejný, tedy otrokářský. (Všimněte si v politických komentářích na internetu, kolik lidí neustále zaměňuje pojmy demokracie a kapitalismus.)

Barbar byl pro Řeky člověk, který nebyl Řekem, což nechápali bezpodmínečně jako něco méněcenného. Peršané měli v tu dobu dobře organizovaný státní systém, hospodářství, kulturu, dopravu. Jejich stát byl bezpochyby v té době světová špička. To, co ještě dnes zbylo z Persepole mě při návštěvě naplnilo hlubokou úctou k jejich architektuře. Dokonce i na dobytých územích se chovali, viděno pochopitelně očima té doby, poměrně kultivovaně. V žádném případě se zde nejednalo o barbary v dnešní slova smyslu. Jestliže si drželi otroky, pak tím nebyli žádným protikladem k Řekům. Jejich demokracie byla založena rovněž na otrokářském výrobním systému. Navíc by se dalo Peršanům snad přičíst i jedno plus oproti Řekům. V jejich jednotné říši neválčilo neustále jedno město proti druhému, což bylo ovšem vyváženo nepřetržitou řadou povstání národů, které nebyly v tomto svazku dobrovolně.

To, co tyto dva systémy rozlišovalo a co nás dodnes musí fascinovat, byl rozdíl mezi totalitní diktaturou a demokracií. Nejvíce pak skutečnost, že ani ve válce nemusí být přísně direktivní řízení, navíc podložené přesilou, patentem k vítězství.

Řecké státy válčily stále jeden proti druhému, ale v případě ohrožení se dokázaly spojit. Z Atén byli už před tím rozesláni poslové na všechny strany. Do Sparty pádí běžec Feidippides:
"Peršané se vyloďují u Maratónu, když padnou Atény, jste na řadě vy."
To Sparťané chápou, jenže právě slaví svůj nejvyšší svátek, teď bojovat nemůžou.

Je to náhoda? Není! Vrchní generál perské armády Datis není žádný nováček. Řecko je pro něj zdánlivě maličkost, ale informace šetří životy vojáku a urychlují vítězství. Těžké zlaté mince jeho všemocného krále Dareia otvírají lidem ústa. Čas i místo přistání byly pečlivě promyšleny, Peršané přesně vědí, kdy a kde zaútočit. Jeho političtí agenti už také leckoho přesvědčili, že odpor je stejně marný, naopak je výhodné být přítelem velkého krále. Dareios je skutečně mimořádně schopný státník, a proto jeho říše stále roste. Nyní už sáhá od Egypta po Indii. Situace zhruba taková, jako by měla bojovat část Česka proti Rusku.

Proč však Dareios napadl Řeky, co proti nim měl? Ono "proč" je důležitější znát, než pouze data bitev a kdo vyhrál, či prohrál. Právě o tom vám chci teď povídat. Výsledek nakonec ze školy znáte.
12. září roku 490 př.n.l. zavelí devátý strategus Miltiades k útoku. Deset tisíc athénských hoplítů, plus jeden tisíc spojenců z Platají, se vrhá na čtyřicet tisíc vojáků perské armády.
Toho dne odpoledne dobíhá řecký posel Feidippides, poté, co urazil cestu dlouhou 42 195 metrů, do aténské agory, aby zvěstoval:
"Zvítězili jsme u Maratónu."
Nato padl mrtvý k zemi.

Začněme rozbor událostí u té poslední věty.
Otázka: "Proč padnul Feidippides mrtev?"
Odpověď: "Nevím. Žádný důvod k tomu totiž neměl."
Jedná se zde vůbec o historickou událost? Nejedná, ale tak se to kupodivu stále ještě dnes v českých školách vyučuje.
Jaké bylo jeho zaměstnání? Běžec! To nemohl dělat zrovna každý, jen ti nejlepší. Když byl vyslán do Sparty pro pomoc, zdolal tuto vzdálenost 220 kilometrů (měřeno po dnešních silnicích, které mají mosty) za dva dny. To se skutečně z té doby dochovalo, ač dost nepravděpodobné. Ještě se k němu na konci bitvy vrátíme.

Za co bojují perští vojáci? Za peníze, ale třeba taky za krále, za slávu a velikost své země, za slávu vlastní. Pojem "žoldák" zas tak jednoduchý není. Jestliže voják dostává peníze, pak to nemusí být ta jediná pohnutka, proč riskuje svůj život.
Za co bojují Řekové? Za svobodu a demokracii? Ale co to je?
Někdo by se zeptal: "Ty nevíš, co je svoboda?"
A vy to víte?
V ČR existuje dokonce svaz bojovníků za svobodu. Když se na jejich stránky podíváte, položíte si možná otázku, co si ti lidé pod tím pojmem představují, za čí a jakou svobodu že to údajně bojují?
V tomto smyslu tedy bojují Řekové za svobodu rozhodovat si ve vlastní zemi sami, ne poslouchat rozkazy cizího imperátora. A za to se vyplatí padnout? Tehdejším řeckým občanům ano!
A nejen občanům. V jejich vojsku jsou také oddíly otroků. Ti dostali možnost si svojí statečností vybojovat propuštění z otroctví, stát se svobodným občanem státu. Ti bojují za jinou svobodu. A za to se vyplatí padnout?
Vždyť otrok na tom nebyl vždy tak špatně. Byl vlastně sluhou v domě svého pána a ten s ním mohl zacházet i docela slušně. Nakonec mu kromě svobody třeba nic nechybělo. Otrok za svoji práci nedostává peníze, neboť je nepotřebuje. Co k životu potřebuje, dostává od svého pána. Má tedy vše podle potřeb, nemůže být nezaměstnaný a zatímco jeho pán musí do války s Peršany, on může zůstat doma a žít svým navyklým způsobem. Poznal jsem dost dnešních lidí, kteří si nic více nepřejí, než právě takový život. Zrušit peníze, odstranit nezaměstnanost a dostávat podle potřeb. Přesto mají Atéňané početné oddíly otroků, kteří chtějí bojovat za to, aby nedostávali podle potřeb.

Pokračování podle ankety...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdenka Zdenka | 1. května 2010 v 9:42 | Reagovat

Samozřejmě pokračovat. Dalo by se prosím zjistit, čím byli vojáci, případně otroci živeni?

A to prosím nejen v době těchto válek, ale jak se stravovali např.  lidé, kteří stavěli v Egyptě pyramidy.

2 autor článku autor článku | 1. května 2010 v 11:16 | Reagovat

[1] Zdenka

Z Egypta se nám dochovaly dokonce účty, kolik faraón zaplatil za jídlo pro otroky, na stavbě pyramidy. Kolik dal za řepu, cibuli a ředkve. Ponejvíce byli krmeni cukrovkou. Levná a dodá kalorie. Šlechtici a kněží pochopitelně měli jídelníček jiný, dost podobný dnešnímu. Znali už víno i pivo, dopřávali si maso i náročně upravenou zeleninu jako chřest nebo pórek.

Právě tak perští králové a důstojníci sebou měli i na válečných výpravách celé řady kuchařů, kteří bez přestání připravovali náročné pochoutky. Zmíním se o tom v posledním dílu, jejich recept ovšem žádný neznám.

Mongolští nájezdníci byli mistři konzervovaní. Hovězí nastrouhali a vysušili tak, že celou krávu nacpali do malého pytlíku. Pak z toho v kotli udělali hustou polévku.

Řekové měli jídlo prosté, Sparťané skutečně sparťanské. Chléb, olivy, ovoce, maso podle možností. Když se dala někde koupit, nebo spíše ukrást koza, či ovce, pak z ní měli pečínku s česnekem a cibulí. Víno prý jen barbaři pijí neředěné. Řecký voják si musel na zádech unést proviant na 30 dní při denní cestě 50 km. Jak, to je mi tedy záhada. Nejspíše sušené ovoce a zelenina, k tomu něco jako chalva. Tak to v těch zemích dělají ještě dnes. V Turecku jsme po cestě horami kupovali jakési placky za sušené marmelády.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 1. května 2010 v 11:46 | Reagovat

Autorovi.

Poněkud nevhodně vkládáte do historického vyprávění, zdejší "Svaz bojovníků za svobodu".

Snad znáte historii této organizace.?

Vyvinula se z poválečné potřeby a jmenovala se "Svaz osvobozených politických vězňů" ( SOPV). Neosvobození zůstali většinou v krematoriích a masových hrobech nacistického Německa. Posláním tohoto svazu bylo vypořádat se podle možností s následky německé okupace ČSR. Nedařilo se to.

Komunistická infiltrace a snaha, převzít konfidenty gestapa, skryté kolaboranty a podobné existence do služeb komunistických cílů vygradovala po r. 1948 ve změnu. SOPV byl v

podstatě zrušen a vznikl "Svaz protifašistických

bojovníků" plně pod kontrolou totalitní moci. Ta také platila jeho profesionální funkcionáře a akce, které si přála (plně ) a které povolila ( z části ).

Po r. 1989, se klopotně obnovila činnost se snahou zbavit se komunistických poskoků a udavačů. Svaz se tedy správně přejmenoval "Svaz bojovníků za svobodu". O jakou svobodu jim jde? O občanskou a politickou, která dodnes není v ČR samozřejmostí. Jsou to převážně starší a staří lidé, těžko přijímají nové podněty ( když staré křivdy trvají ). Samozřejmě nelze očekávat, že se převtělí do hoplitů a silou něco změní. Udržují tedy alespoň kontinuitu snahy o skutečnou lidskou svobodu ( naznačenou v r. 1968 ), což je úkol jak se zdá ( podle růstu fašisticko nacionálních resentimentů ) trvalý.

Skrytý posměch této organizaci, která vlastně zápolí s následky nacistické okupace, která přivlekla do zdejší země bolševismus, je dost laciné zviditelnění.

4 autor článku autor článku | 1. května 2010 v 12:03 | Reagovat

[3] nar.soc

V článku je položena otázka, co je vlastně svoboda? Můžu jen uvítat, když někdo dále vysvětlí třeba cíle organizace "Svaz bojovníků za svobodu".

Jenom k poslednímu výrazu "laciné zviditelnění" musím podotknout, že mi za celý ten historický rozbor nikdo nedá ani korunu a na nějakém zviditelnění, ať laciném nebo drahém, nemám žádný zájem.

5 Tenzulice Tenzulice | 1. května 2010 v 12:29 | Reagovat

Mně se to líbilo.

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 1. května 2010 v 12:30 | Reagovat

[4] autor článku, 1.5.2010 12:03

Můj otec byl členem SOPV a dalšího dění se neúčastnil. Nevím kdo by Vám za dnešní Svaz bojovníků za svobodu, mohl něco sdělit. Jisté je, že neujasněnost z "transformace" asi poznamenala trvale náplň tohoto "Svazu". Pamětníci počátků zemřeli a odchovanci podle komunistických manýrů toho moc stvořit nemohou.

Ani jako člen obnovené České stany národně socialistické ( původní ČSNS úzce spolupracovala s SOPV ) nevím nic o činnosti  dnešního "Svazu", nemáme s ním kontakt.

7 Zdenka Zdenka | 1. května 2010 v 13:22 | Reagovat

[2] autor článku

Díky.

O té cibuli a česneku jsem to tušila, k Vámi vyjmenovanému proviantu bych snad přidala ještě pečivo, ovšem ne bílé, spíš nějaké placky z hrubě namleté mouky, snad i nějaké koření v tom. Jednak pro vůni, tak i pro lepší trávení,...

Chalva - také občas domácí chalvu dělávám. je to výživné, cukr z medu či sušených rozinek dodává okamžitě energii mozku, a semena (slunečnice, sezam, ořecy,... dodávají další látky potřebné při těžké práci.

8 autor článku autor článku | 1. května 2010 v 16:20 | Reagovat

[7]  Zdenka

Co je to „chléb“ není přesně definováno. Může být i placatý. Už v Itálii tak nazývají jakési bílé žemle, pro nás nepříliš chutné. Čechovi v cizině za čas tmavý chleba chybí. Vzpomínám, jak jsme kdysi za dávných dob přejeli z Iránu do Turecka a mě poslali koupit do jedné vesnice chleba. Kráčel jsem celkem bez víry, až jsem zavětřil a slezl po žebříku do jakéhosi sklepení. Tam byla skutečně pekárna a já ukázal na jeden tmavý bochníček. Co řekli jsem zaplatil a přinesl ho (už trochu okousaný) ostatním. Rozervali mi ho na kusy, cpali se a hulákali na mě: „Mazej ještě aspoň pro dva!“

9 velká voda velká voda | E-mail | 1. května 2010 v 16:54 | Reagovat

Pokračujte, prosím...!

10 Zdenka Zdenka | 1. května 2010 v 17:24 | Reagovat

[8] autor článku

Přesně. Potřebujeme chléb. A nejraději pěkně vypečený, abychom mohli kůrku cestou domů okusovat :-)

Pamatuji, jak chléb pekla doma babička v troubě, a nejraději jsem měla, když na kůrce zůstal po upečení poprašek  mouky :-) Ale to byl chléb bílý, chuťově výborný. A dlouho vydržel vláčný, pokud se dříve nesnědl. Dnešní průmyslově vyráběný již tak dobrý nebývá.

No a na to trošku sádla, cibule, česneku,... a člověk je syt, může jít do boje :-)

11 Sahira Sahira | 1. května 2010 v 18:59 | Reagovat

Velmi odborná, zajímavá kompozice historických událostí.

Čtenář sleduje osobní, netypický pohled autora na dějiny

s velkým zájmem, rád donucen k myšlenkové spolupráci

a srovnáními až do současnosti.

12 babka babka | 3. května 2010 v 18:26 | Reagovat

O otrocích jsem toho slyšela dost. Vystihl jste je dobře, jen jsem si myslela, že museli svého pána do boje následovat. Dle  vás nemuseli a šli dobrovolně.Tedy zajímavé téma otroctví, (nevolnictví), svoboda.

Děkuji za postřeh: demokracie, kapitalismus. Souhlasím s vámi.

13 autor+článku autor+článku | 3. května 2010 v 19:09 | Reagovat

[12]  babka

Myslela jste to zcela správně. Otrok musel jít, kam řekl jeho pán. Ale pak od něj taky v bitvě mohl dostat kudlu do zad.

Tady u Maratónu dostali otroci skutečně možnost jít do bitvy dobrovolně, a bylo jim za to slíbeno propuštění na svobodu.

14 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 15. července 2014 v 17:48 | Reagovat

Otroctví je pohodlné. Stačí poslouchat pána a ten si otroka jako výrobního prostředku váží a stará se o něj. Krutou daň za svobodu zaplatili američtí černoši z jižních států, po jeho zrušení. Ti co zůstali na jihu, žili jako dřív a nižší počet dělníků na bavlníkových plantážích jejich cenu, i když nyní jako svobodných dělníků znásobil. Ale krutou daň zaplatili ti, co se v nadšení z nabyté svobody nahrnuli do severských států a tamních továren. Museli se o sebe starat sami a žádný pán je nenakrmil. Komunismus je výhodný pro ty méně schopné a výkonné. Mají málo, ale mají to jisté. Proto na něj tolik lidí s nostalgií vzpomíná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama