Slavík od Langkofelu

19. prosince 2009 v 8:08
aneb o kouzelné princezně

V poslední pohádce jsem vám, děti, říkal, že v ní nebude princezna. Jenže ona tam pod masivem Langkofel jedna princezna žila. Sice taková trochu divná princezna, ale princezna. Chcete o ní slyšet pohádku? Je ale dost smutná, jak už bývají pohádky z hor, kde život byl vždy dost těžký.
masiv Langkofel z východu

Tam pod Langkoflem stával kdysi zámek a v tom žila princezna. Nebyl to velký zámek, ne, bylo to malý zámek, ale moc krásný. Krásná byla i princezna, která v něm žila, a ta navíc uměla i krásně zpívat. Lidé ji za to chválili, jenže ona jim nevěřila.
"To vy jen tak říkáte. Slyšeli jste někdy zpívat slavíka? Ten umí krásně zpívat, chtěla bych zpívat jako on."
Tolik si přála zpívat jako slavík, že se rozhodla jít za čarodějnicí Langwerdou. Tu čtenáři mých pohádek už znají. Princezna vzala něco zlata a drahých kamenů, k tomu misku s ovocem a vydala se do masivu Rosengartenu. Ano, to bylo tam, kde se nalézalo ono pohádkové království trpaslíčků, kteří pěstovali veliké růže. Langwerdu a trpaslíky vidíte na obrázku. Ta dívka s mečem a štítem je statečná Sittlieb, a ta patří do jiné pohádky.

Dlouho stoupala princezna masivem Rosengartenu, až se dostala k jeskyni čarodějnice Langwerdy. Rychle jí položila k nohám své dary, aby si ji vlídně naklonila. Langwerda pojedla trochu ovoce, vyslechla si žádost princezny, a vážně odpověděla:
"Dokážu to pro tebe udělat, budeš zpívat jako slavík, ale to se musíš taky vždy ve slavíka proměnit."
Princezna souhlasila, avšak Langwerda ji varovala:
"Můžeš se stát ptákem i nazpět princeznou, ale veliká kletba bude viset nad tebou. Pokud kvůli tvému slavičímu zpěvu zahyne člověk, pak se už nikdy nemůžeš proměnit nazpět v člověka. Po všechny časy zůstaneš ptákem."
"Kdo by mohl zahynout kvůli slavičímu zpěvu?" pomyslela si princezna a ráda souhlasila.
Langwerda vhodila do vařící vody v kotlíku vzácné kouzelnické koření, mumlala tajemná zaklínadla, čarovala a čarovala, až proměnila princeznu ve slavíka. Ten začal překrásně zpívat a klouzal vzduchem z vrcholů Rosengartenu nazpět k zámku pod Langkofelem. Na jeho balkoně se proměnil nazpět v princeznu.

Čas plynul, princezna byla velmi šťastná. Když chtěla, proměnila se ve slavíka, vyletěla si na větev stromu, a zpívala a zpívala. Potom se opět proměnila v princeznu.
Až jednou princeznu napadlo proletět se trochu po kraji. Letí a letí přes hory a doly, až náhle ze vzduchu uviděla malý hrádek v horách, který dosud vůbec neznala. Snesla se dolů na jeho nádvoří, usedla na větev břízy, a začala zpívat. V okně hradní věže se objevil mladý princ. Okouzlen zpěvem zůstal bez hnutí stát a naslouchal. Jaký to krásný zpěv. Kde se vzal ten ptáček? Snad zůstane a neodletí. Však slavík dozpíval, vznesl se do vzduchu, a odlétl do svého zámečku, kde se proměnil opět v princeznu. Ta už ale na hezkého mladíka nezapomněla. Druhý den se zase proměnila ve slavíka, letěla k onomu hrádku a tam už mladík netrpělivě vzhlížel k nebi.
Ti dva si na sebe zvykli a navštěvovali se každého dne. Jenže ten mladý princ začal tušit, že tohle přeci nebude obyčejný ptáček, ten musí být nějaký kouzelný.
Sžírán zvědavostí vydal se do skal Langkofelu, kde žili horští trpaslíci. Říkalo se o nich, že všechno vědí.

"Hej, skřítkové," oslovil je, "vy přeci každý kámen tady v těch horách znáte a každého tvora. Povězte mi, kdo je ten malý ptáček, který ke mě přilétá, a zpívá a zpívá?"
Bílá skvrna (sníh) pod vrcholem Rosengartenu je nazývána Gartl. Zde žila čarodějnice Langwerda, tady byl i vstup do pohádkové říše krále Laurina.

"Před časem šla tudy krásná princezna," odpověděli mu trpaslíčkové. Ta stoupala pak stěnou Rosengartenu tam do Gartlu, k té bíle skvrně pod vrcholem, kde žije čarodějnice Langwerda. Však nazpět letěl tudy slavík."
"Tušil jsem to," zvolal princ. "Tušil jsem, že to není obyčejný pták."

Druhého dne opět přiletěla princezna - slavík. Sedla si na větev břízy a zpívala a zpívala.

"Princezno," oslovil ji princ, "moc jsem se do tebe zamiloval, proměň se z ptáka zase v člověka, a pojď žít navždy se mnou."
Princezna slavík se vylekala, vznesla se do oblak a rychle se vrátila do svého zámku. Tam se opět proměnila v princeznu a přemýšlela. Je to moc hezký a hodný princ. Mám se za něj provdat a tím ztratit svoji svobodu? Princezna přemýšlela jeden den, přemýšlela druhý, třetího dne se rozhodla. Ano, vezme si toho prince.
Princ čekal první den, čekal druhý, bez slavičího zpěvu už ho ale život netěšil. Třetího dne se zármutkem vrhnul z hradní věže a zabil se. Tu přiletěla princezna slavík, ale našla ho už mrtvého. Chtěla se rychle proměnit v princeznu, aby mohla prince obejmout, ale už to nešlo. Kvůli zpěvu slavíka přišel o život člověk, kletba se naplnila. Princezna - slavík usedla na větev břízy a smutně zazpívala jemu na rozloučenou. Tak sedí tam od těch dob, a zpívá a zpívá.

Zámeček i hrádek se za ten dlouhý čas od té doby rozpadly, nikdo už neví, kde přesně stály. Když však půjdete tím krajem pod Langkofelem, může se vám stát, že zaslechnete ptačí zpěv. Pak jděte tím směrem, snad pěvce objevíte. Snad dojdete až ke stromu, na jehož větvi sedí princezna - slavík, a zpívá a zpívá.

Doslov autora
Víte, děti, jak vypadá slavík? Už jste ho někdy slyšely?
Viděl a slyšel jsem ho v životě asi jenom třikrát, ale pokaždé jsem byl okouzlen. On se při tom třepe, kroutí, mává křidélky, a podává výkon operního zpěváka. Poznal jsem dost lidí, kteří byli na konci života a nikdy ho neviděli, ani neslyšeli. Jeho zpěv je tak pozoruhodný, že každý, kdo jde kolem, se zastaví a začne poslouchat. Pak se většinou zeptá:
"Co je to za ptáka, nikdy jsem takový zpěv neslyšel?"
"To je slavík," řekl jsem jednou těm lidem.
"Slavík, tohle?" zapochybovali.
Leckdo se domnívá, že vypadá nejméně jako páv. Ale slavík je skutečně malý, nenápadný ptáček velikosti vrabce, je zespodu šedý a má takový trochu skořicový kabátek. On při svém vysokém pěveckém umění nemá zapotřebí chlubit se třeba ještě barevným peřím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama