Sladká pohádka o dortech 2/2

16. prosince 2009 v 7:01
Díl 2. Čarodějný dort

"Prosím tě, čarodějnice, nic mi nedělej, dám ti perníkovou chloupku," bědovala Mlsinka a ukázala do vitríny, kde měli dort pro ježibabu, nebo i ježidědka.
"Nepotřebuji žádnou perníkovou chaloupku, mám svoji daleko odtud v černém lese." Zachechtala se čarodějnice.
"Ty mě teď odneseš do své chaloupky, dáš do pece a sníš?" Ptala se dále vylekaná Mlsinka.
"To jsou vaše člověčenské pověry," skřípala čarodějnice, "my, kouzelné baby, vůbec lidi nejíme."
"Moc kouzelně zrovna nevypadáš," pomyslela si Mlsinka, které odtrnulo.
"Tak co vlastně, čarodějnice, chceš?" Otázala se.
"Přišla jsem si pro dort, abych si ho vzala do černého lesa. Takový dort, který by tam všem chutnal."
"Takový dort nemáme," přiznala Mlsinka. My už máme jenom dorty, které nechutnají nikomu a čarovat neumím."
"Che, che, che, zasmála se ta divná stařena. "Co neumíš ty, umím já."
"Přines velký korpus, a dlouhý nůž, bude se čarovat. Máš takový hnědý s moukou, kakaem a hodně máslem?"
"Mám, hnědé čokoládové těsto děláme dost často." Mlsinka předložila čarodějnici kakaový korpus.
Ta vytáhla kouzelnou hůlku, zakroužila s ní nad ním a pronesla tajemné zaříkadlo.
"Einzweidreivierfünfsechssiebenachtneunzehn"
S dortem se sice nestalo vůbec nic, ale víru v čáry a kouzla to čarodějnici ani Mlsince nevzalo.
"Nyní ten korpus rozkrájej na tři vrstvy, abychom mohli vyčarovat náplň."
To měla Mlsinka za minutu, vždyť to dělala každý den.

"Máš nakládané sladké třešně?" Chtěla vědět čarodějnice.
"Ale jistě," divila se Mlsinka, "různého ovoce máme plné sklenice."
"Tak je přines a hodně šlehačky."
Černému kocourovi daly taky trochu šlehačky, aby ji lízal a nestrkal jim do všeho čumák.
"Teď ten základ trochu potřeme rybízovou marmeládou, dále trochu šlehačkou. Čáry, máry, fuk, a tady je přísada do krému."
Čarodějnice vytáhla odkudsi ze vzduchu láhev, s nápisem "Kirschwasser". To je taková slivovice z třešní.
Ze šlehačky, kirschwasser a třešní pak udělaly náplň i polevu dortu. Navrch kolem dokola ještě přidaly třešně a dort byl hotový.
Mlsinka i čarodějnice si ukrojily každá kus nového dortu.
"Hm, dobrý dort, libovaly si obě." Čarodějnice si ještě zabalila několik dílů do tašky, zbytek dala Mlsinka do výlohy. Když se zase otočila, byla čarodějnice i černý kocour pryč. Zmizela tak záhadně, jako se objevila. Před krámem se ale zastavilo pár lidí a všichni ukazovali na nový čarodějný dort.

To už se vracel Kremrola z hospody. Trochu se motal a breptal ještě více než jindy.
"Co to je v mém krámu za divný dort, ten ani neznám? Takový černobílý. Ten si objednal kominík, co mele mouku, nebo mlynář, co čistí komíny?"

Do krámu přišel kominík.
"Co to tu máte za nový dort?"
"Vím, je málo černý, koktal Kremrola, hned ho začerním. Bude jako kominík, co spadnul do komína."
"Ale ne," povídá kominík, "já bych ho ochutnal tak, jak je."

Hned přišel i mlynář.
"Co to tu máte za nový dort?"
Vím, je málo bílý, děsil se Kremrola, hned ho nabílím. Bude jako mlynář, co spadnul do mouky.
"Ale ne," povídá mlynář, "já bych ho ochutnal tak, jak je."

Po něm přišel vodník.
"Co to tu máte za nový dort?"
"Vím, je málo zelený, hned na něj dám živé zelené žáby," ujišťoval Kremrola.
"Ale ne," povídá vodník, "já bych ho ochutnal tak, jak je."

Už tam byl i ježek
"Co to tu máte za nový dort?"
"Vím, je málo pichlavý, hned na něj nasypu špendlíky. Bude pichlavý jako pět ježků vedle sebe."
"Ale ne," povídá ježek, "já bych ho ochutnal tak, jak je."

Pochopitelně přišel i krtek.
"Co to tu máte za nový dort?"
"Není ještě dost děravý, ale prostřílím ho puškou. Bude děravý jako krtek, co spadnul do díry, vlastně díra, která spadla na krtka, vlastně jsem to nějak poplet." Blekotal Kremrola, ale byl celý šťastný, že všichni zase chtějí jeho dorty.
"Ale ne," povídá krtek, "já bych ho ochutnal tak, jak je.

"Co teď?" ptala se pro sebe Mlsinka.
"Dort máme jenom jeden, čarodějnice je pryč, a já čarovat neumím. Ale počkat, vždyť... No jistě, vždyť ten dort nikdo nevyčaroval. Ten dort jsme udělaly jako každý jiný. Tu láhev s voňavou třešňovicí mi tu nechala, můžu těch dortů udělat, kolik bude potřeba. Vždyť to vůbec žádná čarodějnice nebyla, jenom hodná stařenka, která mi z černého lesa přinesla nový recept a z rukávu trikem vylovila tu láhev kirschwasser. Ta její kouzelná zaříkávadla taky vůbec nefungovala. Vždyť ona si jen tak pro sebe povídala a nebyla to zaříkávadla, ta paní si pro sebe něco mluvila německy."

"Jak se ten dort jmenuje?" ptali se kominík, mlynář, vodník, ježek a krtek.

Nyní Mlsinka taky pochopila, že ta stará paní ani nebydlí v černém lese, ale v pohoří tohoto jména, německy Schwarzwald. A tomu dortu říkala Schwarzwälder Kirschtorte.

Ten dort se jmenuje "švarzvalďák". Pronesla Mlsinka sebejistě.
"Můžu ho udělat bílý pro mlynáře,
nebo černý pro kominíka,
nebo ten obyčejný můžu udělat pichlavý, děravý, nebo co kdo chce."

"No né," podivovali se všichni, "ty jsi Mlsinko úplná kouzelnice, ty snad umíš čarovat."
"Ale kdepak," povídá Mlsinka. "Čarodějnice tu byla před chvílí, ale ani ona čarovat neuměla."

A tak se dostal dort švarcvalďák do Čech. Možná to bylo trochu jinak, ale v pohádce tomu mohlo být i tak, jak jsme si právě povídali. Od té doby se v Čechách dělají dorty pro kominíka, mlynáře, vodníka, ježka i krtka, ale pro každého z nich i pro všechny ostatní i dorty švarcvalďáky.

Až se někdy, děti, dostanete do pohoří Schwarzwaldu, které leží až na konci Německa u Rýna, zkuste si ho dát tam. Mají ho pochopitelně v každé kavárně i cukrárně. Ti lidé si jsou pyšni na svůj dort, který je známý po celém světě. Někdo ovšem říká, že tam ve skutečnosti vůbec nevzniknul. Kde jinde, na to je mnoho názorů. Možná ho skutečně vynalezla Šlehačka Kremrolová, za pomoci čarodějnice, která vůbec čarodějnice nebyla. Jedno ale, milé děti, víme docela jistě:
Chytrost nejsou žádné čáry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama