Langkofel

18. prosince 2009 v 7:09
Dvě malé pohádky

Žili, byli, kdysi bublina, stéblo a střevíc.
Jednoho dne se rozhodli, že se vydají do světa. Šli a šli, až přišli k potoku.
"Víš co, bublino, přeplujeme ho na tobě." Pravil střevíc.
"Ne," odporovala bublina, "ať se radši stéblo natáhne přes potok a my po něm přejdeme."
Stéblo se tedy natáhlo ke druhému břehu. Střevíc na něj vstoupil, ale stéblo se zlomilo a střevíc se utopil. Bublina se smála, smála, až praskla.

Říkáte, děti, že to byla jenom malá pohádka? Ani v ní nebyla princezna? No dobrá, tak já vám povím ještě jednu delší pohádku, ale princezna v ní zase nebude.
Za časů už velmi dávných, žili v dnešních Dolomitech obři. Drželi se hlavně v horách a protože byli všichni velmi dobromyslní, neměli s nimi lidé žádné problémy. Tak to šlo po dlouhá léta, obři i lidé žili v jednom kraji a nevadili si.

Až jednoho dne se stala věc podivná. Obr jménem Langkofel se dostal do blízkosti horského statku, ukradl kuře a zmizel s ním v horách. Tenhle obr se vůbec začal stále více měnit, už nebyl hodný jako dříve, a kradl pak lidem ještě i další zvířata. Když se občas ztratila slepice nebo husa, lidé nic neříkali. Jen ať si obr upeče husu a nechá je jinak na pokoji. Jenže Langkofel si na kradení zvykl a byl stále horší a horší. Brzy se začaly ztrácet i kozy a ovce. Lidé hlídali po nocích své statky a brzy už všichni věděli, že to dělá jenom tenhle zlý obr Langkofel. Však co si počít, kdo zmůže co proti takovému obru?

V těch horách žila taky jedna chudá selka, která měla tři malé děti. Byla to vdova, její muž přišel o život při práci v lese. Ta selka měla jednu krávu, to byla živitelka její rodiny. Jídla nebylo moc, ale každé ráno přinesla selka dětem čerstvé teplé mléko od jejich kravičky Stračeny. Až jednoho rána se to stalo. Selka přišla do stáje, a kráva nikde. Od její chaloupky do hor vedly obrovské stopy.
"Obr Langkofel mi ukradl mojí jedinou krávu. Co si teď počnu?" zabědovala nešťastná selka.
"Počkejte, děti, tady, a ty, pejsku, je hlídej," řekla selka. "Já půjdu do hor a budu hledat naší kravičku."
Marně ji děti prosily, ať je nenechává samotné, selka věděla, že bez krávy svoje děti neuživí.
Šla dlouho po těch stopách a stoupala výše a výše do hor. Ty byly stále temnější a chladnější. Konečně se selka zastavila a zavolala, co hlas ji stačil.
"Obři, smilujte se nad mými dětmi. Obr Langkofel mi vzal moji jedinou krávu. Pomozte mi ji najít." Na vrcholech hor se začaly objevovat obrovské postavy. Nešlo ani poznat, co je obr a co skála. Tu se ozval temný hlas:
"Langofele, ať jsi, kde jsi, předstup před nás a zodpovídej se za svůj čin!"
Země se zatřásla, bylo slyšet dunivé kroky. Před soudem obrů stanul Langkofel.
"Jak ví ta selka, že jsem byl já?" otázal se.
"Nikdo jiný z nás nekrade, jen ty. Chceš snad zapírat?"
Langkofel zvedl ruku k nebi.
"Přísahám, že já tu krávu neukradl. Jestli to není pravda, ať mě nebe potrestá. Ať se na místě propadnu, ať zkamením."
Ze zamračeného nebe sjel blesk, ozvala se hromová rána. Obr Langkofel se začal propadat a měnit v kámen.
"Vrátím krávu, mám ji schovanou hned támhle za tím kopečkem. Pomozte mi, nechci se propadnout," bědoval Langkofel, ale nikdo se ani nepohnul. Zlý obr zkameněl a propadnul se do země. Jen jeho hlava a ruka zvednutá k falešné přísaze zůstala na povrchu a tak stojí tam podnes.

Selka rychle utíkala směrem, který Langkofel prozradil, a celá šťastná objala svoji kravičku Stračenu.

Blížil se večer, smutné hladové děti seděly v chaloupce a bály se. Tu zaštěkal pejsek.
"Haf, haf, podívejte, děti, vaše maminka se vrací a vede naši kravičku. Brzy všichni dostaneme veliký krajáč mléka.
lidová představa
dnešní skutečný masiv Langkofel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama