Únor 2009

Ten den padnul Rosengarten

1. února 2009 v 11:03

Jaká to divná píseň zní,
čím je melodie dána?
Tu udává rytmus bitevní,
to poslední zvoní hrana.

Kdo určil kapely složení,
kým je ta smečka hnána?
Bitva je pro zlata blyštění
a bohem požehnána.

Kam pádí bojová spřežení,
kým byla ta valkýra psána?
Ta kopí mají svá určení,
do pekla se otvírá brána.

Jaký to nástroj hudební,
kdo jsou ti v železné róbě?
To meče a kámen náhrobní
zpívají o lidské zlobě.

Kdo střelil ten šíp poslední,
proč cítím tu výheň ve mně?
Tak vítá tě svět podzemní,
to žár je věčného ohně.

Kde jsou paprsky sluneční,
proč tma je jako v hrobě?
Neptej se kdy se rozední,
ta hrana zvoní tobě.

... Z přítmí skalní chodby pak Sittlieb před sebou uviděla, jak železní rytíři drtí obranu trpaslíčků. Ani jediný z nich však necouvl i když věděl, že jde na jistou smrt. Trpaslíci bojovali a umírali s mečem v ruce. ...

Ještě chvíli se Sittlieb s němým úžasem dívala, jak rytíři konají své krvavé řemeslo a pak jen zděšeně zašeptala do smrtelných výkřiků umírajících, které vracely skalní stěny.
"Já bídná, co jsem to udělala!"

Ten den padnul Rosengarten a nikdy až do dnešních dnů už znovu nepovstal.
***

Třeba si někdo jednou přečte tuto českou knížku. Tímto se chci rozloučit se čtenáři na těchto stránkách. Mám toho ještě napsáno mnoho a dal jsem i zakázky na ilustrace. To vše možná někdy ještě použiji na jiné adrese. Tady už to ale zkoušet nebudu.

***
Tisíc let po tom, co padnul Rosengarten, přichází autor na místo, kde se vše událo. Tam jednou za mnoho let vždy znovu vykvete "růže vzpomenutí".

Intermezzo: Na místě, kde lidský cit proměněn byl v kámen

Snad jsem to vše vskutku zřel,
snad o horách těch jen snil.
Na tom místě já stanout měl,
když světem prošel tisíc mil.

To není kraj, to je lidský úděl,
horká krev valí se mi do žil.
Ač jsem hory ty nikdy neviděl,
jak bych je byl kdysi prožil.

Já čarovný jsem našel svět,
v něm brodím se skalní sutí,
když náhle slyším hlasů změť,
mám smyslů pominutí?

Srdcem vnímám, netřeba vět,
němý stojím tu bez hnutí.
Ke mě promlouvá rudý květ:
"Jsem růže vzpomenutí."

Před krásou její usedám,
kdy oko takovou vídá?
Hlas její duše poslouchám,
v něm lidské štěstí je i bída.

To horstvo já už poznávám,
však mé srdce dále zvídá.
Bez hnutí rtů se růže ptám,
ta bez hlasu mi odpovídá.

Proč náhle mám v duši klid
a stát zůstal jsem zmámen?
Jsi na místě, kde lidský cit
kdys proměněn byl v kámen.

Proto z něj vychází hlas a svit,
jaký člověk v srdci zná jen.
Sem na to místo může dojít
kdo peklem prošel i rájem.

Dál ptám se růže jak ve snech:
Proč tak chladné jsou ty skály?
V ně proměněn byl smutek těch,
kterým smích ze rtů vzali.

Proč ty štíty, co k nebi ční,
jak starce vypadají vrásky?
V nich zakleto je zoufalství,
to hory zhrzené jsou lásky.

Byla tu po všechny věky
ta dlouhá bez vody strouha?
Tím vyschlým korytem řeky,
stala se marná lidská touha.

Co je ten kousek mramoru,
bělostný jak mořská víla?
To je malá trocha naděje,
co lidem ještě zbyla.

V něm žije vlastnost odvěká
ač ji skála drtí a svírá,
neboť naděje člověka,
jako poslední umírá.

Snad mám jen zraku klam,
či skutečně svítí tu duha?
To ze skály září drahokam,
jenž paprsky světla vrhá.

Hlas růže zvolna utichá,
neb i ji kámen a čáry dáví,
květ rudý povadá a usychá,
její duše naposled vypráví.

Tato smutná skála osamělá
opředena je dávným mýtem.
Pod ní u mého květu spávala
kdys dívka s mečem a štítem.

Ta v chladné noci vstávala,
z lože vystlaného mechem,
aby můj květ i mou duši zahřála
svým horkým dívčím dechem.

Ona krásná duha barevná,
je vzpomínkou na malého krále.
Jak v jejím štítu síla čarovná,
ta po věky tu zářit bude dále.

To malá je kapka vody slané,
která v chladný křišťál zmrzá.
Ten zářící démant ve skále,
to poslední Sittlieb je slza.

Byl Karel IV. Čech? 3/3

1. února 2009 v 9:06

Kdo se zabýval logikou, nebo programuje computer, by asi dokázal zodpovědět následující otázku.
(2 + 2 = 5) or (Praha je velkoměsto) = ?
Výsledek zní "true", tedy výrok správný. Při spojení "nebo" stačí jedna správná část, aby byl správný celý výsledek.

..."největší osobnost naší historie i současnosti", definovaná jako "kdokoliv, kdo se narodil, žil nebo působil na území Čech, Moravy a Slezska, a kdo se zasloužil o společenství žijící na tomto území a významně ovlivnil jeho život".
Že Reinhard Heydrich do této definice pasuje (žil na území a ovlivnil), to je pro matematicky-logicky uvažujícího člověka bez nejmenších pochyb "true".
Dále to nemá ani tu nejmenší spojitost s hodnocením dějin, nebo česko-německých vztahů. Jakékoli "nechal zastřelit..." nemá nic společného s logikou definice a zařazení.

Chtěl bych se vyjádřit k několika komentářům:

[6] Lenka, Web, 31.1.2009 10:43
JASNĚ BYL!!!!

Mě to tak jasné není, ale zhruba si myslím něco podobného. Karel IV. se cítil v Čechách doma, musel se tedy s lidem českým určitým způsobem identifikovat.

[1] caracola, 31.1.2009 09:45
Nastíněný problém zda byl Karel IV.Čech je problémem jenom tehdy, budeli posuzován očima současníků. ...

Těch současníků už se zeptat nemůžeme, možná by měl problém říci to on sám. Komentář shledávám coby velmi dobrý.

[2] hans, 31.1.2009 10:02
Karel IV byl Čech protože se sám za Čecha považoval a prohlašoval, on sám chápal češství jako především jazykovou příslušnost...

Nalezl jsem nějaké jeho výroky, kde Němcům říká "oni", tedy ne "my". Že by se sám přímo za Čecha prohlásil, to jsem nikde nečetl. Děkuji za hodnotný příspěvek.

[5] pich, 31.1.2009 10:32
v oněch časech se ten šovinismus až zas tak nepěstoval. Sňatky panovnických rodů v Evropě,šly křížem krážem mezi územními útvary, ...

Přesně tak, co se týká nějaké národnosti předků, byli všichni tito panovníci kříženiny kříženin.

...někteří z nás se pořád snaží zvýraznit ten svůj nacionál. A co z toho vzniká ...

Vím co vzniká. Dle mého názoru je lepší být nedefinovatelná míchanina, než příliš čistí rasa. (Ta se nazývá krvesmilstvo a jsou to často debilové.) Od nacionalisty k nacistovi není tak daleko. Děkuji za dobrý příspěvek.

[9] quark, E-mail, 31.1.2009 13:01
Fakt,že současná česká populace zvolila jako ,,největšího Čecha,, Karla IV. svědčí o hlubokém neporozumění smyslu dějin. …

Se vším souhlasím, ale ten začátek bychom mohli upřesnit. Oni ho zvolili jako člověka, který významným způsobem české dějiny ovlivnil. V tom maji určitě pravdu.

Všechno ostatní je bezpochyby přesně historicky správně. Pořád ale zbývá ona malá skulina, že Karel, rozený Václav, první řeč v životě čeština, se s českým národem určitým způsobem ztotožňoval. To byla moje otázka, kterou jsem na začátku vznesl. Že ve středověku lidi tak neblnuli s nějakou národností, si myslím taky. Děkuji za věcný a kvalifikovaný komentář.

***
Karel, přesněji řečeno Václav, měl jako první řeč od matky češtinu. Zároveň pochopitelně slyšel a učil se další řeči, tedy němčinu a francouzštinu.
Tento, v Praze narozený Václav, byl poslán v sedmi letech do Francie, kde vyrostl a převzal při biřmování jméno svého kmotra, tedy Karel. (IV. si přidal teprve jako císař.) Češtinu tam téměř zapomněl a když se pak v dospělém věku do Čech vrátil, musel se ji znovu naučit. Jinak uměl ještě německy, francouzsky a latinsky. Potom ale žil dlouho v Čechách a nějaký vztah k té zemi měl.

Jestliže nyní použiji moji dceru jako příklad, pak z dobrého důvodu.
Dostala od rodičů jako mateřštinu češtinu, ve školce pak přešla na němčinu. Později sice česky rozuměla, ale odpovídala už německy. Dnes už ale se mnou zase česky mluví.
Když studovala na Maltě, v tom Babylonu řečí ze všech zemí, jednou prohodila pár slov s jiným studentem. Sem a tam, až po více řečech oba přešli do plynulé češtiny, řeči jejich rodičů. Ten se ji nakonec otázal,
"Ty jsi Češka?"
"Ne Němka" odpověděla, neboť se v Německu narodila, vyrostla, vlastní od narození německou státní příslušnost a má v té zemi nejvíce přátel.
"A ty jsi Čech?"
"Ne Kanaďan," zněla jeho odpověď. Patrně z podobných důvodů.

Jinak si myslím, že moje dcera už je dnes spíše Evropanka. Teď právě žije v Itálii. Místní mi řekli, že už jejich řeč mluví, jak oni. Dívají se na ni jako na Italku. Když jsem ji slyšel, musel jsem se chechtat. Ona jim dělá ozvěnu, mluví tedy takový afektovaným italským způsobem, jako by měl zítra přijít konec světa.

Domnívám se, že kdyby dcera dostala místo v Praze, pak se z ní za krátkou dobu stane Češka. Němkou nebo Evropankou tím být ale nepřestane.

Tak nějak se lze dívat i na Karla IV. Jistě to byl Lucemburk, Němec, třeba Francouz. Ale říci, že to byl taky Čech, bych za tak chybné nepovažoval.

Toliko zkráceně na téma, které jsem tady nikdy neměl začínat, právě tak, jako všechny ostatní články.

Kdyby dnes přišel Karel IV. do Prahy a řekl, že založí universitu a postaví chrám Svatého Víta, začne český národ řvát, že na takové hovadiny peníze jsou, ale ne na dětské domovy a pořádné důchody. V nejkratší době ho Češi vyštvou a on velmi rád půjde.

Ještě dnes uvedu jedno vyprávění, a pak jdu taky. Jsem definitivně unavený a znechucený tou typicky českou nenávistí a strašlivou lidskou blbostí. Pro mě přišel čas, se na těchto stránkách navždy rozloučit.

Kdo si přečetl komentáře ví, o čem mluvím. Co napadne Čecha, když si přečte Karel IV.? Hitler! Když někdo nemůže při svém jednoduchém rozumu pochopit článek, napadne autora jako pes postižený vzteklinou. On si dovolil psát na trochu inteligentnější téma, než je "kadibudka".