Velké obléhání Malty

5. ledna 2009 v 18:53

Může být pevnost útočná zbraň? Různé dnes tak aktuální problémy už tady byly kdysi dávno.

Dne 18. května roku 1565 se na obzoru ostrova Malty objevuje turecká válečná flotila. 140 bojových galér, k tomu řada zásobovacích lodí, na nich 40 000 perfektně vyzbrojených osmanských válečníků. Rozkaz sultána Sülejmana zní jednoznačně: Dobýt pevnosti, zničit obranu, obsadit Maltu, naložit s obyvatelstvem běžným způsobem a ostrov začlenit do Osmanské říše.
Pevnostní dělo na Maltě z konce 19. století

Co se odehrálo před tím?

Po vytlačení johanitů z Rodosu jim roku 1530 římský císař Karel V. a papež Klement VIII. udělili v léno souostroví Malty za symbolickou cenu odvádět jednou ročně maltského sokola. Johanité okamžitě začali s opevňováním přístavu.

Jak se obyvatelé Malty dívali na johanity, cizí vojáky na svém území, kteří útok Turků vysloveně provokovali? Záznamy se dochovaly.

Kdo vlastně u nás rozhoduje, my nebo cizí žoldáci? Proč se má zásah proti nim odehrát na našem území? Když budeme stavět pevnosti na obranu, pak si tím potenciálního agresora skutečně znepřátelíme a sami si jeho válečnou reakci vyprovokujeme. Nestane se snad právě tahle stavba zcela logicky prvním cílem jeho útoku?

Prostých lidí se císař a papež pochopitelně neptal, těm vládnoucím se to pak vůbec nelíbilo. Většinou se ale obávali o vlastní moc a privilegia, ostatní zřejmě už nebylo tak důležité. Něco můžeme zodpovědět sami. Jistě, pevnost chránící přístav bude napadena jako první, ale bylo by snad lepší nechat jako první napadnout nechráněná města plná civilního obyvatelstva?
Celé obléhání bylo historicky mnohokrát zpracováno, vždycky ovšem pouze z pohledu dnešního křesťanského světa. Kde se však berou nenápadné poznámky johanitů, že tohle či onohle z jejich akcí mimo Maltu jim sultán dlouho trpět nebude? Dovolte mi tedy udělat výjimku a dát slovo Sülejmanovi.
"Já že jsem agresor? A kdopak to stále mele něco o nějakém osvobození svatého hrobu? Pevnosti jsou na obranu? Nebo aby se tam johanité stáhli po agresi na mé území? Musel jsem zaútočit na Rodos, abych se jich ve své blízkosti zbavil. (1522). Mohl jsem je tam všechny pobít, ale nechal je odtáhnout i s majetkem. Kdy se křížoví rytíři takhle šlechetně zachovali ve svaté zemi k muslimům? Sotva jsou na Maltě, jde to všechno znova."
Nato by johanité asi přiznali, že jejich politika není zdaleka tak defenzivní, jak si bude jednou křesťanský svět povídat. Jistě by ale přidali, že co vlastně znamená území sultána? Vždyť je to historicky všechno křesťanská Byzantská říše, kterou on vojensky dobyl a zničil. Tím by ovšem měli pravdu taky až na tu maličkost, že ta byla zase od Římanů vojensky dobyté území.

Zůstává tedy jedna základní otázka! Byl by Sultán Sülejman napadnul Maltu, kdyby se na ni neusídlili johanité, kteří mu byli trnem v oku?
Moje odpověď: možná později, ale docela určitě! Osmanská říše byla v tu dobu na vrcholu rozkvětu a neustále expandovala. Pokud platí pravidlo, že státy se udržují principy svého vzniku, pak sultán ani nemohl jednat jinak. V tu dobu už Turci dobyli a obsadili katalánské pobřeží (1542), města Niza (1544) a Tripolis (1551). Malta, nepotopitelná letadlová loď, jak ji později nazval Winston Churchill, nemohla uniknout jejich zájmu. Navíc nebyl vždy rozkaz sultána ani potřeba.
Velitelé turecké armády se často spojovali s piráty a drancovali středomoří do vlastní kapsy. V roce 1551 připlula takováto válečná flotila k Maltě. Její opevnění a přítomnost johanitů však kapitány od útoku odradily. Obrátili tedy k sousednímu ostrovu Gozo, který vyplenili a téměř veškeré obyvatelstvo, asi 6000 lidí, odvlekli do otroctví. Staří a nemocní, kteří byli ušetřeni, pak v příštích letech vymřeli hlady, protože neměli sílu zpustošená pole a zavodňování obnovit. Po této zkušenosti už nikdo nepřišel na myšlenku, že raději nebudeme potenciálního agresora dráždit nějakým obranným zařízením. Jestliže Malťané o johanity nestáli, pak o Turky ještě méně a konečně si uvědomili, že sami se jim nikdy neubrání. Že tedy křesťané ve středomoří musí táhnout společně za jeden provaz, pokud nechce každý na svém vlastním viset. Výstavba dalších pevností se urychlila.

Podrobné rozpracování celé válečně akce si lze najít např. na dalky.cz. Dal jsem si na Maltě práci všechno vyšťourat. Tady jen krátce:
Přístavní pevnost St.Elmo dobývali Turci celý měsic, nakonec padla. Potom přestavěli baterie děl a ostřelovali Birgu (dnešní Vittoriosa), St. Angelo a Senglea. Útok po silné dělostřelecké přípravě podnikli 7. srpna, ale byli odraženi. Navíc kavalerie johanitů za jejich zády vnikla do tureckého tábora, kde jezdci pobili, koho našli. Boj se táhnul do nekonečna a bezvýsledně. Jen počet zbytečně padlých na obou stranách narůstal. 21. srpna podnikli Turci ještě poslední útok a pokusili se dobýt pevnosti Birgu a Senglea. Jejich síly už na to ale nestačily, byli znovu odraženi. K tomu jim přišla zpráva, že zásobovací loď, na kterou už dlouho toužebně čekají, nikdy nepřipluje. Byla kdesi kýmsi přepadena a vydrancována.

Začátkem září zbývá z armády mocné Osmanské říše zhruba čtvrtina, ale Maltu brání už jen asi 800 vojáků. Tu konečně přichází pomoc křesťanského světa. Ze Sicílie připlouvá armáda jménem Gran Soccorso a bere Turky pod palbu. Ti se ještě pokusí o souboj, ale už je jim celkem jasné, že tahle bitva je prohraná. Navíc generál Mustafa Paša neznal skutečný počet křesťanské posily a netušil, že jich je pouze asi osm tisíc. Jeho zbylí vojáci jsou už dávno naprosto zdemoralizovaní a povětšinou nemocní. Dne 8. září 1565 se zruinovaný zbytek turecké armády obrací na útěk. Malta odolala.

Na jaře 2007 jsem přiletěl na Maltu, abych navštívil dceru, která tam studovala. Znovu, po téměř 20 letech, jsme ji spolu projezdili. Na jednom místě mi řekla:
"Teď, táto, zatoč támhle, kde je to planetárium."
"Helenko," řekl jsem ji, "to přeci není planetárium, to je radar."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 5. ledna 2009 v 20:33 | Reagovat

Takže dějinami lidstva se táhnou války, dobývání cizích území, obrana, jako červená nit. A nepřestane to a nepřestane.

2 autor článku autor článku | E-mail | 5. ledna 2009 v 21:04 | Reagovat

[1] rucuk. Zatím tomu tak bylo, nyní je, a zřejmě ještě i dlouho bude. Jestli to ale nikdy nepřestane, to nevíme.

3 matka matka | 5. ledna 2009 v 21:46 | Reagovat

Takoví jsou lidé. Nechápu to proč.

4 Ivana Ivana | 5. ledna 2009 v 23:04 | Reagovat

Jste demagog.

5 Martin Martin | 6. ledna 2009 v 0:16 | Reagovat

pro rucuk - Víte, já nevím. Je pravda, že se to ve školách v dějepisu učí, ale myslím, že jako hlavní nit (nevím jaké barvy) se dějinami táhne něco jiného. Snad schopnost přežít i blbé vládce a vojevůdce a dál tvořit a rozvíjet. Nedat se.

6 Vhailor Vhailor | E-mail | Web | 6. ledna 2009 v 1:25 | Reagovat

[4] Ivana

Ale kreativni, to se musi nechat :))

Nicmene na neco takoveho, pricetny clovek snad neskoci.

7 matka matka | 6. ledna 2009 v 8:30 | Reagovat

5 Martin

Potěšil jste mne velmi. Děkuji.!!! To je třeba tesat:

...Snad schopnost přežít i blbé vládce a vojevůdce a dál tvořit a rozvíjet. Nedat se....

Ano máte pravdu, něco nového vyrůstá a rozvíjí se jim pod nosem a oni nemají ani tušení. :-)))

8 honza 1 honza 1 | E-mail | 7. ledna 2009 v 9:19 | Reagovat

Byl by to byl býval pěkný článek , nebylo-li by bývalo bylo posledního odstavce...

9 Deyvo Deyvo | E-mail | 7. ledna 2009 v 12:33 | Reagovat

ad (8) článek je to pěkný zejména díky poslednímu odstavci .........

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama